0
0

3.7.2009 – přelet z Rantepaa do Makassaru a dále na ostrov Bali, Sanur

Snídaně je tradičně stejná. Dneska slunce vychází hodně brzo, po 7 hodině a mlha se rychle vytrácí. Platíme ubytování za 4 noci pokoj deluxe 600,000 Rp (150,000 Rp / noc), normální cena je 525,000 Rp / noc. Před 9 hodinou jdeme s báglama k hlavní cestě, kde nás má vyzvednout minibus na letiště. Minibus a s ním Very na motorce přijíždí v 9:15. Nacpe nás tam 6 + batohy. Letiště Bandar Udara Pongtiku se nachází v Rantetayo, asi 9 km od Makale a 24 km jižně od Rantepaa. Je to malé letiště v horách na kopci, kam létají 2 malá letadla týdně. Délka letištní dráhy je pouze 900 m a nemůže už být dále prodloužena, protože by narazila do kopce. Proto se uvažuje o vybudování nového letiště s dráhou dlouhou 1400 m. Je tady samostně malá odletová a příletová hala. Na letišti nás odbavuje sám Very za pomoci ještě letištních pracovníků. Kromě toho, že váží zavazadla, tak musíme na váhu vlézt i my :-) Max. hmotnost zavazadla je 10 Kg, za nadváhu 5 kg platíme 25,000 Rp a 10,000 Rp je letištní odletová taxa. Je zajímavé, že příruční zavazadla nám už neváží. Na hotelu jsme se snažili plno věcí nacpat do příručních zavazadel. Projde se jen přes bezpečnostní rám do malé čekárny, odkud se potom přímo vstupuje na letištní dráhu.

Zavazadla nakládají na náklaďák a vezou k letadlu. Díváme se jak přistává letadlo z Makassaru, se kterým přiletělo pouze 6 lidí. Zpět odlétá plné s 21 lidmi. Je to malé vrtulové letadlo typu CASA, každý dostáváme sluchátka proti hluku, jako měl Otík ve filmu Vesničko má středisková. Zabral jsem si místo u okýnka. Po celou dobu letu vidíme do pilotní kabiny. Každý dostáváme balíček se svačinou, je tam voda, bábovka a nějaký keks. Odlétáme na čas v 11:30. Jen se při vzletu modlím, aby se letadlo zvedlo a nenarazilo do skal. Ale snad piloti tady neletí poprvé. Let trvá cca 50 minut. Z letadla je krásný výhled na oblast Tana Toraja. Loučíme se s touto nádhernou krajinou a po 12 hodině už přistáváme v Makassaru na letišti Bandara Hasanuddin.

Na letišti zase přebalujeme zavazadla protože další let máme s Garudou a tam je povoleno 25 kg. Martin mění ve směnárně další dolary. Kurz tady mají 9,900. Procházíme přepážky jednotlivých leteckých společností, jestli neseženeme nějaké letenky z ostrova Flores na Bali nebo Jávu. Na Flores lítá jen Merpati, ale let z Ende do Denpasaru v červenci není. K dispozici na dny 28. a 29.7. je pouze let Maumere – Denpasar v 7:10 za 1,158,000 Rp a Denpasar – Surabaya v 15:00 za 626,000 Rp. Zatím teda nekupujeme nic. Let z Maumere nám moc nevyhovuje. V pekárně na letišti kupujeme ještě horké sýrové kuličky, 5 ks za 8,000 Rp a kávový croissant za 7,500 Rp, 2 malé vody do letadla po 5,000 Rp. V jiných obchodech mají stejné vody za 8,10 i 14,000 Rp. Let máme koupený už z Manada. Letíme s indonéskou národní společností Garuda Indonesia, let č. GA 621, za 1 mil. Rp.

Odbavujeme své zavazadla, která ještě přelepují „bezpečností“ páskou. Slečna nám dává na výběr sedadla v letadle. Volíme okno u nouzového výchud, kde je většinou více místa na nohy. Platím u ní i vnitrostátní odletovou taxu 30,000 Rp. Prý je v letadle i jídlo, které jsme na tak krátkém letu ani nečekali. Kupujeme si ještě jedny ty preclíky sýrové a v jiné pekárně takový pizza cake za 9,000 Rp. Letiště je čisté. Konečně nastupujeme do letadla. Máme odlétat v 16:30, ale máme zpoždění. V letadle dostáváme před startem bonbon a opravdu v průběhu letu roznášejí jídlo. Dostáváme pizzu, něco sladkého plněného pudingem, oplatek a čaj nebo kávu. Za hodinu a 10 minut už přistáváme na „Ostrově bohů“, na ostrově Bali v hlavním městě Denpasar. Časový posun je stejný jako na Sulawesách, tedy GMT + 8 hodin. Letiště Bali Ngurah Rai International Airport, nazývané také Denpasar International Airport, se nachází v jižní části ostrova Bali, v Tubanu, 13 km od hlavního města Denpasar. Celkem mě překvapilo, že letiště je poměrně malé.

Máme už z domova rezervované auto, které by nás mělo čekat na letišti. Ještě jsme z Rantepaa mailem potvrzovali, kterým letem přiletíme. Na letišti už nás s cedulkou s mým jménem vyhlíží Mr. Budha z autopůjčovny Bali Car rentals. Jdeme na parkoviště před letištěm, kde už u auta čeká jeho kolega. Máme zamluvený menší džíp Daihatsu Feroza s obsahem 1,6, dvoudveřový s klimatizací. Na Bali se řídí vlevo. Všechno nám vysvětluje, podmínky smlouvy, kontrolujeme a sepisujeme závady na autě. V autě je i podrobný autoatlas po Bali, což nám přišlo vhod. Platíme platební kartou přes přenosný terminál půjčení na 5 dní vč. kompletního pojištění a vč. 3% poplatku za platbu kartou 125 USD, což bylo 1,351,875 Rp. Na vrácení auta jsme domluveni v Sanuru, s tím, že jim ještě telefonicky nebo mailem upřesníme místo a čas a kdybychom si chtěli prodloužit půjčení auta není problém. Ještě nás vyvádí z letiště a nasměruje na Sanur. Poprvé Martin řídí auto vlevo a ještě v tom příšerném provozu hlavního města. Ale celkem se s tím popral dobře. Nevýhodou bylo, že už byla tma a v cizím prostředí se nám špatně orientovalo.

Přesouváme se do Sanuru. Sanur je dlouhý pás letovisek táhnoucí se v délce 18 km po pobřeží kousek od hlavního města Denpasar. Najdete tady dlouhé pěkné pláže s bílým pískem a spoustu ubytování, restaurací, barů.

Ubytování žádné rezervované nemáme. Zajíždíme do centra Sanuru na ul. Jl Danau Tamblingan. Parkujeme u Art Marketu a vyrážím na průzkum hotelů. Nejdříve jsem vešel hned naproti do hotelu Swastika 1, jsou tady velice pěkné bungalovy v zahradě, 2 bazény, na pokoji LCD televize, vana, teplá voda, větrák, velké pokoje a cena se snídaní 200,000 Rp, což mi na turistické letovisko nepřijde hodně. Ale jelikož tady máme v plánu jen přenocovat a ráno vyrazit dál, zkouším najít něco levnějšího. Hned vedle na na stejné ulici v čísle 40 je obyčejný losmen Luisa Homestay. Je to prosté ubytování, v pokoji je sprcha se studenou vodou, WC, ručníky, větrák, za cenu 80,000 Rp za noc se snídaní. Na jedno přespání nám to stačí. Majitelka je příjemná. Dali jsme si věci na pokoj a šli se podívat po nabíječce na foťák a na večeři. Je tady spousta prodejen s foťáky a na vyvolávání fotek, ale to co sháníme nemají. Ale doporučují nám supermarket RIMO v Denpasaru, který je zaměřený na elektroniku. Otevírají tam v 10 hodin ráno. Ve Sport baru na naší ulici, který je typickým anglickým pubem si dáváme večeři. Nejdříve vysílají fotbal a potom hraje živá muzika. Dali jsem si 2 malá piva po 12,000 Rp, zrovna jsme chytili ještě happy hour do 21 hodin, jinak stojí 20,000 Rp, Martin si dal thajské kuře se smaženou rýží a oblohou za 38,000 Rp a já tuňáka na grilu se švestkovou omáčkou, grilovanou zeleninou a brambory za 35,000 Rp a ještě k tomu jsme si objednali 4 česnekové bagety za 15,000 Rp. Mají i happy hour na jídlo, takže máme slevu 15%, ale zasi si účtují nějakou 10% daň government tax. Celkově nás večeře vyšla na 106,000 Rp. Musím říct, že jídlo bylo výborné.

V supermarketu kupujeme balík 6 vod po 3,000 Rp a dáváme to do auta. Jdeme na pokoj. Zítra nás čeká první část putování po ostrově Bali.

4.7.2009 – Batubulan-tanec Barong, Bangli, Besakih, Candi Dasa

Exotický ostrov BALI, nazývaný „Ostrov Bohů“ je sopečného původu v soustroví Malé Sundy s rozlohou 150 x 80 km, 8° jižně pod rovníkem. Patří k nejvyhledávanějším ostrovům v Indonésii. A přesto, že je hodně navštěvovaný, tak mi nepřišel nijak přeplněný turisty. Bali je v celé JV Asii jediným regionem s převážně hinduistickým obyvatelstvem. Na tomto malém ostrově žijí téměř 4 miliony lidí. Většina obyvatel Bali se živí zemědělstvím a žije na vesnici. Další spousta lidí je zaměstnána v turistickém ruchu. Co je zajímavé, tak základem balijské společnosti je dědičný kastovní systém. Nejvyšší skupinou jsou bráhmani, potom jsou satrijové (kšatrijové), potomci válečníků a vladařů, na třetí příčce stojí kasta wesia (vásjové a na te nejnižší příčce stojí kasta sudra (šúdrové), což jsou obyčejní lidé, kteří ovšem tvoří 90% obyvatel.

Bali láká svou nádhernou přírodou, spousty rýžových teras, nádherné hinduistické chrámy, ve kterých se během celého roku odehrávají různé chrámové slavnosti, a to byl taky zajímavý zážitek. Pobřeží lemují písečné pláže s korálovými lagunami a je zde spousta vyhlášených potápěčských lokalit, z nichž některé jsme měli možnost vyzkoušet i my. Další odkaz najdete zde.

Měli jsme v plánu během 5-6 dní procestovat ostrov křížem krážem a navštívit co nejvíce památek a zároveň si odpočinout i u moře. Podrobnější mapu uvádím tady.

Vstáváme kolem 7 hodiny. Snídani nám přinesli na pokoj. Byla vaječná omeleta, toasty, marmeláda, čaj, káva. Chtěli jsem jet pro nabíječku do foťáku, ale jelikož v supermarketu otvírají až v 10 hodin a my jsme chtěli stihnout jednotaneční představení v 9:30, přehazujeme program. Jedeme autem do vesnice Batubulan, jen několik km SV od Denpasaru. Občas špatně odbočíme, ale nakonec jsme dojeli do cíle. Zdejší hlavní chrám, svatyně Pura Puseh, je velice dekorativní. Pura znamená chrám. Hlavní bránu zdobí divoce se šklebící hlava Bhomy, strážce svatyně, vpravo stojí bůh Šiva v hromadě lebek, ze kterých má i náhrdelník na šíji. Chrám se dá prohlédnout pouze zvenčí. Před chrámem se fotím s tanečnicemi a za ucho dostávám květ jasmínu.

Hned vedle chrámu se nachází jeviště s tribunou, kde se koná každý den v 9:30 představení legendárního balijského tance démonů Barong. Vstupenky se prodávají u vstupu. Platili jsem 80,000 Rp a k tomu jsme dostali program představení v anglickém jazyce, kde jsou popsána jednotlivá dějství představení.

Představení začalo až kolem 10 hodin, až se hlediště naplnilo lidma. Tanec barong znázorňuje zápas mezi chlupatým, lvu podobným Barong Ketem a zlou čarodějnicí Rangdou. Mají krásné kostýmy a masky. Podobu královny čarodějnic Rangdy najdeme na Bali na každém kroku, na maskách, na chrámech, malbách apod. Charakteristickými rysy jsou mohutná hříva vlasů, ošklivý obličej s vypoulenýma očima, dlouhý jazyk až ke kolenům, obrovská povislá prsa, dlouhé a zahnuté nehty, obrovské zuby.

Celé představení je doprovázeno gamelanovým orchestrem. Jsou to různé gongy, bubínky, metalofony, xylofony naladěné do určité tóniny. Jsou vyrobené buď z bronzu, dřeva nebo bambusu a většina má dřevěné rámy zdobené malbami a dřevořezbami. Orchestr nemá žádného dirigenta a jak jsem si všiml, tak nepoužívají ani noty.

Zajímavé je pozorovat i tanečnice a jejich dokonale provedené pohyby chodidel, rukou, prstů, zápěstí, krku a očí. Dívky jsou oblečeny v přiléhavém sarongu v zelené a narůžovělé barvě, na hlavě mají pozlacenou korunu, jsou hodně výrazně nalíčené a na hlavě mají květ rudého jasmínu. Tento ryze balijský tanec se nazývá legong.

Představení je pojato i komicky pro pobavení diváků. Představení trvalo hodinu. Sice jsme ději moc nerozuměli, ale i přesto to bylo zajímavé. Něco, co u nás neuvidím. Ukázku z představení můžete najít třeba zde.

Po představení jsme se vrátili do Denpasaru. Přesto, že je to hlavní město ostrova, nemáme v úmyslu se tu nějak zdržovat. Zaparkovali jsme v centru města a jdeme směrem k obchodnímu domu Rimo, který se nachází poblíž Ramayana Mal Bali na ul. Jl. Diponegoro, kde se prodává elektronika. Ještě předtím jsme však natrefili na jeden obchod, kde prodávají digitální fotoaparáty. Prodavačka nechce vidět nabíječku, ale baterku. Za chvilku ze skladu přinesla nabíječku, není to sice přímo Olympus, ale je na baterky Li10B,Li12B. Zkouší nám ji a vypadá to, že je v pořádku. Je to ovšem bez záruky. No stejně bych to sem asi z Čech nejel reklamovat. Platíme za ni 395,000 Rp. V obchodním domě Ramayana (Mal Bali) naproti přes cestu kupujeme v supermarketu nějaké párky, malý sýr, pečivo, arašídy, nějaké slané krekry, vše za 38,700 Rp. V bistru jsme si dali na oběd 6 ks kuřecích nuget za 8,000 Rp, hranolky taky za 8,000 Rp a smažené nudle s kuřecím masem za 7,500 Rp.

Vracíme se stejnou cestou a jedeme spodní cestou podél moře, která se ještě dostavuje přes město Gianyar do vnitrozemského městečka v kopcích, Bangli. Je tu velmi hezky a nachází se tu řada chrámů s bohatou sochařskou výzdobou.

Nás zajímal historický a velmi posvátný chrám Pura Kehen. Chrám Pura Kehen je druhý nejrozlehlejší hinduistický chrám na Bali. Mapku chrámu najdete zde. Chrám se nachází kousek za městem hned u silnice. Platíme vstupné 2 x 2,500 Rp, parkovné za auto 1,000 Rp a nějaké pojištění rizika 2 x 500 Rp, celkem tedy 7,000 Rp. Ještě se nám snaží vnutit sarong, že bez něj do vnitř nemůžeme, ale není potřeba pokud jste vhodně oblečeni, tzn. dlouhé kalhoty, zakrytá ramena. Je to v podstatě obdélník barevné látky, který se omotá kolem pasu jako sukně. Někdy se musí ještě převázat speciální stuhou. Cedule před chrámem upozorňuje, že menstruujícím ženám je vstup zakázán. Otevřeno je denně od 8 do 17 hodin. Chrám se zvedá do prudkého kopce v terasách zdobených různymi sochami božstev. Schodiště je zdobené krásnými sloními hlavami. Nad nádherně vyřezávanými dveřmi se šklebí Bhoma a dostáváme se na vnější nádvoří, kde se nachází mohutný strom banyán a v jeho větvích je zabudována zvonice kulkul.

Po dalších schodech jsme vyšli až na vnitřní nádvoří, kde se nachází věž meru zasvěcená Šivovi s jedenáctipatrovou střechou.

Po shlédnutí chrámu pokračujeme horskými cestami k nejuctívanější a nejvýznamnější svatyni na Bali, k chrámovému komplexu Pura Besakih, nazývanému Chrám matky. Leží na svahu sopky Gunung Agung, která je nejvyšší horou na ostrově (3.142 m) a zároveň také nejsvětější. Má dokonale kuželovitý tvar a je vidět z různých míst východního pobřeží ostrova. Chrám je nejposvátnějším místem balijských hinduistů na celém ostrově. Věřící sem přichází nastrojeni v krásných šatech a bohům přináší různé obětiny, koše s ovocem apod. Celý areál často halí mlha a sopku není vidět, stejně jako dnes. Přesto je Besakih krásné místo se zajímavou atmosférou.

Kus před samotným chrámem je u cesty pokladna, kde se kupují vstupenky za 10,000 Rp a za auto se platí 5,000 Rp, ovšem na to nám žádný lístek nedali. Pak se ještě pokračuje dál na záchytné parkoviště, odkud se jde ke vstupu do hlavního chrámu ještě asi 1 km pěšky do kopce podél stánků se suvenýry a občerstvením. K chrámu se lze nechat za nějaký poplatek odvézt i na motorce. Co mi na Bali vadí je, že všude se mi snaží něco vnutit, nějakou službu, zboží a tak. Celý chrámový komplex Besakih se skládá z 22 samostatných chrámů, každý má svoje jméno. My nejdřive směřujeme jako většina lidí k ústřednímu chrámu, který se jmenuje Pura Penataran Agung. Kolem něho se nachází další chrámy.

Po areálu se potlouká spousta tzv. průvodců, kteří se k Vám připojí a nabízejí své služby za 2 USD. Taky se jich pár na nás nalepilo. Hlavně se nás snaží nalákat na to, že nás vezmou do hlavního chrámu, kam můžou vstoupit jen věřící, kteří se přišli pomodlit nebo přinést oběti. V opačném případě nemůžete do žádného chrámu vstoupit, to se týká zejména turistů. Průvodce Vás stejně může vzít jen na dvě nádvoří chrámu Pura Penataran Agung. Ale i přes brány a nízké zdi je toho celkem dost vidět. Lépe možná ze západní strany. Velký chrám státu neboli Pura Penataran Agung, ústřední chrám komplexu, je postavený na 7 stupňovitých terasách.

Celkově se v něm nachází přes 50 různých staveb, svatyní, balé (pavilonu), dřevěných pagodovitých svatyň meru. Půvabné pagodovité svatyně se jmenují podle posvátné hinduistické hory Méru, na které sídlí bohové. Méru mají mnohastupňovou střechu, která má vždy lichý počet úrovní (3-11) podle významnosti boha, kterému je chrám zasvěcený. Pro nás nevěřící, kteří se nevyznáme v jejich kultuře je to jen směs různých staveb. Ale pěkných. Zajímavé je obrovské schodiště lemované sedmi úrovněmi soch.

Jednotlivá nádvoří stoupají vzhůru jedno za druhým. Do nich nahlížíme z chodníku, který vede kolem celého chrámu podél jeho zdi. Druhé nádvoří je největší a tady se konají všechny ceremonie, protože se tady nachází lotosový trůn zasvěcený Brahmovi, Šivovi a Višnuovi a u něho se modlí všichni poutníci.

Úplně nahoře jsme navštívíli chrám Pura Gelap a Pura Batu Madeg.

Po druhá straně obvodové zdi zase sestupujeme dolů. K chrámu neustále přichází věřící se spoustou obětin. Cestou k autu v jednom stánku kupujeme cigarety za 10,000 Rp a nápoj ve sklince Rasa Sari Temulawak Beruap za 5,000 Rp. Teprve doma zjišťuji co jsem to vlastně pil. Je to nápoj z kurkumy a prý je dobrý pro tělo a na pročištění jater. Pomleté hlízy slouží jako známé koření s výraznou chutí a žlutou barvou, typickou pro směsi kari. Rostlina pochází právě z Indonésie.

Naším dnešním cílem, kde se chceme ubytovat je město Candi Dasa. Projíždíme přes horskou vesničku Selat, kde se mají nacházet rýžové terasy a plantáže salakových palmiček. Odtud pokračujeme do vesnice Putung, kde začíná cesta hrůzy. Tudy snad v životě nejelo auto. Je to úsek dlouhý 9 km z kopce, než se dostaneme na hlavní silnici. V mapě je značena jako hlavní, ale je to horší než naše polní cesta. Ještě že máme terénní auto, protože jinak bychom to nesjeli. Ke všemu se začíná už stmívat. Ale i přesto podél cesty žijí lidé. Takže pokud můžete, tak se této cestě vyhněte. Nepředpokládám, že ji někdo opraví.

Po úmorné cestě, kterou Martin proklel jsme dojeli do turistického centra u moře Candi Dasa, které leží na východním konci zátoky Amuk Bay. Je to vyhlášená lokalita pro potápění se spoustou ubytovacích možností a restaurací.

Musíme si sehnat ubytování. Parkujeme u hlavní cesty. Kolem se nachází více hotelů. Procházíme jich více. Všechno jsou většinou bungalovy v zahradě u moře, ceny se pohybují kolem 150,000 Rp. Potom jsou i dražší. Nakonec jsme si vybrali Kelapa Mas Home Stay za 150,000 Rp vč. tax, se snídaní. Jsou to pěkné bungalovy v zahradě na břehu moře. Zahrada je propojena přímo s pláží. V chatce máme větrák, pouze studenou vodu, ručníky a verandu. V dražších pokojích je i teplá voda. Na přivítanou dostáváme welcome drink, ovocný koktejl. Milé přivítání.

V hotelové restauraci si dáváme na večeři pizzu se šunkou, sýrem a houbami, je malá a stojí 35,500 Rp a velké pivo Bali Hai za 20,000 Rp + taxy 15% a jsme na 63,825 Rp. Domluvili jsme si na večer ještě schůzku s chlapíkem z potápěčského centra Yes Dive, kvůli případnému potápění. Ale přišlo nám to u nich celkem drahé. 2 ponory v Blue Lagoon u Padang Bai nebo Gilli Tepekong a Mimpang (3 skály v moři) za 70 USD + 15 USD za půjčení výstroje. Se slevou se dostáváme na cenu 75 USD vč. výstroje, 1 ponor nám nabízí za 55 USD vč. vybavení. Rozhodli jsme se jejich služeb nevyužít. Za benzín jsme utratili 116,000 Rp (26 l za cenu 4,500 Rp/litr).

5.7.2009 – Tirtagangga, Tenganan, Padang Bai

Ráno snídáme v hotelu. Je možnost výběru z menu, palačinky, vajíčka na různý způsob, ke všemu je ovoce, čaj nebo káva. Dáváme si palačinku s kokosem a hnědý cukr. Obsluha je pěkně oblečená s květem ve vlasech. Jdeme se okoupat do moře u hotelu. Ještě je celkem chladné a jsou vlny. Ráno dávají nové květiny na ozdobu na stoly před bungalovy.

Balíme se a jedeme do 16 km vzdáleného městečka Tirtagangga na východě Bali s nádherným okolím. Nejdříve navštěvujeme rýžová pole.

Největším lákadlem je ovšem kouzelný Vodní palác (Water Pallace). Otevřeno je denně od 7 do 18 hodin. Vstupné je 5,000 Rp a při odjezdu platíme ještě parkovné 2,000 Rp. Jedná se o královské zahrady. Celý komplex nechal postavit v roce 1946 poslední rádža Karangasemu, jenž si velmi potrpěl na různé vodní prvky ve svých zahradách. Areál je krásně udržovaný.

Procházíme se po celém areálu, kde jsou v zahradě rozmístěné různé vodní nádrže, umělá jezírka, vodotrysky, sochy, zdobené můstky. V některých nádržích plavou barevné ryby a mezi nimi jsou rozmístěné kameny po kterých se jde procházet.

Ve dvou jezírkách se dá za poplatek i zaplavat. V jednom jezírku se nachází obrovské lekníny, viktorie královské.

Moc se mi tady líbilo. Před areálem je spousta stánků se suvenýry. Kupujeme a hned posíláme tři pohledy za 2,000 Rp a známky jsou po 10,000 Rp.

Cestou zpět do Candi Dasy jsou z některých míst pěkné výhledy na sopku Gunung Agung.

Přes Candi Dasu pokračujem na druhou stranu do vesnice Tenganan. Asi 3 km od hlavní cesty. Parkovné je 2,000 Rp a vstupné je dobrovolné, tak jsme jim dali 20,000 Rp. Ve vesnici žijí prapůvodní obyvatelé Bali, Agabalijci. Ti se sem do vesnickcýh enkláv (území uvnitř jiného území) uchýlili proto, aby čelili javanizaci své země, kastovnímu systému a náboženským reformám, jež následovaly po majapahitském obsazení ostrova v roce 1343, a mohli zde pokračovat ve způsobu života založeném na původních rituálech a obřadech. Dnes je Tenganan neuvěřitelně bohatá vesnice a mezi agabalijskými vesnicemi na ostrově je unikátní tím, že lpí na tradičním způsobu života.

Procházíme se vesnicí, která se zvedá v řadě teras po obou stranách dlážděných tříd. Nejimpozantnější stavbou je balé agung, velké shromaždiště, kde se schází členové vesnické rady, karma desy. Nachází se zde cihlové domy, a dřevěná stavení, pobíhají tady různá domácí zvířata. Nahlížíme do jednoho domku, kde na ohni grilují maso.

Místní řemeslníci před svými domky ručně vyrábějí košíky, malovaná vejce na způsob našich kraslic a různé kaligrafie. Všechno je možné si zakoupit. Na konci vesnice prodává místní chovatel med a ukazuje nám takové zvláštní úly na stromě.

Tenganan je jediným místem v Indonésii, kde se vyrábí slavné tengananské šátky gringsingy. Vesnice je proslavená tím, že vyrábí textilie technikou ikat a dvojití ikat zvaný gringsing s nádhernými vzory. Nejčastěji je hnědý, tmavě červený, černomodrý a okrový. Nahlížíme do jedne dílny, kde nám majitel ochotně vysvětluje jak se takový ikat vyrábí. Vše se tká ručně na primitivních tkalcovských stavech s nožním pohonem buď z hedvábí nebo bavlny. Chudáci ženy u toho sedí na zemi. A podle techniky barvení se dělí ikat na různé druhy. Jednoduchý ikat, kdy se útková nit navleče na rám stavu, na příslušných místech se omotají materiálem zabraňujícím proniknutí barvy, a nakonec se celá látka ponoří do barvící lázně. Tento postup se mnohokrát opakuje a vlákna se postupně namáčí do dalších barev. Teprve pak se obarvená vlákna splétají s nitěmi osnovy. Ikat je náročná metoda, při níž se nejprve jednotlivá vlákna barví ještě před tkaním a výsledný vzor pak působí jakoby rozmazaným dojmem. Při výrobě dvojitého ikatu neboli gringsingu se před tkaním barví do požadovaných vzorů jak útková, tak i osnová vlákna.

Malý šátek se tká asi týden. Vyrobit jeden sarong může trvat i pět let a proto je gringsing neskutečně drahý. Malý šátek říkal majitel se prodává za 400-700,000 Rp, sarong i za 5 milionů. Používá se při obřadech a ceremoniích, protože Balijci věří, že je ochrání před zlými silami. Barvení trvá 3 měsíce až rok a používají se pouze přírodní barviva z různých stromů. Na světě jsou údajně jen tři místa, kde se tato velmi složitá technika ještě používá, a to právě vesnice Tenganan na Bali, Japonsko a indický stát Gudžarát.

Přesouváme se do Padang Bai, kde budeme dnes nocovat. Je tady přístav odkud jezdí trajekty na ostrov Lombok a lodě na ostrov Nusa Penida. Nachází se v malém zálivu s pěknou pláží a na moři je spousta rybářských loděk.

Přímo v obci při pobřeží se nachází řada ubytování. Procházíme jich asi 6, ceny se pohybují od 75,000 po 300,000 Rp, v průměru kolem těch 100-150,000 Rp. Hodně ubytování je v dřevěných domcích typu lumbung, což jsou tradiční sýpky na rýži. Jsou na patro, dole je terasa, koupelna s WC většinou otevřená do přírody pod širým nebem a nahoře je potom pokoj a veranda. Nakonec jsme si vybrali Padang Bai Beach Inn 1 za 80,000 Rp včetně snídaně. Zvolili jsme klasický bungalov v zeleni, máme velký pokoj s větrákem, v koupelně je studená voda. Před chatkou máme terasu. Auto můžeme parkovat přímo v areálu. Hotel se nachází přímo u pláže.

Jdeme se koupat přes kopec do Modré zátoky (Blue Lagoon).

Je tady malá pláž a spousta lidí. Krásná voda, takže bereme brýle a jdeme šnorchlovat, je tady spousta korálů a jelikož je odliv a málo vody, tak nás to háže na ostré korály.

Na druhé straně za přístavištěm trajektů vede chodník do zátoky Bias Tugal (Pantai Kecil), známé také jako White Beach s krásným bílým pískem. Ale tam už jsme nešli. Ale když jsme za několik dní odsud odplouvali na ostrov Lombok, tak jsme pláž viděli z lodi a stavěl se na ní hotelový komplex, takže pláž už asi nebude přístupná. Ještě jsme si šli zaplavat na hlavní pláž před hotelem, ale taky je tady málo vody a plno různých trav.

Padang Bai je taky vyhlášená potápěčská lokalita na Bali a nachází se zde několik potápěčských bází. Na zítra máme v plánu se jít potápět. Navštěvujeme českou potápěčskou základnu OK Divers, majitelé jsou češi Adam a Radka, takže si můžeme popovídat v češtině. Za 2 ponory na lokalitě Blue Lagoon a Ferry Chanel si účtují 55 eur vč. půjčení výstroje. Vypravili jsme se ještě do jedné základny Geko Dive, vedle našeho hotelu. Podle průvodce je nejzkušenější a nejdéla zavedenou potápěčskou základnou v Padang Bai. Domlouváme si zítřejší ponory. Na zítřejší den mají v nabídce lokalitu Blue Lagoon, kde je 6 různých míst k potápění. V 9 hodin ráno první ponor z lodi, potom návrat na základnu, pauza s obědem a následně odjezd lodí na druhý ponor z lodi. Návrat kolem 13 hodiny. Divemastra budeme mít jen pro nás dva, což nám jako začátečníkům naprosto vyhovuje. Na základně mají k dispozici i sprchu a ručníky. Tomu říkám servis. Jako ochranu před korály nám doporučuje vzít si dlouhý neopren. A kupodivu, a to je správné, chce vidět náš potápěčský průkaz a opisuje si jeho číslo. A teď to nejdůležitější, cena za 2 ponory vč. výstroje a oběda byla původně 70 USD a po slevě jsme se dostali na pěknou cenu 60 USD.

V podvečer jsme si zašli na večeři do pěkné restaurace Café Kerti, také téměř vedle našeho hotelu. Skoro všechna místa jsou obsazené. Místní restaurace jsou vyhlášené dobrou mořskou kuchyní. Na začátek nám přináší na uvítanou nějaké chipsy. Martin si objednal velké pivo za 23,000 Rp a já míchaný koktejl s názvem Balinise Favorite za 25,000 Rp (ananasový džus, vodka,…). K jídlu jsme si vybrali kuřecí kebab, v podstatě ražniči s hranolkama, salát a česnekový dresing za 30,000 Rp a já jsem vyzkoušel Fish pepes, barakudu s pálivou balijskou omáčkou grilovanou v banánovém listu, k tomu byla rýže a obloha a stálo to 25,000 Rp. A bylo to moc dobré, mňam.

6.7.2009 – potápění Padang Bai, Goa Lawah, Klungkung, Ubud

Když jsme ráno vstali, objednali jsme si snídani. Snídáme na terase čaj, kávu, palačinku s medem, jaffle (zapečený sendvič) s vajíčkem a rajčetem a ovoce.

Jdeme si zaplavat do moře. Sbalené věci jsme dali do auta, zaplatili jsme ubytování. Check out je v 10:30. Kdybychom chtěli nechat věci na pokoji než se vrátíme z potápění, museli bychom zaplatit další noc. Jdeme do Geko Dive. Zkoušíme si výstroj a připravujeme věci, respektive oni všechno připravují.

Kolem 9 hodiny vyplouváme lodí na první ponor do Blue Lagoon. Na lodi jsme jen my dva, divemaster a posádka.

Zanořujeme se v 9:20. Když jsem skočil do vody, unikali mi někde bublinky a nefungovalo BCD, tak mi ho hned vyměnili za jiné. Bylo slunečno, voda měla 23°C a viditelnost tak 15 metrů. Potopili jsme se do maximální hlouby 18 metrů a celkově jsme pod vodou strávili 48 minut. Ze začátku nebyl ponor nic moc, ale potom musím říct, že celkově hezký. Viděli jsme několik velkých sépií, modré hvězdice, vějiřníky, rejnoky, „napoleona“, a mnoho dalších. Detaily ponoru uvádím zde. Vracíme se na bází, kde si dáváme čaj a sendvič, který máme v ceně. Za hodinu jedeme na druhou lokalitu v zátce Blue Lagoon, tentokrát na Tanjung Jepun. Na lodi jsou s námi tentokrát ještě další potápěči, kteří dělají záchranářský kurz, ale my máme zase svého divemastera. Není to jako v Egyptě, kde je na jednoho divemastera 10 potápěčů. Zanořujeme se v 11:40 a to hned do hloubky 20 metrů. Na dně je potopený vrak lodi obrostlý korály a kolem se prohání spousta ryb, pozorujeme murénu, trnuchu modroskvrnnou, perutýny, drobné barevné nahožábré plže, celé hejno asi 6 velkých sépií včetně vzácné sépie faraonovy, mořské okurky, klipky a jiné korálové ryby. Zajímavé byly nějaké trávy a v nich drobní živočichové, kteří vypadali úplně stejně. Bez průvodce bychom si jich nikdy nevšimli. Ve vodě jsem vydrželi 45 minut. Tenhle ponor, jehož podrobnosti najdete zde, se mi líbil více než ten první. Blue Lagoon je opravdu zajímavá lokalita s korálovými útesy bohatá na mořské tvory, které by jste jinde na Bali nenašli. Objevují se tady i karety zelené, měsíčníci svítiví (mola mola), které jsem toužil spatřit, je zde velká šance na setkání s útesovými i jinými žraloky, langustami a jinými. Vracíme se na bázi, kde si dáváme sprchu, platíme za ponory, vyplňujeme potápěčský deník.

Kolem 13:30 opouštíme Padang Bai a jedeme k chrámu Pura Goa Lawah (Netopýří chrám), který je vzdálený jen 7 km od Padang Bai. Nachází se přímo na pobřeží u hlavní cesty. Za parkování platíme 2,000 Rp a za vstup 6,000 Rp. Je nutné si zapůjčit za 3,000 Rp sarong a stuhu na přepásání. Bez toho nás nechtějí pustit dovnitř, ani přesto, že máme dlouhé kalhoty. Chrám samotný je poměrně malý, ale Balijci ho chovají ve značné úctě jako jeden z devíti směrových chrámů ostrova. Na vnitřním nádvoří se nachází přístřešky balé, svatyně a pagodovité věže meru. Největším lákadlem je ovšem jeskyně při úpatí útesu, kde žijí tisíce netopýrů. Jsou zavěšeni jeden vedle druhého a pořád lítají sem a tam. Už z dálky slyšíme jejich pisklavý zvuk a cítíme takový zvláštní pach, který je z jejich trusu. A v tom horku je to ještě intenzivnější.

Pokračujeme do města Klungkung, dříve známý pod jménem Semarapura. Je to rušné městečko se zbytky královského paláce, jimž se souhrnně říká Taman Gili.

Klungkung se soustředí kolem křižovatky s nápadnou bílou sochou Kanda Pat Sari, který střeží 4 světové strany. Vedle něj jsme navštívili nepříliš zajímavý památník Puputan.

Potom navštěvujeme velice pěkný bývalý královský palác Taman Gili, který se nachází naproti přes silnici. V překladu to znamená „Ostrovní zahrady“. Vstupné je 12,000 Rp a v tom je již zahrnuto povinné zapůjčení sarongu. Za parkování platíme 600 Rp. Na upraveném pozemku s nádhernými květinami se nachází jediná dochovaná část původního paláce klungkungských vládců, Semarapura. Byla postavena kolem r. 1710 a dnes z něj zůstalo jen několik zbytků.

Nejzajímavější je čtvercové otevřené balé Kerta Gosa (Hala spravedlnosti), pavilon, kde se scházel král se svými ministry k projednání právních a dalších důležitých záležitostí. Někdy se také tvrdí, že šlo o trestní soudní dvůr, kde se dávní králové radili o osudu provinilců s bráhmany, čemuž by odpovídala zobrazení hrůzných trestů na stropě. Právě starý malovaný strop, který je jedinou originální ukázkou kamasanského stylu klasické malby wayang zachované na původním místě. Postavy jsou v podstatě tytéž, s jakými se setkáme v loutkovém divadle wayang. Obraz má celkem 9 úrovní a v každé je zachycen jeden konkrétní příběh nebo téma.

Hned vedle stojí vodním příkopem obehnaný pavilon Balé Kambung (Vznášející se pavilon), kde se konaly slavnosti pilování zubů členů královské rodiny. I tady jsou na stropě malby.

Dále se v areálu nachází mohutná brána z červených cihel zdobená kamennými reliéfy, kterou se vcházelo z vnějšího do vnitřního nádvoří paláce a zvonice kulkul.

Součástí areálu je i celkem zajímavé malé muzeum. Celý komplex byl fakt moc hezký a stál za návštěvu.

Procházíme se chvíli městem, kde ulice lemují staré domy a kupujeme si na jídlo něco jako bábovku za 6,000 Rp.

Potom už pokračujeme do města Ubud. Ubud je považován za centrum balijského umění a zůstává tradiční vesnicí tanečníků a řemeslníků. Zdejší obyvatelé se věnují malířství, řezbářství, tanci a hudbě. Město není velké a dá se bez problémů projít pěšky. Nevýhodou je, že je tady snad nejvíce turistů z celého Bali, což mi trochu vadilo.

Ještě před samotným městem navštěvujeme nejznámnější atrakci Ubudu, Sackred Monkey Forest Sanctuary (Mandala Wisata Wenara Wana) – posvátný Opičí les Alas Kedaton. Nachází se na ulici Jl Wanara Wana – Monkey Forest Rd. Otevřeno mají denně od 8 do 18 hodin. Je tady spousta aut, takže máme problém s parkováním, za které platíme 2,000 Rp. Vstupné je 15,000 Rp.

Jediné co mi vadí je spousta turistů. Všude se prohání nezbedné opice makakové. Je třeba si na ně dávat pozor, protože lehce Vám něco ukradnou. Lidé se s nimi fotí. Opice dokážou být hodně agresivní, takže je dobré se k nim moc nepřibližovat, nedotýkat se jich, nekrmit je a nechodit mimo chodníky do jejich prostoru. Často se stává, že Vás ty milé opičky poškrábou nebo pokoušou. S tím mám své vlastní zkušenosti z Thajska, kdy mě jeden makak pokousal a chodil jsem na očkování proti vzteklině.

Celým areálem vede několik stezek a nachází se zde tři svaté chrámy. Nejdříve jsem se vydali k chrámu mrtvých Pura Dalem Agung Padang Tegal. Vstupné je dobrovolné. Je nutné mít sarong a stuhu. Sarong máme již vlastní, takže si půjčujeme jen stuhu. V takovýchto svatyních pura dalem (čili svatyně mrtvých) se rádi zdržují zlí duchové lejakové. Svatyně je obvykle zasvěcena buď Šivovi nebo čarodějnici Rangě.

Je to pěkný chrám z červených cihel, vstoupit se dalo jen na vnější nádvoří, do vnitřní svatyně můžou jen věřící. Na vnějším nádvoří se nachází bubnový dům, zvonice z červených cihel, nazývaná kulkul s bohatou sochařskou výzdobou znázorňující mytické ptáky garudy a hlavy Bhomy. Nachází se tady taky několik kamenných soch královny čarodějnic Rangdy s dlouhým vyplazeným jazykem a velkýmy povislýma prsama. Dvě znich jsou znázorněny jak se cpou malými dětmi, což je její oblíbená kratochvíle.

Kamenné schodiště nás zavedlo k Holy Bathing Temple, který je ukrytý v zeleni podél potoka. Působí to tady hodně ponuře a tajemně. Nachází se tady různé kamenné sochy, schodiště, most a nádrže s posvátnou vodou.

Přesouváme se do centra Ubudu a musíme si najít ubytování na dnešní noc. Parkujeme na ulici Jalan Bisma, je to klidná ulička a v jejím okolí je spousta ubytování. Nakonec jsme se ubytovali v Pondok Indah za 150,000 Rp vč. snídaně. Je to moc pěkné ubytování mezi rýžovými poli. Máme pokoj s terasou, odkud je nádherný výhled na západ slunce nad rýžovými poli. Máme koupelnu s vanou a teplou vodou, větrák, moskytiéru. Vše je čisté a uklizené. Ubytování je zastrčené v boční uličce a věci jsme si sem museli z auta přinést, protože parkování přímo u hotelu není možné.

Po nastěhování jsme se vydali na večeři. Na ulici nás odchytil naháněč (je jich tady hodně) na večerní taneční vystoupení. Nakonec jsme se nechali ukecat na představení Kecak Ramayana a tanec ohně, který se koná v chrámu Pura Dalem Ubud (svatyně mrtvých). Představení se koná každé pondělí a pátek od 19:30 do 21 hodin. Vstupné je 65,000 Rp. Hned si u něj kupujeme lístek a přesouváme se do chrámu. Představení se odehrává pod širým nebem. Je dobré přijít dříve, aby jste si zabrali dobrá místa. Je tady plno turistů. Dostali jsme zase popis představení v angličtině. Areál je nasvícený ohňovými loučemi. První částí představení je kecak, někdy také zvaný opičí tanec, podle zvířat, která sbor představuje. Sbor asi 50 mužů prozpěvuje pouze slabiky „cak cak cak“ a používá sedm různých rytmů na vytvoření překvapující hudby, která doprovází dramatické představení z eposu Ramayana, tentokrát smrt Kumbakarny. Muži, kteří tvoří ten sbor jsou nahoře bez, kolem boků mají dlouhé černobíle kostkované látky jako sukně, za uchem červený květ ibišku. Sedí na zemi vedle sebe se zkříženýma nohama v pěti nebo šesti kruzích, různě se kolébají, pohybují rukama a rytmicky tleskají a vydávají zvuk „cak cak cak“. A uprostřed v tom kruhu předvádí herci ten příběh z Ramayany. Celé představení probíhá ve tmě, jen je chrám nasvícený ohni. Pokud nejsou osoby za ohněm, tak není moc vidět co mají na sobě, výrazy obličeje. Ke konci už to bylo docela nudné, pořád dokola.

Druhou část představení tvoří ohňový tanec. Jedná se o extatický tanec. Všude po chrámové podlaze poházeli hořící kokosové skořápky. Jeden muž se mezitím dostává do tranzu za pomocí nějakého kněze. Potom uchopil dřevěného koně a zuřivě kluše po rozžhavených uhlících, jako kdyby jel na opravdovém koni a všude kolem létají žhavé jiskry. Potom pomocníci znovu koštětem nachystají uhlíky a to se tak opakovalo asi 4 krát. Potom zase přišel ten kněz, postříkal muže posvěcenou vodou a muž se tím probral z tranzu. Nevím, na kolik to bylo autentické nebo to bylo jen divadlo pro turisty, ale každopádně to bylo zajímavé. Extatické tance se jmenují sanghyang a ten s tím koněm co jsme viděli my byl tanec sanghyang jaran (koňské božstvo). Doma jsme se dočetl, že má-li se vesnice udržet ve zdraví, tak jsou do chrámu pravidelně zváni bohové, aby pomohli při vyhánění zlých duchů. Když božstva sestoupí, odhalí svou přítomnost tím, že se zmocní určitých osob a použijí je jako médium. V našem případě se duchové asi zmocnili toho chlápka co běhal po těch uhlících.

Po skončení představení jsme se konečně dostali na tu večeři. V restauracích v Ubudu mají celkem draho, ceny přes 40,000 Rp. Natrefili jsme ale na Warung River View, vstup je z hlavní cesty Jalan Raya Ubud. Rákosové stolky mají rozmístěné v kopci a všude kolem svíčky. Dali jsme si jeden kuřecí steak s hranolkama a jeden kuřecí cordon blue s hranolkama, každé bylo za 21,500 Rp a k tomu velké pivo za 25,000 Rp. Mají tady ovšem malé porce. Celkem šok byl, když obsluhující byl transvestita.

V supermarketu jsme ještě koupili 2 piva Bintang v plechovce za 12,000 Rp, Bali Hai za 10,500 Rp, croissany za 8,500 Rp, 5 vod po 2,500 Rp, nějaké oplatky a křupky. Vracíme se zpátky na pokoj, konečně do postele.

7.7.2009 – Ubud, rýžové terasy Tegalalang, Gunung Kawi, Tirta Empul, jezero Batur, Lovina

Ráno se budím už v 7 hodin. Dopisuji deník, protože včera v noci už se mi nechtělo, byl jsem docela unavený za celý den. Na terase si dáváme snídani a kocháme se pohledem na rýžové pole. Dostali jsme banánovou palačinku, ovoce a čaj. Chtěli jsme si ještě trochu projít město.

Navštěvujeme lotosový chrám Pura Saraswati. Vstup je zdarma. Chrám se nachází v krásné vodní zahradě, uprostřed je jezero s lotosy. V chrámu se nachází kostýmy a rekvizity pro barongové představení.

Potom se ještě jdeme podívat do Ubud Palace (Puri Saren Agung), bývalý královský palác s pěknými balijskými tradičními domy.

Pozorujeme místní ženy, jak kladou na silnici, automobily, motorky, před domy apod. obětní dary zvané canang. Jsou to malé tácky z banánových listl, sešpendlené bambusovými třískami a na nich je směs rýže, ovoce, květin a kadidla. K tomu zapalují vonné tyčinky. Oběti pro bohy jsou vždy umístěny na vyvýšených podstavcích (někdy jsou speciální oltáře) a pro démony jsou rozsypány po zemi. Věřící je postříká svěcenou vodou a odfoukává kadidlový kouř směrem k nebi, tím se dostává obětní dar k danému bohu a dosáhne se toho, že buh okamžitě sestoupí na zem, aby si na oběti pochutnal. Potom canang ztrácí svou svatost a je ponechán na místě aby shnil nebo aby ho sežrali mravenci a psi. Takovéto dary věřící přináší každý den.

Pokračujeme autem na sever asi 13 km od Ubudu do vesnice Tegalalang. Podél cesty se kocháme pohledy na rýžová pole. Asi 3 km za vesnicí je u cesty vyhlídková plošina, odkud si prohlížíme nádherně vymodelované rýžové terasy a zalesněnou říční rokli.

Pokračujeme směrem do hor do města Tampaksiring, asi 20 km severně od Ubudu. V jeho okolí jsou dvě zajímavá místa. Východním směrem se nachází chrámový komplex Gunung Kawi. Jde o královské hrobky (candi) z 11. století, vytesané do skály. Vstupné je 6,000 Rp včetěn zapůjčení sarongu a šerpy (saš) – žlutý pásek, který slouží na uvázání kolem pasu, a parkovné 2,000 Rp. Sestupujeme po prudkém schodišti podél stánků se suvenýry a občerstvením, procházíme bránou vytesanou do skály. Hned za bránou jsme zahnuli nejdříve vlevo k hrobkám královen. Byly vytesány do skály tak, aby připomínaly průčelí chrámů. Původně byl povrch těchto candi vyzdoben kamennými plastikami, dneska jsou vidět jen obrysy falešných dveří.

Potom je nutné překročit, samozřejmě přes most, posvátnou řeku Pakrisan. Tady se nachází chrámový komplex Gunung Kawi s nádvořími a celami vytesanými do skály. Dá se nahlédnout i dovnitř. Tento komplex byl pravděpodobně postavený pro svaté muže, kteří dohlíželi na 5 hrobek králů, které se nachází v zadní části komplexu. Jsou v lepším stavu než hrobky královen. Je to impozantní místo ukryté v zeleném údolí. Celý komplex byl pravděpodobně vystavěn k uctění památky nějakého krále a jeho manželek. Vedle se ještě nachází budhistický komplex, který slouží k modlitbám a meditacím. Máme možnost jednu pozorovat.

Pokračujeme přes rýžové pole, kde vede vyšlapaný chodník až k malému vodopádu.

Vracíme se k autu a pokračujeme k druhé zajímavosti a tou jsou posvátné prameny a hinduistický chrám Tirta Empul. Vstupné je 6,000 Rp. Balijci ze všech koutů ostrova sem přichází, aby se duchovně očistili a vyléčili si tělesné neduhy koupelí ve zdejších posvátných zřídlech, která jsou považována už od r. 962 za nejposvátnější na celém Bali.

Na vnějším nádvoří chrámu posvátného pramene Pura Panti Pasek Gelegel se nachází tradiční veřejné lázně. Jsou to v podstatě do země zabudované koupací bazénky z červených cihel, do nichž přitéká voda z pramenů ve vnitřní svatyni. Lidi stojí ve vodě šíleně dlouho frontu vinoucí se jako had a čekají až se dostanou ke kohoutkům odkud přitéká voda, aby se zde omyli. Trochu mi to připomíná Indii. Prostory jsou zvlášť oddělené pro muže, ženy a kněží.

Ve vnitřním nádvoří potom vidíme nádrž s čistou, průzračnou pramenitou vodou, která vybublává vrstvou černého písku. Nádrž má za úkol prameny chránit a v ní je zakázáno se koupat. Právě odsud potom vytéká voda do veřejných koupacích nádrží níže. My jsme se těšili na koupel v nějakých termálních pramenech, ale když jsme to tady viděli, jak tam všichni lezou, bůh ví s jakými chorobami, plísněmi a čert ví s čím ještě, tak nás chuť na koupání rychle přešla.

Na vnitřním nádvoří chrámu probíhaly meditace, lidé přinášeli a vyráběli obětiny, různé košíky s ovocem, mističky z banánových listů sešpendlené bambusovými třískami a plní je květinami, rýží, ovocem a kadidlem.

Všude kolem je spousta warungů (jídelen). V jedné z nich na břehu nádrže, ve které plavali barevní kapři jsme si dali oběd, protože bylo už kolem poledne. Já jsem si dal Sapo Tahu, což byla vlastně polívka s orestovaným japonským Tofu nakrájeným na kostičky s hrachovými lusky a houbou jidášovo ucho a křepelčí vejce. Chutnalo to zajímavě (20,000 Rp). Tofu jsem jedl asi poprvé v životě. Vyrábí ze sójových bobů a samo o sobě nemá v podstatě žádnou chuť. Chuť do sebe natáhne až z toho, s čím se připravuje. Mi to připomínalo pravý ovčí sýr. Martin moc na ty experimenty není, takže sáhl po osvědčeném Mie Goreng, smažené nudle s vejem, kuřecím masem a zeleninou za 15,000 Rp, malé pivo za 12,000 Rp a já jsem si dal chlazený zelený čaj ve sklenici za 2,500 Rp.

Cestou k autu jsme ještě viděli jak nějaká skupinka světila nové auto.

Pokračujeme do vesnice Penelokan, která se nachází v nadmořské výšce 1.450 m n.m. Jméno vesnice doslova znamená „Vyhlídkové místo“ a pohled z ní je skutečně velkolepý. Hluboko dole leží kráterové jezero Batur a po obou stranách jezera se tyčí vrcholky sopky Gunung Batur (1.717 m) a Gunung Abang na východní straně (2.153 m). Gunung Abang je nejvyšším bodem na okraji kráteru a zároveň je třetí nejvyšší horou na Bali.

Baturská oblast vznikla před 30 000 lety výbuchem obrovské sopky. Kolem horního okraje kráteru a kolem jezera Batur na dně kráteru se rozkládá několik vesnic. My jsme se zastavili právě ve vesnici Penelokan. Za vstup do oblasti kráteru, i když jim třebas jen projíždíte, se platí poplatek 3,000 Rp včetně nějakého pojištění na osobu. Pokladna je hned u silnice jak přijíždíme z Ubudu, takže tomu nejde asi nijak uniknout. Zastavujeme na parkovišti a jdeme se podívat na jezero. Pěkná vyhlídka přímo z hrany kráteru je od hotelu Lake View a dalších restaurací např. Ramana. Výhled na sopku a jezero je naprosto úžasný. Obří kaldera má průměr neuvěřitelných 13 km. Ze dna hlavního kráteru se zvedá činný vulkán Gunung Batur (Gunung Lebah – hora v údolí), která má 4 vlastní krátery. Všude kolem je plno ztuhlé lávy z předchozích erupcí. Jezero Danau Batur je největším jezerem na Bali. Má délku 8 km a široké je 3 km a nachází se 500 pod okrajem hlavního kráteru, který má délku 13 km. Jezero je sídlem bohyně bohyně jezera Déví Danu a proto je pro Balijce velice posvátné.

Bohyně je uctívána v chrámu Pura Ulun Danu Batur, který se nachází na okraji kráteru asi 4 km severně od Penelokanu. Chrám je naší další zastávkou. Původní chrám se nacházel na břehu jezera, ale v roce 1926 byl po zemětřesení společně s vesnicí Batur přemístěn na současné místo. Chrám je druhým nejvýznamnějším chrámem na Bali po komplexu Besakih. Vstupné neplatíme žádné. Právě probíhají chrámové oslavy odalan, které se konají v každém chrámu jednou za 210 dní nebo jednou za rok a trvají 3 dny. Turisté mají v tu dobu vstup do chrámu zakázán, ale zkoušíme proniknout dovnitř a nikomu to nevadí, dokonce se s námi někteří dávají do řeči. Je tady úžasná atmosféra. Lidé se modlí a obětují různé dary. Někteří je přináší už s sebou, jiní je připravují teprve na místě.

Vyrábějí nádherné obrovské věže zvané banteny. Jsou to jakési pyramidy plné ovoce, květin, koláčku, celých kuřat, zeleniny a jiné. Ženy, které jsou oblečený v krásných oděvech přináší tyto pyramidy, některé dokonce je nesou na hlavě a kladou je na oltář a potom se modlí. V některých svatyních zůstává banten přes noc, aby bohové měli dostatečnou možnost se z darů potěšit a potom je ženy, které je připravily odnesou domů. Nelze jej použít znova, ale může být odstrojen a rodiny, které ho darovaly ho můžou sníst.

Chrám má velký počet svatyň. Nejvýznamnější je pagodovitá svatyně meru s jedenáctipatrovou střechou na vnitřním nádvoří, která je zasvěcena právě bohyni jezera Déví Danu a božstvu Gunung Agung. Je odtud i krásný výhled na jezero.

Na nádvořích hraje několik gamelanových orchestrů, lidé oslavují, modlí se. Někteří mají na čele zrnka rýže.

Pokračujeme autem až do nadmořské výšky 1700 m a potom klesáme k moři až na 0 m n.m. Přes druhé největší město na Bali Singaraja pokračujeme do turistického letoviska Lovina. Lovina se rozkládá podél osmikilometrové pláže s černým vulkanickým pískem. Zahrnuje 6 vesnic. Lovina má pověst letoviska pro batůžkáře. Cestou nás na křižovatce zastavil chlal na motorce a dává nám vizitku s hotelem ať ho následujeme. Jelikož žádné ubytování rezervované nemáme, tak si říkáme že to prubnem. Jedná se o Gede Homestay bungalows v části Anturan. Bungalovy jsou pěkné v malé zahradě přímo u pláže za 150,000 Rp na noc se snídaní, ale je to daleko od centra dění. Za centrum se pokládá část Kalibukbuk, kde je nejvíce restaurací, ubytoven, barů, obchodů a potápěčských center.

Prošli jsme ubytoven více. Nakonec se ubytováváme v Padang Lovina Hotel za 100,000 Rp včetně snídaně. Nachází se v pěkné zahradě blízko pláže asi 100 metrů, na pokoji máme koupelnu s teplou vodou a větrák. Lepší pokoje v 1. patře mají i balkon. Je možno využívat bazén ve vedlejším hotelu Pulestis, který vlastní stejný majitel. Tady měli taky pokoje za stejnou cenu 100,000 Rp, ale měly venkovní koupelnu s kameny na podlaze. Věci jsme nechali jen tak na pokoji a šli se okoupat do moře. Lovinská pláž je zajímá tím, že má černý lávový písek. Je lemovaná palmami. Pozorujeme západ slunce, který je naprosto úchvatný. V dálce jsou vidět hory východní Jávy, která už je odtud co by kamenem dohodil. U pláže se nachází památník delfína.

Jelikož je Lovina dobrou potápěčskou základnou, rozhodli jsme se další den podniknout potápění na ostrově Menjangan, neboli Jelení ostrov, který je údajně vyhlášenou lokalitou na Bali. Prošli jsme více potápěčských center, v jednom mi přišli takoví podvodníčci a vůbec nebyli ochotní. Nakonec jsme se dohodli v potápěčském centru Sunrise Dive, vedle našeho hotelu na ul. Jl Bina Ria. Právě renovují novou kancelář. Tel. 0362-41182. Z původní ceny 75 USD se nám to podařilo usmlouvat na 60 USD za 2 ponory včetně výstroje, dopravy minibusem, lodi, vstupu do parku a oběda. Dokonce je možnost výběru jídla. Ceny se pohybují mezi 70-75 USD, někde nechtěli o ceně ani jednat. Počet lidí na jednoho divemastra max. 5. Všude nabízí ranní vyjížďky v 6 hodin na moře na pozorování delfínů a východ slunce za 65,000 Rp, ale prý to za nic nestojí. Rozhodli jsme se prodloužit si půjčení auta o jeden den, abychom stihli to co máme ještě v plánu. Voláme do autopůjčovny z hotelu. Vyrazili jsme na večeři. V restauracích je tady dráž než bylo jinde. Nakonec jsme si dali večeři v restauraci Spice Dive na pláži. Přímo na písečné pláži u moře jsou postavé stolky se svíčkami. Dal jsem si palačinku plněnou kuřecím masem a houbami zapečené sýrem a hranolky za 32,500 Rp a Martin si dal kuře na víně se zeleninou a rýží za 32,500 Rp.

Každý jsme si dali 2 míchané nápoje po cca 29,000 Rp. Na pláži měli přímo bar, kde míchali nápoje. Pěkne foukal vítr od moře, šumění moře, bylo to fakt příjemné :-).

8.7.2009 – Lovina, potápění na ostrově Menjangan

A je tady další den. Snídaně jsou až od 8 hodin, když chceme snídani dříve, trochu jim to trvá, ale nakonec jsme se dočkali. Na výběr je ze 4 jídel. Palačinka s ananasem a já jsem si dal french toast, což je toast v palačince, každý jsme dostali ovoce a čaj. Něco po osmé nás vyzvedává mikrobus na potápění. Nabíráme další lidi z jiných hotelů, někteří jdou jenom šnorchlovat. Zavezli nás do potápěčského centra Sunrise Dive, kde si zkoušíme a vybíráme výstroj. Vypadá celkem slušně. Doplácíme zbytek ceny 100 USD, včera jsme dali zálohu 20 USD a jedeme. Je to asi hodinu jízdy do přístavu Labuan Lalang, kde je malá restaurace, sprchy a WC. Nakládají věci na loď a jedeme asi 45 minut lodí k ostrovu Menjangan. Jsou docela velké vlny a tak to houpe.

Ostrov Pulau Menjangan (Deer Island) neboli Jelení ostrov je malý neobydlený ostrůvek (1,5 km dlouhý a 500 metrů široký) ležící 8 km od severního pobřeží Bali. Moře má azurově modrou vodu a je obklopený korálovým útesem, který je považovaný za jeden z nejatraktivnějších na Bali. Ostrov patří do chráněné oblasti NP Bali Barat (Taman Nasional Bali Barat) a za vstup do parku a tedy i na ostrov Menjangan se platí vstup 25,000 Rp za osobu, který máme zahrnutý v ceně potápění.

Oba dva ponory máme z lodi. První ponor máme na lokalitě POS 3 / Saan Slove. Na jednoho divemastra jsme 3 potápěči, spolu s jedním australanem, který byl od začátku chytrý jak rádio, a když došlo na potápění, tak mu pokaždé po 15 minutách došel vzduch v láhvi, protože dýchal rychle a strašně mával ploutvema. Abychom se nemuseli všichni kvůli němu vynořit a ukončit ponor, který máme zaplacený, tak dýchal z jednoho přístroje spolu s divemastrem. Oba ponory tak trvaly potom 50 minut. Viditelnost byla kolem 15 metrů, teplota vody 29°C. Korálový útes se nachází asi 10 metrů od břehu. Pláže na ostrově mají nádherný bílý písek.

Druhý ponor byl na lokalitě POS 3 / Coral Garden. V ruce jsme drželi mořskou okurku, velkou hvězdici, viděli jsme spoustu korálových ryb, chňapaly, murénu. Nevím proč vybrali zrovna tyto lokality, kde je korálový útes nejvíce poškozený díky lovu ryb za pomoci výbušnin. Na to, jak tuto lokalitu chválí, tak já jsem byl teda docela zklamaný. Bylo to pěkné, ale nic speciálního. Ponory, které jsem absolvovali předtím byly 100 a 1. Možná nám divemaster nevybral zrovna tu nejlepší lokalitu. No co se dá dělat. Oběd jsme měli na lodi, smažená rýže, nebo smažené nudle s kuřecím masem a vejcem, voda nebo coca-cola. Ponor 1 a ponor 2. Po 14 hodině, kdy jsme dokončili druhý ponor se vracíme do přístavu, jsou šílené vlny a voda hrozně prská. V přístavu se sprchujeme od slané vody a do hotelu se vracíme kolem 17 hodin. Jdeme se ještě okoupat do moře. Martina popálila nějaká medůza. Večer fotíme západ slunce a sopky na Jávě. Sešlo se tady plno lidí. Na pláži kupuji od jednoho prodejce přívěsek na krk, je prý ručně dělaný, podklad je z kokosového dřeva a povrch mušle, je na něm ornament „kruh života“. Usmlouval jsem to z 35,000 na 25,000 Rp.

Zašli jsme na internet. Všude mají stejnou cenu 250 Rp / minuta, za 20 minut platíme 5,000 Rp. Kupujeme dva pohledy za 1,500 Rp a k tomu známky za 10,000 Rp. Večeři jsme si dali v restauraci Bali Apik vedle hotelu. Jídlo bylo výborné, velké porce, příjemná obsluha. Jako pozornost podniku jsme dostali garlic bread (česnekový chléb), Martin si dal Pepes Ikan, tuňáka v banánovém listu na balinéský způsob, bylo to hodně pálivé, k tomu obloha a garlic bread za 29,500 Rp, já jsem si dal steak z tuňáka s bazalkou, obloha, opečené brambory za 35,900 Rp. Na pití jsme si dali v karafě 1 litr Cocktail Zombie za 54,500 Rp.

9.7.2009 – vodopád Munduk, jezero Bratan, rýžové terasy Jatiluwih, Tabanan, chrám Tanah Lot, Sanur

Na snídani máme jako včera french toast, banánovou palačinku, ovoce a čaj. Platíme ubytování za 2 noci ve výši 200,000 Rp. V Lovině ještě kupujeme benzín za 120,000 Rp. Vypravili jsme se do oblasti Bedugul. V oblasti jsou krásné hory, jezera a příroda.

Naši první zastávkou je vodopád Munduk ve stejnojmenné vesnici. Parkovné je 2,000 Rp a za vstup se platí 3,000 Rp, ale nikdo v boudě nebyl, tak jsme neplatili nic. Nachází se mezi Ngiring-Ngewedang restaurant a Lumbung Bali Hotel. Je to špatně značeno, nebo lépe řečeno není to značeno vůbec, takže jsme se museli několikrát ptát. Jde se k němu asi 5 minut prudkým chodníkem. Mohutný proud vody padá z velké výšky a vodopád byl fakt moc hezký.

Projíždíme horskou krajinou, tzv. scenic route, vyhlídkovou cestou kolem jezer Tamblingan a Buyan.

Přijíždíme ke sladkovodnímu kráterovému jezeru Danau Bratan, které se nachází v nadmořské výšce 1.200 m a je hluboké až 35 metrů. Nachází se na dně kdysi gigantického sopečného kráteru, který se dnes dá jen těžko rozeznat. Vulkán Bratan se skládá z kaldery široké 11 x 6 km a kaldera obsahuje tři jezera Tamblingan, Buyan a Bratan. Jezero obklopují zalesněné kopce. Jezero je zdrojem pitné vody pro okolní obce, proto Balijci toto jezero a jeho bohyni uctívají v krásném chrámu Pura Ulun Danu Bratan, aby jim jezero nikdy nevyschlo. Chrám se nachází na břehu jezera a patří k nejfotografovanějším chrámům na Bali. Rozkládá se v udržovaném parku a skládá se z několika svatyň rozložených na břehu jezera i na malých ostrůvcích na jezeře. Zvlášť zajímavé jsou stupňovité věže meru jak se odráží v jezeře. Chrám byl postaven v roce 1633 a je zasvěcen bohyni jezera.

Vstupné pro cizince je 10,000 Rp (pro místní 7,500 Rp) a za parkování se platí 5,000 Rp. Po jezeře se dá projet i na půjčených loďkách a motorových člunech. Zrovna se k chrámu přijeli fotit novomanželé, ženich a nevěsta.

Projíždíme oblastí rýžových polí Jatiluwih. Za průjezd oblastí se platí 10,000 Rp za osobu. Rýžové terasy kam oko dohlédne. Někteří nazývají tyto rýžové terasy nejkrásnějšími na Bali. Je těžko uvěřitelné, že tyto terasy jsou tvořeny ručně. Obhospodařují se ještě tradičním způsobem za pomocí buvolů. Cestou jsme udělali několik zastávek a dívali se, jak farmáři obhospodařují pole, zavlažují, sadí. Na polích se zdržují i volavky.

Přijíždíme do města Tabanan. Přestože býval hlavním městem starověkého království a správním střediskem jedné z nejúrodnějších oblastí Bali, dnes je to nepříliš zajímavé město. Jediné co stálo za návštěvu bylo Museum Subak Sanggulan (Muzeum subaku). Vstupné je 5,000 Rp. Máme to i s průvodkyní a výkladem. Muzeum oslavuje práci kolektivů pěstitelů rýže – subaků. Subak se nazývá místní správa, která se stará o zavlažovací systém. Prohlédli jsme si zemědělské nářadí, vysvětlila nám tradiční zemědělské praktiky. Zajímavý byl zavlažovací systém, který je velmi složitý a současně velice primitivní. Nepoužívají se žádné mechanické zařízení. Je to soustava podzemních chodeb, kanálů a malých dřevěných hrází, kterými se reguluje průtok vody. Takový způsob zavlažování rýžových polí využívá každý subak na ostrově. Tento systém se na Bali používal už v roce 600.

Hned vedle jsme navštívili zdarma tradiční balijské obydlí, které se skládá z několika budov, otevřených síní zvaných balé v prostoru ohraničeném zdí. Každé balé má určitou funkci a musí být postaveno na určitém místě podle balijského pojetí světových stran. Balé je v podstatě vyvýšená plošina na dřevěných sloupcích a střechu má pokrytou došky. Je tady balé pro děti, pro rodiče, prarodiče, kuchyně, sýpka na rýži, holubník, vlastní svatyně a hospodářská stavení. V takovém domě většinou bydlí více generací.

Cestou k chrámu Tanah Lot se zastavujeme v pekárně, kde si kupujeme a hned jíme pizzu s párkem a chilli, dvě čokoládové bulky sypané sýrem a jedno neplněné sypané sýrem, celkem za 18,000 Rp. Přináší nám k tomu chlazenou vodu. U Tanah Lotu parkujeme mimo parkoviště a šetříme tak 5,000 Rp (za motorku chtějí 2,000 Rp). Vstupnému už jsme neunikli, cizinci platí 10,000 Rp a místní 7,500 Rp. Když jsme se vraceli k autu, tak jsme zjistili, že přece jenom by se dalo projít bez placení a to přes parkoviště a za ním stojící stánky s oblečením, tam to nikdo nekontroluje. Kupuji sadu 30 pohledů za 15,000 Rp. V bistru Rumah Makan Puri Dewi si dáváme smažené nudle a rýži s kuřecím masem, zeleninou a vejcem, každé za 17,500 Rp, jeden citronový čaj za 6,000 Rp a jeden zelený čaj za 5,000 Rp. Když jsme se prodrali stánky se suvenýry, došli jsme k chrámu Pura Tanah Lot, který je jedním z nejdůležitějších směrových chrámů na Bali a je častým cílem hinduistů, kteří sem přichází uctít bohy moře. Chrám se tyčí na rozeklané skále uprostřed burácejícího moře. Máme štěstí protože je odliv a tak se dá dojít až k úpatí skály.

I když za přílivu to musí mít taky své kouzlo, kdy z moře vyčnívá skála s chrámem. Kolem skály vede vytesané schodiště, ale tam mohou vstoupit jen věřící. Právě když je odliv, tak se můžete napít posvátné vody z pramene ležícího pod chrámovou skálou, samozřejmě za poplatek.

Za útesem si zase můžete pohladit krotké posvátné korálové hady. Mno

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .