0
0

Madeira 16.-30.9.2007-svatební cesta

Madeira je sopečný ostrov (vzniklý z několika sopečných kuželů) poblíž západního pobřeží Afriky (400 km od Kanárských ostrovů). Jelikož zde panuje vlhko a kromě východního poloostrova i dostatek srážek, je celý zarostlý bujnou vegetací, takže krásně zbarvené sopečné útvary můžeme vidět pouze na zmíněném poloostrově a v centrálním pohoří, které ostrov klimaticky značně rozděluje. Sever je tak bičován ohromnými vlnami studeného Atlantiku, které prakticky znemožňují koupání a je deštivý, zatímco jižní část je slunečnější a sušší a Atlantik teplejší s menšími vlnami. Tyto rozdíly jsou na Madeiře hodně patrné, zejména když jste na hřebenu hor, na severní straně drobně prší a je mlha, přejdete pár metrů na druhou stranu pohoří nebo projdete 100 m dlouhým tunelem a tam svítí sluníčko. Celý ostrov je velký jako České Středohoří (má 741 km2), je však neuvěřitelně členitý, takže vám jeho malá rozloha vůbec nepřijde. Na celém ostrově je těžké najít kousek rovného místa, proto i přistávací dráha pro letadla je na betonových pilotech. Ostrov je hojně obydlený, 270 000 obyvatel, z čehož téměř polovina žije v hlavním městě Funchalu.

Na Madeiře najdete unikátní systém zavlažovacích kanálů, jejichž celková délka je 1400 km. Při objevení ostrova Jindřichem Mořeplavcem v 15 století byl ostrov neobydlený. V čí hlavě se tak originální nápad na zavlažování zrodil, to netuším, ale budovali ho postupně afričtí otroci, v horách i nepřístupných roklinách. Kolik jich při budování těchto kanálů, tzv. levád zahynulo, to už nikdo nespočítá. Levády byly původně kamenné koryta (dnes už jsou vybetonované), široké 20 až 120 cm a hluboké maximálně metr, které vedou vodu z hor. Podél těchto kanálů vedou většinou cestičky a právě proto na Madeiru jezdí množství turistů-aby se při procházkách podél nich kochali nádhernou přírodou. Levády mají většinou mírný sklon, měří ale často několik kilometrů, tak jsme se nestačili divit, jak se jim sklon podařilo ve středověku bez moderních zaměřovacích přístrojů vypočítat. Místní obyvatelé tak mají často pole podél těchto kanálů. Když chtějí zavlažovat, levádu zacpou kameny a kusy hadrů, takže voda přeteče na jejich políčko. Někteří mají i trochu důmyslnější systém, např. vlastní vykopanou odbočku. Betonová koryta tak jako tak vodu propouštějí, takže kolem nich roste světle zelená jarní tráva.

Madeiře se říká ostrov věčného jara, to proto, že tu stále něco kvete (často jde o nepůvodní druhy rostlin). Pokud sem zamíříte, určitě si vezměte pláštěnku, neboť zejména hory jsou hodně deštivé, v zimě tu i napadne sníh.

Obyvatelé země jsou Portugalci, vyznáním katolíci. Úředním jazykem je portugalština, většina lidí střední a mladé generace umí dobře anglicky. Jsou, stejně jako asi všechny jižanské národy, poměrně malí, ale hluční. Většina se živí zemědělstvím, nebo turistickým ruchem. Nepředstavujte si ale pod pojmem zemědělství něco honosného, sopečná půda je velmi úrodná, pokud je zavlažovaná, takže stačí něco jakkoli zasadit a potom už jen zalívat a čekat.. S vypěstovaným ovocem a zeleninou se potom harcují do hlavního města Funchalu, aby je dobře zpeněžili na místním trhu. Ten je pro středoevropany pastvou pro oči i chuťové buňky, z ovoce vám totiž dají zdarma ochutnat. A tak jsme ochutnali mango, marakuju, různé druhy „pašn fruit“, místní banány, phillodendron, batáty.. Spousta ovoce roste v přírodě i volně, např. vinná réva, fíky, jedlé kaštany, rajčata, jablka, opuncie (tu trhat ale nedoporučujeme, drobné trny se velmi těžko dostávají z rukou, lámou se a cítíte je ještě po několika dnech). Ovoce je na trzích velmi předražené. Průměrný plat je kolem 50 euro při většinou dvojnásobných cenách potravin než u nás, tak se vysoké ceny ovoce dají pochopit. Pokud už tržnici navštívíte, podívejte se i na rybí trh, kde můžete vidět a koupit různé druhy čerstvých a sušených mořských ryb, včetně místní speciality-hlubinné ryby espády (tahá se z hloubky 2000 m, změnou tlaku se jí přitom vypoulí oči), chobotnic atd. a doporučujeme si je na vařiči vlastnoručně na másle uklohnit. Zejména lososovitá ryba, espáda a tuňák stály za to. Na trhu si můžete koupit i semínka či oddenky květin. Pozor ale na to, že místní lidé jsou katolíci, což znamená, že v neděli je tržnice zavřená. Nejlépe je navštívit ji v pátek nebo sobotu dopoledne, kdy se sem sjíždí zemědělci z celého ostrova a je tak největší výběr. Určitě se zastavte také do nějaké vinárny, kde vám dají zdarma ochutnat madeirské víno, které potom můžete koupit levněji v supermarketech. Madeirské víno je obdoba portského. Za časů mořeplavců se do něho přidával alkohol, aby se po cestě nezkazilo. Postupně se zjistilo, že čím déle víno smíchané s alkoholem v sudech „cestuje“, tím výraznější chuť má. A tak se vozilo jako zátěž na zaoceánských plavbách, aby dozrálo. Dnes se nechává dlouho zrát na rozpálených půdách madeirských domů.

Velkým zážitkem je v této zemi cestování. Portugalci využili dokonale dotací z Evropské Unie, vybudovali za posledních pár let velmi dobrou infrastrukturu silnic a dálnic. Po Funchalu jezdí městská doprava, ale opravdový zážitek zažijete, když řídíte vypůjčené auto, nebo se vezete jako pasažér autobusem. Řidiči se tváří jako piráti a soutěží navzájem, pokud si ihned po nástupu nesednete na některou ze sedaček, které jsou tak blízko u sebe, že tam ani nestrčíte nohy, buďte si jistí, že sebou praštíte. Řidiči střídají stále brzdu a plyn, hned ze zastávky prudce vyrazí, aby o kousek dále stejně prudce zastavili, na příkrých úzkých silnicích v zatáčce pěkně přidají plyn, ti ohleduplnější alespoň zatroubí, aby protijedoucí auta mohly zareagovat. Vůbec to vypadá, že autobusy tu mají absolutní přednost. Zastávky jsou často těsně za nepřehlednou zatáčkou.. Cesta vede občas i neosvětlenými tunely, z kterých kape voda. Pokud se vám dělá v dopravních prostředcích špatně, raději místními autobusy vůbec nejezděte. Po cestě se kvůli stylu jízdy nedá číst, zato je na co koukat, rokle, skály, eukalyptové lesy, nádherné výhledy.. Jízdné je rozdělené podle pásem, my jsme cestovali na výlety většinou za 2,60 euro, za tuto cenu jsme jeli jednou půlhodinu, podruhé dvě a půl hodiny.. Za zavazadlo se neplatí. Většina autobusů vyjíždí z Funchalu, pro nás bylo prakticky nemožné se v nich vyznat, proto jsme se pokaždé chodili ptát na místní informace. Např. z Funchalu vyjíždí pět různých společností, přičemž ale autobusy mají různé neoznačené zastávky, netušíte, na které zastaví, více autobusů jedoucích různým směrem má stejné číslo, přičemž ho často na sobě ani nemají napsané. Můžete si koupit jízdní řád, ve kterém ale najdete pouze informaci odkud (pouze město, ne už přesný popis zastávky) a kam autobus jede, s výchozím a cílovým časem. Nepoznáte z něho, kudy autobus jede a kdy v různých zastávkách bude…

Milovníci koupání v moři si zde na své úplně nepřijdou. Ostrov je velmi skalnatý, takže je jen málo přirozených pláží s černým lávovým pískem nebo oblázky, na kterých se dá koupat. Pokud ale nejste pohodlní, určitě se vykoupete. Stojí zato vzít si i potápěčské brýle, ryby jsou tu narozdíl od Jadranu obrovské, ve velkých hejnech a některé jsou nádherně vybarvené.

My se dostali na Madeiru na last minute týdenní zájezd, zpáteční letenku jsme si ale o týden odložili takže jsme první týden vyráželi na jednodenní výlety autobusy a vždy se vraceli do našeho hotelu, kde jsme měli v ceně i snídaně. Druhý týden jsme si nechali pár nepotřebných věcí v hotelu a vyrazili s velkými batohy na týdenní pochod. Působili jsme exoticky, kromě Čechů tu natěžko nikdo nechodí. A taky nikoho nenapadne vařit na vlastním vařiči na lavičce v parku :-) Spaní volně v přírodě sice není dovoleno, zato se naprosto toleruje, nikdo se tomu nediví a nekontroluje, dokonce můžete v horách občas najít i vytesaný úkryt pro turisty , kdyby vás zastihlo špatné počasí. Jediným problémem se stanováním tak pro nás bylo najít rovné místo, těch je zde opravdu málo a také špatné počasí (pršelo skoro každou noc). Na turisticky atraktivních místech můžete potkat zejména Němce, Angličany, Francouze a Portugalce, Čechů jen pár. Trasy jsou velmi špatně značené, pokud vůbec jsou, je proto nutné koupit si knižního průvodce (u nás jich moc neseženete, lepší koupit na místě, buď R. Goetz: Madeira – The finest valley and mountain walks; nebo jiný, modrý se slunečnicí, ten je podrobnější a lepší, včetně dobrých mapek, ale dražší). Můžete si koupit také mapu, ty jsou ale většinou značně nepřesné. Pokud chcete na levády vyrazit, je dobré mít i pevné boty a baterku, neboť se leváda často zanoří do nízkého tunelu.

Pokud máte rádi zvířata, na své si také přijdete. Na ostrově sice nežijí velcí savci ani hadi, zato jakékoli zvíře, které jsme tu potkali, bylo nesmírně krotké. To je asi způsobeno tím, že zde nemají přirozené nepřátele. A tak nám často lezly místní endemitické ještěrky do batohu pro svačinu (žerou narozdíl od našich masožravých ještěrek téměř cokoli, jinak by se při tom, kolik jich tu je, nemohly ani uživit), žraly i z ruky, také odvážnější pěnkavy jsme nalákaly na krmení z ruky.

Itinerář a trasy:

1. den (16.9.2007). Odlet odpoledne den po svatbě z Prahy, příjezd na Madeiru v noci (časový posun -1hod, v noci transfer z letiště do hotelu ve Funchalu

2. den. Funchal-shánění plynové bomby, turistické informace, průvodce, park, ochutnávka vína, koupání v Atlantiku

3. den. Botanická zahrada na Monte, tržnice

4. den. Leváda z Riberio Frio (pstruží farma) na vyhlídku Balcores, lije proudem, vidíme leda houby, zpět ke pstruží farmě a vavřínovým lesem do Portely. Po cestě přestalo pršet, za pár hodin zase začalo. Zlobí foťák. Krásná cesta vavřínovým lesem, po cestě mají být nádherné výhledy, my ale kvůli dešti a mlze žádné nevidíme. Zato les má v tomto počasí pohádkové kouzlo. V Portele se klepeme zimou, autobus má jet za hodinu, osloví nás Češi Mandátovi, jestli nechceme jet s nimi, tak se s nimi se vracíme dolů, vezmou nás autem, dají nám svoje suché oblečení a jedeme se s nimi podívat do Porto da Cruz, Macchica, na poloostrov Sao Laurenco, potom zpět deštěm do Funchalu.

5. den. Výlet na poloostrov Sau Laurenco= nádherný, suchý, ale se vzácnou květenou a úžasnými sopečnými útvary. Úchvatné pohledy na rozbouřené moře na severní straně, vyhlídky z několikasetmetrových kolmých stěn, nádherné barevné variace skal, ve kterých jsou vidět četné žíly, kudy proudila láva na povrch. Celý poloostrov se dá projít po zajištěné cestě. Koupání na oblázkové pláži

5. den. Sraz s Mandátovými na pobřeží, jedeme s nimi autem na Rabacal, odsud leváda k vodopádu Risco, kousek zpět a levádou k 25 fontes (pramenům). Tato leváda je hezká, ale plná turistů, občas se tvoří na úzkých úsecích zácpy. Navíc se sem autobusem nedá dostat, pouze při vícedenním pochodu je možné sem dojít pěšky. V Rabacalu nasedáme do auta, začíná pršet, jedeme do Sao Vincente (zde je lávová jeskyně), Sexial, Porto Moniz (zde jsou bazénky se slanou vodou, která sem cáká z moře, jinak by se nebylo možné přes ohromné vlny koupat), dáváme si espádu za 6,5 euro. Autem s nimi objíždíme celou západní část ostrova, po cestě objevujeme lanovku car rapid, nejzápadnější výběžek, opuncie (opět zapíchané v rukou) a ve Funchalu se stavujeme do obřího supermarketu (kupujeme banány, ananas, espádu, pečivo, mňam).

6. den. Busem do Eira do Serrado, odtud na vyhlídku, potom dolů do Curral das Freiras-krásné výhledy po cestě, odsud jdeme polorozpadlou levádu do Curral, kus tam a zpět podél starých zarostlých zahrad s jedlými kaštany a krásnými výhledy. Tato leváda vede až k Funchalu, pokusy o její zdolání už ale stály několik životů, tak se raději na doporučeném místě vracíme. Tato leváda se nám líbila ze všech nejvíce kvůli výhledům a divokosti krajiny, navíc zde nechodí turisté. Zpátky chytíme na kousek stopa.

7. den. Balení, park ve Funchalu, koupání, nakupování a čekání na autobus do Bocca da Encumeada (ranní bus jsme propásli, další, kterým můžeme jet jede až v 17.30). Je vidět, že v horách prší. Autobus jede přes 2hod, ale krásnou krajinou, vyhlídková jízda. Rychle hledáme místo na spaní, zapíchneme to na levádě do Norte, kde je rozšířené místo přímo na betonu. Klidná, občas deštivá noc.

8. den. Ráno mlha, ale otevírají se výhledy. Schováme batohy do tunelu k levádě a jdeme nalehko levádu do Norte a Rabacas. Obě jsou moc hezké, vedou i dlouhými tunely, po cestě kvetou hojně lilie a hortenzie. Leváda Rabacas je krátká, ale krásná, končí u velikého vodopádu, po prolezení tunelem se dostáváme na severní stranu hor, kde se počasí jako mávnutím proutku změní, je chladněji, mlhavo, zatímco na druhé straně tunelu svítí sluníčko. Vracíme se pro batohy, které se mezitím ocitly v nebezpečí (dělníci vysekávali cestu podél levády, ještě chvilku a našli by je). Obědváme a vyrážíme s plnou zásobou vody na hřebenovku směr Pico Ruivo. Po cestě je mlha, několik hezkých míst na spaní, my spíme v jeskyňce se suchým kapradím, chráněni proti mlze a dešti, který v noci padá. Luxusní spaní.

9. den. Cesta na Pico Ruivo, na trase marně hledáme odbočku na Pico Grande, když nějakou nacházíme (na mapě je značená), končí v suťovisku a srázu. Po cestě na jižní straně sluníčko, na severní mlha a drobný déšť, neustále se mění podle toho, po které straně hřebenu se cesta zrovna vine. Dochází nám voda, tak jdeme z posledních sil na Pico Grande, převýšení 800 m. Spíme kousek pod vrcholem, v noci pro změnu zase lije.

10. den. Ráno hustá mlha, s nadějí, že se mraky protrhají, se šplháme na Pico Ruivo, ale nevidíme nic. Schováváme batohy na chatě (kde se dá nabrat voda) a jdeme na Pico Ariero a zpět. Po cestě je mlha a drobný déšť, na Picu Arieru se na chvíli vyčasí, takže vidíme na jednu stranu a stihneme se spálit. Holt ostré horské sluníčko. Po cestě zpět opět nevidíme nic, začíná hustě pršet, potkáváme pár-Čech a Italka, dlouho si s nimi večer povídáme. Zůstáváme spát s Myšákem v kamenném útulku naproti chatě Casa do Abrigo. Druhá noc s kocourem, usnul nám na bundě (tu předchozí noc nás otravoval o kus vedle a snažil se nám něco sežrat. Holt nějak se živit musí). Celou noc prší.

11. den. Pro změnu hustý déšť a zima. Sestupujeme k Rancho Madeirense, odsud levádou Caldeiro Verde pokračujeme půl hodiny do Queidas. Čekáme na tmu, pořád lije, nějací hodní lidé (z Madeiry a Peru) nás podarují hrozny a perníkem. Vaříme nalezené houby (rostou tu různé druhy, které neznáme, my jíme jen ty podobné našim), spíme na verandě luxusního domu a trneme, jestli někdo v noci nepřijde. Nepřišel.

12. den. Nemůžeme tomu uvěřit, je slunce. Jdeme levádu Caldeiro Verde a Caldeiro Inferno, nalehko (batohy jsme zašili do křoví), levády jsou nádherné, vedou hromadou tunelů, jdeme jako první, nikdo před námi, sluníčko, tak si to užíváme. Hlavně C. Inferno je moc krásné, i když náročnější. Zpět do Quiemadas, popadneme batohy a chytáme stop (Francouz) do Ilhy, odtud jede zrovna zázračně bus do Porto da Cruz, snažíme se koupit chleba, ale místní lidé jsou na nás protivní, vysmívají se, nikdo nechce pomoci, frustrující, spíme na skále nad městem, kde se kamarádíme s ještěrkami, úžasný západ slunce, výhled na Sao Laurenco a město.

13. den. Krásný východ slunce, sušíme dlouho věci, jdeme se koupat na písečnou pláž s černým pískem, dlouho dovádíme v ohromných vlnách (Myšákovy uplavaly i plavky, ale chytily jsme je:-). Ačkoli jsou zde i sprchy a záchody, za nic se neplatí. Osvěžení vyrážíme po nákupu z Porto da Cruz prudkým stoupáním, je velké horko, vystoupáme nad pobřeží, jdeme směr Machico. Krásné výhledy na pobřeží i Sao Laurenco. Sestupujeme levádou podél Machica, hledáme nocleh, od tunelu, odkud jezdí autobus se vydáváme na půlhodinovou cestu na vyhlídku Pico do Facho, kde chceme spát. Problém je ale ten, že zde parta puberťáků slaví konec prázdnin, gritule, popíjí a vyřvává a navíc je vyhlídka osvětlená, k tomu kousek vedle přistávají a vzlétají letadla, tak se rozhodujeme za tmy se přesunout. Spíme na polní cestě, Myšákovi tvrdím, že je opuštěná, ráno se ukáže, že tudy chodí lidé na svá políčka a nakonec nám u stanu zastaví auto, trpělivě čeká, až stan přesuneme o kus dál :-) V noci prší.

14. den vstáváme brzy, jdeme na vyhlídku na východ slunce. Balíme a v 9.30 odjíždíme do Funchalu. Necháváme věci v hotelu, nakupujeme, ochutnáváme víno, vaříme v parku lososovitou rybu a espádu s batáty, večer ještě tuňáka a lososa. Královské jídlo po dnech hladu (málo chleba, obědvali jsme sladkosti). Do ešusu nám, nalákáni vůní jídla pořád chtějí lézt ještěrky, Myšák dvě chytá. Chceme si je vzít jako mazlíčky domů (zdejší ještěrky žerou všechno a jsou přítulné), ale první nám uteče z pet lahve hned večer z batohu v hotelu, druhá v letadle. Kdo ví, třeba se s příštím letem dostala zase domů. Koupeme se v Atlantiku, kde jsou veliké vlny. Zamračeno je tentokrát i ve Funchalu. Odlétáme pozdě v noci, ráno přistáváme na Ruzyni.

na ilustraci pár cen:

cena last minute (16.-30.9.2007) zájezdu 8990,- kč + letištní taxy 3880,- kč, zařizované týden dopředu, odlet z Prahy, původně týdenní zájezd, my jsme si zdarma posunuli zpáteční letenku na týden později. První týden jsme tak spali v hotelu (Chafariz u katedrály Da Sé, malý rodinný hotel bez kuchyňky a bazénu, ale umožnili nám dát si věci do jejich ledničky) a v ceně byl delegát, tranfer z letiště a snídaně (houska, sladká houska, dvě másílka, plátek sýra, plátek šunky, malý džbánek džusu, konvice kávy s mlékem nebo čaje nebo sklenice horé čokolády)

10 dkg sýra asi 2,50 euro

1 kg salámu asi 13 euro

půjčení auta: 25 euro a výše mimo sezónu, v sezóně dražší.

noc v hotelu: dá se pořídit za 10 euro, ale dopředu přes internet

cenově přijatelné potraviny: brambory, rostlinné máslo, jogurty, banány, ananas, cibule, sardinky a různé mořské potvůrky v konzervě, těstoviny, pečivo, batáty, balená voda. Koupit se dá i bomba na vařič Camping gas (7 euro 470 g bomba, vydrží akorát na 14 dní), hůře se dala sehnat na Colemana.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .