0
0

„Chudák malej, koukni na něj, jak tu pobíhá sám, ten asi ničí není….“ Tuto větu v mnoha obměnách slýchávám hodně často od turistů, jejichž pohledy směřují k místním pejskům. Ono to ale asi všechno bude úplně jinak. Jednou jsem šla pěšky z města ke mně domů, připojil se ke mně krásný pejsek a já jsem si řekla, že ho tedy vezmu s sebou a budu ho mít u sebe, aby něčí byl. Jako všichni místní pesani, vypadal hladově, jelikož jsem měla doma jen višňovou koblihu, dostal tu, ale to mu moc nejelo (to už mělo být první varování, že je to pěkný malý hajzlík).

Ráno jsem mu tedy koupila párečky, konzervy a podobné dobroty. Celé dva dny jsem mu dávala svou lásku a i své jídlo a i přesto ten bídák druhý den odešel. Ano je to řecký pes, který ani nikomu patřit nechce. A když se nad tím zamyslím ani nemá důvod, je volný, běhá si po městě, v každé restauraci dostane nějakou tu dobrotu, každý večer si vybere lidské společníky zrovna podle nálady, děti nikdy neomrzí, protože ti se stále mění a je to jejich mazel po celou dobu dovolené. Nebo „hotelový“ pes Jasan z hotelu Kampos village je už prostě neodmyslitelný. Každý kdo v tomto hotelu byl, ho zná, kdo tam teprve pojede, ho určitě pozná. Prochází se po hotelu s výrazem důležitějším, než je výraz manažera hotelu a pro pohlazení si v žádném případě neběží. Když si ho chcete pohladit musíte si ho dohonit sami, co by se přeci namáhal, on je tady pánem 🙂

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .