Když ve 12. století založili obávaní bojovníci krále Alfonse II. Aragonského město Teruel, zhola nic nenasvědčovalo tomu, že to bude jednou poklidné a ospale působící město přeplněné pozoruhodnými památkami. Snad proto, že máloco platí absolutně, se jednou za rok scházejí v Teruelu bubeníci z širokého okolí, aby předvedli své umění.
Bratrstvo zahradní modlitby, Skutečné bratrstvo Ježíše na sloupu a Naší Paní Naděje, Cech Ježíše z Nazaretu a Marie nejsvětější z Rosaria a mnohé jiné předlouhé názvy náleží jednotlivým společenstvím, jejichž součástí jsou i hudební skupiny defilující městem.
V kulisách staveb postavených ve stylu nazývaném mudejar [mudechar] v tento den zní bubny. Islámští stavitelé tu stavěli se svou obdivuhodnou zdobností hradby, věže, paláce i kostely pro křesťanské investory. Propletenec kultur a zvyků tu ale čiší nejen ze středověkých cihlových staveb.
Historie těch nejstarších spolků pochodujících městem se dá vysledovat až do 14. století a bubeníci a trubači jsou již od samého počátku součástí jejich náboženské manifestace, kdy zbožnost a oddanost se vyjadřuje rachotem bubnů a kornetů.
Hudebníci v dlouhých pláštích se vydají za korouhví svého bratrstva do ulic města, aby posléze dorazili na náměstí San Juan. Tady předvede každá ze skupin své umění. Je to soutěž, ale na závěr si téměř tisícovka bubeníků zahraje společně.
Dlouho do noci tak zní malebnými zákoutími Teruelu rachot bubnů jako hlasitá připomínka tradic, pohnuté historie i současnosti města a celé Aragonie.
- Guest napsal(a) před 12 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.