Blanes

U nás v rodině byl výběr dovolená vždy velmi jasný. Zašlo se do cestovní kanceláře, vzali se katalogy těch levnějších, autokarových dovolených a z nich se pak kalkulovala vždy ta úplně nejlevnější. Přesně tímto způsobem vznikla i cesta do Španělského městečka Blanes. Nejlevnější termín byl v květnu, kdy ještě není sezóna v plném proudu. Mamka nás tedy uvolnila ze školy, sbalili jsme kufry a nedočkavě vyhlíželi autobus, v kterém strávíme necelých 24 hodin. Samozřejmě že jsme byli vybaveni pořádnou dávkou svačin, abychom jídlo za draho nemuseli kupovat na Německých či Francouzských benzinových pumpách. Autobus se zdál ze začátku velice pohodlný. Ale poté co v jakkoliv pohodlném dopravním prostředku strávíte více jak 5 hodin, jeho pohodlnost jaksi vyprchá. V autobusu seděli samí češi, natěšení na dovolenou ve Španělsku stejně jako my. Jak jsme se při zdvořilé konverzaci v autobuse dozvěděli, všichni bydlí v hotelech a jen naše rodinka si jako cíl pobytu vybrala kemp. Zastávky, které se konali v průběhu cesty a u kterých rodiče odpočítávali minuty, využili dospělí vždy ke kouřové pauze a občas mi připadalo, že i soutěží, kdo vykouří cigaret za krátkou čůrací pauzu více. Nedej bože, že někdo z nich potřeboval vykonat i potřebu, to pak byl oproti dalším spolukouřícím pozadu. Já osobně byla nejvíce nadšená ze zastávky ve Francii. Byla to sice obyčejná benzínová pumpa jako vždy, ale já si tam koupila „francouzskou vodu“ a dýchala jsem „francouzský vzduch“ a byla jsem naprosto nejvíce nadšená. Návštěva Francie byl totiž vždy můj sen. Cestou přes Francii jsem vyhlížela známe přístavní městečko na francouzské riviéře nazývající se Marseille 🙂 Toto město bylo mým snem ve francouzském snu. Jaká škoda, že jsem usnula jen na půl hodinky ale zrovna v době kdy jsme toto městečko míjeli. Jen co jsem ale otevřela oči, naskytnul se mi nádherný výhled na vrcholky zasněžených Pyrenejí 🙂 V rozespalosti jsem se zeptala jednoho spolucestujícího, zda už to jsou Alpy a on mi velice vážně (tvářil se u toho dost chytře) odpověděl že ano. Je vidět že pán o zeměpisu neměl ani nejmenší tušení. No asi tak pár minut na to jsem si uvědomila jakou blbost jsem řekla a celou cestu jsem se nenápadně pánovi posmívala.

Když jsme konečně dojeli do Španělska, stavěli jsme v různých městech, abychom vyložili cestující, kteří si objednali hotel právě v té destinaci. Musím podotknout, že už jsme byli všichni značně rozlámaní a moc dobrá nálada autobuse nepanovala i když to na sobě nikdo nedal znát. Ale nakonec jsme se dočkali a i naše rodinka si mohla vystoupit, vyndat kufry a vydat se obhlídnout náš dočasný dovolenkový příbytek. Bydleli jsme v kempu asi tak 10 minut pěšky od moře, který byl vybavený restaurací (v které jsme se mimochodem ani jednou nestravovali) a docela hezkým a velkým bazénem. Bydleli jsme v karavanech, které byly na cenu a kategorii ubytování velice hezky zařízené a čisté. Jediná nevýhoda byly společné sprchy a toalety mimo karavan. Jinak uvnitř karavanu byly 2 ložnice a kuchyň s možností přistýlky. Před karavanem bylo venkovní posezení. Opravdu ráda bych napsala jak se kemp jmenoval ale je to už pár let nazpět a název jsem zapomněla a na internetu jich je docela hodně. Ve Španělsku jsme strávili konec května, takže teplota moře nebyla moc příznivá. Přiznávám, že nejsem moc otužilec a tak jsem si šla zaplavat do moře pouze jednou a zbytek pobytu jsem se vyvalovala na pláži nebo u bazénu. V městečku Blanes je udělaná velice hezká promenáda přímo u pláže a je velice příjemné na večerní procházky nebo posezení v restauraci na zahrádce a popíjení nějakého osvěžujícího koktejlu. Samozřejmě nesmíte opomenout Španělskou lahůdku nazývající se Paella, kterou jsem si velice oblíbila. Můžete si vybrat z několika druhů ale nejznámější je právě ta s plody moře. Přinesou Vám obrovskou horkou pánev se zvláštně kořeněnou žlutou rýží, v níž jsou mušle, krevetky a další mořské „potvory“. Úplně navrchu máte 4 nevyloupané krevety velikosti Queen size. K tomu vám přinesou jeden talíř, na který si pochoutku nabíráte. A jako nápoj byste si měli dát dokonalé ovocné a osvěžující víno „Sangrii“. Tohle prostě ke Španělsku a jejich životnímu stylu. Ráda bych také připojila k dobru jednu naší rodinnou historku a to o tom že i ve Španělsku se krade  Náš nevlastní taťka, který spíše, než krásy různých zemí, objevoval jejich pivka, si nakoupil pár místních plechovek piva jménem „Don Simon“. No, a jelikož ono pití na sluníčku udělá své, jak všichni nad osmnáct let víme, tak ho Don Simon jaksi zmohl a on před karavanem na stole usnul. No musel spát velice tvrdě, protože než se stihl vzbudit, zloději ukradly naší kameru se všemi natočenými záznamy z dovolené. A jelikož byl karavan odemčený a on u krádeže vlastně přítomný (i když vlastně nepřítomný) tak jsme neměli vůbec žádný nárok na jakékoliv odškodnění. No stává se… Ale tento zážitek a jeho vysvětlení recepční v angličtině (jak jsem již poznamenala, jsem jediná v rodině co mluví cizí řečí) mi vynesl povolení na piercing v nose a následné propíchnutí nosu tupou jehlou na šití. No po pravdě se mi tenkrát nechtělo čekat, než si to rodiče rozmyslí, nebo než si to rozmyslím já  Co se dá ještě Blanes přidat k dobru, je nádherná zřícenina hradu tyčící se přímo nad městem. Udělali jsme si k ní jednoho krásného teplého večera s bratrem výlet. Projdete celou přímořskou promenádu, projdete okolo malinkého přístavu a vydáte se klikatými uličkami přímo nahoru k hradu. Od hradu je opravdu kouzelný výhled na celé městečko.