0
0

Toulali jsme se kouzelnou Kalabrií,od moře do hor, jen tak bez cíle. Poznávali jsme města i malé usedlosti. Potkali jsme řadu velmi ochotných lidí. Jejich snaha nám pomoci, i když jsme to nepotřebovali, byla někdy až dojemná. A pokud jsme o něco požádali, nikdo nás neodmítl. Vyprávět některé příhody, by pro většinu našinců znělo jako pohádka. Poznali jsme sice jen zlomek této úžasné země, ale ve vzpomínkách jsme si odnesli mnoho zážitků. Mezi ně patří i návštěva Cosenzy, hlavního města stejnojmenné provincie. Sluší se napsat pár řádků o její minulosti i současnosti.Celá staletí uplynula od doby, kdy Cosenza byla městem kmene Bruzi. Ti přijali civilizaci Velkého Řecka. V roce 204 zde již vládli Římané. Nadvládu Langobardů, Byzantské říše a Aragonů také dávno odvál čas. V 16. století se stává kulturním centrem a získává pověst humanistického místa. Dnes je univerzitním městem s mnoha památkami na minulost. Rozkládá se mezi horami, na soutoku řek Busenta a Crati. Leží v nadmořské výšce 230 m.n.m. a má dnes 71680 obyvatel. Její dvě části, moderní i historická, mají turistům co nabídnout. Nová část překypuje ruchem a obchodem, naopak stará je územím klidu a pohody. Pěší zóna reprezentuje novou část, ani se moc neliší od ostatních ve většině italských měst. Za projití ale stojí. Ještě obcházíme několik moderních staveb, ocitáme se u nádraží a míříme do staré části. Nevíme, kam se dřív dívat. Malé dvorečky s několika záhonky květin, či kočky a psi, kteří zde žijí. Nebo bludiště úzkých uliček s prapory rozvěšeného prádla nad nimi. Historické stavby, jedna trumfuje druhou. Musíme najít nějaký postup a tak jdeme do jedné z mnoha kaváren. Jsme o sto let zpátky a vychutnáváme odpolední kávu. Tady není možné vypít šálek a spěchat dál. Prostředí vám to nedovolí. Ani host nemá právo porušit dávný rituál. Do hodiny nezbývá moc času, když jsme opět na ulici. Půlkou tatranky a pohlazením jsme najali čtyřnohého průvodce. Začínáme s gotickým dómem, který byl vysvěcen již v roce 1222. Další kostel je klášterní , staré náměstí, Muzeo Civico, památky na starý Řím. Několik paláců a jejich nádvoří. Náš průvodce poctivě čeká u každé budovy. Přichází únava, ale je tu ještě starý Štaufský hrad nad městem, založený Fridrichem II. Zvládáme i jeho prohlídku a vychutnáváme si pohled na město pod námi. Čas nelze pozastavit a tak se loučíme jak s městem, tak i s naším chlupatým kamarádem. Smutek v jeho očích byl jediným kazem při návštěvě krásky Kalábrie. Odjíždíme s přáním, zase se někdy vrátit do krásné slunné Kalábrie.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .