0
0

Původně měla být cesta úplně jinam ( Ukrajina + Rumunsko nebo Řecko ), ale díky nedostatku času a přání přítelkyně nejet dlouho a pak se válet u moře jsme zvolili Chorvatsko Makarskou Riviéru.

Máme tady den D.

Start. Nemohli jsme se dočkat dne kdy vyrazíme a tak v brzkých ranních hodinách okolo 6 jsme nasedli na motorku a jeli jsme směr Brno po dálnici. Tam byla i první zastávka v Tescu na svačinu. Rychle nakoupit a pokračovat dále v cestě. Slovenskem jsme profrčeli docela rychle a byli jsme v maďarsku. Už bylo kolem poledne a bylo neskutečné horko.Horko nás natolik ubíjelo, že jsme museli stát co 40 minut a ve stínu se ochlazovat. Bohužel pro nás nám vždycky vyšla „jídelní“ pauza vždycky, když jsme tankovali, a tak svačina probíhala v kousku stínu na benzínce. První den jsme měli za úkol dojet až na Plítvická jezera. měli jsme to z domu 750 kilometrů a tak jsme jeli až do večera. Kemp jsme našli hned je pěkně značený a podle toho kolik chtěli za noc jsem doufal, že bude i hezký a čistý. 15 Euro na osobu i s motorkou je docela dost. Po šeru jsme našli místečko hned vedle motorkářského páru z Prahy. Po pár užitečných radách co a jak jsme šli na kutě. Stahaní a unavení z cesty nebyl problém usnout. Ráno jsme si prošli kemp a opravdu cena odpovídala kvalitě. Kemp Plitvická jezera je opravdu nádherný.

DEN DRUHÝ

Hned po snídani jsme jen v tričku a kraťasích vyjeli do Národního Parku plítvická jezera. Bylo to jen asi 10 kilometrů a opravdu už v 9 ráno byl takový pařák že nebyl problém jet třeba nahatý. Na parkoviště nás pustili zdarma. Což mi jen podpořilo moji dobrou náladu. Zaparkoval jsem pod stromy ve stínu a zamknul helmy k motorce. Vedle mě přijeli dva motorkáři z Německa. Vysvlékli se nahodili žabky a kraťasy, moto hadry boty a helmy položili k motorce a šli na 5ti hodinovou prohlídku. Vrátili jsme se z naprosto úžasného parku Plítvice a i se sousedy z Německa a nikdo se ani nedivil, že věci které si nechali vedle motorky tam stále byli. Paráda. Takže po večeři v kempu dobít telefon z motorky a spát. zítra nás čeká 350 kilometrů k moři.

DEN TŘETÍ

Opět po vydatné snídani balíme stan a spacáky a jedeme přes hory na Makarskou Rivieru do Podgory. Ze začátku to bylo super všude stín a chládek. Ale když sluníčko vylezlo kousek výše začal neuvěřitelný pařák, když ani vítr z jízdy nepomohl, aby nás přes rozepnuté bundy ochladil. Cesta byla krásná nikde nikdo, všichni jezdí po dálnici a přes hory opravdu nikdo. Krájeli jsme si jednu zatáčku za druhou než jsme dorazili na rozcestí. Mapa nás táhla rovně a GPS do leva. Tak co jedem dle GPS. No nevím, cesta to byla docela krkolomná, úzká a místy štěrk byl docela nepříjemný. Ale když jsme z ní sjeli na hlavní cestu a zjistili že jsme si ušetřili asi 50 kilometrů tak jsme byli moc rádi. Zastavili jsme v prvním motorestu a dali si studené pití a pizzu. asi 70 kilometrů do cíle. Podgora se blížila a mě začalo být smutno po cestě, protože nás čekalo 5 dní válení se u moře. Už jedeme po pobřeží, navlečení v motohadrech se žárlivě koukáme na lidi co sev plavkách opalují a koupou v moři. Ještě pár metrů a jsme tam. Ubytování jsme našli rychle s pomocí našeho Chorvatského známého. Hned u moře apartmán za 15 Euro na osobu. Což je fér

DEN PÁTÝ

Po jednom dni se válení u moře je na řadě výlet na nejvyšší horu Biokova. Na svatý jůr. Jelikož jsem tam byl už dvakrát tak jsme znal cestu takže nebyl problém jí najít. Za vjezd do Národního parku Biokova chtěli za osobu 40 kuna – asi 150 Kč. Zaplatili jsme a jeli dál. Zarazily mě až kravince na cestě, byly všude a nedalo se jim vyhnout. Jedeme si cestou necestou, auto s motorkou má problém se tam vyhnout, když za zatáčkou ouha 5 krav. ani z boha nechtěli uhnout a začali na nás dorážet a tlačit nás zpět dolů.

Pomalu jsem couval když nás dojeli braťa ze Slovenska v autech. Ti měli výraznější klakson tak se krávy zastavily. Já jima prokličkoval, sice tak tak, ale zvládl jsem to. Pro mé překvapení o 20 metrů dál dalších 8 krav. Zastavil jsem a byl jsem v koncích. Krávám bylo všechno jedno i když nás dojeli Slováci a troubili a rozháněli je osobně tak nic. Naštěstí jel z vrch nějaký Chorvat a ten věděl jak na ně. Najel na ně autem až jim nárazníkem podlomil kolena a krávy se rozestoupily. Cesta nahoru byla pak perfektní. Lejna už nebyly a my si užívali krásných výhledů. Cesta dolů byla pak bez problému. V poledne jsme se už zase váleli u moře a užívali si sluníčka.

DEN OSMÝ

Tak máme tu osmý den. Máme zbaleno, ještě ráno dolívám olej do motorky a jedeme směrem na Balaton kde máme v plánu přespat. Už jsme nechtěli přes hory jelikož to horko se nedalo vydržet, takže jsme si zaplatili dálnici a jeli od Makarské až po Maďarské hranice po dálnici. Chorvati mají sice drahou dálnici, ale aspoň se tomu dá říkat dálnice. Krásný asfalt nikde žádna zalátanina. Prostě super. Cesta ubíhala perfektně, asi tak jako na dálnici bylo to sice trochu nudnější, ale každý se těší domů. Tak to aspoň ubíhalo. Dojeli jsme na Baloton. Hnus, špína a miliony komárů. Už tam nikdy nepojedu. Naštěstí jsme jenom přespali a jeli domu.

DEN DEVÁTÝ

Odjíždíme od Balatunu a mé představy o rovném Maďarsku se změnily. Samý kopec samá zatáčka prostě super. Na slovensko už to nebylo daleko. Po překročení hranic v Komárnu jsme jeli zase na dálnici směr na Žilinu. Opět moc hezká dálnice. V Žilině jsme seli na Makov a jeli na chalupu od přítelkyně v Beskydech na Bumbálce, kde nás už čekaly pečený žebírka, klobásky a kopy jídla. závěrem bych chtěl jen říct že do Chorvatska jezdím asi 5krát ročně. Letos jsem byl poprvé na motorce a nikdy mi to nepřišlo že je to takový kus cesty. Bylo to nádherné bez jediného problému a to se mi líbí a tak to má být 🙂

Najeto 2420 Km

Spotřeba 5,3 litrů

Yamaha TDM 850

Michal a Zuzka

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .