0
0

Vše začalo někdy na začátku února, kdy jsem se rozhodoval, kde se letos zase vydám a strávím pár krásných dnů na motorce. Volba padla na Chorvatsko, loni jsem tam byl a to moře a ta příroda mě prostě očarovala. Slýchával jsem známé jak vyprávěli jak tam byli na motorce, tak jsem okamžitě otevřel diskuzi na našem webu ( http://www.kawa-er5-forum.hustej.net/viewtopic.php?f=18&t=501&start=0 ) a po pár příspěvcích a diskuzích bylo rozhodnuto – jedeme v pěti a Chorvatsko letos pokoříme! Termín byl domluvený na 19. – 28.června 2009. To jsme ale ještě nevěděli co nás čeká…

V práci se mi nepovedlo vyřídit si volno už na pátek a pracovní povinnosti mi ani neumožňovaly se zabalit v předchozích dnech, tak jsem se to snažil dohánět po večerech – no snad bude vše v pořádku a na nic jsem nezapomněl… Večer ještě sleduji předpověď počasí a ty jejich prognózy moc lákavě nevypadají – no snad se kolegové meteorologové zase pletou a předpověď typu „zejména na Moravě a ve Slezsku se mohou vyskytnout přívalové srážky, kroupy a nárazy větru kolem 90km/h“ mě moc neuklidňuje.

Pátek 19.6.09 – den „D“

Rožnov pod Radhoštěm – Hluk 101 km Ráno vstávám o půl 6 jako vždy, valím do práce, sleduji tu totálně černou oblohu plnou vody a doufám, že nám nebude odpoledne pršet. V práci byly stresy jako obvykle a já celou směnu přemýšlel jak si za hodinku stihnu ostříhat hlavu, zabalit řízky od maminky na sobotní cestu a na všechny zavazadla ještě nabalit nepromokavé pytle, protože venku začíná kvalitně pršet. Odjezd je naplánován na 17:00 od Hotelu Eroplán v Rožnově p.R. a chceme se dnes dostat do Hluku, kde bydlí Malý, který nám s manželkou všem poskytne luxusní ubytování u sebe doma . 17-stá hodina je tady, já čekám jediný na smluveném místě a kde nic tu nic. Do 20minut přijíždí Flipr a do hodiny Tomboo, který se v dešti zdržel s nasazováním bočních brašen na svou bandasku.

Jsme tedy kompletní a totálně mokří, ale natěšení na cestu vyrážíme do zmiňovaného Hluku, kde už na nás má čekat Malý i Culdou. Zlínem projíždíme v totální průtrži mračen a něco po 7 jsme na místě. Vyvlíkáme se z nepromoků a dáváme k Malému motky do garáže. Chvíli diskutujem a valíme do místní hospůdky si zvednout náladu nějakým tím pivkem. Večer ještě Malý kontaktuje svou známou v Zágrebu a to asi raději něměl dělat, bo nám všem totálně srazila náladu, že je tam hnusně a že Chorvati hlásí období dešťů na 14 dní dopředu. No nic, zaplatíme a jdeme spát s nadějí že ráno bude líp. Nebylo! :(

 

Sobota 20.6.09 Hluk – Rožnov pod Radhoštěm 101 km

Ráno leje jako z konve, posnídáme výbornou čočkovou polívku co navařila manželka od Malého a po 3 hodinách debat jestli jet, změnit plán nebo nejet se balíme a vyjíždíme s náladou na bodu mrazu a pomalu slzami v očích zpět k domovům. Bohužel komunismus je dávno pryč a větru, dešti už při dnešním režimu neporučíme… Bylo to ale asi to nejlepší co jsme mohli udělat, bo jak předpovídala „kamarádka“ Chorvatka, v Chorvatsku bylo škaredě skoro 14dní a dokonce tam bylo i zemětřesení 80 km od Podgory a uzavřené některé cesty – hnus, raději být doma. Od příjezdu domů se na netu rozvinula diskuze o tom všem a kolem 13.července Malý navrhuje nový termín odjezdu na 1. – 9.srpen 2009. Tomboo okamžitě reaguje, v práci mají celozávodku a potvrzuje svoji účast a mě se kupodivu taky daří nějakým záhadným způsobem domluvit volno v práci. Takže vše je domluveno, plán cesty zůstává stejný, jen počet osazenstva se mění, bo Flipr vypověděl kvůli financím a Culda bohužel nedostal volno na datum odjezdu. Na podruhé už to ale snad vyjde a počasí bude přát a my odstartujeme – to už by byla ale neuvěřitelná smůla!

Pátek 31.7.2009 – Den „D2“ Rožnov pod Radhoštěm – Hluk 98km

Ráno se budím a počasí je o poznání lepší než když jsme „jeli“ minule – obloha vymetená a předpověď pro Českou Republiku je víc než příznivá. Konečně! V práci končím kupodivu tak jak mám a tím pádem vše stíhám bez problémů a v 17:00 už čekám naložený před Hotelem Eroplán na Tombaa. Ten projíždí opět později o půl hodiny, ale tentokrát ho nezdržely brašny, ale sundávání plexi na poslední chvíli kvůli nepříjemným vibracím. Takže startujeme v 17:45 směr Vsetín, Luhačovice a po cestě ještě zastavujeme v Uherském Brodě pro nezbytné pivka.

Do Hluku dojíždíme kolem 19:00, kde nás vítá už Malý s rodinou. Parkujeme motorky do garáže a jsme zváni ke stolu na terase, kde se podává Jitčino luxusní grilované maso a kukuřice. Sedíme do noci u stolu, diskutujem o všem možném i nemožném, probíráme cestu na zítřek a společnost nám dělá Tomášův syn a vychlazení Kozlíci v plechu. Spát jdeme kolem půlnoci – tedy aspoň myslím. :)

Sobota 1.8.2009 Hluk – Donji Cerovac 632km

Ráno vstáváme v 7:00, nervózně hledím z okna a je naprosto báječně! Jitka s Malým se o nás stará a chystají nám vaječnici s chlebem. Pojíme, soukáme se do moto hader a v 8:30 odjíždíme směr Slovensko. V Petrově ještě všichni tankujeme, já si kupuju energetický nápoj „SHOCK!!!“ v plechu, kurtuju ho k brašnám a pokračujem na hraniční přechod Skalica, který projíždíme, dál na Kúty, tady se najedeme na slovenskou dálnici a jedem až do Bratislavy, kde je sjezd před maďarskou hranicí na Petržalku a následně hraniční přechod rajka do Maďarska. V těchto místech přicházím na to, podle čeho výrobci dali název zmiňovanému energetickému nápoji „SHOCK!!!“, když se mi povoluje s boční brašny, padá na cestu kde se natlakovaný rozstříkne na sračku po celé cestě a všem za mnou působí doslova SHOCK!!! Naštěstí Malý i Tomboo se vyhýbaví, ale plechovkáři to nemůžou za náma rozdýchat… Pokračujem dál směr Mosonmagyaróvár.

Tady se na světlech s Malým hecnem a dáme si takový malý sprintek po hlavní třídě ze světel. Všechno dobré, ale jak mám na svém Fazeru naložený zadek, hážu neplánovanou exhibici na zadním kole a se slepenou prdelí zastavuju na dalších světlech. Projíždíme Csornou a zastvujeme na benzině v Páli, doplňujeme benzín i tekutiny a další zastávka nás čeká až v Szombathely. Tady je přímo ve městě nádherné teplé jezero u kterého zastavujeme a dáváme si řízky z domova.

Po chvíli odpočinku a nějakém tom focení pokračujeme dál na Körmend – Zalaegerszeg – Hahót a na Nagykanizsu. Tady začíná maďarská dálnice až na chorvatské hranice, té se vyhýbáme a bereme to přes Sormás, Becsehely a Letenye až na hraniční přechod Goričan. Na Hranicích všechno v pohodě, jen když celníkovi podávám občanku – čumí do ní, čumí na mě a vypustí jen – „Sundej to


Jan!“ Malý chytá záchvat smíchu a raději odjíždí. Sundávám helmu a jsem vpuštěn do země zaslíbené. Tankujeme a sedáme do místní restaurace, kde si dáváme nealko pivko a odpočíváme. Malý se vyvlíká do riflí a trička bo je horko jak v Chorvatsku a pokračujeme směr Zagreb po bočních cestách. Jen asi 8km mojí vinou najíždíme na dálnici a platíme mýtné 4 kuna. Pak už v pohodě přijíždíme do Zagrebu a tady nastává kámen úrazu – kýblujeme celou hodinu než se dostáváme z města – samá křižovatka, samá červená a lidí jak sr…k. Konečně vyjíždíme ze Zagrebu a napojujeme se směr Karlovac, kde sjíždíme na naši vytouženou cestu – směr Plitvická Jezera (bývalá chorvatská dálnice). Užíváme si perfektních zatáček v krásné přírodě, ale blíží se 19tá hodina tak se rozhodujeme najít ubytování, což tady není problém. Bereme pokoj v dědině Donji Cerovac pro 4 osoby v patře rodinného domu, za 12 Euro na osobu, se sprchou, balkónem, motorkami pod střechou, hlídané obrovským rotvailerem a možností koupit si přímo v penzionu chlazené Karlovačko. Prostě bomba. Koštujem rakiu od domácí, popijeme něco Karlovaček, pokecáme s domácí a jdeme spát.

 

Neděle 2.8.2009 Donji Cerovac – Makarska 347km

Ráno vstáváme celkem brzy, já narážím plynový vařič a vařím pořádného turka po ránu. V pohodě se balíme, pijeme kafe a nikam nespěcháme. Dnes nás čeká málo kilometrů a chceme si cestu starou dálnicí užít, zastavit se někam na jídlo a k moři dojet tak kolem 4 odpoledne. Sbalení vyjíždíme kolem 9:20 a míříme směr Slunj – Plitvická jezera – Korenica – Jošan – Gračac – Kin. Po cestě sledujeme neskutečnou přírodu a co chvíli zastavujeme na nějaké to focení ať je na co v zimě vzpomínat. Cesta z Gračacu je něco naprosto úžasného, je to v podstatě jen prérie, pustá a vyprahlá, kde jen málokdy potkáváme auto, není tady žádná benzina, jen občas nějaké malé městečka, ale naprosto úžasná příroda – nedotčená, nezkažená. Krásné hory tyčící se v dálce, dlouhé pustiny posázené bílým kamením – no jen ten Vinetou tady chybí. Když dojíždíme do Kninu, musíme zdolat prudké vracečky vedoucí ze skály až dolů do města. Tady zastavujeme na tankování a taky v místní restauraci, kde dělají chorvatskou specialitu – grilované skopové se salátem a bílým pečivem. Malý tomu neodolá a my s Tombeem si dáváme jumbo pizzu kterou ani nedojídáme. Když vyjedeme, tak kousek za Kninem Malý balancuje na hraně svým možností v jedné levotočivé zatáčce, podíval se do zrcátka jestli má Toma za sebou a zatáčka ho vynáší do protisměru, strhává to ke krajnici, vytahuje nohu, ale naštěstí to vše dobře dopadá a my můžeme jet dál. Pokračujeme na Kijevo, Vrliku, Podosoje a zastavujeme u Peručckého Jezera. Děláme nezbytné fotky a jsme doslova fascinováni zdejší přírodou. Sjíždíme na Sinj – Ugljane – Cista Velika a Šestanovac. Tady nás čekají zase vracečky které mnohdy musíme projíždět i na jedničku. Už to máme jen kousek do Brely, kde se nám poprvé ukáže moře v celé své kráse. Zastavujeme, podáváme si ruce, fotíme a jsme šťastní že jsme to dokázali. Zdoláváme poslední vracáky na Makarskou riviéru a parkujeme na benzině v Makarské kde přijíždíme kolem 16:00. Ubytování hledáme v Bašce Vodě, ale je tady jen masa lidí, apartmány drahé a daleko od moře, nám je úplně hrozné horko a nebýt jedné babky co nám donesla studenou vody, tak asi kolabujeme. Kašlem na to a valíme z5 na Makarskou kde hned u cesty nacházíme ubytování za 50 Euro na den pro všechny 3. S kuchyňkou, koupelnou, balkónem a dvojitou terasou, motorkami v garáži a hlavně sousedem z Lidečka – toš Valach jako sůsed je k nezaplacení né?! Baba po nás sice chtěla 60 Euro, ale Malý zapojuje svůj šarm, nebo nevím co to bylo a baba je z něho úplně hotová. Parkujeme motky a jdeme se podívat na pláž (která je z apartmánu daleko jako prase) a do večera relaxujeme ve vlnách a u zapadajícího slunce. Večer hrajeme se sousedama kostky a pijeme pivko – pohoda.

Pondělí 3.8.2009

Pondělí je naprosto oddychový den, bez jakéhokoli ježdění, ráno jdemem k moři a užíváme si hlavní pláže na Makarské. Večer ještě jdeme prozkoumat noční život v centru, zapadáme do jedné hospůdky, kde si dáváme perfektní večeři – ryby na grilu, bílé víno. Malý domlouvá Tomovi ještě místní servírku, ale ten nechce a dělá ofuky (to si ještě najivně myslí, že tady sežene něco lepšího do odjezdu a dělá machra) – co by za to ten poslední den dal, kdyby nás poslechl :)).

Úterý 4.8.2009 Makarska – Podgora + okolí 137km

Zadky už nám zase změkly a už by jsme i někam vyrazili, tak na dnešní den máme v plánu celodenní výlet do Dubrovníku. Odjíždíme z apartmánu v 8:10 po Makarské magistrále, po cestě to ale musíme odpískat po pouhých 41km, bo směr Dubrovník je totální černo a blýská se, takže otáčíme a zastavujeme se v Podgoře, kde vyjíždíme až k místnímu památníku. Je to velké betonové křídlo, postavené jako symbol svobody když bylo město Podgora osvobozeno po válce. Něco málo fotíme, pak ještě sjíždíme k moři pořídit nějaké fotky a vracíme se zpátky do apartmánu. Malý má neodkladné pracovní záležitosti, a tak se domlouváme že já a Tomboo se pojedeme koupat do Podgory a Malý pak za námi dojede. Tak se i stane a rochníme se až do večera v moři. Večer klasicky trávíme na balkóně apartmánu u kostek a piv a slibujeme si že zítra určitě ten Dubrovník pokoříme.

Středa 5.8.2009 Makarska – Dubrovník 363km

Ráno dáváme kafe a vyjíždíme v 9:00 směr Dubrovník. Počasí je nesrovnatelně lepší než včera a tak i nálada je úplně jinde. Jedem na Gradac – Komin – Klek a po cestě se zastavujeme na Bačinských jezerech kde si užíváme neskutečné panoramy. Jedem dál na hranice s Bosnou a Hercegovinou, kde s celníky není vůbec žádný problém když zjišťují že jsme z Česka. Jen já těsně po přejezdu hraničního přechodu zastavuju, schovávám si občanku do peněženky a řvát na celé kolo chorvatskou písničku co mi zůstala v hlavě „Móój dom je Hrvatskáááá……!!!!“ Celník se otáčí a je něm vidět nevraživost mezi těmito přilehlými státy a v ten moment nenávist i ke mě. Já to nevěděl že mají takové vztahy. Tak pokračujeme dál a Malý samozřejmě opět chytá záchvat smíchu. Projíždíme městem Neum a asi za dalších 15 – 20 km jsme opět u Bosenských ranic. Už raději nezpívám a v pohodě projíždíme 😀 Cesta vede spoustou vesniček protínajících hlavní magistrálu, jsme už jen kousek před Dubrovníkem, když se během chvilky zatahuje, potkáváme i mokrý asfalt místy a v Zatonu, 10km před cílem víme že se musíme někam schovat bo blýská jak cyp a začíná pršet. Chorvatský asfalt klouže i za sucha, nedej bože na vodě. Parkujeme v přístavu a dáváme si tady oběd za nehorázné peníze, ale taky se nehorázně napereme. Celou dobu prší a na nás padá depka že už to asi nedojedeme. Padají i návrhy že si najdeme apartmán a zítra to dojedeme z tadyma, ale za dvě hodiny se mraky rozchází a svítí zase slunce. Paráda, platíme a pokračujeme dál. V Dubrovníku projíždíme novým přístavem a zíráme na dvě obrovské lodě co tady zrovna kotví, pak už je na programu Staré město a jeho prohlídka. Parkujeme motorky (pokud tam někdy pojedete, nebojte se zaparkovat až u hlavní brány, dělají to tam tak všichni a místo určitě najdete) a asi dvě hodiny chodíme po starém městě, fotíme atd. Dubrovník opouštíme v 19:30, vyjedeme na kopec k hlavní cestě a nutí nás to opět hned zastavit, bo ta scenérie a ještě ke všemu při západu slunce – to opravdu stojí za to a musíme vše řádně zdokumentovat. Pak už jedem po stejné cestě jak jsme přijeli, ale Malému už dlouho svítít na svém MeanSticku hladové oko, tak zastavujeme ve Slanu a ptáme se na nejbližší benzinu. Dovídáme se že je asi 10km po cestě a tak pokračujeme, ale bez Tombaa. Já s Malým upalujeme, ale dlouho nemáme Tombaa v zrcátkách tak po 11km zastavujeme v Doli. Malý už má v nádrži jen výpary tak se nemůže se mnou vrátit, tak se rozhodujeme že já pojedu zjistit co se stalo a on zkusí nějakým záhadným způsobem doskákat na tu vytouženou benzinu. Při naší diskuzi mu motorka padá pomalu na stranu a za hlasitého projevu (samozřejmě vybraného slovníku) jí pokládá na stupačku. No bomba den. Vydávám se za Tombeem a doufám že ho nenajdu někde mimo cestu vysypaného. Naštěstí se tak nestalo a já dojíždím zpátky do Slanu, kde Tomboo čeká u své motorky. Dovídám se, že mu odešla baterka a nemůže nastartovat no a on místo toho aby se pokusil situaci nějak vyřešit, raději počkal až se k němu někdo z nás dvou vrátí, vyřeší to za něj a on mezi tím stál a enem se tak mile usmíval, jak zahrádkář na chcíplého krtka… Hned se vydávám za nějakýma Chorvatama co seděli na terase vedlejšího domu. Prosím je jestli nemají náhodou kabely, jsou naštěstí ochotní a po chvilce už nakopáváme Tomovu motorku z jejich Mercedesu. Chytá na poprvé ale po zapnutí světel okamžitě zase chcípá. Rozhodnuto – budu mu svítit a pojede jen na parkovačkách. Po 13 km projíždíme kolem Malého, kterému se povedlo dohopsat na benzinu a jedem konečně zase ve třech směr náš apartmán. Na Bosenských hranicích všechno v pořádku, jen letmý pohled na českou značku a můžeme jet. Kousek před Podgorou je táhlý kopec dolů, jede nějaké auto, Malý, Tomboo a já a z příkopu před auto vybíhá nějaká srna nebo co to bylo. Auto jí přejede a srna vletěla Malému přímo pod kola, Tomboo se vyhýbá, ale já přes ní přeskakuju taky. Naštěstí to všichni zvládáme bez pádu jen s lehkým šokem. Staré pořekadlo říká že když si myslíš že už hůř být nemůže, vždy tě něco vyvede z omylu a těsně před Makarskou nás chytá šílený boční vítr, který nás málem smetá ze silnice. Masakr!!! Do apartmánu dojíždíme ve 22:30 a jsem rádi že tenhle den máme za sebou. Večer dáváme pivo a utahaní jak psi jdeme spát.

Čtvrtek 6.8.2009 Makarska – Podgora 67km

Ráno vstávám jako první a spěchám do přístavu nakoupit čerstvé ryby (KOMARČO – u nás Pražma). Kupuju 4ks, platím 160 kuna a vysmátý jdu nahoru ryby předat naší bytné, která se nechala ukecat od Malého že nám ty ryby udělá tak, jak to umí jen Chorvati. No a přislíbila i přílohu a svoje vlatsní víno a že na nás bude čekat ve 20:00 – tož neberte to za ty prachy!!! :) Uvidíme co z toho bude. Dál se domlouváme se co budeme dělat s tou baterkou a jestli je to určitě baterka. Od Malého z motorky vytahujeme baterku a startujeme Bandita a chytá na drc. Je to baterka. Takže hledáme na netu nejbližšího prodejce Suzuki a je až ve Splitu. Takže sedáme na motorky a jedem. Já vyjíždím dřív a jdu ještě natankovat, bo jsou tu na Makarské vždy na INA Benzina fronty až na hlavní magistrálu. Malý i s Tombeem přijíždí a že prý je hned na Makarské nějaký obchod se skútry že tam možná budou mít baterku. Jedem tam a ti nás posílají do AFRIKA MOTORS na kopec nad Makarskou. Je to výhradní prodejce KTM a YAMAHA. Super, vyhráno! Dáváme starou baterku, Tom platí 750 kuna a za dvě hoďky si máme pro ní přijít. Pak už jen montujeme do Bandita a chytá na poprvé. Malý se rozhoduje že zítra pojede sám na jeden zátah domů, že má oslavy na kterých nemůže chybět, tak si chce ještě dnešní den užít v klidu na pláži u moře. Jsme pro a jedem zase do Podgory na naši malinkou pláž. Z tadyma odjíždíme ještě nakoupit na cestu domů a taky na tu naši slavnostní večeři od bytné. Přijíždíme ve 20:10 a bytná už lítá že to bude studené a už to má všechno připravené. Okamžitě zasedáme ke stolu a už se nám nosí Komarčo na grilu, mísa s vařenýma zemákama promíchanýma se svěží cibulí a octovou zálivkou, salát ze salátové okurky a opět octové zálivky a slibované domácí víno. Chutná to výborně a dáváme si co proto. Víno nestačilo tak to prokládáme starým známým Ožjuskem a debatujeme do noci na terase se sůsedama z Lidečka.

Pátek 7.8.2009 Makaraska – Živogošče 46km

Vstáváme kolem půl 7 a Malý už si balí poslední věci na motku, loučíme se a přejeme šťastnou cestu. V 7:00 vyráží sám zpět domů. Já z Tombeem se rozhodujeme že si užijeme poslední den u moře a jedem se podívat po okolí kde bychom mohli strávit dnešní den. Jedem po hlavní magistrále směr Tučepi, Podgora a před Živogoščema vidíme z útesu nádhernou pláž a tak k ní hned sjíždíme. Paráda – motorka těsně za hlavou u pláže, nalevo skála a menší pláž s málo lidma. Koupeme se, dáváme oběd v přístavu a vegetíme do večera. Večer ještě jdeme utratit nějaké kuny dolů na Makarské docenta, nakoupit dárky pro rodinu a známé, proložíme to pivkem a děláme pár posledních fotek při západu slunce. Po návratu se balíme na zítřejší cestu domů a loučíme se se sousedy – mají zítra taky naplánovaný odjezd, ale jen do Zadaru a domů až v neděli večer. Ve 22:15 mi přichází mi SMS od Malého, že je doma a v pořádku. Oddychuju si a ještě se stihneme udělat i nějakého toho draka u Ožjuska a jdeme spát. Odjezd máme naplánovaný na 6:00.

Sobota 8.8.2009 Makarska – Rožnov pod Radhoštěm 1070km

Ráno se nám kupodivu daří vstávat v naplánovaném čase a přesně v 6:00 vyjíždíme směrem k domovu. Cesta ubíhá celkem v pohodě a jedem v kuse až do Kninu kde tankujeme. Začíná být pořádné horko, tak doplňujeme jen tekutiny a mažeme v kuse do Karlovače. Po cestě projíždíme městem Gračac a na výjezdu z města na 50tce jsem změřen místní policejní hlídkou v rychlosti 97km/h jen co já vím. No nic, tahám za plyn, Tomboo mě následuje a já doufám, že to bude bez reakce a doprovodu modrých majáků. Vychází to a do teď doma doufám, že mi nepřijde černobílý pozdrav z Chorvatska kde jsem i se svou motorkou jako hlavní motiv pohlednice. V Karlovači najíždíme na dálnici a jedem až do Zagrebu. Jsme tu v 11:00. Na mýtnici platíme 10kuna a už vyléčen z předchozí cesty skrz město, najíždím na neplacený obchvat Zagrebu. Trefujeme brutální kolonu asi 7km. Zapojujeme se na chvíli ale pak to projíždíme různě mezi plechovkama a po pruhu pro sanitky a zásahové jednotky. Blikají nám rezervy tak do GPS zadávám nejbližší benzinu kde stavíme a dáváme asi 20 minut oddych našim zadnicím. V plánu na dnešní den bylo původně dorazit do Maďarska na Balaton kde jsme měli přespat a zítra dojet už jen nějakých 400km. Tomboo mě ale vytáčí náhlým rozhodnutím, že už se mu nechce na Balaton, že nebude platit další peníze za ubytování a nasazuje tomu korunu, když mi říká že už na to nemá peníze (respektive má, ale nechce už utrácet) – no včera když jsme plánovali cestu tak z toho byl nadšený, se vším souhlasil a o penězích nevěděl. Ptám se ho jestli si ze mě dělá prdel a on na mě čučí jak Jehovista na vojenskou knížku a v pohodě oznamuje, že chce jet domů! Tak sedáme na motorky a valím to směr Varaždin a hraniční přechod Goričan po dálnici a samozřejmě dodržuju chorvatské předpisy…. V Maďarsku volím stejnou cestu jakou jsme přijeli a cesta ubíhá svižně. Benzín nám začíná svítit někde u Páli tak tankujeme, naštěstí je množnost platit to v Eurech a pokračujeme bez odpočinku zase dál. Přejíždíme hraniční přechod na Slovensko, v Bratislavě se napichujeme na dálnici a sjíždíme z ní zase v Kútech. Ve Vizovicích naposledy tankujeme a modlím se abych už byl doma, bo moje prdel křičí bolestí. Před barákem zastavuju přesně v 19:30 a sesypávám se z motorky na trávník a mám toho po pravdě dneska po krk a jsem rád, že už jsem doma. Výlet to byl ale vynikající. Vytoužená dovolená v sedle motorky se mi splnila myslím na výbornou a ostatní účastníci zájezdu doufám byli také spokojeni, jak s naplánováním trasy, tak pobytem a vším okolo. Průmerná spotřeba za celou dovolenou se na mojem fazeru vyšla 5,49 litrů/100km, což si myslím je víc než příznivé. A až na ten poslední den kdy mě Tomboo šokoval svým rozhodnutím a bohužel jsem musel zrušit svůj plán podívat se na Balaton,bych si výlet klidně zopakoval.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .