0
0

Přejezd do této země bylo to nejhorší, co jsme za celé naše putování po Asii zažili. Po brzkém ranním probuzení jsme už v 7h seděli v minivanu a vyjeli vstříc dalším zážitkům. Naše představa byla taková, že ráno nasedneme do autobusu a večer si dáme pivko v laosské hospodě. To jsme se ale krutě zmýlili. Celý den trvalo, než jsme se dokodrcali do vietnamského pohraničního města Dien Bien Phu. Překonat necelých 400 km trvalo 10hod. Za celou dobu cesty nebyla chvíle klidu, při které byste si mohli zdřímnout nebo přečíst pár stránek knihy. Cesta byla samý hrbol a výmol, prudká zatáčka střídala ještě prudší, a my nadskakovali metr nad sedačku. Do toho se většina vietnamských spolucestujících doslova a do písmene poblila. Večer jsme vystoupili z dodávky s totálně vytřesenou duší a začali přemýšlet, jestli nám ten Laos stojí za takové utrpení. Druhý den v půl šesté ráno jsme opět seděli v autobuse a pokračovali v naší spanilé jízdě. Terén nebyl o nic lepší, k tomu ještě přibylo řek, které bylo třeba přebrodit. Jeden úsek byl natolik blátivý, že už jsme málem lezli ven a začali tlačit. Naštěstí šofér ukázal své řidičské umění a blátivý kopec jsme úspěšně zdolali. Odpoledne jsme se konečně dopravili do prvního laosského městečka. Jestli se tomu dá takhle říct. Nazvali bychom to spíše obydlenou zatáčkou. K naší smůle tu nebyl bankomat a nám zbývalo posledních 8 dolarů v kapse. Co teď? Nejbližší bankomat byl vzdálen další 3 hodiny autobusem. Museli jsme prošacovat všechny kapsy a naštěstí jsme si vzpomněli, že máme schované thajské bahty, které jsme proměnili v místní směnárně na laosské kipy. Nebylo to moc, ale na lístek z téhle díry to stačilo.

V Oudomxai, město, kde je bankomat :) žije asi 30 tisíc lidí a na Laos je to velkoměsto. Laos je asi nejméně osídlený stát v JV Asii. Na území velkém jako Vietnam (3x větší než ČR) žije cca 7 milionů lidí. Je to velmi příjemná změna oproti jiným přelidněným státům. V této „vesnici“ jsme nepodnikli skoro nic. Chtěli jsme si zde odpočinout po strastiplném třídenním přesunu z Vietnamu. Takže jsme jen tak bloumali městem, vyfotili pár chrámů a chodili ochutnávat laosskou kuchyni na místní tržnici. Výrazný rozdíl jsme neshledali, až na možnost si místo klasické bílé rýže dát tzv. „sticky rice“. Jedná se o velmi lepkavou rýži, která se rukama uválí do kuličky a namáčí do omáček.

Když už jsme se dostatečně zregenerovali, rozhodli jsme se přesunout do nejoblíbenějšího laosského města – Luang Prabang. Dříve hlavní královské město Laosu je vlastně vesnice uprostřed džungle, které je poseto buddhistickými chrámy, stupami a sochami Buddhů. Dva dny jsme jak na kole, tak i pěšky jezdili od chrámu k chrámu, jak jinak než za horázného vedra. O tom jsme vždycky snili :) Božím požehnáním byl pravidelný monzunový slejvák. Okolí nabízí spoustu vodopádů, ale nehorázně předražené půjčovné motorek ( 20 USD/den) nás od těchto přírodních zajímavostí odradilo. Jen tak pro vaši představu – průměrně po celé JV Asii je cena za motorku 5-7 USD/den. Někdy jsme si ji půjčili i za 3 USD. Trochu zklamaní z nenažranosti místních půjčoven jsme neshledali žádný důvod, proč setrvávat déle a vydali se za slavnou Planinou džbánů u města Phonsavan. Stejně jako Oudomxai, i tohle byla pěkná díra. Liduprázdnost měst nás nepřestávala udivovat. Zde jsme snad dvě hodiny hledali možnost ubytování. Většinou to bylo dost předražené a na hrozné úrovni. Nakonec jsme našli pokoj v jednom celkem příjemném guest housu, jehož majitelé neuměli ani slovo anglicky. Tedy uměli – uměli počítat :) Zaplaťpánbůh se zde dala půjčit motorka za rozumné peníze, a tak jsme se vydali poznávat místní venkov. Ale ještě před tím jsme zavítali k místu, kvůli kterému jsme sem vážili takovou cestu. Pojem „Planina džbánů“ zahrnuje tři místa, kde je rozeseto několik stovek obrovských kamenných džbánů. Nikdo nezná jejich původ ani účel. Archeologové odhadují, že džbány mohly sloužit jako sýpky na obilí nebo rýži. Když jsme o planině četli v průvodci, měli jsme o ní jinou představu, než jaká je skutečnost. Planina je spíš louka, na níž je rozeseto několik desítek džbánů, ne stovek, jak je psáno na informačních tabulích. Archeologové nejspíše počítají i kameny.

Jako vždy se nám nejvíce líbila projížďka na motorce, během níž jsme mohli pozorovat obyčejný život vesnických lidí a sledovat je při práci na rýžových polích. Lidé z vesnice bývají velmi bezprostřední a nadšení, když na ně zamíříme objektiv našeho fotoaparátu. Co nás fascinovalo, byla spolupráce celé vesnice při obdělávání jednoho políčka. Takový malý vesnický komunismus :) Zde jsme také zažili naší první nehodu na motocyklu. Naštěstí jsme to odnesli jen několik škrábanci, které se hojí dodnes.

Phonsavan mělo u nás ještě jedno velké plus. Objevili jsme zde vynikající restauraci s velmi příjemnou a vtipnou majitelkou. Za 25 Kč jsme dostali tak velkou porci, že jsme se poté museli do hostelu dokutálet :)

Ani my jsme při našem cestování po Laosu nevynechali Vang Vieng, který je proslulý nádhernou krajinou. Mimo jiné toto město láká turisty na různé sportovní aktivity jako je tubing (sjíždění řeky na pneumatikách), kayaking, horolezení, atd. My jsme toto všechno vynechali a půjčili si motorku, jak jinak :) a vydali se zchladit naše rozpálená těla do říček, lagun a vodopádů. Když jsme projížděli jednou malou vesnicí, zahlédli jsme partu laosských dětí, jak si užívají chladivých vod místní říčky. Neodolali jsme a přidali se k nim. Děcka z nás byly jak u vytržení. Michal jim předvedl pár salt a místní kluci se samozřejmě nenechali zahanbit. Říčka sice lehce zaváněla močůvkou, ale i tak to bylo bezvadné osvěžení v parném laosském dni.

Jeden den jsme se rozhodli protáhnout naše zlenivělá těla a místo motorky zapůjčili horská kola. Nebyl to nejlepší nápad. Chtěli jsme najít cestu k vodopádům, ale mizerné značení a prapodivně zpracované mapy nám naši snahu překazilo.

Jelikož začalo období monzunů, trávili jsme každé pozdní odpoledne a večer v tzv. „TV barech“ sledováním seriálu „Přátelé“ a popíjením pivka nebo ovocných šejků.

Posledním navštíveným místem v Laosu byla hlavní metropole Vientane. Metropole jak se na Laos sluší a patří – díra jak do prdele 😀 Kromě pár chrámů tu není absolutně nic. A co se týče ubytování, tak je to úplná tragédie. Co nám zde bylo nabízeno, se rovnalo zavšiveným dírám, ve kterých jsme bydleli v Indii, ale za mnohokrát vyšší ceny. Nakonec jsme přece jen našli něco rozumného, ale rozhodli jsme se zde strávit pouze jednu noc a vzít roha. Koupili jsme lístky na noční vlak do Bangkoku a Laos na dobro opustili.

Zahrávali jsme si s myšlenkou, že bychom ještě navštívili jedno místo úplně na jihu Laosu, které je známé pod názvem „4 tisíce ostrovů“, ale bylo hodně důvodů, proč se na to vykašlat. Cestování je tu poměrně drahé, pomalé a značně nepohodlné. Navíc za období dešťů většina ze 4 tisíc ostrovů mizí pod vodou.

***

Naše postřehy k Laosu

* většinu území pokrývají neprostupné pralesy, tudíž se zde úchvatná krajina stává nedostižnou a nevhodnou k nějakému trekování

* na to, jak je Laos zaostalý, je tu vše cca o 1/3 dražší než v sousedních zemích

* člověk ztrácí čas i peníze tím, že tu neexistují noční přejezdy, tudíž je odkázán na denní spoje, které se táhnou jak smrad (ze 14 dnů jsme strávili celých 5 dní v autobuse)

* jak už jsme výše zmiňovali, Laos je velmi málo obydlen, tudíž si tu člověk odpočine od přelidněné Asie. Ale i toto se zde brzy změní. To, jak jde Laos ekonomicky nahoru, se zde projevuje i obrovskou populační explozí. Na jednoho dospělého připadá snad 5 děcek.

* mile nás překvapilo, že nás tu nikdo „neokrádal“ a měli jsme stejné ceny jako místní

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .