0
0

Itinerář se už rýsuje

O víkendu proběhlo velké vymýšlení, kam tedy pojedeme, aby nezůstalo jen u plánu vidět vše. To bohužel nestihneme 🙂 Z původní představy cesty po Sulawesi a části Javy to vypadá, že Javu zvládneme celou a k tomu bychom se stavili na Bali! Jupí, to zní jako plán!

Letime…

Ackoliv nase cesta byla zpozdena uz z Prahy, letadlo na nas v Istanbulu vice nez pul hodku pockalo a v Singapuru jsme si pak dali vsichni malou technickou prestavku. V Jakarte nas ceka Herry, prvni jakartska noc projizdeni po meste a kratoucky spanek v jeho novem dome. Ma tam na zahrade mj. palmy, co odpuzuji komary! Skoda, ze nemuzou cestovat s nami (ty palmy, komari cestuji..)

Bogor – botanicka zahrada

Z preplnene Jakarty jsme se jeli podivat do nejvetsi indoneske botanicke zahrady, ktera cita nekolik tisic druhu rostlin. Verili byste, ze tenhle bambus vyrostl do nekolika metru od letosniho unora (za den az 30 cm). A tahle obri palma roste 40 let, pak rozkvete a pak je s ni konec…

Videli jsme plno krasnych nekolik desitek metru vysokych rostlin, ktere u nas v kvetniku maji nejvys par desitek centimetru.

Z. se poprve dostava do stredu pozornosti. Preci jen je tu jediny s nejsvetlejsimi vlasy, s modryma ocima a je dokonce i nejvyssi. Male skolacky se muzou zvencnout z predvadeni se 🙂 a ja mezi ne svou pidi vyskou zapadam, dokonce i naseho pruvodce to velmi pobavi…

Vecere jakartska

Druhy vecer jsme stravili primo v centru Jakarty a vyrazili na prvni poulicni veceri s romantickym vyhlefem na krizovatku. Na ulici grilovane jehneci na tycce (sate) s vynikajici sojovou omackou (snad se da nekde koupit…), k tomu ledovy caj. Svete, div se, vse jsme ustali bez problemu. A to jidlo bylo fakt vyborny…

Z Jakarty az do Yogya

Hura, tak se po malych peripetiich a pomoci Ontheroad adminu podarilo zprovoznit denik i tady v Indonesii. Dnes jsme absolvovali hodinovy prelet do Yogyakarty, duse Javy. Naproti tomu je Jakarta mozkem, financnim centrem….

Za sultanem a do Prambananu

Dneska jsme meli velky vyletni den. Cele dopoledne jsme stravili v palaci sultana. Ted je to sultan X., ktery tam zije. Chvili jsme poslouchali i sultansky koncert gamelanu, ale ten pronikavy zvuk, ac harmonicky, nejde dliuho vydrzet.

Pak jsme se cirou nahodou objevili na ptacim trhu, kde je k dostani treva i mraveniste nebo cervy coby ptaci zob. Koupit si muzete i netopyra, pry je dobry na astma, kdyz ho snite. Nebo gekona, ten je dobry na ekzem. Probehli jsme i vodni zamek, sultanuv puvodni system, a vyjeli do prambananu, hindu komplexu „pyramid“ z 9. stoleti.

Tam nas pri obede, kdy jsme si dali kokos a pak vyborny obed pri mistnaky, prepadla velka bourka, ktera se nastesti brzy vyprsela. Chramy Sivy, Visny i Brahmy zasahlo v roce 2006 zemetreseni, ale mustnim se podarilo vse krasne zachranit a obnovit.

Mimochodem, po Jogja cestujeme becaky a ja s becakari trenuju indonestinu.

Hura na plaz

Dneska jsme podnikli velky vylet k mori mistnimi busy. Stali jsme na ulici, mavali na bus c. 2, co nas mel dovezt na terminal busu a zadny nas nechtel vzit. Musel ho privolat az mistnak, co jsme se s nim dali do reci.. pak jsme dorazili na autobusak, kde si nas mistni prehazovali jak brambory,az jsme nasli jednoho prijemneho busoveho ostrahu, ktery nam rekl potrebne info, odkud a kdy kam zitra jet po vyletech.

A pak jsme vyrazili na plaz. Cestovani minibusem bez klimosky ve 35 stupnich, ktery stoji vsude a obcas ma velmi dlouhe cekani, stoji opravdu za to. Tento zazitek, ze si umime domluvit cestu, dostat se tam a zpet (drive ci pozdeji), zpusobil, ze.na zitrejsi cesty si pronajmeme auto s ridicem.

Mj. na.mistni plazi, nazyvanr zkracene Paris, se nesmi koupat, neb je tam nebezpecny proud. A taky bordel, takze na svlikani do plavek nemate ani chut.

Tak jsme aspon vyrazili na horke prameny, jak doporucil LP. Predstavovali jsme si dzungli, palmy, pod tim jezirko s horkou vodou. Skutecnost byla takova, ze slo v podstate o takove verejne lazne, koupelny, kam se mistnaci jezdili umyt… vyrazili jsme tedy „domu“ a aspon si zaplavali v bazenu..

Vecer jsme pres VoIP a muj htc volali domu. Spojeni krasne. At zije internet!

Wayang kulit, aneb kulturni vecer

Vecer jsme vyrazili za kulturou, vzali jsme si becaka na cestu za special cenu tam a zpet (2 dolary) a sli se podivat na javanske stinove divadlo, wayang kulit.

Nejdriv jsme si sedli spatne, pred oponu :-), za to jsme videli dalanga, jedineho „hybace“ figurek a vypravece, a soubor gamelan. Pak nam pruvodce rekl, at se jdeme podivat z druhe strany, kde jsou videt ty stiny z figurek… no bylo nam trochu divny, proc jsou vsichni zady k nam 🙂 videli jsme i vyrobu loutek z buvoli kuze, ty 30 cm trvaji vyrobit 2 tydny! Stoji kolem 40 dolaru a jsou opravdu krasne propracovane.

Na zpatecni ceste jsme pouzili novou taktiku. Pri nakupu ovoce rambutan (neco ala lici) jsme pouzili naseho becakoveho ridice a sli nakoupit s nim. Prodavacka nam tak dala mistni cenu (ne 3x vetsi jako po nas vzdycky chteji..), tak pres 2 kila ovoce jsme poridili za 1 dolar. Mnam.

Pod sopkou a u buddhu – Dien Plateu + Borobudur

Dneska jsme si vzali auto s ridicem a vyjeli na celodenni vylet.

Cesta tam trvala skoro 4 hodiny, ale vyplatilo se to. Uprostred ryzovych policek, rek, palmovych dzungli a malych vesnicek lezi placka pod sopkami, na ktere se objevi znenahla komplex chramu. Nejvetsi mistni zajimavost jsou nicmene sirna jezera a hlavne krater s horkym bublajicim bahnem. Opravdu velky zazitek! Velmi vtipne tu taky je, ze tu pestuji brambory, kvetak i houby, roste tu cerny bez, pampelisky i stovik. To by mozna jeste nebylo tak divne, kdybyste si neuvedomili, ze jste ve vysce 2300 m nad morem…

Ridic nas pak vzal k mistnakovi na obed, kde jsme si uz z principu museli dat zeleninu a brambory (vynikajici, i kdyz pry hodne osetrovane), dozvedeli se plno zajimavosti o vychodni Jave (tam musime jet!) a vyrazili na nejvetsi buddhisticky komplex jihovychodni Asie Borobudur, ktery kdyz na nej koukate ze vzduchu (to se nam sice nepodarilo :-)), tvori symbolickou mandalu.

Po obrovskem komplexu z 8.-9. stoleti (to u nas byly jen rotundy…), ktery tvori 2 miliony kamennych kvadru, se chodi po smeru hodinovych rucicek (kvuli pozitivni energii…). Po vystupu nekolika pater se dostanete na nejvyssi kulatou plosinu, ktera symbolizuje nekoncici nirvanu. Tak preci se mi ji podarilo dosahnout 🙂 fascinujici jsou tu takove specialni zvony, ve kterych sedi buddhove. Mj. vsechny kvadry maji vytesane obrazy a vytvory, ktere v puvodni podobe byly i nabarvene!

Dnesni vylet byl tedy opravdu zajimavy. Zitra nas ceka prejezd k sopce Bromo, kam pujdeme vitat slunce. Snad vstanem.

Prejezd z Yogya na vychodni Javu

Tak jsme si zazili temer celodenni prejezd ze stredni Javy na vychodni do oblasti narodniho parku Bromo-Tengger-Semeru. Po ceste, kterou jsme absolvovali minibusem, se vystridalo nekolik pocasi vcetne velke bourky a prutrzi mracen. Ridic padil bez ustani, jen s kratkou pauzou na obed. Dali jsme si zeleninu gado gado a ovocnybjuice, mj. vtipne je, ze si objednavku musite sami napsat. Pojmu caj a kokos (psano anglicky dle jejich menu) asi nerozumeli, tak to jednoduse neprinesli. Jestr ze umim par slovicek indonesky, pak se vse vyresilo 🙂

Prijeli jsme pozde vecer v totalni tme (ve vesnicich svitily jen usporne zarovky u dveri domu), dostali instruktaz na zitrejsi vystup (uz ted je o poznami chladneji, rano maji byt 4 stupne), hodili do sebe veceri a v 21.30 sli spat. Preci jen nas ceka vstavani ve 3.30 rano. Pod perinou Louis Vuitton se nam urcite budou zdat krasne sny. Dobrou.

Nas prvni vychod slunce u sopek!

Neocekavane nas vzbudi uz ve 3 rano, hodime na sebe obleceni a sedame do jeepu. Vyjizdime o neco drive, neb bydlime ve vzdalenejsi vesnici. V te dalsi nabereme dalsi lidi (jsou tu sami Americani a Danove) a pokracujeme tmou pres strasne vymoly a obri stoupani az na sopku Penanjakan (2770 m!), odkud je videt, povede-li se pocasi, az 4 sopky, vcetne te nejvyssi na Jave, Gunung Semeru (3676 m).

Zpocatku na vyhlidce vladne chaos, kam se nejlip postavit, co nejvic fotit, kde se sopky objevi, jak nastavit nejlepe fotak, kde si najit vhodne misto… nakonec vse dopadlo krasne, vyhled byl nadherny, oblacnost se za svitani rozpustila a videli jsme az na daleky Semeru (ten je stale aktivni, dokonce byly zaznamenany mensi erupce pred psr tydny…). Vcera tu pry prselo, tak jsme meli velke stesti.

Pak jsme jeste prejeli pod Gunung Bromo a vydali se na hodinovy vyslap az na usti krateru, ze ktereho vychazi neustale para. Mistni kmen Tenggeru tu dokonce az pod krater pronajima koniky, ty jsme si sice vyfotili, ale prenechali jsme je turistum z Japonska a par Evropanum (ti malem dosahli nohama na zem :-)) zajimavy poznatek – sopka je v podstate pouze zatuhly prach a neni kamenita, jak by se mohlo zdat. Eroze tu zpusobuje, ze kusy sopky jednoduse odpadnou. Zajimavosti teto oblasti je, ze se tu pestuji opet brambory, ale i zeli, kukurice i cibule. A to jsme vice nez 2000 m nad morem.

Odpo nas ceka prejezd na nejvychodnejsi sopku Ijen.

Minibusem dzungli

Po navratu ze sopek jsme si dali snidani, osprchovali se, naskocili do minibusu a vydali se na cestu na vychodni cas Javy. Bohuzel, resp. bohudik jsme nevedeli, co nas ceka.

V „kancelari“ cestovky v Probolinggo jsme s kockou na stole cekali na pripoj. Hodka sem, hodka tam, bus prijel misto v 11 az po poledni. Zacina byt dost horko. Naskocime do minibusu, ktery by mel byt klimatizovany, ale v tom vedru to AC nestiha. Na vypravu jedeme s 2 Malajkami. Pozdeji si rikame, ze aspon nejsme jedini cestovatele, kteri budou vyhozeni v dzungli a ponechani svemu osudu.

Cesta zacne byt totiz pote, co sjedeme z hlavni silmice, dost divoka. Dzungle, vymlacena silnice, na ktere malem nechame kolo i podvozek, ostre serpentyny, vyhybani se motorkam i mistnim busum. A to nemluvim o nasich vytresenych telech. Indonesani nic neresi, takze ani tio, ze by nam rekli, kde jsme a kdy dorazime. Na miste, kde mame videt vodopady a horke prameny mame byt dle planu ve 4, ale je po 5., zdaleka nejsme na miste a stmiva se v 6. Navazuji tedy konverzaci v bahasa a a otazku „kolik km“, odpovidaji 5 minut. Jsme opravdu uprostred dzungle a je skoro tma.

Tak pry nic neuvidime, neb na vodopadu bude velky had. Nas mlady pruvodce vypada vyplasene, po mensi diskusi, at nam da jeho boss slevu (byl to spis trenink asertivity), to vzdame, pak se najime, vykoupeme v mistni hot spring bazenku (je teply jak vana, dokonce z. se jde koupat, coz je nevsedni ukaz). Krasne vyhrati (je tu v horach zas chladneji) jdeme spat uz v 20.30, vstavat mame pozdeji, „az“ ve 4, a razime do krateru Ijen. Jupi!

Zatim nejvetsi zazitek z nasi cesty – Kawah Ijen

Rano nas vzbudili pred 4, hodili jsme na sebe obleceni, vyfasovali toast s vejcem (pozdeji se bude hodit, sice ne pro nas…) a naskakali do minibusu. Cekala nas snad jeste krkolomnejsi cesta, zato docela kratka, v 5.30 jsme byli pod sopkou a vyrazili na turu. Ta mela byt 3 km. Vybavili jsme se teplym oblecenim (viz stejne jako na Bromo), Malajsanky dokonce v rukavicich. Po kilometru prudkeho stoupani jsme se svklikli do tricek a po ceste jsme postupne potkavali mistni tezare siry a polozene kose se sirou. Zajimavy pohled v zamlzenem rannim oparu. Prudkost kopce se dale zvedala, stejne jako nas tep a muj zaludek. Po ranu opravdu pekne aerobni cviceni…

Po ceste cvicim bahasa a odpovidam na otazky „odkud jsi, kolik vas je, jak se mas…“. Frekvence nosicu siry se zvysuje. S jednim se davame do reci, ma naklad 75 kg! Prosi nas o neco k jidlu, tak mu davame jeden z nasich sendvicu. Je stastny jako blecha.

Po chvili dorazime k „officu“, kde na vaze z bambusu vazi nosici sve naklady a dostavaji potvrzeni. Mame stesti a narazime na toho nejlepsiho, unese 100 kg. Mj. za 1 kg distanou nosici cca 0,5 dolary, denne zvladnou krkolomnou cestu 2x.

Vyrazime do zaverecneho useku a dostavame se na kraj krateru. Zacina svitat, vsude kolem dym ze siry. Nosici ukazuji, ze mame jit dal do krateru, jako oni. Nastava zajimavy usek, sestupovani po kamenech do krateru, kdy se musite vyhnout nosicum s plnym nakladem a pustit ty, co maji prazdne kose a sebihaji dolu. Chopi se nas nekteri z nosicu a ukazuji, kudy jit.

Krater je neco nepopsatelneho a misto, kde sira vyteka a odkud se vali koure siry (kdyz se vytekajici sira ochlazuje vodou), je neco az neskutecneho. A vsude nosici s plnymi kosi navramenou, pomalu se splhajici ven z krateru. Ale porad se na vas usmivaji a ptaji se, odkud jste…

Jeden nam nabizi kousky siry na pamatku, ale nemame penize (musime nekde vybrat, vcera to neslo), ale presto nam ty kousky trochu smutne venuje. Az nas napadne, ze mu dame sendvic! Je tak rad, ze se pak se skupinkou spolunosicu vsichni fotime… kdybychom to vedeli, nesem s sebou v batohu zasobu cokolady a susenek i pro ostatni…

Jako bonus se v rannim slunci otvira i obri kraterove jezero a na ceste z krateru mame nadherne vyhledy….

Po ceste z Ijenu se jeste zastavime u kavovniku a hrebickovniku a jedem na trajekt na Bali. Mame stesti, minibus nas vyhodi na „big AC bus“ s mistnakama, ferry akorat za 5 minut vyjizdi… jizda na trajektu je krasna, vidime javske sopky a cena z Javy az na jih Bali za 6 USD je docela dobra, ne? 🙂

V Denpasaru pak cekame na Ketuta, ktery nas vyzvedne a doveze do hotylku. Cas cekanim na nej travime odhanenim taxikaru, autobusaku a pozorovanim lidi..

Vecer se akorat ubytujeme, vyrazime s K. na veceri na mustni nocni trh a polomrtvi jdeme spat…

40stupnove vedro a vylet po Legian-Kuta

Dnes jsme se rozhodli, ze najdeme hezke ubytovani s wifi. Zitra musi Z. zarizovat par veci, tak at nemusime behat po kavarnach. Po snidani jsme vyrazili s plankem po meste. Je tu horko, vzduch stoji. Obejdeme par mist (mj. i to, kde jsem pred 5 lety bydlela), srovnavame ceny, vybaveni, pokoje… ve srovnani s predchozimi lety, kdy bylo po tsunami (2004) i po teroristickem utoku (2005) se ceny zvedly a turistu pribylo… mistnaci porvavaji, taxici troubi…

Konecne jsme se rozhodli a stehujeme se do krasneho bungallowu v bali stylu. Wifi ma jen restaurace na omezeny pristup, ale aspon si vyzkousime aspon na chvili jine bydleni. Krasny bazen, zahrada a vsude blizko, co vic si prat? Mozna ne takove horko. Kdyz se uz i Z. svlika do plavek, voda v bazenu ma teplotu vzduchu a v open-air koupelne tece ze sprchy jen vlazna voda, neni jak se ochladit. Az plavani za tmy pod hvezdami je krasne osvezujici…

Mj. na obede se dame do reci se servirkou.

Vypravi, ze pracuje kazdy den 8 hodin,nema zadne volno (ani vikend), ma syna na Uni a nebyla se podivat na zadnem okolnim ostrove a vse ji utika pomalu a nudi se, nebot ne vzdy je v hospode plno.. Jak to tak pozoruju, tak hodne Balijcu zije timto svym poklidnym lezernim stylem, kdo prijde a koupi, ten prijde a koupi..

Nejsvetejsi chram a smlouvani

Rano pred 7 nas vzbudi trhly Holandan (pravdepodobne je po nejake parbe) a rve na cele misto bungallowu, ze mu nekdo ukradl veci. Pozdeji se vysvetli, ze je pravdepodobne na hlavu, ale jeho jeceni asi nikdo nezapomene. Z hotelu se stehujeme, a nejsme sami 🙂

Prochazime malickymi ulickami Legianu, kde maji mistni domky, bananove plantaze, malinke warungy. Vsude je krasne stin a relativne chladno, oproti hlavni tride, kde mistni porad vyrvavaji, taxiky troubi…

Dopo podnikame s Ketutem velky vylet do umeleckych vesnic a do hor, tedy do sopek. Po ceste se stavime ve vesnici specializovane na stribro, na malbu, drevorezbu, vidime nabytkarske vesnice, vesnice na beton a cihly, socharske vesnice… koupime si nejake drobnosti, smlouvani mi opravdu jde 🙂

Obed mame v Kintamani s vyhledem na sopku Gunung Batur a jezero. Teda, kdyz prijedeme, je cerstve po desti a vsude mlha. Vyhled se postupne vyjasni a je krasne, nicmene nejvyssi sopku, Gunung Agung opet nevidim, je prilis vysoka a stale v mracich 🙂

Pak pokracujeme na nejsvetejsi puru, Besakih. Prijizdime uz pozde, tak je tu prazdno a prijemne chladno. Hura! Uz ani neprodavaji vstupenky, ale dve, nejake usmudlane, nam aspon prodaji 🙂 chram je ted nazdobeny, 29. 3. se tu chysta velka slavnost, tak to mistni pripravuji. Jezdi sem ve velkych nakladacich, ve kterych stoji nahusteni vedle sebe, muzi celi v bilem (znamena to „dobro“). Zajimavy pohled.

Tak 7leta holcicka se zhlidla ve Z. a chce mu prodat pohledy, mj. velmi draho. Kdyz nema zajem, neda pokoj, hraje plac… a neodradi ji ani par drobnych, ktere ji dame… dalsi holcicky maji naucenou dokonce specialni zebraci pisnicku, trochu zarazejici, ze tu vysilaji deti, aby zkasli turisty, ze?

Objevujeme nove druhy palem (jejich vlasata kura se pouziva na strechy), pravekych stromu a vysokych stromu s vonavymi listky.

Opicky v Ulu watu a surfarsky raj

Dnes prozkoumame nejjiznejsi jih Bali a vydavame se na jednu z nejznamejsich plazi, Nusa Dua. Pred par lety po bombovych utocich jsem ji zazila prazdnou, nyni je nacpana k prasknuti, parasailing, big banana, potapeci, vylety lodi…

A hlavne, plaz je zlutave bila a ne lavoidne cerna, takze prijemna zmena. Otazka ale je, co tu delat, neb koupat se neda (je to max pro surfare, jsou tu i snad i vetsi vlny, nez na oblibenych plazich v sydney…), je desne horko (i na mistni pomery je nezvykle vedro) a jsme radi, ze jsme radi. Ketut ma s clovekem, co tu provozuje ruzne atrakce, levnejsi ceny (na mistni pomery i dost drahe) a tak se poustime do viru vrcholneho turismu. Snorchlovani je prijemne pro schlazeni, nicmene vidime jednu rybu, neb ty ostatni 50 dalsich snorchlistu a 25 japonskych potapecu do hloubky 3 m (dal je pak dno) zakonite vyplasi. Nu nic, jsme rozmizani, ale zazitek, neb se poprve snorchlujeme spolu se Z.

Dal jdem krmit ryby, coz s diky odmitnem a jedeme na zelvi ostrov. Tam jsem vzdycky chtela. Chovaji tu velke chranene zelvy, aby podporili jejich reprodukci a castecne zachranili jejich vyhubeni. Bohuzel dostaneme pruvodce, co jeci na cely ostrov, vydrzet s nim je pro silne jedince. Vytahne s vody velke zelvy a vola „photo boss!“. To v ted den zopakuje asi 100. Trochu skoda. Videt mistni mini zoo s jestery, hady, netopyrem a tukany by bylo bez nej lepsi. Pak si dame predrazeny kokos a jedem na pevninu.

Vydame se na jednu z morskych pura, Ulu Watu, chramu na skalnatem pobrezi. Dostaneme sarongy, varovani pred opicemi a vyrazime na obhlidku. Koupime orisky pro opicky, kterych tu je pozehnane. Opici miminka, velci opicaci, vsichni si drepnou a vezmou si orisek z dlane. Az jeden vytrhne sacek s orisky J. z ruky. Z. ho chce od nej vytrhnout, ale opicak vyceni zuby, ze bychom od nej opravdu nechteli byt pokousani. Proste, opicak je drzy jak vopice 🙂 Utesy nam s J. pripominaji Australii, udelane par kycoidnich fotek a kolem koupacich a potapecich se opic razime k autu.

Po ceste se stavime na golfovem hristi New Kuta, az na to hrozne vedro a ceny (jsou tu jedny ze svetove nejexkluzivnejsich hrist) je to tu nadherne a pokracujeme do Dreamlandu, na bilou plaz, kde pry neco tocila i Julia Roberts. Plaz krasna, vtipne je, ze si Indonesani delaji z plaze misto businessu. Na plazi tak najdete stanky s oblecenim, obcerstvenim… jsou tu mega vlny, raj pro surfare. Az na ty po hlavu navlecene muslimy kolem byste si mohli myslet, ze jste v Australii…

Obedo-vecere v mistnim warungu je vic nez skvela, fotim si nazvy koreni a recepty. Doma neco zkusim 🙂

Golfove lakadlo a zapad slunce v Tanah Lot

Konecne dorazil na Bali i Herry, tak z puvodniho planu nic nedelat opet seslo. Vyjeli jsme do Kuty na jidlo, vyridit letenky na letiste a pak do mistniho obchodu koupit orisky. Maji tady i ruzne susene plody, co nedokazete ani pojmenovat…

Na pozdni obed vyrazime do bambusove restaurace s jezerem a cervenymi rybkami, uplna romantika a jidlo vynikajici. Zbytkem ryze nakrmime rybky. Mj. vite, ze i do bambusu vleze cervotoc?

Dal pokracujeme vice na sever, stavime se v mega mistnackym obchode s mistnimi produkty, neco malo pokoupime (berou tu dokonce kartu bez povinnosti platit poplatky, ktere se tady plati vzdy a vsude…) a vyjizdime na dalsi primorskou puru, Tanah Lot. Nenechame si ujit kratkou prohlidku hriste. Za par let, az to budeme umet lip, sem zajedem. Jsme preci jen zvykli hrat z drsnejsi fairwaye, nez mistniho fairwayoveho greenu 🙂

Tanah Lot je velmi turisticky, nicmene si najdeme misto na skalnatem brehu, kde vyfotime dalsi ze serie kycoidnich fotek…

Vecere v male hospudce s Hong-Kong jidly je vynikajici, jime slanou ryzovou kasi a rybi polevky. Objednavam malou, nicmene ma asi 1,5 litru, coz opravdu nesnime. Zajimalo by mne, kolik ma objem ta velka….

Relax a Bali masaz

Predposledni den pobytu na Bali venujeme relaxaci, dneska opravdu nic nechceme delat, i kdyz nas Ketut laka na vylet do chladnych hor.

Sedime ve stinu restaurace, dopisujeme denik, planujeme odlov nejake geocache a popijime ice coffee. Ovsem po kratke konverzaci neodolame balijske masazi, kterou nam Ketut doporucuje v mistnich laznich. Po obede s J. vyrazime, Z.zustane „doma“ hrat si s internetem.

Mistni spa je opravdu krasna. Maserky jsou licencovane. Je to „trochu“ neco jineho, nez masaze na mistnich plazich a v shopech ve meste, kde cela masaz je pouze pohlazeni kuze olejem.

Na zacatku dostaneme slusive latkove sukynky a tricicka a jdeme do horke virivky, studene virivky, sauny, pak dostaneme saticky a pokracujeme do AC mistnosti,na ruzovou koupel a masaz nohou a pak slibenou masaz a peeling celeho tela. Je to krasa, nejlepsi je masaz chodidel a hlavy, kterou dokonce maserka ukonci zajimavym poklepanim na hlavu, coz je opravdu uvolnujici. Celou proceduru zakoncime koupeli ve vane s ruzickami a pitim zazvoroveho caje…to je romantika… a to vsechno za 20 usd za skoro dve hodky intenzivni pece. Asi sem budu litat casteji 🙂

Vecer pokrocil a my vyrazime na veceri, kde si Z. dava aklimatizacni pripravu na zitrejsi let do Evropy, pizzu. Mj. je velmi dobra. Konecne se dostaneme i na plaz v Legianu, kde pozorujeme hvezdy (je videt Mars), vypravime se prochazkou na plaz do Kuty, kde odlovime geo cache… Vecer jeste par pracovnich vyrizovani, pulnocni plavani v bazenu (teplota vody je stejna jako teplota vzduchu, tj. 30 stupnu) a jdeme spat…

Odjezd a necekane prijemny zaver dne

Den zahajime balenim a vypravou na nakup levnych DVD (kus 15 kc), diky kterym bych mohla trenovat bahasa indonesia. Nicmene chlapci maji jeste v poledne zavreno, tak snad je sezenu jinde.

Po obede vyrazime se Z. na letiste, je husty provoz a tak to mame tak akorat. Chci jit se Z. vyridit let na prepazku, ale bez letenky mne tam nepusti. Jedine si nekde v jinem terminalu koupit pas za 5 USD, coz je na mistni pomery dost a hlavne na to nemam cas. Ostraha si necha dat 5 susni (pul dolaru) a muzu jit 🙂 tak hura, vse vyreseno. Vydavame se na cestu na vychod Bali, odkud mame jet trajektem na Lombok.

Putu z Ketutovy firmy nam po ceste vypravi zajimavosti z Bali. Stejne jako vetsina mistnich nikdy nejel na jiny ostrov ci ostruvek, naucil se nicmene vyborne anglicky, tak probereme vse od jidla, kultury, prace,…

Ferry pry podle mistnich jezdi jen jednou denne, v lonely planet pisi 24 hodin. Kdyz dorazime do Padangbai pred 4, ma akorat odjizdet. U auta se na nas hned sesypou mistni, Putu je statecne zazene 🙂 mistni boss nam cpe prevoz za drahou cenu, tak we rozhodneme radeji zustat, porozhlednout se a rozhodnout se pozdeji. Najdeme prijemne ubytovani, usmlouvake cenu, pozdeji i vybereme balicek cestovani ferry, busem a clunem za 13USD. A mame to navrhnute flexibilne, ze zustaneme noc na Lomboku a budeme pokracovat na ostruvky Gili.

Vecer se jdeme projit po krasne piscite plazi, kde objevime i cast plaze s piskovymi kulickami, najime se cerstveho seafood za 2USD a objevime malou zatoku Blue Lagoon. Skoda, ze je uz skoro tma a jsou tu pry pri prilivu silne proudy, radeji do more nejdeme.

Lombok a rajsky ostrov Gili Air

Rano vyrazime na Lombok, kde chceme stravit par dni. Naskocime do minubusu, ktery nas po par stech metrech vyhodi, na lod jdeme pesky (zasadne se tu prejizdi autem, i kdyz je to doslova sa roh).

Dame se do reci s flasharem z Californie a vymenime si par cestovatelskych tipu. Na lodi se usadime v klimatizovane kabine, ktera je po vice nez 4 hodinach jizdy dost vyhrata, ze se neda ani dychat. Nicmene vyhledy z horniho rozpaleneho doku jsou krasne, konecne vidim i vrchol posvatne balijske sopky Gunung Agung!

V pristavu cekame jeste na vylodeni jinych lodi a pak hura na Lombok! Bohuzel se akorat protrhnou mracna a my v tom okamziku prebihame na bus. Jsme durch, ale schlazeni to bylo fajn. Skoda, ze po 5 minutach prestane lit 🙂

Behem cesty minibusem se domluvime s mistnakem, ze nam casove lepe vyjde cesta na ostruvky Gili a pak az na pevninu. Jedinou podminkou pro nas je najit bankomat. Chlapci to poresi a vysadi nas kdesi u bankomatu jine banky, nez chceme. Kdyz se ptame na BNI, ta tam pry neni. Po 20 metrech na nas sviti napis BNI. Ukazujeme to ridicovi, ten se smeje „jooo, to je BNI“. Proste, tady se nic neresi 🙂 po ceste nas jeste chytne silny dest, dokonce lezi i strom pres cestu, tak to musime objet jinudy…

Ve vesnici/pristavu se seznamime s cestovatelkou Holandankou, ktera nam predstavuje sveho pruvodce/majitele bungalovu a ukazuje fotky. Nemame nic definitivne vybraneho, tak se rozhodneme jit se na ty jeho bungalovy podivat. Az pozdeji zjistime, ze to byla dobra volba. Bungalovy jsou jen 2 (my a Holandanka), v krasnem Gili island stylu, uplne nove, uprostred palem…

Naskaceme tedy z plaze do lodi (malem namocime tasky v mori :-)) a vydavame se na velikostne prostredni ze 3 ostrovy, Gili Air. Majitel ubytka nam pomuze s taskama, odmitneme predrazene riksy s konikama a ujdeme 5minutovou cestu k bungalovum. Na uvitanou dostaneme cerstve utrzeny kokos ze sousedni palmy, pro ktery mistnak „skoci“. Den zakoncime veceri z cerstve grilovane chobotnice (mnam!) a koupanim v tyrkysovem mori za skoro uplnku. Myslim, se se nam tu bude libit 🙂

Odpocinek na ostrove a 1. snorchlovani

Prvni den stravime poradnym odpocinkem a celodennim snorchlovanim.

Vytvorime si zakladnu z jednoho bambusoveho domku v mistni restauraci s kycovitym vyhledem na more, lodky a Lombok a stridave jime, bavime se s mistnimi , pijeme a snorchlujeme.

Tady na vychode ostrova je tzv. zed, pred kterou jsou nadherne koraly, spousta ryb a pry i zelvy. Ty jsme dneska nevideli, ale viditelnost je nadherna a koraly docela melko, skoro se jich dotknout nebo k nim priplavat, ve slunci ziskavaji nadherne barvy. Potkam morske hady (zajimave, jak se plazi po dne), barevne rybky v hejnech, co vas prijmou mezi sebe, obri zlute stolove koraly, „zelne“ koraly, houbovite…

Koralova stena je dlouha nekolik set metru, smerem k jihu tahne morsky proud, ale neni tak silny, da se plout i proti nemu.

Den zakoncime vybornou veceri s morskymi plody…po setmeni (zapad slunce kolem 7., totalni tma cca v 8) se vracime do bungalovu. Vypadava tu casto elektrika (predelavaji ji tu), vecer nam nejde, tak jdem radeji spat. Rano chceme vstat na vychod slunce.

Velka snorchlovaci vyprava po ostruvcich Gili a setkani se zelvami

Rano mi nesel budik (nebyla elektrika, tak se mi nenabil mobil a tudiz nezvonil), podarilo se mi vstat aspon v 7 a vyrazit na ranni snorchlovani – pry je sance rano potkat zelvu. Je krasny den.

Ranni more je krasne klidne, modra obloha, nadherne barvy v mori. Po par minutach ji konecne vidim – zelva pri snidani! Kdyz mne vidi, prestane okusovat travu a zacne plavat. Nadhera, vubec se mne neboji. Plaveme spolu proti proudu, dokonce zelva (meri asi tak pul metru) z par metru, co je pode mnou, vypluje az ke mne. Nejdriv se nadechne a pak se mnou ve vysce plave. Dokonce se ji mohu i dotknout. Stravime tak spolu nekolik desitek minut…

Rano se Setim, klukem, co provozuje bungalovy, domluvime, ze se pridame na snorchlovaci vypravu. Pojedeme jen s jednim parem z Danska, co se s nimi uz trochu zname, a dvema mistnakama. Takze opravdu komorni vyprava.

Plan cesty je zajet ke zbyvajicim dvema ostruvkum (Gili Trawangan a Gili Meno) a snorchlovat na mistnich koralech. Vypravu povede Acu, aby nas provedl, co kde vudet. Soucasti planu je se setkat s zelvami. A hned pri prvnim snorchlovani ji objevime! Chvili s ni plavu, neni tak kamaradska, ale je to nadhera ji videt vznaset se proti tmave modrym hlubinam, jak mava a leti vodou.

Dneska je slunecno, bez mraku, viditelnost tak 40 m, koraly lezi v hloubce tak 12-15 m. V techle podminkach neni nutne se potapet, snorchlovani je naprosto uchvacujici. Behem dne udelame asi 6 ponoru, je to uchvacujici. Vecet se vydame na zapad slunce s vyhledem na Bali a Gunung Agung, ktery je videt cervancich. To je romantika 🙂

Vyprava kolem Gili Air

Budik v 5 zazvonil a tak svitani stihneme. V noci ale byla poradna bourka na Lomboku a obloha je porad dost zatazena. Slunce se tedy moc neukaze.

Jdu zkusit vodu snorchlovanim. Jsou ale docela vlny, voda zkarblovana, piscita, ryby i zelva nekam zmizeli. Dnes to na potapeni bohuzel nebude.

Ostrov je prichciply, kvuli dnesnimu pocasi by ani turistu nevyhnal. Obecne tu mistni mluvi pomalu, chodi sourave, zadne prudke pohyby. Clovek si na to zpomaleni nebezpecne zvykne a ke stesti mu staci sledovat sopku Rinjani na Lomboku, pokud jste u vychodni plaze, nebo sopku Agung, pokud jste na zapadni plazi.

Prolomim agonii a jdu aspon na prochazku kolem ostrova. Stred jsme prozkoumali vcera, tak jeste je co objevovat. Mistni mne s usmevem zdravi, projdu mista s krasnymi palmami, prazdnymi plazemi a nadhernymi vyhledy, potkam kravy, co se pasou pod palmami, minivoziky tazene minikoni, dokonce vidim vzacnou lombockou kachnicku (coz se dozvim pozdeji) a po hodce a pul jsem zpatky „doma“.

Zbytek dne se venujeme bezmyslenkovemu sledovani more, snorchlovani (potkam naposledy zelvu, zahlednu obri rybu ala zralok, pry se vyskytuje u dalsiho ostrova, ale nikdo mi neni schopen rict, zda to opravdu byl zralok) a pozorovani sopky. S mistnimi uz se zname podle jmen, tak jeste probereme zivot, zabalime tasky a jdeme spat.

Lombok, Sengigi a necekane zklamani

Dneska si vezmeme drozku, rozloucime se Setim a vyrazime smer Lombok. Prvni prekvapko, kdyz po nas v pristavu chteji zaplatit lod, ackoliv mame koupeny balicek i s lodi. Pry nam to na druhem brehu vrati. Jeste vetsi prekvapeni je, ze nam to jizdne za lod opravdu vrati.

V pristavu Bangsa se rozloucime s prodavacem perel, co jezdi na Gili Air prodavat a kde jsme se s nim seznamili, a vypravime se minibusem do Sengiggi, „perly“ na zapadnim lombockem pobrezi. Prijezd nic moc, hned se na nas vrhli mistni a cpali nam predrazene denni vylety. Zajdeme do hezkeho hotelu, abychom si u nich nechali tasky. Po kratkem rozhovoru souhladi. Supr, tak na plaz se s nimi tahat nemusime.

Sengiggi je pro nas zklamanim, plaze bordeloidni (ostatne, jako vsude), mistni trh

Posledni snidane jakartska

Dnes nas ceka posledni een v Jakarte. Vstavali jsme kolem 7., v pul 8. jsme meli zazracne zabaleno a ted si davame snidani. Kavu s mlekem a zensenem a obalovany toast ve vajicku se syrem. Mnam.

Dopo nas ceka navsteva obriho parku a narodniho pamatniku. Z vysky 110 m uvidime celou Jakartu. Dnes je krasne, vsude klid, maji tu totiz, v nejvetsi muslimske zemi, vekikonocni volno.

Indoneske jidlo a piti

…je jednim slovem vynikajici. Spousta cerstvych dzusu z ovoce, ktere neumime ani pojmenovat. Vynikajici ryze, nudle a na nekterych mistech i brambory. Nejruznejsi vube i chute, ktere leckdy pali tak, ze v puse nic necitite a z oci se vam hrnou slzy. Vyborne cerstve ryby a morske plody, ktere akorat vytahli z more. Kdyz reknete o jidlo nepalive, prinesou vam jidlo mene korenene, a vychutnate si ho o to vice…

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .