0
0

Kréta 14.9.-28.9.1995

Pozdě večer odlétáme z Ostravy do Heraklionu, hlavního města ostrova Kréty. Vítá nás teplý a vlhký noční vzduch. Z letiště se jedeme ubytovat do Chersonissos, jednoho z největších a nejrušnějších letovisek na severovýchodním pobřeží Kréty. Název Chersonissos znamená poloostrov – do moře zde skutečně vybíhá malý útes.

Hned druhý den nás čeká překvapení v podobě krétského večera v horách, náhradou za výlet na náhorní plošinu Lassithi. Večer odjíždíme směrem do vnitrozemí kousek od Lassithi. Typická krétská vesnička se podobá spíše skanzenu říznutému tavernou, ale opět zde nacházíme usměvavé a pohostinné Řeky. Sledujeme vystoupení krétských tanečníků a večeříme. Pozdě v noci se vracíme zpět do Chersonissos.

Druhý den objevujeme pláže vykrojené ve skalách s jemným bílým pískem a průzračnou vodou, kde je velmi příjemné koupání. Ani další den nevydržíme jen tak polehávat na pláži pod hotelem a jdeme do sousedního letoviska Stalida. Po hodince jsme na místě a z taverny pozorujeme hemžení na pláži z jemného písku. Projdeme si část promenády a vracíme se zpět. Stalida je menší a klidnější než Chersonissos, zato s vyššími cenami. Připomíná hodně Makarskou, a to díky pohoří Diktí, které se za letoviskem vypíná do dvoutisícové výšky.

Pobyt na Krétě si zpestřujeme dalším výletem, tentokrát na proslulý kykladský ostrov Santorini. Ráno vyplouváme z Heraklionu, obeplouváme Diův ostrov a Kréta se nám ztrácí z dohledu. Na horní palubě fouká teplý vítr, moře je klidné. Jsou před námi asi ještě dvě až tři hodiny plavby. Santorini je od Kréty vzdáleno 65 námořních mil. Kolem poledne připlouváme na ostrov – nebo spíše bývalý vulkán. Vjíždíme k přístavu Thira. Z našeho velkého trajektu si musíme přestoupit na menší lodě, které nás odvážejí až do přístavu. Nad námi se tyčí 300 m vysoké stěny kráteru a úplně nahoře pak svítí zářivě bílé stavby městečka Thira. Nahoru můžeme jet lanovkou nebo na mulách. Těch je mi velmi líto, proto si vybíráme lanovku. Za chvíli se ocitáme v jiném světě. Úzké uličky a bílomodré stavby procházíme a prohlížíme s úžasem. Do taverny Zorbas si zajdeme na frapé. Sedíme a díváme se na temně modré moře a černý vulkán, posloucháme řecké melodie a vnímáme tu krásu kolem. Procházíme se až téměř do čtyř hodin odpoledne, pak scházíme pěšky dolů do přístavu a menší člun nás opět odváží na naši tříposchoďovou loď Artemis. V pět hodin odpoledne odplouváme a kolem deváté se vracíme do Chersonissos. Všude kolem je čisté moře temně modré barvy, jakou jsme ještě neviděli. Santorini je skutečně nádherné a jiné, než co jsme kdy dosud viděli.

I další den je věnován poznáváním památek a zajímavostí Kréty. Jedeme si prohlédnout vykopávky paláce Knóssos blízko Heraklionu. Je to památka na nejstarší evropskou civilizaci, která se zrodila na Krétě 4.000 let před naším letopočtem. Tehdejší obyvatelé palácového města (bylo jich asi 60.000) byli velmi vyspělí. Knóssos je dle legend vlastně bájným labyrintem, kde král Mínós ukrýval Mínotaura. Slovo labyrint vzniklo pravděpodobně ze slova labris, což znamená dvojbřitá sekera, které byla symbolem mínójských vládců. Knóssos se rozkládal na ploše 22.000 m2. První výzkumy zde prováděl anglický archeolog Evans. Dnes zde archeologické výzkumy stále pokračují. Po prohlídce paláce odjíždíme do vlastního Herakleionu. Na předměstích žijí Řekové, kteří se přistěhovali z Malé Asie, kterou museli ve 20.letech opustit a předat Turkům. Jednotlivé čtvrti si pojmenovali podle míst, která museli opustit. Herakleion založili Arabové, pak sem přišli Benátčané, po nich Turci a teprve v minulém století se město vrátilo Řekům. Nenávist k Turkům byla tak silná, že všechny památky na ně byly zničeny. Po Benátčanech se dochovaly některé stavby, jako je pevnost v rybářském přístavu, loděnice, zbytky opevnění a bývalý vodní příkop. Také některé paláce a chrámy ve městě. Herakleion má proslulou lékařskou fakultu a řadu dalších vysokých škol. Po prohlídce města jdeme do archeologického muzea, které je chloubou Kréty a soustřeďuje opravdové poklady z předmínojské, mínojské civilizace i civilizací následných (Achájové, Dórové).

Po dnech strávených na cestách volíme odpočinek s koupáním. Večer si půjčujeme auto, abychom mohli pokračovat ve zkoumání ostrova na vlastní pěst.

Ráno vstáváme časně a hned po snídani vyrážíme autem. Naším cílem je náhorní plošina Lassithi, známá stovkami větrem poháněných čerpadel na vodu. Nejprve musíme vyjet do hor – cesta se krásně klikatí a všude se nabízejí zajímavé výhledy. Pak nás vítá útulná taverna a za ní se již rozprostírá neuvěřitelně placatá náhorní plošina. Úzkou cestou ji lze objet a to také uděláme. Projíždíme místními vesničkami, většinou vidíme jen hodně staré lidi – chlapi vysedávající v taverně a ženy s vyšíváním nebo háčkováním v rukou. Přijíždíme k vesničce Psichró, kde se na nás okamžitě vrhají domorodci a nabízejí své služby. Atrakcí je jeskyně Dikteon Andron, kde se podle řecké mytologie narodil Zeus. Domorodci nám vnucují dopravu k jeskyni na oslíkovi, lampy atd. Vytrvale je odmítáme, ale v půli cesty k jeskyni se nám zželí staříka o holi a bereme si od něho baterku a stoupáme s ním vzhůru k jeskyni. Za chvíli jsme tam a vcházíme dovnitř, kde nás ovane chlad a vlhko. Sestupujeme stále níže, a protože je zde plno stejně praštěných turistů, mihotají se jeskyní spousty světýlek a osvětlují střídavě stalaktity a stalagmity. Po návštěvě jeskyně opouštíme Lassithi, při cestě dolů nás svede k zastavení menší rodinná taverna k osvěžení řeckým salátem ledovou kávou. Zpět se vracíme jinou cestou, která nám nabídne nádherné panorama zdejšího pobřeží – pod námi leží letoviska Stalida a Malia, vlevo celý Chersonissos jako na dlani.

Druhý výlet autem je dosti dlouhý – do města Sitia a potom na východní cíp Kréty, kde nás čeká proslulá pláž Vai s palmovým hájem. Nejprve jedeme po hlavní silnici až do Agios Nikoalos, všude kolem jsou vysoké hory a v nich rozeseté malé vesničky. Na předměstí Agios Nikolaos odbočujeme na silnici vedoucí do Sitie. Cesta se klikatí kolem moře a pohled na okolí je tak úchvatný, že musíme každou chvíli zastavovat a kochat se tou nádherou. Brzy vidíme Agios Nikolaos a Eloundu v dáli, za nimi hory a před námi Sitijské pohoří, kterým se v neustálých serpentinách prodírá cesta do Sitie. Zde si uděláme přestávku na prohlídku města. Procházka pod poledním sluncem nás unaví, tak se jdeme osvěžit do taverny. Odjíždíme a pokračujeme směrem na Vai. Ráz krajiny se prudce mění – hory zůstávají, ale jsou pusté bez zeleně. Vypadá to, jako bychom spíše směřovali na Saharu. A najednou se před námi vynoří pohádka – palmový háj a písečná pláž. Nad horami se stahují tmavé mraky a provázejí nás celou zpáteční cestu až těsně před Agios Nikolaos. Na druhé straně je pak nad temnými obrysy hor vidět dokonalou duhu. Čas rychle utíká, a proto se loučíme s krásnými výhledy a ujíždíme k Chersonissos. Vracíme se v pořádku a po večeři se ještě procházíme po hlavní ulici.

Třetí výletní den věnujeme jihovýchodnímu pobřeží Kréty, konkrétně městu Ierapetra. Zvolili jsme si cestu necestu krétským venkovem a opět se pozorně rozhlíželi po okolí, protože se bylo neustále na co dívat. Když jsme vyjeli na nejvyšší vrchol, uviděli jsme obě pobřeží hluboko pod námi – severní, které jsme nechali za sebou, a jižní, které nás očekávalo. Ierapetra je nejjižnějším městem Evropy. Uvítala nás silným větrem a mraky na obloze, ale také krásným panoramatem, které bylo viditelné z mola přístavu. Dole město s promenádou a nad ním se tyčící majestátní hory – to byl pohled, který stál za to. Libyjské moře, které omývá jižní pobřeží Kréty, bylo o poznání studenější než severní Egejské. Navečer jsme se v pořádku vrátili a odevzdali auto do půjčovny.

Následující den bude opět ve znamení cestování – autobusem a lodí na Spinalongu. Projíždíme letovisky Stalida a Malia, kolem nás jsou řady fóliovníků s banánovníky a olivové háje. Dále projíždíme městem Neapolis, které dříve bývalo městem krajským. Pak se již blížíme k zálivu Merabello a předměstím Agios Nikolaos, pokračujeme směrem na Eloundu. Pak se nám již otevírá pohled na toto poměrně luxusní letovisko. V přístavu v Eloundě se naloďujeme a odplouváme k ostrůvku Spinalonga s benátskou pevností, která nikdy nebyla dobyta. Pevnost budovali krétští muži ve věku od 14 do 65 let za velmi těžkých podmínek, mnozí zahynuli. Benátčané koupili ostrůvek za 70.000 zlatých od křižáků. Původ jména Spinalonga není dodnes znám, legenda říká, že vzniklo spojením slov Spiros a Longa. Spiros byl řecký mladík a Longa benátská dívka. Zamilovali se do sebe, ale nesměli se vzít. V zoufalství odpluli v noci na tento ostrůvek a vrhli se z útesu do moře a utonuli.

Další den se slunce schovává za mraky a jen občas nesměle vykoukne, ale jinak je horko jako v prádelně. A protože jsme včera lenošili, dnes šlapeme hezkých pár kilometrů po pobřeží. Navštívíme sousední letoviska Stalida a Malia. V poledne se ve Stalidě usadíme v příjemné taverně a nehorázně se nacpeme řeckým salátem a směsí ryb na míse pro dvě osoby – spíše však pro čtyři. Popíjíme k tomu bílé víno, pozorujeme moře a hory v dáli a je nám dobře. Pomalu se vtírají myšlenky na návrat, 15 dní uteklo až příliš rychle.

Poslední den musíme dopoledne vyklidit pokoje, ale máme čas až do pozdního večera. Trávíme jej na pláži a procházkou letoviskem. Po večeři pro nás přijíždí autobus a jedeme na letiště do Herakleionu. Z Chersonissos je to asi 60 km. Na letišti to vypadá trochu jako v Babylónu – směsice národů a jazyků, hala jen hučí. Podle ohlušujícího hukotu zvenčí bezpečně rozeznáme, že přistálo naše „túčko“ a že odlet z kouzelného ostrova Kréty už je skutečností. Venku je zase ten krásný teplý a vlahý vzduch, který nás vítal, teplota je 22°C. Brzy vzlétáme a ještě na chvíli vidíme pod sebou osvětlené pobřeží, pak již jen moře, světýlka na ostrovech a tenké svítící čárečky, to jsou lodě. Nad řeckou pevninou vlétáme do bouřky, turbulence jsou jen velmi mírné, a tak nám nic nebrání pozorovat mraky pod námi, jak se nasvětlují při každém úderu blesku. Jak se blížíme směrem k nám, přibývá oblačnosti a také nám kapitán sděluje, že na letišti Ostrava-Mošnov je teplota pouhé 4°C. Zažíváme krutý tepelný šok z nevlídného podzimního počasí, které u nás panuje. Ještě že si s sebou přivážíme vzpomínky na nádherný ostrov se slavnou minulostí, divokou krásou vysokých hor a pobřeží a přívětivostí místních obyvatel.

Poté, co byla Kréta dobyta Turky, uchýlily se sem krétské rodiny ze strachu před tureckými okupanty – na ostrůvku jsou dochovány staré krétské domy z té doby. Benátčané však Spinalongu Turkům smluvně předali a ti krétské rodiny vyvraždili. Sami se zde pak pokoušeli najít útočiště, když byla Kréta od turecké nadvlády osvobozena (1898). Od r. 1903 až do roku 1953 sloužil ostrůvek jako leprosárium, žilo zde asi 750 malomocných, kteří sem byli přiváženi do izolace, protože se věřilo, že lepra je nakažlivá. Narodilo se zde 18 dětí, 6 zemřelo a 12 přežilo, 12 lidí spáchalo sebevraždu, mnozí se pokoušeli uprchnout. Za války zde byl před Němci ukryt český lékař Tošovský, působící v západním odboji. Ti nemocní, kteří dodnes ještě díky antibiotikům žijí, na něj s láskou vzpomínají. Dr. Tošovský napsal o svém pobytu zde knihu „Ve třpytném moři je Kréta.“ V roce 1953 byli zbylí nemocní odvezeni do nemocnice do Athén a léčeni antibiotiky (dr. Hansenovi se podařilo zjistit původce choroby). V pevnosti jsme procházeli obchodní uličkou, prohlédli jsme si cisterny na vodu, kostelík, další kapli pouze pro zádušní mše, která byla v levé části vyhrazena katolíkům, v pravé pak ortodoxním věřícím – v Evropě je takových kaplí jen 5, z toho jsou 3 na Krétě. Prohlédli jsme si zbytky opevnění i tajný tunel, který byl až do začátku tohoto století neznámý. Ze Spinalongy jsme pokračovali lodí na poloostrov Kolokithia s příjemnou pláží. Na lodi nám mezitím připravili jídlo a takto posilněni jsme se vrátili zpět do přístavu. Odtud nás autobus odvezl do Agios Nikolaos. Před městem se nachází ostrůvek Všech svatých a je zde chovná stanice vzácných krétských koz kri-kri, kterým hrozí vyhynutí. V Agios Nikolaos jsme měli jen velmi málo času, stačili jsme obejít jen bývalé sladkovodní jezírko, kde se podle legendy tajně koupávala bohyně Aténa a které je od doby turecké nadvlády na příkaz paši propojeno úzkým kanálem s mořem. Velká škoda, že jsme měli tak málo času, město je velmi malebné a přímo vybízí k toulkám uličkami s bohatě vysázenou zelení – morušemi, tamaryšky, píniemi, fíkusy, ibišky, pepřovníky a dalšími pro nás exotickým dřevinami a květinami. Škoda, snad někdy příště! Při západu slunce se vracíme zpět do Chersonissos.

Po několika dnech výletů si zasloužíme odpočinek. Nejprve ale musíme ostrou chůzí 45 minut vykročit směrem na Herakleion do vzdálenější části letoviska Chersonissos, kde jsou krásné malé pláže s bílým štěrkem a čistým mořem. Půjčujeme si lehátka a slunečník a povalujeme se na slunci, pojídáme hrozny a koupeme se. Cestou z pláže jsme zmokli!!! A to prý i notoričtí smolaři, kterým všude na dovolené prší, zažijí na Krétě pouze slunné dny.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .