0
0

Pondělí 29.1.2007 – úterý 30.1.2007 – Cesta do Thajska

Brzo ráno, resp. v noci jedeme vlakem z Ostravy do Brna, kde na autobusovém nádraží Zvonařka přestupujeme na autobus společnosti Tourbus, který nás doveze na letiště do Vídně. Zpáteční jízdenky za 360 Kč jsme měli koupené již předem. Autobus do Vídně odjíždí v 7:30 a na letišti ve Schwechatu jsme v 10:30. Máme otevřený zpáteční lístek, takže nejsme odkázaní na konkrétní datum nebo autobus.

Na letišti Vienna International Airport odbavujeme zavazadla, obě váží dohromady 35 kg. Dovolená hmotnost byla 20 kg na osobu. Letíme s jordánskou leteckou společností Royal Jordanian Airlines, let č. RJ 128 do Ammanu.

Odlet je ve 13:55. Odlétáme ovšem s hodinovým zpožděním. Letíme pohodlným letadlem Airbus A319. Sedadla jsou po třech, ale sedíme pouze dva, jedno místo je volné, takže mám možnost se dívat i z okna. Máme sedadla 20 B a C. Každý máme svou vlastní obrazovku, kde můžeme sledovat filmy, poslouchat hudbu, hrát hry, sledovat trasu letu. To se mi líbí, to nám ten let hezky utíkal. Během letu jsme dostali oběd, kuřecí maso s rýží a salát. Jídla bylo fakt hodně a bylo dobré a dokonce jsme dostali kovové příbory, žádné plastové jak jsme byli zvyklí z minulosti. Před jídlem ještě roznášeli horké látkové ručníky na utření rukou. Let do Ammanu trval 3:20 hod. Podle plánu jsme měli přistát v 18:15 místního času, ale vzhledem k opožděnému odletu z Vídně jsme přistáli o hodinu později. V Jordánsku je hodinový časový posun oproti našemu (GMT +1 hod). V Ammanu máme mezipřistání na letišti Queen Alia International Airport. V letadle jsme ještě vyplnili imigrační tranzitní kartu. Pokud tranzit trvá déle než 7 hodin, má cestující nárok na ubytování v hotelu. Jelikož máme navazující spoj 0:50 tak na ubytování nárok nemáme. Ale dostali jsme každý poukázku na večeři v letištní restauraci. Dostali jsme krabici a v té bylo pití, zákusek, kuřecí maso na kostičky s rýží a bageta s masem. V Ammanu je malé letiště, takže obchůdky jsme prošli velice rychle a potom tady nebylo co dělat.

Do Bangkoku pokračujeme letem číslo RJ 180 již v úterý 30.1. Odlet měl být v 0:50, ale opět byl opožděn tentokrát o 45 minut. Letíme velkým letadlem Airbus A340, kde jsou sedadla 3-4-3. Dostali jsme místa v 9 řadě uprostřed. Byl tady dostatek místa na nohy. Každý dostal deku, polštář. Ale zklamali mě, jelikož na takový dlouhý let jsme již neměli vlastní obrazovky, pouze byly v letadle velké pro všechny, kde se střídala mapa letu s filmem. Každý jsme dostali sluchátka a mohli jsme si akorát přepínat film nebo hudbu. Na večeři jsme dostali hovězí maso na kostičky s hřibama a rýží, salát, studené jídlo, zákusek, čaj a Johny Walker. Let trvá 8:25. Na chvíli se mi podařilo zavřít oči. Ráno se podávala snídaně. Ve 14:15 místního času (časový posun GMT +5 hodin) přistáváme v Bangkoku na nově postaveném letišti Suvarnabhumi International Airport. Více informací o letišti najdete zde. Letiště bylo otevřeno v roce 2006 a převzalo všechny lety z bývalého letiště Don Mueang. Na letišti jsme vyměnili první peníze a přešli jsme do 4. patra na domácí lety. V 17:05 máme plánovaný let č. FD3165 z Bangkoku do Krabi se společností Air Asia (cena 589 THB). Odlétáme o 30 minut později. Doba letu je 1:15 hod. Přistáváme na letišti Krabi International Airport.

Jelikož shuttle bus už nejezdil vzali jsme si společně s jednou Němkou taxi do Krabi Town za 350 THB (my jsme platili 200 THB a ona 150). Město se nachází 13 km od letiště. Zavezl nás až před hotel Greenery Hotel, kde jsme měli rezervaci již z domova. Měli jsme dvojlůžkový pokoj s TV, lednicí, větrákem, koupelnu s teplou vodou, ručníky za 600 THB.

Šli jsme se ještě projít po městě, navštívili jsme noční trh na nábřeží, rozložený kolem přístavního mola na řece Krabi. Tady si můžete dát opravdu levné thajské jídlo. Koupili první 2 pohledy po 7 THB a 6 známek po 15 THB, v supermarketu 7eleven, který je v Thajsku velice hojný jsme koupili 3 vody a pečivo za 40 THB.

Středa 31.1.2007 – Krabi, Ao Nang, Ao Phra Nang

Město Krabi Town není nijak zvlášť zajímavé. Je to hlavní provinční město provincie Krabi a hlavním dopravním uzlem, odkud vyplouvají plavidla na různé ostrovy v regionu, jako jsou ostrovy Ko Lanta, Ko Phi Phi a další.

Město je roztroušeno podél západního břehu ústí řeky Krabi. Pobřeží je lemováno porosty mangrove, kam lze podniknout výlet lodí.

Většina turistů stejně jako my ale míří na některou z pláží v okolí Krabi.

Dodávkou songthaew, což je místní dopravní prostředek, jsme se za 40 THB na osobu přesunuli na pláž Ao Nang. Cesta z Krabi Town západním směrem trvá asi 45 minut a vede krásnou krajinou plnou palem a vápencových skal.

V letovisku Ao Nang se nachází množství ubytování, restaurací, barů. Museli jsme si sehnat ubytování na 2 noci. Nejdříve jsme zašli k Indovi, kde jsem byl ubytovaný posledně, ale zjistili jsme, že Indi již ubytování neprovozuje. Je sezóna a tudíž hodně ubytoven je obsazených. Nakonec jsme se ubytovali v Nong Eed Bungalows and Guesthouse za cenu 800 THB za noc. Na pokoji je televize, lednice, klimatizace a teplá voda. Ale celkově to ubytování není nic moc. Na webu to vypadá mnohem lépe než ve skutečnosti.

Pláž Ao Phanang (Ao Nang) samotná není nijak zvlášť uchvátná. Je to 1 km dlouhá měststká pláž oddělené od pásu hotelů a restaurací betonovým molem a silnicí. Kotví tady řada lodí a mnoho lidí se zde nekoupe. Hezčí část určená ke koupání se táhne na druhou stranu od křižovatky, jižním směrem k vysoké kolmé skále. Severně od letoviska Ao Nang se táhne několik kilometrů dlouhá pláž Nopparat Thara, která taky není moc zajímavá, zato se tady nachází spousta ubytování za nižší ceny než v Ao Nang.

Mnohem hezčí pláže jsou na okolních ostrůvcích a kolem mysu Laem Phra Nang.

Na tyto pláže a ostrůvky jezdí vodní taxi, lodě tzv. longtail boats, neboli dlouhoocasé čluny. Jsou to úzké lodě ze dřeva, které mají na konci motor a dlouho tyč spuštěnou do moře a na jejím konci je vrtule. Lodě vyplouvají od pláže Ao Nang a ceny jsou pevně dané. Rozhodli jsme se plout na pláž Ao Phra Nang. Za zpáteční cestu si účtují dle ceníku vyvěšeného na pláži 120 THB za osobu. Loď projíždí kolem pláže a zálivu Ao Ton Sai a Ao Railay West, neboli Západní Railae, kde postupně vysazuje lidi podle toho kam si koupili lístek. Pláži se také někdy říká Pláž zapadajícího slunce a je pokračováním pláže Ao Phra Nang, kam máme namířeno. Má dlouho písečnou pláž a krásné krasové útvary.

Chtěl nás taky vysadit na West Railae a že už to dojdeme pěšky, protože se mu nechtělo jet dál. Kdybych tady byl poprvé a neznal to, tak bych asi vystoupil, ale jelikož jsem tady podruhé tak jsem se nenechal oklamat a musel nás zavézt až k pláži Ao Phra Nang (Hat Tham Phra Nang). Tato malá pláž se rozkládá na kouzelném kousku mysu a je údajně nejkrásnějším místem na celém pobřeží mysu Laem Phra Nang. Všechny pláže jsou lemovány palmami, strmými vápencovými útesy.

Na plážích je jemný čistý písek a voda má nádhernou smaragdovou barvu. Pláž Ao Phra Nang je asi nejkrásnější z pláží na mysu.

Zhruba 200 metrů od pobřeží se nachází útesy, které jsou ideální ke šnorchlování. Doplavali jsme až k ostrůvku, který je na dohled od pláže.

Na pláži je pouze jedna restaurace a jinak lze různé občerstvení zakoupit přímo z loděk ukotvených u břehu.

Na pláži se nachází jeskyně Tham Phra Nang(Princeznina jeskyně), kde se nachází množství falických symbolů nejrůznějších tvarů a velikostí. V okolí pláží se nalézá spousta skalních útvarů vhodných pro skalní lezení.

V lesíku u pláže se setkáváme s přidrzlými opicemi.

V 17 hodin se vracíme lodí nazpět. Na večeři jsme si dali u stánku na stojáka vynikající nudle s kuřecím masem Pad Thai za 30 THB.

Koupili jsme dva pohledy po 10 THB a 2 známky po 17 THB. Naproti našemu hotelu se nachází Mc Donald, kde mají stejné ceny jako u nás. Martin koupil jako suvenýry 2 vykrajovaná mýdla v lakované krabičce, které usmlouval na 200 THB. Ještě jsem si dal pancake (palačinku) s banánem a čokoládou za 20 THB a Martin pivo Chang v plechovce za 25 THB. Chutná jako slabší Heineken.

Zjišťovali jsme možnosti cesty na ostrov Langkawi a pak na Phuket. Martin si ještě dal u jednoho stánku grilované kuřecí stehno za 30 THB. Zašli jsme na internet (1 minuta za 1 THB) poslat zprávy domů – 50 THB. V marketu jsme ještě koupili 4 vody po 14 THB, 4 jogurty po 11 THB a pečivo.

Čtvrtek 1.2.2007 – Krabi, ostrov Ko Poda

V 9 hodin jsme si zašli do obchůdku pro snídani. Bageta za 30 THB, vánočka 20 THB. Od pláže Ao Phanang (Ao Nang) jezdí lodě jako vodní taxi na jednotlivé pláže a okolní ostrůvky (Ko Poda, Ko Thap (Ko Tub), Ko Mo, Ko Gai (Ko Hua Khwan, Chicken Island), Ko Yawasam, Ko See, Ko Hong, Bamboo Island a další). Ko, nebo taky Koh znamená v thajštině ostrov. Na pláži je vyvěšený ceník a ceny jsou pevné. Lodí long tail boat jsme se spolu s 6 dalšími lidmi vypravili na ostrůvek Ko Poda, který je na dohled od pláže, asi 8 km. Za zpáteční cestu platíme 300 THB na osobu. Poměrně hodně to během jízdy šplouchalo.

Kolem ostrůvku je čisťounké křišťálové moře a bílý písek. Nejvíce lidí je v místě, kde se vystupuje z lodí.

Ale když trochu popojdete jako my, každý si najde místečko na pláži, kde bude úplně sám.

Někdo tady před námi zanechal přístřešek postavený na pláži, který nám poskytl stín. Sladký to domov, jak hlásal nápis na něm vyrytý.

Všude pobíhají malí krabi. Na jednom dřevě se vyhříval malý zelený had, tak to mi moc na klidu nepřidalo, protože hady fakt nemusím. Ale naštěstí se nikam neplazil. Hlavně ne k nám. Šli jsme se projít po pláži a co chvíli jsme skočili do moře se osvěžit. Je odsud výhled na ostrov Chicken Island – Ko Hua Khwan (Kuřecí ostrov), který svým tvarem připomíná kuře a ostrůvek Ko Thap (Ko Tub), které jsou spojené písečnou úžinou.

Po poklidně stráveném dni lenošením na rajské pláži a koupání v moři se stejnou lodí vracíme v 16 hodin zpátky. Šíleně to na moři díky velkým vlnám houpalo, tak jsme si raději nasadili všichni záchranné vesty.

Když jsme přišli na pokoj, Martin zjistil, že mu v batohu, který jsme nechali na pokoji chybí 250 dolarů a 40 eur. Podíval jsem se i já a chybělo mi 280 USD. A zbytek tam nechali. To schválně, aby když se člověk podíval do peněženky a uvidí peníze, tak ho nenapadne nic počítat. Kdyby vzali všechno, bylo by to nápadné. Ale Martin si chtěl spočítat kolik už utratil a tak jsme na to přišli. Batohy zase pěkně uzavřeli. Šli jsme to nahlásit na místní policii. Něco vyšetřovali, ale samozřejmě nic nezjistili. Zašli s námi i do hotelu, kde majitel se bránil a řekl, že za cennosti a peníze uložené na pokoji neručí, že jsme si to měli dát do hotelového sejfu. Policajt nám řekl, že to není poprvé v tomto hotelu, co se něco ztratilo. Že nás může vzít sice do města na policejní stanici, trvalo by to dlouho a stejně bychom peníze už zpátky nedostali, tak jsme se na to vykašlali, Ale štvalo nás to pěkně. A proto tento hotel Nong Eed v žádném případě nedoporučuji.

Na večeři jsme si u stánku na ulici dali smažené nudle s kuřecím masem za 30 THB. Koupil jsem si 1/2 kila ovoce Rambutan za 10 THB. Pro nás exotické, ale chutná výborně. Prošli jsme se ještě k pláži.

Martin si koupil pivo Singha v plechovce za 30 THB, nějaké pečivo za 75 THB, 2 vody a 4 jogurty na snídani. Sbalili jsme se a šli spát.

Pátek 2.2.2007 – Trang, Satun, plavba na malajský ostrov Langkawi

Dnes jsme vstávali brzy ráno, již v 5:30. Dodávkou songthaew, které jezdí již od 6 hodin jsme se dopravili na autobusové nádraží v Krabi Town, které se nachází 5 km severně od města ve vesnici Talat Kao, a koupili si lístky na autobus do Satunu (Sathunu) za 113 THB. Cestovky požadují za dopravu mikrobusem 750 THB.

Autobus má jet v 8 hodin. Na autobusáku jsou toalety, turecké záchody, za 3 THB. Autobus vyjel nakonec až v 8:30. V autobuse je po celou cestu průvodčí, který prodává lístky, vyvolává ve městech a láká cestující. Po celou cestu jsou dveře autobusu otevřené. Na televizi v autobuse hraje Karaoke, takže o zábavu je postaráno.

Asi za 2 hodiny jsme dojeli do města Trang, na autobusové nádraží, kde jsme museli přestoupit na obyčejný autobus, který v 11:15 odjížděl do Satunu.

Autobusy jezdí každých 30 minut. Lístek stál dalších 80 THB. Cesta trvala další 3 hodiny. Do Satunu jsme dorazili ve 14:30. Jízda starým plechovým autobusem s větráky zavěšenými na stropě byl taky zážitek.

Satun je odlehlé město v posledním malém klínu thajského západního pobřeží. Město není ničím zajímavé. Hlavním důvodem proč sem míří turisté, jsou lodní linky mířící do Malajsie.

Ze Satunu jsme se dodávkou songthaew, která byla tak plná, že někteří stáli až na schodech, přepravili za 20 THB do 10 km jižněji vzdáleného přístavu TamMalang (Thammalang) už na hranicích s Malajsií, přímo v ústí řeky. Cesta zabrala asi 30 minut. V přístavišti jsme si koupili lístek na loď na ostrov Langkawi (270 THB za 1 cestu). Plujeme se společností Langkawi Ferry Services. Pulau Langkawi je malajský ostrov ležící mezi Malajsií a Thajskem, na kraji Andamanského moře a Malackého průlivu. Je největším malajským ostrovem soustroví Langkawi, které zahrnuje přes 90 ostrovů.

Loď vyplouvá v 16:10. Denně mezi Satunem a Langkawi plují 4 lodě. Musíme vyplnit imigrační kartu pro vstup do Malajsie, jelikož ostrov Langkawi se nachází již v Malajsii. Ovšem není pro Čechy nutné vízum, což je výhoda. Něco ušetříme a navíc se tam můžeme vypravit bez předchozích příprav. V cestovní agentuře, která se nachází v přístavišti jsme si vyměnili každý 50 USD a dostali jsme za to 160 malajských ringgitů (RM, MYR). 1 RM = cca 5,80 Kč. Dostali jsme mapky a pomohli nám zarezervovat ubytování v Landcons Hotel na pláži Pantai Cenang. Zaplatili jsme zálohu 200 THB (20 RM) a na místě jsme platili doplatek 80 RM, celkem tedy pokoj stál 100 RM = 1000 THB. Je to nový hotel,který má zatím zaváděcí ceny. Dostali jsme 3 lůžkový pokoj (dvojlůžkové byly obsazené) s TV, klimatizací. Velké, velmi pěkné moderní pokoje podle fotografií. Při odjezdu z Thajska nám imigrační úředník odebral kartu z pasu. Ale naštěstí máme vyřízené vízum pro 2 vstupy. I když to jsme počítali pro návrat z Kambodže do Thajska. Ostrov Langkawi jsme původně neměli v plánu. Ale není problém si vízum vyřídit i po příjezdu na letišti.

Naloďujeme se na trajekt a v 16:10 vyplouváme. Plujeme na lodi Kenangan 1 pro 117 cestujících. Sedadla jsou v dolní palubě, ale nakonec jsme seděli na horní palubě, abychom z té plavby taky něco měli. Tady jsme se seznámili s jednou Norkou a dali jsme se do řeči.

Přesně za hodinu v 17:10 thajského času (18:10 malajského času) jsme připluli na ostrov Langkawi do hlavního města ostrova, Kuah.

Kuah je vstupní branou na ostrov, pokud přijíždíte lodí. Velký lodní terminál vypadá spíš jako letiště. Prošli jsme pasovou kontrolou a kontrolou zavazadel. Langkawi je bezcelní zóna a to je jedno z hlavních turistických lákadel tohoto ostrova. Hned po příjezdu na ostrov, ať už na letišti nebo v přístavu, jsou rozsáhlé bezcelní obchody, a to až za pasovou kontrolou. Ovšem není nutné hned zběsile nakupovat opravdu levný alkohol nebo cigarety. Stejné obchody lze najít ve všech hlavních střediscích na ostrově. Hned při příjezdu je patrný rozdíl mezi Thajskem, které je převážně buddhistickou zemí, zatímco Malajsie je muslimská. V přístavu nás vítá obří orel – symbol ostrova Langkawi. Informace o ostrově Langkawi najdete například zde.

Společně s Norkou a jejím přítelem jsme si vzali taxi na pláž Cenang (Mat Faudzi Morad 013-433 5953). Cesta trvala asi 15 minut, ale z města Kuah vede až na letiště pohodlná čtyř proudová silnice. Za 4 osoby 20 RM. Zavezl nás až před náš hotel Landcons Hotel, který ani neznal. Jak jsem říkal, je nově postavený a teprve 2 měsíce v provozu, proto jsou ceny nyní zaváděcí. Nachází se přímo naproti podvodního světa – Underwater World na pláži Pantai Cenang (Lot 2616, Jalan Pantai Tengah, tel. 04-9531100/9531101). Ubytování na 1 noc stojí 100 RM + se platí záloha na klíč 50 RM. Dostali jsme velký 3 lůžkový pokoj s výhledem na Kampong, moderně zařízený, s klimatizací, TV, varnou konvicí.

Do 21 hodin jsme si zarezervovali 2 lůžkový pokoj na další noc, pokud nenajdeme něco levnějšího. Prošli jsme několik ubytování a guesthousů, ale nic levnějšího jsme nenašli. Spíš naopak za stejnou cenu bylo horší ubytování. Takže jsme se rozhodli zde zůstat i další noc. Zaplatili jsme za dvojlůžkový pokoj 80 RM. V obchůdku kupujeme 2 vody po 1,3 RM, pivo 2,2 RM, ananasovou bábovku za 3,20 RM a housku za 0,50 RM, 2 jogurty 4,5 RM. Večer jsme se prošli městem. Podívali jsme se do několika půjčoven motorek a aut. Za půjčení motorky chtějí 25-45 RM/den, za auto 40-50 RM. V jednom bistru jsem si dal na večeři za 6 RM Tomyam, což je pálivá polévka s kuřecím masem, ale bohužel včetně kostí a Martin rýži s kuřecím masem, paprika, cibule, jemně kořeněné za 3,5 RM. Oproti Thajsku tady mají malé porce. Potom jsme se ještě dojedli hamburgery: opečená houska, plno zeleniny, kečup, maso opečené na ohni – jemně pálivé, nakonec společně se sýrem zabalené do vaječné omelety za 3,70 RM / ks. Koupili jsme 4 pohledy po 0,70 RM a k tomu známky za 0,5 RM.

Sobota 3.2.2007 – ostrov Langkawi, pláž Cenang a Tengah

Ráno jsme vyklidili pokoj a věci dali na recepci, s tím, že nám je ve 14 hodin přemístí na nový, levnější dvojlůžkový pokoj. Šli jsme na pláž Cenang – Pantai Cenang, která se táhne za podvodním světem Underwater World směrem k letišti. Dlouhá pláž má nádherný, velmi jemný bílý písek. Moře je klidné a teplé. Podél pláže se nachází několik hotelů, ale velmi vkusně zasazených do okolní krajiny. Spíš se jedná o nízké bungalovy. Je krásné slunečné počasí, nefouká vítr. Na dohled od pláže se nachází několik ostrůvků. Šli jsme se projít po pláži. Pozorujeme letadla, která přistávají na nedalekém letišti. Nad hlavami nám kromě letadel lítají mořští orli, kteří jsou ve znaku ostrova.

Kolem 15 hodiny se jdeme podívat ještě na nějaké ubytování na další noc, ale nakonec jsme se rozhodli nechat si náš pokoj ještě i na další noc, ať se nemusíme zítra zase někam stěhovat. U stánku jsme si koupili smažené banány a brambory v nějakém těstíčku (8 kusů za 1 ringgit) a 2 kousky smažené zeleniny s krevetami na způsob karbenátku a ktomu byla sladko pálivá omáčka (1 ks – 0,5 RM), pivo v plechovce za 1,7 RM a 1,5 litru vody za 1,3 RM.

Zašli jsme na pokoj zkontrolovat věci a trochu si odpočinout.

Odpoledne jdeme na sousední pláž Pantai Tengah, která navazuje na pláž Cenang.

Černé skály na pláži připomínají uhlí. Písek je dvoubarevný, žlutý a bílý.

Martin si šel zahrát s dalšími turisty plážový volejbal a já jsem se mezitím koupal v moři. Oblast Pantai Tengah je asi největší turistické středisko na ostrově, kde se nachází hodně hotelů, restaurací, obchůdků a nějaký ten noční život. Celá oblast je položená podél hlavní pobřežní silnice, která tvoří i jakési korzo. Podívali jsme se do jednoho luxusního hotelu u pláže, kde byli ubytováni většinou Rusové. Málem jsme se zúčastnili BBQ večeře, kterou zde připravovali. Ale jen málem.

V marketu jsme dokoupili 3 vody, 3 jogurty, buchty (9 ks), vánočkový chleba, celkem za 12,90 RM. V hotelu jsme zaplatili ubytování na poslední noc ze 4. na 5.2. 80 RM. Martin si v jednom obchodě koupil 3 trička Langkawi, celkem za 10 RM. Zašli jsme na internet, vyřídit maily, hodina za 2,70 RM. U toho samého obchodníka jsme si půjčili na zítra motorku – skútra, automat za 29 RM na den + si účtoval vratnou zálohu 30 RM. Půjčovné motorek nebo aut je tady opravdu levné. A levný je i benzín. Vzali jsme si motorku hned, protože ráno otevírá až v 10 hodin a to už jsme chtěli být dávno na cestách. Za půjčení motoky od 10 do 18 hodin si účtuje 19 RM. Chtěl vidět řidičské oprávnění. Což v Thajsku po nás nikdo nikdy nechtěl. Jiný kraj, jiný mrav. Potom nám motorku předvedl a dolil benzín doplna. Martin, který v životě motorku neřídil si to jel nejdříve vyzkoušet sám, aby jsme se nevysypali hned oba dva a potom jsme se jeli projet společně, aby si to na zítra natrénoval. Samotný ostrov není příliš velký, autem nebo na motorce ho klidnou jízdou objedete ani ne za půl dne. Snadnou přepravu způsobuje minimální provoz a také perfektní silnice. Na Langkawi se stejně jako v celé Malajsii a vlastně i v téměř celé jihovýchodní Asii jezdí vlevo. Řidiči se chovají spíš jako v Evropě než jako v jiných asijských zemích, tzn. ohleduplně. Auto se pro poznávání ostrova výborně hodí. Autobusová doprava sice existuje, ale síť linek je řídká a spoje nejezdí příliš často.

Neděle 4.2.2007 – okruh kolem ostrova Langkawi

Ráno v 8 hodin jsme vyrazili na vypůjčené motorce na prohlídku ostrova. Ostrov Langkawi není nijak zvlášť velký a dá se to v pohodě zvládnout za jeden den. Cestou pozorujeme východ slunce.

Míříme kolem pobřeží, kolem letiště. Naší první zatávkou je Telaga Harbour Park u pláže Pantai Kok. Nachází se zde maják, kavárna Telaga Café a hlavně marina se vším, co k tomu patří. V moři bylo málo vody. Oblast zálivu Pantai Kok je populární destinací, kde jsou krásné písečné pláže s balvany.

Jelikož se jedná o tropický ostrov, který je celý přírodní rezervací, nachází se zde několik vodopádů a každý stojí za návštěvu. Nikde se neplatí žádné vstupné, ve všech se dá okoupat a nikde nejsou davy turistů. Kousek za Telaga Harbour Park se nachází jeden z nich, vodopád Telaga Tujuh (Seven Wells), v překladu 7 jezírek. Vodopád Telaga Tujuh se nachází v severozápadním rohu ostrova Langkawi. Je to geologický zázrak. Název získal podle toho, že vodopád padající v kaskádách je přerušen sérií sedmi propletených přírodních jezírek napájených sedmi samostatnými vodopády pramenícími v hoře Mount Mat Cincang (Gunung Machincang 713 m). Voda přetéká z jednoho jezírka do druhého. Na konec potok přepadává 90 metrvou kaskádou dolů do sedmého jezírka. Vodopád obklopuje zelený les. Museli jsme se nahoru vyškrábat po 360 schodech a v té vlhkosti, která v Malajsii panuje to byl celkem záhul. Ti odvážnější se mohou vydat až k horní části vodopádu. Cesta zabere asi 45 minut. Pokud máte štěstí, můžete podél cesty pozorovat opice makaky, zoborožce nebo obří veverky. My jsme se nahoru nevydali, stačilo nám to k jezírkům. Je odsud výhled na lanovku Cable Car, ke které jsme se dostali později.

Další zastávkou byla malebná, ale trochu kýčovitá Orientální vesnička – Oriental Village, odkud můžete přehlédnout nádherný záliv Burau Bay. Je to uměle vybudovaná vesnice v podstatě pro turisty, kde se nachází spousta obchůdků, restaurací, freeshopů a atrakcí. Je obklopena krásným parkem, jezírky, můstky, čínskými stavbami. V podstatě je to rekreační zóna, vybudovaná jako resort. Vstupné se neplatí žádné.

Současně se zde nachází největší turistické lákadlo ostrova. Z Orientální vesničky vede totiž visutá lanová dráha – Langkawi Cable Car – na horu Gunung Mat Cincang. Švýcarská lanovka Vás vyveze na první vrchol, zhruba 700 metrů nad mořem. Druhá polovina cesty vede nahoru bez podpěr, a kdo nemusí výšky, bude na lanovce trpět. Odměnou je ale fantastický výhled na velkou část ostrova, moře s ostrovy a hlavně z nadhledu na fascinující deštný prales s blízkým vodopádem Telega Tujuh. Na prvním vrcholu je stanice lanovky a první místo pro nádherný rozhled do krajiny. Jen je třeba mít štěstí na počasí, běžně se v této výšce již povalují mraky. Z první stanice pokračuje lanovka bez podpěry na druhý vrchol, který je ještě asi o 100 metrů výše. I zde ale lanovka visí nad strží pořádně vysoko. Z druhého vrcholu je výhled až na sousední thajské ostrovy a hlavně odtud vede krátká cesta na monstrózní vyhlídkovou terasu zavěšenou na jediném pilíři nad tropickou džunglí – sky bridge. I zde si pohled příliš neužijí osoby trpící závratí, pro ostatní je to ale fantastický zážitek korunovaný zpáteční cestou lanovkou padající z hory směrem k moři.

Mrzí mě, že jsme si tento zážitek i přes poměrně vysoké vstupné 25 RM nemohli vychutnat na vlastní kůži, protože kvůli silnému větru byla lanovka mimo provoz. Říkali, že během dne určitě pojede ale fakt se nám tady nechtělo čekat kdo ví jak dlouho, než vítr ustane.

Co dělá Langkawi výjimečnou destinací, je množství malých pláží, kde není téměř nikdo. Za jediný den není problém objet pět či šest zcela odlišných pláží, jedna hezčí než druhá. Moře je klidné a extrémně teplé, odhadem přes 30 stupňů, v klidných zátokách snad ještě teplejší. S ohledem na podnebí, ale i takto teplá voda osvěží. Také jsme několik pláží navštívili. Vždy jsme se většinou jen okoupali, uschli, sedli na motorku a pokračovali dál.

Vyrazili jsme na severní pobřeží do zálivu Datai Bay, který se nachází na severozápadě ostrova. Úplně na konci silnice Datai Road se nachází luxusní 5* hotel Datai, který má pouze soukromou pláž vyhrazenou pro své hosty, takže zde jsme se koupat nemohli. Vracíme se po silnici kolem golfového hřiště Datai Bay Golf Club a zastavili jsme se u pláže Pantai Pebble. Pláž byla oblázková. Obsahuje oblázky všech tvarů a velikostí. Nebylo zde ani živáčka, tak jsme se vrhli do moře nazí. Bylo to první koupání dnešního dne.

Poté co jsme oschli, a v tom horku to šlo rychle, jsme popojeli k vodopádu Air Terjun Temurun, který se nachází kousek od silnice po značené stezce. Vodopád má 30 metrů a dole je bazének, kde se dá okoupat. Ale bohužel bylo období sucha a vodopád byl úplně bez vody. Škoda.

Hned u silnice se nachází další, tentokrát nejvyšší uměle vybudovaný vodopád v zemi Langkawi Waterfall s výškou 67 metrů. Jedná se o 3 stupňový vodopád, který stéká v kaskádách a přetéká přes 50 metrový jeskynní tunel na silnici Jalan Datai. Když se projíždí tunelem, je možné vidět fascinující menší vodopády. Dole vytváří jezírko, ve kterém se lze osvěžit a zaplavat, ovšem pouze pokud není období sucha. Na parkovišti a všude okolo pobíhají opice.

Poté jsme se zastavili na veřejné pláži Pantai Pasir Tengkorak – Sandy Skulls Beach, kde jsme se chvíli koupali a opalovali. Voda byla nádherně čistá a bylo zde jen 10 lidí. Pláž je během víkendů vyhledávaným místem pro pořádání pikniků.

Pokračujeme dál. Kupujeme do motorky benzín, 2,6 l (do plna) za 5 RM. Je neděle a děti se vrací ze školy. Volno mají totiž v pátek a sobotu. Mají to tak 3 státy v Malajsii. U cesty v jednom „motorestu“ jsme se zastavili na něco k snědku, celkem za 3,5 RM. Je to samoobslužná restaurace. Mají tady rýži, vepřové a kuřecí kousky a nějaké chaluhy, vajíčkovou omeletu, smaženou zeleninu, placky s krevetami a omáčkou.

Pokračujeme po silnici podél severního pobřeží kolem cementárny a zastavujeme se u pláže Pantai Pasir Hitam – Black Sand Beach. Jak už název napovídá, pláž má černý písek díky nánosům, ložiskům cínových a minerálních rud vyplavených na břeh. V moři i na pláži se nachází obrovské balvany, které mi připomínají kameny na Seychelách.

Pokračujeme až na pláž Pantai Tanjung Rhu, který leží na nejsevernějším mysu ostrova Langkawi, 22 km od hlavního města Kuah. Pláž má nádherný bílý písek a nabízí nádherné výhledy na blízké skalnaté ostrůvky Pulau Chabang, ke kterým se dá za odlivu dokonce dojít pěšky. Je to jedna z nejlepších pláží na ostrově. Voda je mělká s krásnou čistou vodou. Pláž je trefně pojmenovaná podle množství vysokých stromů čeledi casuarina, kterými je pláž lemovaná. Jsou to přesličníky, ale svým vzhledem připomínají spíš jehličnany. V okolí pláže se nachází množství jeskyní – např. Gua Cerita (Cave of Legends) dosažitelná během 30 minut lodí z Tanjung Rhua, mangrovových porostů, které lze prozkoumat.

Na východním pobřeží je možné navštívit netopýří jeskyni – Gua Kelawar, nebo Sungai Kilim Nature Park, kde je možné plout na loďce přírodním parkem Kilim Nature Park, který zabírá 100 km2, a můžete si prohlédnout mangrovové porosty, izolované bílé pláže a modré laguny, hnědé orly a jejich krmení, stromové kraby, leguány, makaky, rybí farmu a další. Bohužel nám na to nevycházel čas. Všechno se stihnout nedá, ale určitě doporučuji toto místo navštívit.

My jsme se vypravili k vodopádu Durian Perangin. Tento 14-ti stupňový vodopád stéká po svazích hory Mount Raya. Podél vodopádu vede stezka, místy po dřevěných lávkách, deštným pralesem posetá unikátními skalními útvary. V okolí je bujná vegetace. Na začátku trasy jsme si za 2 RM koupili celý kokosový ořech s mlékem a slankou vypili. U prvního stupně vodopádu nebyla voda, takže jsme museli vyjít až ke druhému stupni. V jezírku pod vodopádem se dá dokonce i koupat v křišťálové vodě a Martin to samozřejmě musel vyzkoušet. Tento vodopád je turisty trochu opomíjený, protože je dosažitelný pouze vypůjčeným autem nebo motorkou.

Kousek od vodopádu se nachází Langkawi Wildlife Park -Langkawi Bird Paradise. Birds Paradise změnil svůj název v roce 2006 a stal se Langkawi Wildlife Park. Otevřeno mají denně od 8:30 do 18 hodin. Vstupné bylo 18 RM. Martin dovnitř nešel a čekal mě venku, kde se nachází různé Duty Free shopy. První plně zastřešený ptačí park se stezkami v Asii je domovem více než 2500 ptáků s více než 150 exotickými druhy. Setkal jsem se zde s nejkrásnějšími ptáky na světě – Myna, Cockatoo, tukan, zoborožci – Hornbill a Rhea něco jako pštros. Procházel jsem se kolem jezírek a pozoroval plameňáky a labutě.

Byla tady obrovská voliéra, kde mezi námi volně poletovali ptáci nejrůznějších tvarů a barev. Jeden zřízenec parku mi nabídl arašídy, abych jimi nakrmil papoušky. Byl to úžasný zážitek krmit bílého kakaru nebo obrovské papoušky Ara.

Kromě ptáků zde byly i opice, lemuři, klokani, mývalové, krokodýli, hadi, oslíci, pštrosi a další zvířata.

Martin si mezitím ve Free shopu koupil dvě piva po 1,60 RM.

Naši poslední zastávkou bylo hlavní město ostrova – Kuah, které se nachází v jihovýchodním výběžku ostrova. Kuah není příliš pohledné město. Chybí jasně ohraničené centrum. Ve městě je hlavně přístav Kuah Jetty, odkud lze podnikat výlety na okolní ostrovy. Název Kuah je maljské slovo,které znamená šťáva, omáčka a souvisí s dávnou legendou dvou zápasících obrů, kteří převrátili obří hrnec kari v místě, kde nyní stojí město. Do Kuahu se tak vyplatí zajet především na nákupy. Ve městě jsou tři obchodní domy a tržiště s nezbytnými freeshopy, kde můžete za zajímavé ceny nakoupit cigarety,alkohol, elektroniku, kosmetiku a další věci.

Jedinou zajímavostí ve městě je snad jen park u přístavu, kde se nachází Eagle Square (Dataran Lang) neboli Orlí náměstí. Je to nejvýznamější bod na Langkawi pro návštěvníky připlouvající po moři. Nachází se blízko přístaviště Kuah Jetty. Hlavní atrakcí náměstí je nádherná socha načervenalého, rezavě hnědého, orla majestátně přichystaného k letu. Podle místního folklóru, název langkawi je odvozen od orla neboli helang. Ve staré malajštině, kawi znamená načervenale hnědý, a proto Langkawi znamená „načervenale hnědý orel“.

Kromě sochy orly, u které se všichni fotí, jsou na náměstí nádherné vodní nádrže, mosty, kryté terasy, restaurace. V noci je náměstí krásně osvětlené. Martin koupil několik přívěsků orla jako suvenýry po 1 RM. Udělali jsme ještě pár fotek při západu slunce a vydali se do supermarketu Billion. Moc bychom toho na motorce neodvezli, tak jsme koupili jen 3 velké vody po 1 RM, 4 jogurty po 1,50, grahamový chleba za 2,50 RH a dvoje nějaké krekry za 2,60, celkem za 14,10 RM. Doplnili jsme benzín do plna za 3,40 RM a vydali se nahotel. Již za tmy jsme přijeli na Cenang Beach. Vrátili jsme v pořádku motorku a dostali zpátky složenou jistinu.

Večer jsme si zašli na večeři do pákistánského bistra. Na Langkawi je jídlo a pití velmi levné. Vyjma turistických restaurací s převážně rybími pokrmy jsou na Langkawi ceny v restauracích velmi nízké. U místních pokrmů indo-malajsijské kuchyně začínají ceny v přepočtu na 20 korunách za smaženou rýži a končí na maximálně 80 korunách za pokrmy s masem. Díky skladbě obyvatelstva zde vedle sebe najdeme čínské, thajské, indo-malajsijské, indické a pakistánské restaurace. Indické a čínské restaurace jsou trochu dražší, vyjma rybích pokrmů, ale ani zde cena jídla nepřekročí v přepočtu naši stokorunu. Grilovaná ryba s oblohou pak stojí asi právě onu stokorunu. Levný je zde i alkohol. Víno je zde asi o polovinu levnější než u nás. To samé platí i o tvrdém alkoholu. A výběr je obrovský ze všech světových značek. V lokálních restauracích ovšem víno a alkohol nepodávají, v turistických jsou ceny macimálně dvojnásobné než v obchodech. Oproti jiným asijským destinacím je Langkawi v tomto směru úplným rájem.

Dali jsme si výborní jídlo pro dva: rýže se zeleninou, kuře BBQ pikantní a k tomu ještě aby toho nebylo málo, zelená pálivá omáčka, pak kuřecí kousky ve šťávě. Jako přílohu jsme si dali výbornou chlebovou pšeničnou placku nán (Naan) pečenou na stěně uvnitř pece tandoor, vytápěné dřevěným uhlím. Trochu vypadá jako velký hliněný džbán. Uvnitř je teplota kolem 400°C. Potřená byla česnekem a zapečeným sýrem. Placka se přilepí na vnitřní stěnu pece a když je hotová sama se začně od stěny odlepovat. Byla výborná. Celkem jsme za večeři za oba zaplatili 21 RM. V marketu jsme si ještě koupili dvě piva Carlsberg v plechovce (Dánsko – malajsie) za 1,70 RM a jedny sladké oplatky za 1,80 RM. Bylo 23 hodin a všechny obchody se už zavíraly. Sbalili jsme si batohy a šli spát.

Pondělí 5.2.2007 – plavba z Langkawi do Satunu v Thajsku, ostrov Ko Lipe

Vstáváme v 6:30. Na recepci nám vrátili zálohu 50 RM a současně byli tak ochotní a objednali nám taxi do přístavu za 20 RM. V přístavu kupujeme lístky na trajekt do Satunu, opět se společností Langkawi Ferry Services za 27 RM na osobu. Při koupi lístků se musí předkládat cestovní pas. Mají tady několik pokladen, pro místní, pro cizince i pro skupiny. Ještě vyměňujeme 48 ringgitů co nám zůstalo za thajské bahty kurzem 1:10, takže jsme dostali 480 THB. lodi strávili hodinu a půl. Ale plavba byla příjemná. Při příjezdu do přístavu nám thajští imigrační úředníci odebrali druhé thajské vízum. Koupili jsme si hned lístky na loď speedboat společnosti Southern Ferry Services and Tours Co.,Ltd. na ostrov Ko Lipe za 550 THB (zpáteční stojí 1000 THB), Lipeh – Tarutao stojí 350 THB, Tarutao – Pakbara 350 THB, za vstup do NP Tarutao se platí poplatek 400 THB). Až na místě jsme zjistili, že jezdí i přímé lodě z Langkawi na Lipeh, takže se nemusí cestovat přes Satun.

Ve stejné cestovní agentuře jako před cestou na Langkawi jsme si objednali ubytování na jednu noc na ostrově Lipeh ve Varin Beach Resort ve standardním pokoji s větrákem za 500 THB. Další noc už byla obsazená, tak jsme vzali stejný pokoj ale s klimatizací za 1000 THB, typ chatky (Challet). Vyplouváme na thajské poměry kupodivu přesně ve 12:30. Loď je plná potravin, zeleniny, pití, kde to budou potom za drahé peníze prodávat. Hold se nedá nic dělat. Na ostrovech je všechno o něco dražší. Na lodi jsme si během plavby trochu zdřímli. V 15:00 po 45 kilometrech plavby připlouváme k jižní straně ostrova Lipe k pláži Pattaya Beach, kde se nachází nejvíce restaurací a ubytování. Loď zakotvila na volném moři, jelikož blíže se díky ponoru nedostane a odtud nás na pláž Pattaya, což bylo asi 200 metrů odvezla za 50 THB na osobu long tail boat.

To by člověk i doplaval, ale co s těmi batohy. Takže si místní z toho udělali výnosný obchod.

Ostrov Ko Lipe (Nipis), někdy také Koh Lipe, nebo dokonce i Ko Lipeh je ostrov v jižním Thajsku v Andamanském moři asi 60 km od pobřeží Thajska uprostřed NP Tarutao (první mořský národní park v Thajsku o rozloze 1490 km2) v blízkosti hranic s Malajsií v provincii Satun. Ko Lipe je jediným obydleným ostrovem souostroví Butang. Do Národního parku Tarutao spadá 51 velkých a malých ostrovů v průlivu Malacca v Indickém oceánu. Ko Lipeh je součástí mořského národního parku Tarutao, velké skupiny ostrovů, a rovněž je součástí menšího shluku ostrovů nazývaných Butang Islands nebo Adang Archipelago. Nejlepší dobou k návštěvě je listopad až duben, to je hlavní sezóna a všechny trajekty jsou v provozu. V období od 1.5. do konce října není sezóna a trajekty na Lipe nejezdí, z bezpečnostních důvodů, protože moře bývá rozbouřené. Také hodně rezortů, barů, potápěčských center a restaurací je v tomto období uzavřených.

Ostrov a jeho okolní ostrovy jsou proslavené díky šnorchlování a potápění na korálových útesech, nádherným plážím s bílým pískem a uvolněné atmosféře. Na ostrově se nachází 4 hlavní písečné pláže. Nejklidnější je pláž Sunset Beach vhodná pro šnorchlování. Na východní straně ostrova, nedaleko obce Chao Ley je pláž Sunrise (Sunlight, Chawle) Beach. Nejoblíbenější je pláž Pattaya Beach (Hat Pattaya) – hat znamená v thajštině pláž, okolo které je umístěna většina restaurací a obchodů. Poslední pláží je pláž Karma Beach. Více soukromé jsou pláže Sanom Beach a Bila Beach. Všechny pláže jsou navzájem propojeny stezkami. A obejít celý ostrov zabere tak hodinu až dvě. Ostrov je domovem asi 500 obyvatel komunity Chao Ley, nazývaných mořští cikáni (Sea Gypsies), kerým byla poskytnuta polovina ostrova. Žijí v malých vesnicích převážně kolem východního pobřeží ostrova poblíž pláže Sunrise Beach. Název „Ko Lipe“ znamená v jazyce Chao Ley „Papírový ostrov“ – Paper Island. Ostrov je pokrytý plantážemi kokosových palem. Svým tvarem připomíná bumerang. V okolí jsou mělké i hluboké korálové útesy. Moře je smaragdově modré s křišťálově čistou vodou a bohatým podmořským životem. Kvůli kráse moře je ostrov někdy nazýván Maledivami Thajska. Což si myslím, že je asi trochu nadnesené.

Ubytovali jsme se v rezervovaném komplexu Varin Beach Resort, který se nachází přímo na pláži Pattaya. Na první noc jsme měli rezervovaný pokoj standard s větrákem za 500 THB v takovém dlouhém bungalovu, kde bylo více pokojů. Každý pokoj měl terasu, velkou postel, větrák, ručníky, mýdlo, skleničky a dvě láhve pitné vody zdarma (pouze první den), koupelnu, respektive sprchovací kout s WC oddělený zdí se závěsem. Voda tekla pouze studená, což v těchto oblastech je normální a WC nebylo splachovací ale na zalévání. Elektřina byla k dispozici 24 hodin, což zase tak obvyklé není. V oknech byly síta proti komárům.

Hned jsme vyrazili na pláž Pattay, kterou máme přímo u hotelu. Podařilo se nám chytit 2 volná lehátka se slunečníkem. Písek je bílý a strašně jemný, voda průzračná, plná korálů a různých rybek. Naprostou idylu narušují stále plující lodě.

Večer jsme se šli projít po „naší“ pláži. Všude přímo na pláži jsou rozmístěné většinou plastové stoly a židle, patřící k restauracím. Na stolech jsou umístěný svíčky, někdy kryté PET lahvemi proti větru, které navozují romantickou atmosféru. V jiných restauracích se sedí na rohožích. Obloha je plná hvězd. Kupujeme si dvě plechovková piva Chang po 40 THB.

V jedné restauraci na pláži jsme si dali večeři. Venku mají na ledu vystavené čerstvé ryby.

Obsluhuje nás jeden transexuál a pořád nám nabízí sex a vyptává se na číslo pokoje a kde jsme ubytováni apod. Je to celkem obtěžující, ale už jsem na to z Thajska zvyklý, že pořád někdo nabízí sex nebo masáže. Ale zpátky k jídlu. Dal jsem si nudle s kuřecím masem a bazalkou za 50 THB. Tady je vidět ten nepoměr, pivo za 40 a jídlo za 50 THB. Martin si dal kuřecí sweet and sour, tedy na sladkokyselý způsob, ale byto pěkně pálivé. Asi se nám chtěl číšník – číšnice pomstít, že jsme o něj neměli zájem. Jídlo bylo za 80 THB a k tomu rýže za 10 THB. Cestou zpátky na hotel jsme si koupili ještě jednou každý pivo v plechovce za 40 THB. Na ostrov se všechno musí dovážet lodí, proto je tady vše dražší než na pevnině.

Úterý 6.2.2007 – ostrov Ko Lipe

Ráno jsme vyklidili pokoj a nechali věci na recepci, protože se musíme přestěhovat do dražšího pokoje za 1000 THB s klimatizací, protože ostatní pokoje včetně našeho jsou na dnešní noc obsazené.

Procházíme přes vesnici mořských cikánů – Chao Ley, kteří žijí převážně na východní straně ostrova. Domky mají postavené z plechu nebo ze dřeva mírně vyvýšené mezi palmovými háji.

Kupujeme si celý ananas 1,2 kg za 30 THB (25 THB/kilo). Celý nám ho krásně očistila a nakrájela. Ještě jsme koupili jeden pohled a známku za 30 THB a poslali jsme si ho sami sobě domů. Neodolal jsem s koupil jsem si jednu skleničku kokosového oleje za 100 THB. Prý se po něm dobře opaluje a člověk má hezkou hnědou barvu. Používá se i na masáže a na vlasy.

Přišli jsme na pláž Sunlight Beach (Chawle) na východní straně ostrova. Zatím je pod mrakem. Procházíme se po pláži, kde kotví loďky rybářů. Kousek od pláže se nachází malý ostrůvek, kam by se snad dalo dojít i pěšky. Nacházíme krásnou mušli. Podél pláže jsou domky mořských cikánů.

Přicházíme až na severní pobřeží ostrova k Mountain Resortu a konečně vychází sluníčko a moře se barví do nádherné tyrkysové barvy. Jen jsou trochu vlny. Na dohled je ostrov Ko Adang vzdálený pouze 2 km. Ostrov je převážně pokrytý tropickým deštným lesem. Pláž má nádherný bílý písek.

Na pláži jsou volná lehátka, takže jsem se natřel kokosovým olejem a hurá chytat bronz. Na to jak bylo ráno pod mrakem se udělalo nádherné počasí. Byl to zatím nejteplejší den. Taky podle toho vypadám a nebo zapůsobil ten kokosový olej.

V poledne jsme ulehli do stínu. Naštěstí kolem pláže jsou stromy poskytující stín. Po obědě je v moři silný proud, který nás rychle unáší dál na moře.

Kolem půl páté, kdy už máme sluníčka pro dnešek dost, jdeme z pláže. Cestou jsme si oba dali bagetu, já s vajíčkem a tuňákem a Martin s kuřetem a sýrem. Každá stála 60 THB.

Ubytováváme se do nové, tentokrát samostatné chatky s číslem A105 s verandou, klimatizací i větrákem, jinak je pokoj stejný jako minulou noc, jen jednou tak dražší. Akorát jsme znova dostali každý 1l balené vody k pití.

Na recepci, když platíme ubytování, je další gay, oblečený jako holka s dlouhými nehty. Na terase večer hrajeme karty a dneska jdeme dříve spát.

Středa 7.2.2007 – ostrov Ko Lipe

Ráno jsme se vydali najít si další nocleh, neboť u nás mají volný zase pouze pokoj s klimatizací za 1000 THB a to je na thajské poměry dost. Ubytovali jsme se také na pláží Pattaya Beach kousek od nás v Lipe Resort. Všechny pokoje jsou typu bungalovu, chatky s terasou, větrákem, koupelnou se studenou vodou, elektřina je k dispozici pouze od 18 hodin do 6 hodin ráno. Cena pro dva a se snídaní je 750 THB. K dispozici je internetové připojení, restaurace s barem a kabelovou televizí.

Jdeme na stejnou pláž jako jsme byli včera. Cestou jsme si koupili u stánku s ovocem pro nás exotické ovoce pitahaya za 48 THB (1 kilo 60 THB), které jsem si během dne snědl na pláži. Někdy se mu říká dračí ovoce (dragon fruit). Je to vlastně druh kaktusu. Plod má růžovou barvu a uvnitř má bílou dužinu s černými drobnými peckami, jako má kiwi. V podstatě to i chutnalo jako kiwi.

Pak jsme si koupili kokosový jogurt za 20 THB. Na snídani jsem si dal kuřecí bagetu se sýrem za 60 THB a Martin jeho oblíbené nudle Pat Thai s kuřecím masem, posypané oříšky, také za 60 THB. Sedíme na bambusových lavičkách v bambusovém přístřešku a pochutnáváme si na snídani.

Odpočíváme na pláži, koupeme se a opalujeme. Taková pohodička. Martin chytá malé kraby na pláži.

V 17 hodin odcházíme z pláže. Cestou si dáváme každý pancake, tedy palačinku se sýrem za 25 THB a v marketu jsme ještě dokoupili 2 jogurty po 20 bahtech, 2 vody po 25 a pivo Chang za 35 THB. Elektřina nám svítí na pokoji až od 18 hodin, kdy můžu nechat nabíjet baterky do foťáku.

Večer jsme si koupili na ráno na 9 hodin lístek na speedboat do přístavu Pakbara (Pak Bara) na pevnině za 500 THB se společností Tigerline. Většinou je prodávají za 550 THB. Lodě z Lipe do přístavu Pakbara typu speedboat jedou v 9:00-10:30 a v 10:00-11:30 za 550 THB a trajekt za 350 THB jede v 10:00-13:00, ale cesta trvá 3 hodiny. Z Lipe je možno jet lodí speedboat také přímo na ostrov Lanta v 9:30-12:00 za 1600 THB.

Martin si koupil 2 piva Chang po 35 THB a nudle Pat Thai, které měl už ráno a hrozně mu chutnaly za 60 THB.

Já jsem si dal v restauraci na pláži poprvé v životě humra – anglicky lobster. Nebyl sice nejlevnější, kilo vycházelo na 1000 THB, ale u nás bych si ho v restauraci dovolit nemohl. Byl ještě živý, vážil 600 gramů, takže mě vyšel na 600 THB. Hodili ho na gril a udělali jako BBQ. Nasekali jeho krunýř, dovnitř dali marinádu (něco s citronem) a pekl se na grilu na dřevěném uhlí. K tomu jsem měl pálivou chilli omáčku, ze které mi fakt tekly slzy. Humr chutnal výborně, měl bílé masíčko, akorát bylo těžké se k některým částem masa dostat, protože to všechno bylo v tom krunýři. A navíc měl ostny, takže to mi taky ztěžovalo práci. Nejvíce masa asi bylo v ocasu. Večeří jsem strávil minimálně hodinu. Mňam.

Čtvrtek 8.2.2007 – plavba z ostrova Lipe do přístavu Pak Bara, ostrov Ko Bulon Lae

Elektřinu nám vypnuli v 6:30, na chvíli přestala téct i voda. Od 7 do 10 hodin podávají snídani přímo na pláži s výhledem na moře. Na výběr je ze 3 jídel. Buď rýže s masem, nebo toasty s marmeládou a ovoce a nebo třetí jídlo,které jsme si vybrali my a to byly vejce, párečky, slanina, máslo, marmeláda, dva toasty, pomerančový džus, káva/čaj.

Po půl deváté vyrážíme k pláži, kde se musíme zase za 50 THB nechat dopravit long tail boatem na loď společnosti Tigerline, která nás má za 1,5 hodiny dopravit na pevninu, do přístavu Pakbara (Pak Bara). Je odliv, takže loďka má problém vyplout skrze korály. Nakonec se to zkušenému lodníkovi daří, akorát cestou uvázneme a málem se překlopíme :-) Potom nás nejdříve dovezl ke špatné lodi, tedy spíše k nějakému motorovému člunu. Na druhý pokus už se trefil. Konečně se naloďujeme na správnou loď, kdy musíme překonat dřevěnou lávku z člunu na loď. S batohy nám naštěstí pomohli, jinak by se mohlo lehce stát, že skončí ve vodě.

Chlápek se člunem odjel a nějak zapoměl, že jsme mu nezaplatili. Akorát tedy nevyplouváme v 9 hodin jak jsme měli koupený lístek, ani v 10 hodin, kdy už má plout další loď, ale v 9:45. No prostě thai time. Sedíme na horní palubě, ale hodně to houpe a šplouchá, tak se raději přesouváme dolů do klimatizované části.

Plujeme kolem ostrova Adang, ostrova Koh Khai (Koh Kai) se známou skalní formací vytvořenou přírodou – kamenný oblouk (symbol NP Tarutao), kde nám kapitán lodi dokonce zastavil, abychom si mohli udělat nějaké fotografie.

Ostrov Ko Khai je malý ostrůvek uprostřed dvou hlavních ostrovů Ko Tarutao a Ko Adang-Rawi. Název Ko Khai znamená v překladu vajíčkový ostrov (Egg Island) kvůli tomu, že na místní bělounkou pláž chodí klást vejce želvy. Na ostrově je zakázno zůstávat přes noc a není tady ani pitná voda. Dále míjíme po pravé straně ostrov Tarutao, který je největším ostrovem v NP.

Chvíli sedím dokonce v kabině kapitána, tak mám možnost pozorovat plavbu očima kapitána. Cestou míjímé různé ostrůvky vyčuhující z moře. Poblíž Pakbary pozorujeme rybáře jak natahují sítě.

Do Pakbary jsme připluli až v 11:45, později než nám řekli. Pakbara (Pak Bara, Pak Barra) není nijak zvlášť zajímavé místo, je to především přístavní molo, odkud vyplouvají lodě na okolní ostrovy v Andamanském moři.

Nachází se 60 km severně od Satunu. Je to trochu hektické místo,kde se nám pořád snaží někdo vnutit lístky na nějakou loď. V přístavišti se rozhodujeme kam pojedeme dál. Žádný cíl jsme zatím vybraný neměli. Nakonec volba padla na ostrov Koh Bulon Lae. Loď odplouvá ve 14:30 a stojí 300 THB na osobu. Délka plavby má být 1,5 hodiny. Kdybychom to věděli, že se vydáme na tentoostrov, mohli jsme využít i přímou linku z Ko Lipe. Loď vyplouvá 1-2 x denně podle období na trase Koh Lipe – Koh Bulon – Koh Muk – Koh Ngai – Ko Lanta.

V přístavišti jsme si hned v cestovní agentuře koupili i ubytování na ostrově na 1 noc za 350 THB v chatkách s větrákem v Panka Bay Resort, aby se nám nestalo, že tam přijedeme a nebudeme mít kam hlavu složit. Ve směnárně měním dalších 100 USD za 3500 THB. V okolí přístavu je spousta stánků s jídlem na ulici, restaurací a malých obchůdků, takže je snadné zabít čas čekáním na loď. V bistru jsem si dal Green curry sweet chicken s rýží za 40 THB a Martin tradičně Pat Thai, smažené nudle s kuřecím masem za 40. Zašli jsme si na 40 minut na internet, 1 minuta = 1 baht. Ještě jsme si s sebou koupili 1,5 litru vody za 20 THB, 2 jogurty, jahodový a jeden s kukuřicí :-) po 15 THB a ve stánku s ovocem sáček ananasu a jeden sáček čehosi, chutí i vzezřením podobné jablku, každé za 10 THB.

Ve 14:55 vyplouváme na menší lodi západním směrem na 20 km vzdálený ostrov Ko Bulon Lae. Celkem nás bylo na lodi 9, z toho 3 Thajci. Místo hodiny a půl jsme pluli pouze 1:15. Míjeli jsme ostrov Tarutao, Koh Bulon Mai Pai, v pozadí vidíme větší ostrov Koh Bulon Don a White Rock (Hin Kao).

Koh Bulon nebo také Ko Bu Lon je skupina ostrovů v Národním Parku Phetra Islands, 22 km od mola Pak Bara. Nejnápadnější ze všech je ostrov Ko Bulon Lae, který je nazýván „Perlou Andamanu“ uprostřed barevných exotických korálů a druhů ryb jako tygří ryba, hvězdice a další. Pro nadšence, kteří milují podmořský život a potápění, je tu opravdový ráj. Bulon není známý jen pro svou vyjímečnou krásu, ale také pro stinné porosty Casuarií, které lemují krásné a dlouhé bílé pláže a křišťálově čisté pobřežní vody. Pohostinnost zdejších obyvatel, kteří žijí v souladu s klidnou a nezkaženou přírodou je oázou pro ty, kteří hledají samotu a opravdovou krásu přírody.

Jak jsme se sami mohli přesvědčit, je to malý a málo známý ostrov, který přitahuje jen pár cestovatelů, takže jsme si tady připadali trochu jako Robinsoni v porovnání s ostrovem Lipe, který je poněkud více turistický. Ale to už trochu předbíhám.

Loď zakotvila v zálivu Mango Bay (Ao Muang) na jižní straně ostrova na volném moři, kam pro nás připluly long tail boaty a rozvezli nás po jednotlivých místech ostrova. Poblíž zátoky s korálovými útesy se nachází skalní formace White Rock (Bílá skála), vyhledávaná potápěči, jelikož je pokryta překrásnými jemnými korály a nádhernými korálovými rybkami. Za 30 THB na osobu nás odvezli k našemu resortu Panka Bay Resortv zátoce Panka Yai Bay na severním pobřeží ostrova. Přírodní krása zátoky Panka Bay přitahuje jen pár oddaných návštěvníků Panka Bay Resortu. Pravděpodobně proto, že pláž lemovaná mangrovy je kamenitá a méně vhodná na plavání. Takže je tady méně rodin s dětmi a více těch, kteří zde chtějí pobývat delší dobu a vyhledávají pohodu a klid, protože ubytování je tady levnější než na východní části ostrova.

Resort se rozkládá v kopci a jde o pěkně ztvárněné bungalovy ve stylu apartmánů usazené v zeleni ve dvou řadách.

Bungalovy ve druhé řadě od moře jsou nověji přistavené a jsou podstatně větší a lepší než ostatní. Měli jsme štěstí a dostali jsme právě tento větší bungalov, který normálně stojí 500 THB. Pokud zůstanem déle, nabízí nám ho majitelka za 350 THB na noc. Souhlasíme. Ceny jsou mimo sezónu nebo když zůstanete déle smluvní. K bungalovu máme velkou terasu s křesýlky a poprvé s výhledem na moře, kde můžeme relaxovat.

Všude se ozývají různé zvuky ptáků. Zahlédli jsme z terasy na stromě zoborožce a nějakou veverku. Uvnitř je zařízený skromně, velká postel s nebesy (moskytiérou), větrák, koupelna se studenou vodou a WC. Na dřevěné podlaze je položný koberec. Nejsou tady ručníky, mýdlo ani toaletní papír. Ty levnější bungalovy jsou stísněné a mají mrňavou koupelnu s tureckým záchodem. Elektřina je na celém ostrově v provozu od 18:30 do cca 23 hodin. V restauraci se nachází jakási výměnná knihovna. Resort jako jeden z mála je otevřený po celý rok, přestože majitel preferuje vrátit se na pevninu v nejhorším období dešťů.

Po ubytování jsme se šli vykoupat na písečnou pláž na východní straně ostrova. Skrz celý ostrov vede stezka, chodník v bujné vegetaci obklopený nádhernými palmami a květy všech možných barev.

Lesy tohoto regionu patří mezi nejstarší, nejbohatší a nejrozmanitější na světě. Je to jeden z nejstarších ekosystémů na světě.

Stezka vede místy do kopce a zase z kopce hornatým středem ostrova. Na ostrově nejezdí žádná auta, nejsou tady žádné silnice. Takže je tady naprostý klid. Ticho občas přeruší jen ptáci, kteří jsou spíše slyšet než vidět. Ale máme možnost spatřit některé druhy, zejména krásně zabarvené zoborožce. Zoborožci jsou prý starší než Evropské Alpy. Cesta na východní pobřeží pomalou chůzí nám zabrala tak 15 minut. Je to velmi příjemná procházka. Ostrov není ještě dotčený turismem a doufám, že mu to dlouho zůstane. Na ostrově je jen pár restaurací, několik ubytovacích resortů vhodně zasazených do okolní krajiny, pár obchůdků, kde lze koupit ty nejzákladnější věci.

No a škola, kterou navštěvuje kolem 25 dětí z vesnice. Škola se nachází blízko pláže na východním pobřeží. Máme možnost nakouknout přes okno dovnitř. Nejvyšší bod ostrova má 169 metrů. Na západním pobřeží v zátoce Panka Bay stojí rybářská vesnice s chatrnými domky rybářů národa Chao Ley – „mořští cikáni“, kterých zde žije asi stovka. Obyvatelé zde žijí hodně jednoduchým způsobem. Domy mají sbité z vlnitého plechu.

Každopádně je tady levněji než na ostrově Lipe. Cestou jsme si u jednoho stánku koupili kokosové placičky zabalené v banánovém listě, 6 kusů za 5 THB a celý ananas za 25 THB (1 kg / 15 THB, na Lipe byl za 25 THB za kilo). Paní nám ananas očistila, dala do ledničky a cestou z pláže jsme si ho u ní vyzvedli. Od té chvíle byla naším dvorním dodavatelem ovoce. A navíc byla moc příjemná.

Moře na východní straně ostrova bylo teplé, ale foukal vítr a byly vlny. Ale to nás nemohlo odradit od toho, abychom se nevykoupali. 2 kilometry pěkného bílého písku na pláží Pansand Beach na východním pobřeží je lemované přesličníky. Na pláži nacházíme krásné a zajímavé mušle, které jsem doposud nikde neviděl. Kolem břehu se nachází korálový útes. Někeré druhy korálů nacházející se na útesu patří k nejstarším formám života na světě. Mezi korály se prohání množství korálových ryb. Stačí si vzít šnorchl a hurá pod vodu.

Pláže jsou pouze na východním pobřeží, na SV výběžku ostrova a v zátoce Mango Bay.

Cestou zpátky jsme si v jednom krámku koupili pivo značky Singha za 40 THB a malý pomerančový džus za 10 THB. Na něm byla cedulka s cenou 3 THB. Ostrovní přirážka :-) Večer jsme si na terase snědli ananas a pozorovali moře a ani jsme nikam nešli na večeři. V koupelně máme na stěně gekona, což je malá ještěrka, která chytá hmyz a pavouka, neškodného. Večer se zvedá vítr.

Pátek 9.2.2007 – ostrov Ko Bulon Lae

Prodloužili jsme si pokoj o další noc za 350 THB. Na terase jsme posnídali jogurt a kocháme se výhledem na moře. Jdeme na druhou stranu ostrova, nejdříve na severovýchodní výběžek ostrova, kde se nachází nějaký resort a odkud vyplouvají trajekty. Pláže je sice písečná, ale s kameny.

Pak jsem přešli kousek za roh, na východní písečnou pláž Pansand Beach. Snažíme se šnorchlovat, ale kromě hejna drobných rybek a dvou ježků není nic vidět. Procházíme se po pláži. Všude jsou pěkné mušle, ale většina z nich je rozbitých.

Na vzdálením konci pláže Pansand Beach vyčnívají ze země působivé ostře tvarované balvany. Některé jsou černé, jiné mramorové se zlatou purpurovou nebo okrově žlutou barvou.

Na pláži se nachází největší a nejlepší letovisko na ostrově Pansand Resort, které nabízí ubytování v podlouhlých domcích i v luxusních chatách.

V poledne se u jednoho resortu informujeme na jízdní řády lodí. Z Bulonu do Pak Bary jezdí loď denně v 9 hodin a stojí 300 THB, Bulon – Ko Mook za 950 HB, na ostrov Ko Ngai za 1100 a na Ko Lanta za 1400 THB. Je to speedboat, která jezdí obden, tzn. teď 10.2. a pak 12.2. My ovšem chceme odjet 11.2. V ostatní dny jede na ostrov Ko Lipeh, takže se nemusí přes Pakbaru.

Na oběd jsme si zašli do skvělé restaurace Marina Resort Restaurant, nedaleko pláže a školy. Jsme tady sami a sedíme v bambusové restauraci.

Obsluha je velice příjemná, ostatně jako na většině míst v Thajsku. Objednali jsme si garlic bread, tedy česnekový toast za 30 THB, kokosovou polévku s kuřecím masem za 80 THB. Polévka byla vynikající, byly v tom houby, kuřecí maso, mrkev, květák a nějaké ty jejich bambusové výhonky, které se těžce kousaly. Už jsem zkoušel kokosovou polévku uvařit i doma a myslím, že se mi povedla. K tomu jsem si objednal kuřecí maso se zeleninou a smaženými oříšky kešu za 60 THB. Rýže s masem byla výborná, trochu pálivá. Byly v tom i baby kukuřičky. Martin si objednal Hong Kong nudle s kuřecím masem za 50 THB a na pití pivo Chang v plechovce za 40 THB. Myslel si, že to bude mít smažené nudle, ale ve skutečnosti to byla vlastně polévka s kuřecím masem, houby, hrášek, kukuřice, pórek a tenké hnědé nudle. Chuťově mi to připomínalo zeleninovou polévku. Od stolu jsme zaslechli češtinu. Nejdříve jsme si mysleli, že se nám to zdá. To by musela být náhoda, aby tady byli nějací Češi. A opravdu, v jednom bungalovu v Bulon Marina Resort, který patří k restauraci, byla ubytovaná jedna česká rodinka s dítětem. Tak jsme za nimi zašli a prohodili pár slov. A dozvěděli jsme se, že už jsou na Bulonu podruhé a bez cestovní kanceláře. Že jezdí také na vlastní pěst. Bungalovy jsou velké, s doškovými střechami a postavené na kuřích nožkách na úpatí kopce, poblíž hlavní pláže.

Odpoledne už ležíme ve stínu. Martinovi se do batohu pustili mravenci na sladké krekry, které jsme měli na svačinu. Tak jsme jimi nakonec nakrmili ryby. Pozorujeme lodě jak přiváží a odváží turisty. Po 16 hodine odcházíme z pláže. V „marketu“ kupujeme 2 jogurty po 20 THB, dvě 1,5 litrové vody po 20 THB, neloupané burské oříšky v sáčku za 30 THB a bagetu za 20 THB. Trochu mi to připomíná obchod vše za 20. U naší ovocnářky jsme si zase koupili celý ananas za 20 THB, samozřejmě nám ho očistila, nakrájela, 5 mandarinek a za 15 THB trs longanu, kterému se taky říká „dračí oko“. Jsou to takové malé kuličky, jí se ta dužina, která se dá dobře vyloupnout. Uvnitř je pecka. Má sladko kyselou chuť podobnou liči, mi trochu připomínal grep. Večer sedíme na terase, pojídáme ovoce a hrajeme kostky.

Sobota 10.2.2007 – ostrov Ko Bulon Lae

Snídáme jogurty. Martin má jogurt s kukuřicí a dokonce je v tom i fazole :-)

Vydali jsme se skrz ostrov lesní stezkou na jižní stranu ostrova do zátoky Mango Bay. Podél této stezky se nachází několik kaučukovníkových stromů, na kterých jsou nařezané kůry a pod nimi nádobky, do kterých stéká bílá tekutina, kaučuk. V okolí se nachází i jednoduché manufaktury na zpracování kaučuku a výrobu latexu. Mají tady dva lisy, na kterých vylisují kaučukové pláty, které se potom suší na

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .