Autem do Bulharska - léto 2000

Kosťa Kostadinov: Autem do Bulharska

Podobrobné pojednání o cestě Škodovkou 120 po balkánských silnicích

Bulharsko – léto 2000 (přes Jugoslávii)

V zimních měsících roku 2000 jsem se konečně rozhodnul, že po deseti letech bez pořádné dovolené pojedeme celá rodina autem do Bulharska k moři. Jednak jsem už tu dovolenou opravdu potřeboval , ale také proto , že mám morální povinnost navštívit své příbuzné a přátele v oblasti okolo Nové Zagory. Vzhledem k tomu, že jsem ještě neměl internet, musel jsem shánět informace „po všech čertech“. Informací bylo opravdu málo, ale hlavně mizerné a zkreslené i různými fámami od “ jedné paní, která povídala“. Největší starost mi dělaly tři věci: a) auto (mám pouze 16 let starou škodovku 120), b) moje malá dcerka (nebyly jí ještě ani 3 roky a k tomu 2 kluci 7 a 13 let), c) a….. co Rumuni.

Vyjeli jsme skoro na 3 týdny. Odjížděli jsme z K.Varů 12.7.2000 a přijeli zpět 1.8.2000. Naše trasa byla : K.Vary, Brumov – Bylnice, Bratislava, Rajka (clo), Budapešť, Szeged , Nagylak (clo), Arad, Timisoara , Lugoj , Drobeta – Turnu – Severin (clo), po Jugoslávské straně Dunaje, Negotin (clo), Bregovo, Vidin, Dimovo, Montanu, Vraca, Mezdra, Sofii (radši se jí vyhnout, neboť jsme tam nedopatřením zajeli), Plovdiv, Stará a Nová Zagora, Karnobat , Ajtos, Burgas, Nesebr. Celkem jsem měl po dojetí na Nesebr i s různým pojížděním u příbuzných a omyly po cestě asi 2 100 km. Nelekejte se. Na Moravu je to zajížďka a v Sofii jsme si taky užili. Jelo nás celkem pět osob.Sehnal jsem si program na CD-Romu a důkladně jsem si celou cestu snažil prostudovat. Samozřejmě jsem si na cestu koupil mapy všech států, které jsme měli projet.Celý pobyt u moře jsem si pro jistotu zajistil přes cestovní kancelář (vybral jsem si CK Alexandrii).Zaplatil jsem za pobyt v nesebrském domě okolo 34 000 Kč (polopenze). Samozřejmě , že jsem si sám zajistil veškerá pojištění osob, auta a věcí na cestu i pro pobyt.V tomto případě nedůvěřuji nikomu, že to učiní lépe.

Cestu jsem samozřejmě naplánoval tak, abychom měli cestu rozloženou a na cestě si i odpočinuli.Samozřejmě jsem se informoval i o poplatcích různých věcí v ostatních státech.Z důvodů malé informovanosti jsem si musel obstarat tranzitní víza přes Jugoslávii.Stálo mě to téměř 200 DM. A to jsem si měl připravit ještě dalších 50 na zaplacení silničního tranzitu přes Jugoslávii.Bohužel ….v souvislosti s Jugoslávií to ale nebylo všechno. Vzhledem k tomu , že jsme z K.Varů , to máme přes celou republiku asi tak 500 km na hranice se Slovenskem. Poobědvali jsme v restauraci u 9 křížů.Noc jsme strávili na Valachách. Chtěli jsme se podívat za známými v městečku Brumov-Bylnici. Ráno v 09h30min jsme vyjeli a po asi 10 km nás už odbavovali celníci na hranicích se Slovenskem.Po asi 90 minutách jsme byli v Bratislavě.Tam jsme se trošku zamotali , ale na hranice (Rajka) jsme dorazili v pohodě.Tam jsme bohužel ztratili 2 a půl hodiny čekáním. Přes Maďarsko se cestuje po dálnicích, o kterých si můžeme jen snít. Benzín je tam poněkud drahý ( 36 Kč / l spec.). Samozřejmě vás nemine zaplacení dálničního poplatku ve dvou mýtnicích.Vše se dalo zaplatit v markách a je to oznamováno velikými tabulemi už dlouho dopředu. U Moson-Magyarováru to bylo asi 15 DM. No… a potom ještě 2x mezi Budapeští a Szegedem. 1x 700 (platil jsem 10DM a vrátili mi 450Ft) a 1x 1 750 Ft (platil jsem 20 DM a vrátili mi 550 Ft). Ostatní silnice jsou také v pohodě.Bez komplikací a dobře popsané. Při příjezdu na Maďarsko – Rumunské hranice (okolo 19 hod.) mi přeci jen bylo trošku divně okolo mé pochybovačné dušičky. Úplně zbytečně. Po dotazu rumunských celníků, jestli nemám nějaký „cigáro“ ( jsem nekuřák) mávli rukou a jeli jsme dál. Žádné zdržování ani „buzerace“. Silnice v Rumunsku jsou na hlavních tazích úplně stejné jako u nás. Nevím kolikrát jsme se cestou Rumunskem zastavili, ale nikdo nikdy nás neobtěžoval .Cesty jsou na hlavních tazích označené velmi slušně , i když některé směrové tabule by zasloužily vyměnit za méně oprýskané.Cestou přes Rumunsko nám několikrát pěkně sprchlo (3 bouřky) až jsem z toho začal pochybovat o pěkném počasí v Bulharsku.Jelo se mi úplně v pohodě. K Rumunsko – Jugoslávské hranici jsme dorazili okolo půlnoci.Na Rumunský straně jsme si sice odstáli asi 40 minut (bez problémů), zato s Jugoslávcema jsem začal tušit zradu. Ačkoliv jsem byl připraven psychicky i finančně, přece jenom Murfyho úřednické zákony bezpečně fungují. Místo 50 DM za průjezd (to mi řekli na jugoslávské ambasádě v Praze) chtěli na základě pochybného lejstra 150 DM. Tím si mě absolutně nezískali. A to jsem nevěděl, co mě čeká cestou zpátky… No… zaplatil jsem s těžkým srdce (i když peněz bylo dost) a začal litovat toho, že jsem nezkusil jet až do rumunského Calafatu a tam počkat na trajekt přes Dunaj.Z tohoto hraničního přechodu jsme odjížděli okolo půl třetí našeho času. Ráno v 6 hodin místního času jsme překročili i bulharskou hranici a to už bylo počasí jako vymalované.Od této chvíle až po návrat do K.Varů jsme měli jenom slunečné dny. Nebudu srovnávat teplotní rozdíly Bulharska a střední Evropy.Při průjezdu Bulharskem jsem si udělal ještě jednu spací přestávku někde mezi Montanou a Vraca).V Montaně jsem si vyměnil v bance peníze na benzín. Cena benzínu byla tenkrát okolo 23 korun za litr speciálu. Jak už jsem popsal výše k moři jsme jeli na Nesebr.Můžu konstatovat, že lepší místo bych asi těžko doporučil.Hotely , bungalovy a ostatní hromadné ubytovací kapacity to jsou těžké konzervy. Pokud se klient nechá dopravit letecky, tak toho má po tom svém pobytu dost. Po pár dnech už není touto formou co nového objevovat.

K bližším informacím

Ceny v Bulharsku v těchto letech (a jak jsem se přesvědčil i v roce následujícím) jsou pro českou kapsu velmi příznivé.Žádná drahota jako v Chorvatsku (což jsem vůbec netušil).V pohodě si můžete jít sednout do restaurace a nemusíte mít obavy, že budete muset umývat nádobí za svou útratu.Bylo tam mnoho klientů z Ruska, Německa a k mému údivu Čech a Slovenska.Rozdíly mezi našemi cenami potravin můžou být až 25% k našemu dobru.Samozřejmě si ale za zmrzlinu na pláži pěkně zaplatíte ,ale určitě Vás to nepoloží a navíc se nedá srovnávat s tou naší. Ubytování tam seženete i na “ blind“ , tedy když pojedete na slepo.Samozřejmě je ale lepší využít kontaktů jiných a spolehlivých. Cestovka Vám může napovídat cokoliv. Sortiment potravin a nápojů se nedá proti předchozí éře, jak jsme Bulharsko znali za „totáče“, vůbec srovnávat.Žádné fronty,velký výběr, no prostě to se musí vidět.Gurmáni si mohou přijít na své.Prostě o ubytování a žaludek je tam už postaráno.Jen si vybrat.Nebudu uvádět ceny alkoholu ani potravin , neboť každý si přijde na své. Po ukončení pobytu jsme si vzali kontaktní adresu na Nesebr. Byla by to škoda, aby toho i jiní nevyužili. Na další pobyt jsem se domluvil přímo s majiteli. Udělali mi velmi slušnou cenu. 20 DM na osobu a den s polopenzí (pro dospělého).

Na zpáteční cestu jsme se vydali s pocitem dobré investice.Měl jsem s sebou kameru i fotoaparát a bylo co točit i fotit. Při zpáteční cestě jsem udělal velmi špatnou zkušenost s jugoslávskými celníky.Viděli že máme v autě 3 děti ,a přesto nás nechali 2 a půl hodiny trčet na jejich straně jenom kvůli tomu, že jsem neměl vyměněny jejich peníze. Měl jsem zaplatit 15 Dinárů za desinfekci. To bylo asi 1 DM. Bylo to okolo 17h30. No a hledejte v tomhle čase banku nebo někoho když jste na celnici úplně sami. Fakt. V pohodě se vystřídali, přečetli noviny, pojedli a pak , když už se jim to asi zdálo hloupé nás povýšenecky odbavili. Určitě si dovedete představit tu bezmocnost proti úřední moci.Takových peněz mě ten tranzit přes ně stál (celkem 350 DM) a ještě tohle.Už nikdy více přes Jugoslávii. 2x nás stavěla i tamní policie a jednali s námi s takovým despektem až hrůza. Zlatí Rumuni. To mi bohužel došlo až později. Někdo holt toho obětního beránka udělat musí.Takže když bych měl shrnout dovolenou za rok 2000….super až na ty Jugoslávce.

Bulharsko – léto 2001 (přes Rumunsko)

Po zkušenostech z předchozího roku (viz. můj předchozí příspěvek r.2000) jsem nadšeně a s velkým předstihem začal plánovat další dovolenou pro rok následující.Bohatší o poznání , že některé obavy , kterými je člověk zatížený z různých médií (hlavně televize a novin) jsou přinejmenším neopodstatněné. Není nad vlastní zkušenosti nebo nad přímou informaci od člověka přímo z terénu.Věřte,že vím co říkám.To, že se někomu stala nepříjemná příhoda někde na Balkáně v noci a na odstavném parkovišti, svědčí o velké nezodpovědnosti některých turistů , neboť bych si toto nedovolil ani na našich českých komunikacích.

Trasa

Letošní trasu jsem si zvolil podle časového harmonogramu, který jsem si poctivě vypracoval tak, abychom z cestování měli požitek (tedy i já) a přitom si i odpočinuli (hlavně já).Celou cestu jsem pojal jako součást dovolené a tomu jsem podřídil vše související.Jde o hlavně ubytování, stravování, čerpání benzínu odpočinek a také neplánované zastávky.Nechtěl jsem cestovat stylem start – cíl ,jako to dělá většina našich cestovatelů. I když tento styl cestování většina motoristů odsuzuje, dopouští se stejně dál tohoto velmi nebezpečného hazardování.Po dojetí do cíle svého putování pak stejně stráví několik dní nutnou relaxací. Organizmus si o to stejně dřív nebo později řekne sám. Naše trasa byla tentokrát o znatelný kus kratší , ale i zvoleným stylem pohodovější. Jeli jsme tuto trasu: K.Vary – Praha – Kúty(clo) – Bratislava – Komárno(clo) – Budapešť – Szeged – Nagylak – Arad – Timisoara – Caransebes – Drobeta – Turnu – Severin – Calafat (clo trajekt) Vidin – Montana – Vraca – Trudovec – Džůrovo – Etropole – Zlatica – Karlovo – Kazanlak – Karnobat – Ajtos – Kableškovo – Nasebr. Dle počítačového programu, který mám k dispozici, by to melo být asi 1 850 km. Po dojetí do cíle naší cesty jsem měl na tachometru 2 038km. Nutno odečíst zajetí si u Vidinu, kde jsem špatně odbočil a najeli jsme si v tu chvíli asi 50 km a také malou zajížďku do Nové Zagory.

Popis cesty

Cestu přes naše území není , myslím si, nutno zaznamenávat. Pouze konstatuji, že jsme vyjeli v 09h30 našeho času. Po různých zastávkách na jídlo a odpočinek jsme si první (hlavní) zastávku udělali v Komárně (na tachometru 586 km), kde jsme přespali v ubytovně asi 500m vzdušnou čarou od hranice S Maďarskem. Ráno jsme si v klidu nakoupili, natankovali a kolem 09h15 jsme vyrazili na cestu.K informacím k této cestě bude patřit i to, že jsme ušetřili poplatek za dálnici mezi hraničním přechodem Rajka (SL) a Budapeští.Opět jsme zaplatili 2x poplatek za použití dálnice ,mezitím jsem si dotankoval benzín (nepoměrně dražší ,než u nás) a v 15h10min jsme dorazili na hranice s Rumunskem.Tam jsme strávili pouhých 40(slovy čtyřicet) minut.Další důležitý poznatek k této cestě – při projíždění posledního okénka celního odbavení (které se po roce dá již srovnávat se standardem ve vyspělejších zemí) nám byl i s cestovními doklady předložen letáček tištěný v německém jazyce, jehož obsah jsem si po projetí celnice musel několikrát přečíst, neboť jsem nevěřil svým očím. Stálo na něm asi toto (volně přeloženo):“ Budete-li mít pocit , že Vás některý z celních zaměstnanců neoprávněně obtěžuje, ohlašte toto okamžitě vedoucímu celnice nebo zavolejte na uvedené telefonní číslo.“ No……co dodat. Zlatý Rumuni. Co dokázali postavit na celnici za rok a ještě tohle. Jestli jsem měl do té doby nějaké, byť malé obavy, odjížděl jsem z této hranice velmi pozitivně naladěn.

Bohužel nás cestou přes Rumunská pohoří zastihly bouřky, ale to nemohlo zpochybnit mé správné rozhodnutí o správně zvolené trase.Do Rumunského Calafatu jsme dorazili téměř o půlnoci.Tam jsme byli okamžitě odbaveni a do rána jsme měli možnost si při čekání na první ranní trajekt odpočinout.Po překonání Dunaje (z trajektu super zážitek pro všechny) jsme stanuli na Bulharské straně kde téměř okamžitě začalo odbavování. Lze si rovnou na celnici vyměnit příslušné valuty. Celkové výdaje na trajekt dohromady činily asi 80 DM.Když vezmu v potaz , že jsem přes Jugoslávii platil 150DM za tranzit (pouhých 90 km po jugoslávské straně Dunaje) a 200DM víza, tak se to nedá srovnávat. A…hlavně jsem se vyhnul velmi nepříjemným zážitkům s jugoslávskými celníky a policií , které jsem si zkusil v loňském roce. K cíli naší dovolené jsme opravdu nijak nepospíchali, a tak jsme si cestu vy chutnali a zastavovali tak, jak se nám to hodilo. Na Nesebr jsme dorazili i přes povinou návštěvu u známých v 19h 25min. Byli jsme srdečně uvítáni domácími a naše dovolená mohla začít.

Tentokrát jsme upustili od návštěv velkých letovisek a pláží a projeli si Bulharské pobřeží od Zlatých Písků po turecké hranice.Nikdy bych nevěřil jak krásná místa a pláže jsou po bulharském pobřeží.Tyto skutečnosti nutně nemohou postřehnout turisté cestující letecky, neboť žádná z cestovek tyto výlety nepořádá.V tomto případě je znatelná izolovanost techto turistů, odkázaných pouze na programy cestovek popř. na místní dopravní prostředky.Prostě.. výhoda vlastní dopravy je zde víc než zřejmá. Tentokrát jsem se domluvil s našimi domácími (spousta mluví a rozumí česky), že bych se rád podíval do Turecka (přesněji do Istanbulu).Nutno podotknut , že jsem do Turecka jel s celou rodinou a naslepo. Obavy byly úplně zbytečné. NEZAPOMENUTELNÝ zážitek. Přerušili jsme na radu našich domácích pobyt a vyrazili na cestu.Odjeli jsme kolem 9h00 a vrátili jsme se druhý den večer.Až na zdlouhavé celní odbavovací metody tureckých celníků šlo vše hladce.Kolem 18 hodiny jsme dorazili do Istanbulu.Co jsme viděli se nedá popsat.Ono 9 miliónů lidí bez příměstských aglomerací dělá i tak dojem.Večer jsme si sehnali hotýlek za pár „šupů“ (20 USD pro 4 lidi).Celkem jsme utratili 100 USD a 100DM. Důležitá poznámka – oba dva dny jsem si nemohl zvyknout na milióny, které jsme vyměnili. Hrůza. Doporučuji každému turistovi, který by cestoval vlastním prostředkem nebát se a zkusit si odbočit z hlavní cesty podél Bulharského pobřeží a zajet až na pobřeží.Odměna Vás nemine. Nemusíte se bát ,že byste trpěli hladem a žízní.Ubytování Vám tu poskytnou téměř všude kam dojedete a bez velkých problémů.

Po ukončení pobytu jsme se rozloučili s domácími (a už v ten okamžik jsem byl přesvědčen, že se příští rok uvidíme zase) a v 9 hodin ráno jsme vyrazili domů. Cestou jsme se zastavili opět u známých (asi 2 hodinky) a pak jsme pokračovali dál.Bulharskem jsme si zvolili trasu přes průsmyk „Šipka“. Je to jeden z národních historických památníků. Také jsem si chtěl ochutnat buvolí mléko, které zde prodávají a o kterém mě informovali naši bulharští přátelé.Nejenom že jsem uvedený produkt ochutnal(výtečné) , ale cestou jsem dokonce narazil na sušené maso, kterému jsem nedokázal odolat a utratil jsem něj téměř všechny poslední Leva.Cesta na zpátek proběhla bez jakýchkoliv problémů. Doma nás přivítalo typické karlovarské počasí. Zataženo a déšť…

Tak toto je cesta tam. Kdo chce, může cestovat po dálnici mezi Sofií a Plovdivem. Je to sice o něco rychlejší, ale dálnice je holt dálnice.Cesty jsou ve velice slušném stavu. Dost se na nich rok od roku pracuje a to i v největších vedrech. No zkrátka dřou jako Bulhaři. Není na nich zdaleka takový provoz jako u nás.To samé platí o rumunských silnicích.Uvědomili si zkrátka, že bez kvalitních cest neuvidí ani živáčka. To se týká hustoty provozu od Budapešti až do cíle.

V Maďarsku je značení cest velmi dobré.V Rumunsku to také jde, až na některé oprýskané tabule, ale držte se jich. Měl jsem někdy sám pochyby, ale ukazovaly správně. Rumunské cesty jsou ve velice dobrém stavu. Týká se to hlavních tahů. O vedlejších komunikacích už to asi tvrdit nelze. Nemám spolehlivé informace, ale vzhledem k porovnání s Bulhary, tak se o kvalitě vedlejších tahů dá předpokládat, že budou v horším stavu. Myslím si ale, že žádný tankodrom by vás nečekal. Trochu opatrnosti není nazbyt.

Bulhaři to se značením moc daleko nedotáhli. Někde tabule schází a naučili jsme se dívat se i za sebe do protisměru na směrové ukazatele.Leckde scházely a při průjezdu vesnicemi jsme někdy název zjistili až po ohlédnutí se, ale aby to neznělo jako kritická část cesty, bylo to možná i mojí chybou.Občas jsem se i špatně podíval. Zkrátka jiný kraj jiný mrav. Nejhorší úsek cesty byl mezi Dimovem a Montanou v úseku asi 25-30 km.Ne že by tam byla rozbitá silnice. Jelo se dobře, ale bylo vidět, že to s podkladem pod komunikací nemysleli moc vážně. Nebylo to ani tak vyježděné, jako spíš houpavé. Záplaty, jaké je známe u nás, tam používají také. Taková naše horší 2.Šlo to.

Ceny benzínu byly v r.2001 na Slovensku levnější, v Maďarsku relativně dost drahé (skoro 2DM za litr speciálu), v Rumunsku jsem bohužel netankoval a to z důvodu, že jsem nechtěl měnit peníze za Lei, ale podle informací je tam dost levný.Jsou tam stejně jako jinde na Balkáně značkové benzínky typu Shell, Texaco apod.V Bulharsku byl benzín na stejné ceně jako u nás.Byly tam mezi cenami minimální rozdíly.V Turecku jsem zaplatil za 9litrů (snad speciálu) 10 000 000 TL.Mám takový matný dojem, že kurs byl asi 1 000 000 TL okolo 1DM.Vím ale určitě , že cena byla nižší, než u nás. Benzínky jsou standardní jako v celé Evropě.Jsou dobře zásobené potravinami.V Maďarsku v nich můžete platit ve valutách, ale samozřejmě s malou přirážkou za směnu.V Rumunsku to bohužel nevím, ale letos to určitě pro vás zjistím.V Bulharsku si musíte valuty vyměnit.

UPOZORNĚNÍ !!!!!!! Nesměňujte si peníze na ulici.Přiznám se.Sám jsem se nechal napálit.Nebylo to bohudík moc, ale i to naštve. Banky kupodivu mají v Bulharsku nejlepší kurzy. Ne jako ti zloději u nás.Pozor na směnárny.Pracují v nich občas velcí podvodníci. Malými písmenky napíšou podstatnou informaci, kterou velice lehce přehlédnete.Zpátky nedostanete nic.Takže do banky.V obchodní síti se to hemží potravinami nebývalého množství a sortimentu.

To, co tu bylo za totáče, už dávno neplatí. Sortiment se pohybuje od západních výrobků (alkohol, mléčné výrobky, tabák. výrobky apod.) až po domácí produkci. Radši si dávejte pozor na potraviny s majonézou.Víte jak to chodí u nás se salmonelou.Nikdy jsem na žádné zkažené nenarazil, ale opatrnosti není nikdy dost, hlavně když jde o děti. Kvalita potravin je na velmi dobré úrovni a nikde, kam dojedete nebudete strádat.Nemá cenu si potraviny vozit s sebou .Ceny se pohybují dost nízko. Jsou samozřejmě místní cenové rozdíly, ale ty jsou všude po světě. Určitě můžete narazit na nepoctivce ve vaření.Proto dávám přednost ubytování v soukromí před hotelem.Naše paní domácí je výtečná kuchařka.To by jste museli vidět a ochutnat.Manželka si marně lámala hlavu nad přípravou některých, byť jednoduchých jídel.Úprava a sortiment připravovaných jídel je na velmi dobré úrovni.Zaslechl jsem sice, od některého klienta cestovky, že párkrát nic moc, ale hotel je hotel. Doporučuji soukromé ubytování. Je tam větší a těsnější vazba na poskytovatele ubytování a domácí a hlavně odvažte se a poseďte a zkuste si popovídat.Třeba rukama a nohama.Slovani se vždycky domluví.Dokonce jsem zaslechl na adresu Čechů (a samozřejmě Moraváků) vraťte se. Mají na nás nejlepší vzpomínky a jsme u nich dobře zavedení.A né jako zbohatlíci ze západu nebo z východu. Zní to podivně, ale je to tvrdá realita.Ví, že Češi těch peněz moc nemají, ale jsou slušní a občas nějakou tu kačku pustí (pokud jsou spokojení).Ochutnávejte, koštujte, degustujte, zkrátka užívejte si. Nemusíte mít v těchto končinách strach z drahoty nebo z podvodu. Na plážích si samozřejmě všechno pěkně přirazili, ale když to nemusíte platit každý den, tak to jde.

Všeobecně dávejte větší pozor na řidiče po celém Balkáně. Nejsme o nic lepší řidiči, ale naše bezohlednost a surovost na našich komunikací tak častá, musí nutně stranou, jinak dost drsně narazíte. Na Balkáně se jezdí flegmaticky.Všude se musí dávat pozor. Ne z důvodu bezohlednosti, ale jsou jaksi pohodovější, ale i mezi nimi jsou drsňáci. Viděl jsem tam pár pěkných bouraček.Nevěřili byste, jaká auta se pohybují po jejich silnicích. S mojí stařičkou škodovkou jsem si v ní připadal , že vlastním Laurinku. Opravdu. Nakonec to možná sami uvidíte. Záleží jak se rozhodnete. Pokud budete cestovat naslepo, není žádný problém si ubytování sehnat. Je ale určitě lepší se poohlédnout po ubytování doporučeném a potom si to na místě zjednat i třeba jinde, v závislosti na vašem pohybu podél pobřeží. Nesebr je ideální místo, kvůli jeho poloze zhruba uprostřed celého pobřeží Bulharska. Záleží samozřejmě na vás, jaké místo si zvolíte.Nenechte si nic diktovat od cestovek. Žádná vám neposkytne víc, než jste si schopni sami zařídit. A hlavně cestovce nikdy nejde o klienta, ale o peníze. Co si budeme nalhávat. Pokud něco nevíte, ptejte se, odvažte se navázat nové kontakty s místními lidmi.Ona ta naše prvotní ostýchavost bývá na škodu. Tuzemcům nejde o nic jiného než o to, aby jste se někdy zase vrátili a nezapomeňte, že turismus je jejich největším národním příjmem.Musí být také z něčeho živi.

Přímo na Nesebru nelze parkovat. Je to příliš malé místo pro tak velké množství aut. Pro tyto účely zde vybudovali soustavu odstavných parkovišť, která jsou ve dne v noci hlídána. Samozřejmě placené. Nemusíte mít obavy, že o svého plechového miláčka přijdete. Policie vás sice dovnitř pustí, ale po vyložení zavazadel se bez zvláštní propustky nikam nedostanete. Mě ji pan domácí dokázal zařídit, takže jsem s tím problémy neměl. Měl jsem k dispozici místo jen pro jedno auto. Sám vlastní dvě obstarožní: Škodu 105 a Samaru. S policií jsem udělal jen dobrou zkušenost. Měl jsem párkrát platit za rychlost (ale možná i dílem, že umím trochu bulharsky).Radši se ale vyplatí dodržovat předpisy.Nejsme všichni stejní a oni nemusí být všichni tak přátelští. Musím se přiznat, že mě večer stavěli rumunští policajti a chtěli ode mne 5DM jako protokol.To je takové, řekl bych, žebrání. Ani jsem moc nezaváhal.Vzhledem k tomu, jakou jsem udělal zkušenost na jugoslávské straně rok předtím, to bylo fouknutí do větru. A navíc ..neměl jsem drobné, tak jsem jim dal 10 DM a jeden z nich mi tisknul ruku, jako bych ho zachránil před smrtí. Nějak se živit musí, a tak to dělají po svém. Celnice jsou, až na tu vidinskou u Dunaje evropským standardem. Celníci a policisté jsou také lidé a nakonec víte, co se občas stane u našich vlastních.

Nezapomeňte si vzít fotoaparáty a kamery. Je co točit. Zvláště pokud pojedete do Istanbulu. Dávejte si na své věci pozor a nevystavujte se zbytečně okradení. Nenocujte nikdy na opuštěných místech. Takovou hloupost bych neudělal ani u nás.Nakonec to víte sami z médií.Většina větších letovisek a měst má slušně vybavenou lékárnu. Pokud víte co chcete, tak to problém není. Ani ženské problémy jim nejsou cizí a služby a sortiment jsou na úrovni.

Letos se chystám do Bulharska opět. Budu se snažit o širší fotodokomuntaci. Většinu jsem totiž natočil na VHS-C kameru a fotky obsahují více soukromí než informací o místě pobytu. Možná se tam s někým z vás potkám.

Takže ahoj v Bulharsku a krásnou a příjemně prožitou dovolenou.Vím co říkám.Jezděte a poznávejte, ať si toho doma potom víc vážíte.