0
0

18 – 19.2.2013

Oba dva dny jsme strávili ve městě Luang Prabang, který patří do UNESCO. Město je velmi malé (překvapivě), ale moc pěkné. V centru najdete velké množství watů a s nimi spojené mnichy, kteří se prochází všude v ulicích. Ve starém městě jsou krásně upravené domy, na ulicích je pořádek. Kolem Mekongu je spousta restaurací. Lodí se můžete dostat na druhý břeh (5.000K/os/jedna cesta). Jediná nevýhoda tohoto města je, že je skoro všechno zpoplatněno. Do chrámů (některých) platíte vstup 20.000K nebo 3USD. Také ubytování je tu velmi drahé (oproti ostatním městům). Měli jsme asi velké štěstí, že jsme našli ubytování za 50.000K, protože všichni ostatní (koho jsme potkali) bydleli nejlevněji za 80.000K.

20.2.2013

Přesunuli jsme se do posledního města v Laosu, které navštívíme – Oudomxay. Je to pro nás spíš taková přestupní stanice, protože odtud zítra (21.2.2013) pojedeme do Číny. V 8:00 ráno má jet autobus až do Jing Hong v Číně. Odtud bychom rádi hned večer jeli do Dali, ale netušíme jak to všechno vyjde.

Lidé v Laosu

Lidé jsou tu daleko méně „vtíraví“ než v jiných zemích jihovýchodní Asie. Ptají se vás, jestli chcete tuk-tuk, nějaké výlety či cokoliv jiného. Když však řekněte, že ne, tak už vás většinou už nikdo neotravuje. Prostě se jen zeptají. Také se vás snaží ošidit (stejně jako všude jinde), ale pokud řeknete, že polévku za 15.000K si nekoupíte, že chcete za 10.000K, tak vám jí většinou bez problémů dají. Prostě to zkusili a nevyšlo to :-) Je tu trošku větší problém s domluvou. Málo kdo umí anglicky (většinou jen ve větších městech – Vientaine, Vang Vieng, Luang Prabang). V ostatních městech či vesničkách se s angličtinou většinou nechytáte. Neumí ani číslovky. Je proto nutné naučit se alespoň pár základních frází a číslovek. (často pomůžou ruce a nohy) :-)

Doprava

Autobusy tu nejsou nijak extra kvalitní, ani pohodlné. Pokud se vydáte busem z nádraží, musíte počítat s velkým množstvím zastávek, kdy se budou nakládat lidi a hlavně pytle se vším možným. Jinak se v autobusech vozí všechno – nábytek, motorky, živá zvířata (slepice, králíci, kohouti,..). Jízda se tak většinou protáhne :-) Na jihu se jezdí po celkem rovných silnicích, ale mnoha vesničkách (takže je hodně zastávek). Na severu se jezdí zase v horách. Vesniček není tolik, ale jsou tu samé serpentiny, takže cesta vůbec neubíhá. Na jihu je o hodně levnější doprava než v horách na severu. Ale je to celkem logické. Můžete si samozřejmě připlatit a jet VIP busem, který nemá téměř žádné zastávky a jede přímo. To pak ale není to dobrodružství.

Co se týče silnic, tak je tu jedna hlavní silnice, která vede přes celý Laos. Ta je v docela dobrém stavu, jen občas (někde častěji) jsou kousky bez asfaltu. Šířka je (jak řekl Michal) asi jako silnice do Krakovčic :-) Takže nic moc. Jakmile vyjedete na vedlejší silnice a silničky, tak se kvalita rapidně zhoršuje (jezdí se po prašných cestách). Nejlepší cesta v Laosu je z Oudomxay na hranice s Čínou. Silnici jim totiž postavili Číňani. Těžko říct, z jakého důvodu :-)

Příroda

Ta je tu moc pěkná. Na jihu krásná rýžová políčka (když zezelenají, musí to být nádhera), čím víc jedete na sever, dostáváte se do hor. Ty jsou krásně zelené, porostlé borovicemi. Jsou tu nádherná údolí, ve kterých tečou menší i větší říčky. Hlavní řekou, která teče v Laosu je Mekong. Ten přitéká z Číny. Odtud teče po hranicích mezi Laosem a Barmou (Myanmar) a poté po hranicích s Thajskem. Pak vtéká do vnitrozemí do města Luang Prabang, dál do Vientiane, Savanaket, Paxe a dál teče do Kambodži a ve Vietnamu se vlévá do moře. Mekong jsme už viděli v Kambodži i ve Vietnamu, tady jsme projeli všechna velká města, kterými protéká. Je zajímavé sledovat, jak se řeka postupně zmenšuje (jedeme proti proudu) :-) I tak je to ale stále veliká řeka. (alespoň pro nás, co známe v podstatě jen Vltavu :-)) V Laosu je nepřeberné množství vodopádů, jeskyní a jiných přírodních zajímavostí. Jen je škoda, že Laosané za vše vybírají peníze (a někdy zbytečně hodně vysoké částky).

UXO = nevybuchlá munice, která je stále na území Laosu.

Je až neuvěřitelné, kolik škody tady napáchala americká vojska, když během Indočínské války na území Laosu shodila 240 – 270 miliónů bomb, což je přes 2 miliony tun munice. (údaje jsou z UXO centra v Luang Prabang). Bomby mají různý tvar i velikost. Laos se tak stal nejvíce zaminovaným státem na světe. Každý den zemře nebo se zraní jeden člověk, právě kvůli UXO. Lidé tak přicházejí o končetiny, mají znetvořené tělo. A proč vlastně byl Laos takto zaminován? Protože tudy vedla Hočiminova stezka, kudy se dostávali lidé z jižního Vietnamu na sever a obráceně. (Jižní Vietnam se snažili Američané obsadit). V některých oblastech je stále obrovské množství nevybuchlé munice. Nesmí se tu proto vstupovat mimo vyšlapané cesty, jinak hrozí nebezpečí, že šlápnete právě na UXO. Problémem je, že lidé potřebují obdělávat pole a pěstovat rýži a jiné plodiny. Často proto na svých políčkách vyorají UXO, které je zraní nebo zabije. V Laosu je organizace, která se stará o hledání a ničení UXO. Těch je tu ale tolik, že jim bude trvat minimálně dalších 100 let, než je odstraní.

14.2.2013

Rozhodli jsme se stopovat do města Phonsavanh, kam jsme měli namířeno. Asi po hodince se na nás usmálo štěstí a zastavilo nám thajské auto. Příjemný chlap s přítelkyní, kterou vezl do Luang Prabang. Popovezli nás 100km na korbě svého auta. Téměř celou cestu se jelo v horách a docela dost se stoupalo a klesalo. (samé serpentiny). Z korby byly nádherné výledy. Nakonec nás vložili na křižovatce. Oni pokračovali do Luang Prabang a my jsme se vydali dál směr Phonsavanh. Minivam odtud stál 60.000K, ale to se nám nechtělo platit, a tak jsme šli zase stopovat. Moc aut tam nejezdilo a po nějaké chvíli nám zastavil minivan jestli chceme jet s nimi za těch 60.000K. My jsme řekli, že to je moc drahé. Pak se smlouvalo a nakonec jsme jeli za 40.000K/os. To už ujde :-) Cesta byla zase šíeně kličkatá, jelo se celou dobu v serpentinách (asi 130km). Ubytování jsme našli za 50.000K.

15.2.2013

Udělali jsme si takový odpočinkový den a rozhodli jsme se projít zajímavosti ve městě. Bohužel jich tu moc nemají. Navštívili jsme jeden pomník na takovém kopečku (z války), místní trhy a odpoledne jsme se vypravili k jezeru, které je nedaleko. Bylo to tam moc pěkné. Jsou tam dvě veliká jezera v takové zvláštní krajině. K večeru se zatáhla obloha a spadlo pár kapek (ale nic velkýho). Jinak je tu stále horko na padnutí.

16.2.2013

Vyrazili jsme hned brzy ráno, abychom nešli za úplného horka. Měli jsme namířeno „Plain of Jars“. To je archeologické naleziště takových zvláštních džbánů. Dodnes nikdo neví jak a proč se tu vlastně objevily. Celkem jsou tu 3 velká naleziště. My jsme navštívili to první, které je nejblíž k městu. Vypravili jsme se tam pěšky. Bylo to asi něco kolem 10 – 12 kilometrů. Měli jsme štěstí a hned za městem nás naložilo první auto, které jsme zkusili stopnout. Byl to mladý kluk, který mluvil dobře anglicky. Odvezl nás až před vchod. Naleziště džbánů je určitě zajímavé. Dźbány jsou různě veliké, některé jsou zachovalé, jiné popraskané a rozbité. Má jich tam být něco kolem 250ti. Na cestě zpět jsme po asi 5 km stopli auto, které nás dovezlo na kraj města.

17.2.2013

Podle plánu jsme měli tento den na přesun do Luang Prabang, jednoho z nejznámějších měst v Laosu. Je v Unescu (jako jedna z mála věcí tady v Laosu). Přesun byl náročný. Vydali jsme se pěšky na autobusové nádraží, které je asi 5km od našeho bydlení. Cestou jsme stopovali, ale moc aut nejezdilo, a tak jsme se nakonec rozhodli jet busem za 95.000K/os. No jestli to byla dobrá volba to nevím, ale každopádně jsme se kodrcali 10hodin v serpentinách. Přijeli jsme dost pozdě večer. Najít ubytování tentokrát nebylo jednoduché, protože jsou tu šíleně drahé guest housy (100-150.000K) a ty levnější jsou obsazené. Nakonec jsme po 2 hodinách našli za 50.000K. Není to nic moc, ale to se nedá nic dělat.

13.2.2013

Hned ráno jsme si půjčili kola a vyrazili mezi skály. Bohužel se tu zase pokazilo počasí a všude byly mraky a na horách ležela mlha. Kola mají ve všech půjčovnách stejná. Všechna jsou ale dětská. V podstatě tu neseženete normální dospělácké kolo (jen v pár půjčovnách mají krásná horská kola, ale za patřičnou cenu). Vyzvedli jsme si sedačku jak to šlo a vyrazili jsme. Jelo se na něm hodně špatně. Navíc cesta, po které jsme jeli byla dost šílená. Jako vždy prašná, plná kamení a výmolů. Kodrcali jsme se jen o malinko rychleji, než kdybychom šli pěšky. Zato nohy si pěkně zamakaly. Po pár kilometrech jsme toho měli plné zuby a to jsme měli v plánu okruh asi 30km. No nakonec jsme ho objeli, ale jsme úplně vyřízení. Necítíme kolena (jak bylo malé kolo), tělo máme úplně vyklepané. Navíc nebyly žádné pořádné výhledy (díky počasí). Kolem cesty byla spousta jeskyní, ale všude se platil vstup 10.000K a to nás odradilo. Pak jsme chtěli vylézt na vyhlídku, ale taky chtěli zaplatit 10.000K. Platí se tu prostě za všechno. Ve Vang Vieng je levné jen ubytování. Všechno ostatní je tu patřičně napálený, protože sem jezdí hodně turistů (jídlo, atrakce, kola, přírodní zajímavosti, mosty,…). Zítra se vydáváme dál, chtěli bychom do města Phongsavan, kde mají být pole plná džbánů (nikdo neví, jak se sem ty obrovské džbány dostaly). Je tu ale šíleně drahý bus (z Vang Vieng do Phongsavanu za 100 – 120. 000K) a to se nám nechce platit. Na jihu byla doprava daleko levnější. Zkusíme proto stopovat. Když se nám to nepodaří, nezbyde nic jiného než jet busem. Uvidíme. Nevíme jak to bude dál s internetem, tak se možná ozveme až z Luang Prabang, kde budeme nejspíš 17.2.

13.2.2013

Hned ráno jsme si půjčili kola a vyrazili mezi skály. Bohužel se tu zase pokazilo počasí a všude byly mraky a na horách ležela mlha. Kola mají ve všech půjčovnách stejná. Všechna jsou ale dětská. V podstatě tu neseženete normální dospělácké kolo (jen v pár půjčovnách mají krásná horská kola, ale za patřičnou cenu). Vyzvedli jsme si sedačku jak to šlo a vyrazili jsme. Jelo se na něm hodně špatně. Navíc cesta, po které jsme jeli byla dost šílená. Jako vždy prašná, plná kamení a výmolů. Kodrcali jsme se jen o malinko rychleji, než kdybychom šli pěšky. Zato nohy si pěkně zamakaly. Po pár kilometrech jsme toho měli plné zuby a to jsme měli v plánu okruh asi 30km. No nakonec jsme ho objeli, ale jsme úplně vyřízení. Necítíme kolena (jak bylo malé kolo), tělo máme úplně vyklepané. Navíc nebyly žádné pořádné výhledy (díky počasí). Kolem cesty byla spousta jeskyní, ale všude se platil vstup 10.000K a to nás odradilo. Pak jsme chtěli vylézt na vyhlídku, ale taky chtěli zaplatit 10.000K. Platí se tu prostě za všechno. Ve Vang Vieng je levné jen ubytování. Všechno ostatní je tu patřičně napálený, protože sem jezdí hodně turistů (jídlo, atrakce, kola, přírodní zajímavosti, mosty,…). Zítra se vydáváme dál, chtěli bychom do města Phongsavan, kde mají být pole plná džbánů (nikdo neví, jak se sem ty obrovské džbány dostaly). Je tu ale šíleně drahý bus (z Vang Vieng do Phongsavanu za 100 – 120. 000K) a to se nám nechce platit. Na jihu byla doprava daleko levnější. Zkusíme proto stopovat. Když se nám to nepodaří, nezbyde nic jiného než jet busem. Uvidíme. Nevíme jak to bude dál s internetem, tak se možná ozveme až z Luang Prabang, kde budeme nejspíš 17.2.

11.2.2013

Hned po ránu jsme si vyměnili pár peněz v ćínské bance, abychm do Činy nepřijeli úplně bez prostředků. Pak už jsme nasedli do busu a vyrazili směr Vang Vieng. Tam jsme přijeli odpoledne, našli v pohodě ubytování a prošli se kolem města. Byli jsme hodně překvapeni, že ze 3 mostů, které tu mají se na dvou musí platit, pokud chcete přejít. Je tu spousta bílých turistů, takže tomu odpovídá i celé město. Všude samé restaurace, agentury poskytující kayaking, jízdu na pneumatice po řece, výlety do různých směrů atd. Takový druhý Sihanoukville (ten je v Kambodži). Město jako takové se nám nelíbí, ale je v krásné krajině. Všude kolem jsou hory,, skály. Moc pěkné.

12.2.2013

Já jsme musela zůstat na pokoji, protože jsem celou noc běhala mezi postelí a záchodem. Zase jsem chytila nějaký průjmový bacil nebo co…Michal mezitím navštívil vodopády a udělal si procházku pralesem. Doufám,že zítra mi už bude dobře a vydáme se na plánovaný výlet na kole do okolí. Měly by tam být jeskyně a hlavně krásná krajina.

9.2.2013

Tak máme za sebou 7 měsíců cestování. Hned ráno vyrazili do Buddha parku, který leží asi 26km od centra města. Bylo nám řečeno, že tam jede bus 14 a stojí 5.000K. No tak bus 14 tam jede, ale končí u „Lao-Thay friendship bridge“. A cesta tam stojí 6000K. (místní platili 5tisic, ale po nás chtěli 6)…Pak musíte vystoupit a počkat na minibus. Ten má taky číslo 14 a stojí další 2.000K. Takže celkem zaplatíte 8.000K. Buddha park stojí 5.000K vstup/os. Je to malinký prostor na kterém je spousta různých soch buddhů, ale i hinduistických bohů. Bohužel tu nemají žádné popisky, tak ani nevíte o jaké sochy se jedná. Celkově nás tohle místo hodně zklamalo. Cestou zpět jsme se rozhodli projít a vyrazili jsme zpět po cestě, kde nás vezl minibus. Cestou jsme navštívili pár watů. Zajímavá je laoská péče o silnice. Cesta od mostu k Buddha parku je v šíleném stavu – plná děr, hrůza. Ale proč tomu tak je…nějaká společnost tu těží písek z Mekongu a odváží ho pryč. Proto je silnice zdevastovaná (kamiony jsou hrozně těžké) a navíc jak z aut padá písek, tak se usazuje na silnici. Ten už ale nikdo neodklidí. Aby se tam neprášilo, tak každou chvíli projíždí kolem vás kropící auto. :-) Večer jsme vyrazili na promenádu k Mekongu, jestli někde nebude vidět oslava čínského nového roku. Neviděli jsme tu ale vůbec nic. Jediné co, tak jsme přišli na kloub tomu, proč prodávají různé papírové makety – auta, oblečení, peněz, mobilů, atd. Oni totiž na Nový rok dělají ohýněk a do něj ty papírové věci hážou. Nejspíš se jim tak má dařit v příštím roce dobře. :-)

10.2.2013

Ráno jsme si pěkně pospali a vyrazili zjišťovat ceny jízdenek do Vang Vieng, kam chceme jet zítra. Byli jsme totiž velmi překvapení vysokou cenou jízdenek na nádraží – chtějí 40.000K/os. za asi 130km. (Když jsme jeli do Vientanne, tak to bylo přes 300km za 60.000K). Navíc se jedná o příšerný autobus. Zašli jsme se zeptat do cestovky, kde lístek stojí taky 40.000K a ptali jsme se o jaký bus se jedná. Prý to má být VIP bus a jede z jiného nádraží. Tak jsme nelenili a šli jsme se zeptat na dané nádraží. Cesta byla delší než jsme čekali (v průvodci psali 2km z centra). Šli jsme ale minimálně 6km. Tam jsme se ale dozvěděli, že bus stojí 60.000K. Vážně to nechápeme, ale v cestovce je to levnější než kdekoli jinde…no tak jsme koupili lístek tam a doufáme, že to bude OK. Cestou zpět z nádraží jsme stopovali a svezlo nás auto vzadu na korbě. Vyhodili nás asi 1,5km od města. Jaké bylo ale naše překvapení, že když jsme ušli tak možná kilometr, tak nás znovu naložili a odvezli až k Victory monumentu, kam jsme chtěli jít :-) Cestou jsme ještě navštívili jedno buddhistické muzeum.

8.1.2013

Celý den jsme věnovali prohlídce hlavního města Laosu – Vientanne. Musím říct, že se mi město líbí. Je tu takový klid. Na to, že je to hlavní město a že jsme stále v Jihovýchodní Asii, tak tu je poměrně malý provoz. Jezdí tu pěkná auta, žádně „křápy“ tu nevidíte. Nejoblíbenější značkou je tu rozhodně Toyota. Jinak ve městě je veliký Victory monument (taková velká brána). Dneska se bohužel nedalo jít nahoru, uvidíme jestli se nám to podaří v příštích dnech. Pak jsme došli k That Luang, což je veliká, zlatá, svatá stupa. Na centrálním nádraží jsme si zjistili bus na zítra k Buddha parku (jede tam bus č.14, cca hodinu a stát by měl asi 5.000K).

Jinak co se týče cen, tak je tu o něco dráž než ve Vietnamu. Cesty stojí zhruba stejně (i když jsme zjistili, že tady na severu to bude stát asi víc než na jihu), ale jídlo je o něco málo dražší. Polévka je za 10.000K, rýže s grilovaným masem za cca 10.000 – 30.000K, záleží na kusu masa, které si vyberete. Bageta plněná 5.000K. (někde ale chtějí stejnou cenu za prázdnou bagetu). Většinou když se ptáte na cenu tak všechno stojí 5.000K nebo 10.000K. :-) Málo kdy je jiná cena.

Komunikace je tu trošku náročnější. Na jihu byl problém s angličtinou, skoro nikdo nemluvil anglicky. Maximálně znají pár slovíček, ale většinou neumí ani číslovky. Museli jsme se naučit pár jejich slovíček, jinak bychom se asi nedomluvili. :-) Když se jich zeptáte na cenu („Kao dai“?) tak vám odpoví jejich číslovkama, takže hledáme ve slovníčku (co jsme si napsali) co vlastsně říkají :-) Docela sranda. Dobré je si pamatovat „Sip pan“, což je 10.000K. Trošku problém je, že se to někdy plete se „Sip ha“, což je 15.000K. No je to docela legrace :-) Tady ve Vientanne už je ale komunikace o hodně jednodušší. Lidé mluví anglicky lépe, v guest housech nebyl problém se domluvit, na ulici taky reagují a říkají anglické číslovky.

Slovníček nutných pojmů:

Sabadí – dobrý den

Kop čaj – děkuji

Kao dai? – Kolik to stojí?

Sip pan – 10.000

6.2.2013

Chtěli jsme se podívat do jeskyní kolem města. Bohužel tu není kde půjčit kolo (jedině ve městě, což je 4km daleko a navíc za 20.000K, což je drahý). Rozhodli jsme se tedy jít pěšky a cestou stopovat. K první jeskyni jsme došli pěšky – asi 6km. Nebylo tam nic zvláštního, jen pěkný vchod do jeskyně. Cena 3000K. Pak jsme se vydali k druhé jeskyni. Tam se ale odbočovalo z hlavní silnice na prašnou cestu, kde nejezdila skoro žádná auta. Podle ukazatele to bylo 9km. Rozhodovali jsme se jestli jít nebo nejít. Nakonec jelo kolem nás auto, které nás svezlo asi 6km, tak bylo rozhodnuto. Zbytek jsme došli po svých. Jeskyně ale vůbec nestála za to. Jmenovala se Buddha cave. Podle fotek to vypadalo na velikou jeskyni, kde mělo být asi 200 sošek Buddhů. Byla to ale taková docela malá jeskyňka a budhové byli maximálně tak 20cm velcí. Takže jsme byli hodně zklamaní. Nejhorší bylo, že jsme museli jít zpět těch 9km k hlavní silnici. Bylo neuvěřitelné horko (jsme taky pěkně spálení) a šlo se celou cestu jen po sluníčku. Takže cesta nebyla nic moc. Když jsme ušli asi 5km, tak nám zastavilo nějaké auto a svezlo nás až do města. Tak jsme byli rádi.

7.2.2012

Nejdřív bych všem chtěla moc poděkovat za přání k svátku! Potěšili jste mě! Díky!!!

Jinak jsme dneska nic zvláštního neprožili, protože jsme od rána až do odpoledne cestovali busem z města Takhek do hlavního města Laosu, Vientanne. Dojeli jsme bez problémů, bus byl docela pohodlný, jen stavěl každých pár kilometrů. Ale to je tady normální. Jeli jsme 7 hodin. Pokud by se někdo do Vientanne chystal, tak Vás autobus vyhodí na zastávce asi 9km od města. Všude se Vám vnucují tuktukáři za 20.000K/os. A víc.. Nenechte se s nimi zlákat a vydejte se ven z terminálu. Tam se dá chytit městský bus, který jede do centra města jen za 3000K/os. Jinak je tu spousta ubytování, ale vše je hodně drahé a nic moc. Nakonec bydlíme v Guest Housu za 60.000K/pokoj. Zítra se vydáme prozkoumat Vientanne. Zatím se nám tu líbí, město vypadá pěkně, upraveně, zeleně. :-)

1.2.2013

Už jsem psala že právě míříme k tempelu a

Budhovi nad městem. Tam jsme tedy došli. Všude po cestě je spadané listí, jako

u nás na podzim. Stromy jsou téměř holé. Docela překvapivé ve 30ti stupních :-)

Jinak Budha byl stejný jako všichni, které jsme viděli. Velký a zlatý :-) Jinak

chrám se teprve staví, pracovala na něm

spousta dělníků. Nic zvláštního jsme tam neobjevili. Jinak jsme byli na super

velikém trhu. Nakoupili jsme si tam Mangostan, který nám moc chutná a snědli ho

dřív, než jsme dorazili k Budhovi :-) Jinak Mekong jsme přecházeli po mostě víc

než 20minut. Je pěkně široký.

2.2.2013

Ráno jsme si přivstali (už v 5:30),

abychom co nejdřív vyrazili na cestu na autobusové nádraží. To je totiž dost

daleko za městem. Vyrazili jsme v 6:30 a na nádraží jsme došli po 9h ráno.

Šli jsme tedy 2,5 hodiny s krosnou…no nic moc. Nakonec to bylo asi 9km (nevíme

přesně, ale podle ukazatelů u silnice to tak nějak bylo). Na nádraží jsme

nasedli na takový větší tuktuk a ten nás za 20.000K odvezl do Paksongu, který

je asi 50km od Pakse. Autobusem by cesta stála 30.000K. Zvláštní…Město (nebo

spíš vesnice) je malinkatá, rozložená jako obvykle kolem hlavní silnice. Našli

jsme tu docela velké tržiště. Michal si koupil už třetí boty, protože se mu ty

jeho z Thajska po měsíci rozpadly a ponožky. Ty koupil v Kambodži,

ale dneska se v nich ukázala díra. J Prostě kvalitní zboží. Jinak tu není nic k vidění.

3.2.2013

Dnešní den jsme se rozhodli strávit

v přírodě okolo vesničky Paksong. Všude kolem rostou kávovníky, téměř u

všech domků kolem silnice se káva suší. Protože se tu nedají nikde půjčit kola

ani motorky, museli jsme se vydat na vodopády pěšky. Bylo to něco kolem 10ti

kilometrů po silnici k odbočce na vodopády. Stopovat se nám nechtělo, a

tak jsme šli celou cestu pěkně po svých. Bylo to ale super. Všude kolem silnice

jsou malé baráčky (většinou na kůlech). Některé jsou zděné, jiné dřevěné.

Některé honosné, pěkně upravené, jiné úplně obyčejné. Doopravdy všude kolem je

vidět kávovníky. V této oblasti se ale také pěstuje čaj. My jsme bohužel

čajovníky neviděli (nebo jsme je nepoznali), ale kolem silnic prodávali balený

místní čaj. Tak tu někde růst musí J Celou cestu jsme sháněli restauraci (nebo spíš pouliční stoleček),

kde bychom si mohli dát místní kávu. To se nám ale nepodařilo. Až u odbočky

k prvnímu vodopádu, jsme se dočkali. Na otázku „how much is coffee?“ nám

odpověděli, že to si povíme, až kávu ochutnáme J A tak jsme usedli na malé stoličky u jejich stolu. Byl to takový

dvorek, kde balili čaj do sáčků, dávali na něj samolepky s popisky. Hned

vedle pražili kávu – pěkně po staru – nad ohněm ve velké pánvi. Dostali jsme

ochutnat jejich kávu (mimochodem byla moc dobrá) a navíc jsme ochutnali kávová

zrníčka od dvou druhů kávy. Bohužel jsme nerozuměli názvům. Každé zrníčko ale

chutnalo úplně jinak. Pak jsme se došli podívat, jak se praží „Arabica coffee“.

To jsme bohužel neochutnali, protože trvá hodinu, než se vypraží. Pražili ho

v takovém válci, se kterým stále nad ohněm točili. (uvidíte na fotce).

Zároveň jsme byli pozvaní na jakousi kávovou konferenci, která se měla konat za

2 hodiny od naší návštěvy někde v okolí. Protože jsme ale chtěli navštívit

již zmíněné vodopády, nemohli jsme se jí zúčastnit. Kdo ví, co bychom se o kávě

dozvěděli….ale co se dá dělat. (Jinak za kávu nakonec nechtěli žádné peníze). My jsme se vydali dál, k vodopádům.

K našemu nemilému překvapení se ale u prvních (menších) vodopádů platil

vstup 10.000K za osobu. To se nám ale nechtělo platit…Chvíli jsme okouněli

kolem, až jsme odešli. Michal objevil ale cestou silnici a pak malou pěšinku,

po které jsme k vodopádům došli také (a zdarma J) Musím říct, že to potěšilo J Vodopády byly moc pěkné. Škoda, že je tu období sucha a nejsou tak

silné. To pak musí být jiný hukot vody než dneska. Ale to nevadilo. Věděli

jsme, že k druhému vodopádu má vést jakási pěšinka, která začíná za

záchodky. A tak jsme se to rozhodli zkusit. Šli jsme krásným, zeleným pralesem

mezi dvěma údolími. Nádhera! Nakonec jsme doopravdy vyšli nad obrovským více

než 100m vodopádem. Nebylo odtud vodopád vidět, jen jsme slyšeli, jak hučí.

Viděli jsme ale na druhou stranu na obrovské údolí, do kterého vodopád stéká.

Vydali jsme se pěšinkou dál nad vodopády. Stoupání bylo docela prudké. Dostali

jsme se do jakéhosi hotelového resortu, odkud byly krásné výhledy na vodopád a

údolí. Když jsme odtud odcházeli, zjistili jsme, že se tu platilo 5.000K na

osobu J Takže jsme prošli

zase zdrarma J No a

nejlepší bylo, že při cestě zpět se nám podařilo stopnout hned první auto

s laoskou rodinou a ti nás svezli na korbě svého auta – a taky zdarma J Takže to byl krásný den!

4.2.2013

Úplně celý den jsme strávili

v dopravních prostředcích J V 7:30 jsme vyrazili z Paksongu do Paxe a hned nám

navazoval bus v 9:40 do města Thakek. Bylo to asi něco kolem 300km a

přijeli jsme v půl 8 večer. Takže jsme na cestách byli přesně 12hodin.

Naštěstí se dneska jelo o dost pohodlněji než minule. Stavěli jsme minimálně a

hlavně byly v autobuse prázdný místa, takže jsme měli s Michalem

každý svou sedačku. Přesto jsme dost unavení. J Ubytovali jsme se hned na nádraží v guest housu za 50K. Není to

nic moc, ale zase nemusíme nikam chodit. Do města je to minimálně 3km a to už

se nám vláčet nechtělo. Zítra se zkusíme přestěhovat jinam.

28.1. – 29.1.2013

Dojeli jsme do Hanoje z Halong Bay jen tak tak, že jsme stihli další bus do Dong Ha. Nestihli jsme si ani dát pořádnou večeři, tak nám musela stačit jedna bageta a trochu popcornu. :-) Cesta byla náročná, protože bus jako obvykle dost poskakoval po výmolech. Před 7h ráno jsme už byli v Dong Ha. Autobus pokračoval dál do Hue. My jsme hledali ubytování. Trvalo nám to dost dlouho, protože jsme chtěli bydlet u nádraží a to bylo několik kilometrů od místa, kde nás vyložili. Vše se ale podařilo a našli jsme ubytování za 5USD (ale dalo nám to docela práci). V Dong Ha není vůbec nic zajímavého. Došli jsme se tedy podívat na nádraží abychom zjistili, jak odtud jezdí autobus do Laosu – do města Savanaket. Zjistili jsme, že bus jede v 10h ráno a stojí 300.000 dongů. Pak se dá jet ještě minibusem na hranice do Lao Bao a odtud sehnat nějaký další bus do Savanaketu. To ale není moc jisté, že do daného města dorazíte. Rozhodli jsme se proto pro bus, který jede přímo do Savanaketu. Pak jsme navštívili ještě market – který byl super. Spousta jídla, ovoce, zeleniny. Fakt moc pěkný. Co mě ale stále nepřestává udivovat je to, jak místní zacházejí se zvířaty. Občas je to doopravdy šílené týrání zvířat. Živé ryby „plavou“ namačkané v lavoru, kde je asi tak centimetr vody, žábám stříhají kousek hlavy a nechají je vykrvácet, kraby krájí za živa… Na marketu v Dong Ha jsem pozorovala ( a i natočila) ženu, která kupovala slepice. Prodejce je svázal vždy dvě k sobě za nohy a hodil je na zem. Když žena přijela, tak slepice vyloženě naházela do bedny, zvážila je, pak je z bedny zase dost surově vysypala a naházela je přes motorku. Netuším kolik slepic nakonec vezla, ale řekla bych, že minimálně 30 – 40. Když slepice zvedali ze země, tak je brali za křídla. .. bylo to dost hrozný. Ale nenaděláme s tím nic.

Druhý den jsme už po deváté hodině stepovali na autobusovém nádraží a čekali na autobus. Ten nakonec dorazil před 11h dopoledne. Nasedli jsme a jelo se. Cesta až na hranice byla celkem dobrá. Počasí nic moc, mlha, zataženo… Jakmile jsme se přiblížili k hranicím, začalo se počasí vylepšovat. Obloha se vyčistila a bylo skoro jasno. Na hranicích vše OK až na to, že si na nás zase vymýšleli cenu víz. Nejdřív po nás chtěli 35USD. To se nám ale nezdálo, protože jsme četli, že mají víza stát méně. Vyžádali jsme si proto ceník, kde jsme ČR stejně nenašli. Celník nám slevil na 30USD, níž jsme ho ale už nedostali. Nemohli jsme dělat nic, tak jsme víza zaplatili. Pak už jsme jeli dál do Laosu. Cesta byla naprosto šílená. Velký kus jsme jeli po rozbité prašné cestě. Cestou bylo vidět, že se nová silnice buduje, ale zatím teda rozhodně není hotová :-) No poskakovali jsme pěkně. Vzhledem k tomu, že to má být jedna z těch „lepších“ silnic, tak jsme zvědaví co nás čeká dál :-) Přijeli jsme do Savanaketu až v půl 8 večer. Až do skoro půl 10 jsme se snažili najít ubytování, ale nedařilo se nám. Všude bylo buď plno, nebo chtěli moc peněz. Nakonec nám nezbylo nic jiného, než jít do pokoje za 60.000 Kipů (400K = 5Kč). Ten byl dost hrozný. Všude byla plíseň, povlečení šedivý místo bílý a hlavně postel byla strašlivá. Přes tenoučkou matraci byla cítít prkna, co byla pod matrací. No děs. Jenže jsme měli hlad, neměli jsme ani jeden kip, a tak jsme byli rádi i za tohle. Došli jsme vybrat peníze do bankomatu, najedli se a šli spát.

30.1.2013

Protože jsme se v noci moc nevyspali (vzhledem ke kvalitě postele), rozhodli jsme se najít něco jiného. Dali jsme si snídani a vydali se na nádraží zjišťovat bus na zítra. Cestou jsme se ptali v různých guest housech a hotelech. Nakonec se na nás usmálo štěstí a máme pěkný pokojík s koupelnou za 50.000 K. Jinak jsme navštívili nějaké waty a prošli jsme město. No a protože už jsme zase u Mekongu, tak jsme se na něj došli podívat :-)

31.1.2013

Hned ráno nás čekal přejezd asi 200km na jih do města Pakse. V 9h jsme usedli do busu, který byl plný hlavně místními (ale jelo v něm i pár cizinců). Zavazadla nám narvali na střechu, kde už byl složený obrovský náklad jakýchsi beden. To jsme ale netušili co nás cestou ještě čeká. Asi hodinu jsme vyjížděli jen z města, protože jsme neustále nabírali nový náklad (takže ten na střeše několikrát přendavali) a nové pasažéry. Když už nebylo místo na sezení, posedali si na malé plastové židličky do uličky. Když už nebyly plastové židličky, museli stát. Cesta byla díky zastávkám dost šílená. Za celou dobu nebyla ani jedna „normální“ zastávka, kde se dá dojít třeba na záchod. Já jsem jednou unikla z busu, jinak bych se asi počůrala J Cesta nám trvala asi 7hodin. Přitom silnice tu byla velmi pěkná, vyasfaltovaná, takže se dalo jet normálně rychle. Ale to bychom nestihli naložit všechny ty věci (nebo třeba i slepice). Když jsme přijeli, vyložili nás na benzínové pumpě za městem. Tam už čekal tuktukář, který automaticky dával batohy „bílých“ na svůj tuktuk. Chtěl ale za cestu do města 20.000K, což je polovina toho co jsme zaplatili za 7mi hodinovou cestu, takže jsme ho odmítli. Vzali jsme si batohy na záda a šli jsme pěšky. Přidal se k nám ještě jeden kluk ze Španělska. Cesta byla v pohodě, jen asi cca 2km. S ubytováním byl docela problém, protože bylo poměrně drahé a hlavně plné. Nakonec jsme ale objevili takový zapadlý, malinký, dřevěný hotýlek za 50.000K. Pak jsme si došli na jídlo, protože jsme měli hrozný hlad J šel s námi i Španěl, tak to bylo fajn.

1.2.2013

Únor jsme začali takovým pohodovým odpočinkovým dnem. Jsme ve městě Pakse. V podstatě tu není žádná veliká zajímavost. Teď jsme na cestě na jeden wat, který leží za Mekongem v kopci. Jinak jsme překvapeni, že I tady je Mekong docela široká řeka. V podstatě tejně jako v Kambodži. Cestou jsme objevili restauraci s wifi, tak jsme si dali pivo a hurá na internet, abychom Vám poslali nějaké zprávy o tom, jak se máme.

Jinak jsme dneska navštívili infocentrum a zjistili jsme, že autobus nás včera záměrně vysadil na benzínce za městem, aby udělal kšeft tuktukářovi. Protože přes město stejně projížděl. No co naděláme. My jsme mu vydělat nedali, šli jsme pěšky J

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .