Molokai je turisticky poměrně klidný ostrov. Nejnavštěvovanějším místem je izolovaná vesnička Kalaupapa, historicky známá tím, že zde bylo odkladiště malomocných. I dnes se sem smí pouze s povolením ministerstva zdravotnictví a to buď letecky, nebo po strmé cestě s převýšením 800 metrů na 6 kilometrů.
Pobřeží ostrova Molokai
Izolaci malomocných nařídil ve druhé polovině 19. století Kamehameha V. Těžko dostupná Kalaupapa se zdála být vhodným místem. Nemocní se už nikdy nesměli vrátit, dodnes zde žije několik vyléčených pacientů.
Z původních staveb zde návštěvníci uvidí jen trosky nemocničních budov a několik pěkných kostelíků.
Je všeobecně předpokládáno, že se malomocenství na Havajských ostrovech rozšířilo z Číny. První zdokumentovaný případ malomocenství se objevil v roce 1848. Její rapidní rozšíření a neznámá léčba vedla k potřebě urgentní a totální izolace nemocných.
Díky tomu, že je oblast městečka Kalaupapa ze tří stran obklopena oceánem a od zbytka ostrova Molokai pak vysokými útesy, byla právě tato oblast vybrána jako nejvhodnější k vytvoření kolonie malomocných. V roce 1866 tak byly první nemocní přesunuti do Kalaupapa a snažili se zde „žít“, respektive zde čekali na svou smrt. Nebylo zde totiž žádné zázemí – žádné budovy, žádné přístřešky, žádná pitná voda. První příchozí tak žili v jeskyních či pod zcela nuznými přístřešky ze dřeva a suchého listí.
Navíc lodě, které zde nemocné převážely, často ani nepřipluly k břehům, nemocní tak museli vyskočit z lodě a doplavat na břeh (což vzhledem k silným proudům a jejich zdravotnímu stavu nebylo nic jednoduchého). Posádky lodí pak podobně doručovaly i zásilky se zásobami, které sem byly poslány – nezřídka je vhodili do vln s tím, že snad dorazí na břeh nebo že si je nemocní doplavou chytit ve vlnách.
Otec Damien s nemocnými
Po 7 letech, v roce 1873 zde dorazil tehdy 33 letý otec Damien, což byl belgický kněz se jménem Jozef De Veuster, který je dnes běžně označován jako Saint Damien of Molokai (svatý Damien z Molokai).
Ten, navzdory silně nakažlivé nemoci nedokázal nechat nemocné svému tragickému osudu napospas a začal s výstavbou prvních domů, kostela a také rakví. Snažil se také o péči o nemocné, sháněl pro ně léky a finance na zásoby. Po 16 letech usilovné a tvrdé práce, které nakonec skutečně obětoval svůj život, zde na následky malomocenství sám v roce 1889 umírá.
Kolonie malomocných na ostrově Molokai v roce 1922
V roce 1977 papež Pavel VI. podnikl první kroky k tomu, aby se mohl otec Damien stát svatým. Tento proces posunul o stupínek dál papež Jan Pavel II., který v roce 1995 otce Damiena označil za požehnaného, což je druhý krok nutný k označení za svatého.
Nutné je říct, že otec Damien nebyl jediným člověkem, který se odhodlal pomáhat nemocným na Molokai, bohužel však těchto lidí nebylo mnoho.
Během 40. let 19. století byly objeveny léky na malomocenství a nemocní tak již nadále nebyli ve společnosti nežádoucí. Méně než 100 nemocným, kteří v té době na Molokai žili, byl umožněn návrat či přestěhování kamkoli si přáli, většina z nich si však přála dožít tam, kde žili tak dlouhou dobu.
Kalaupapa dnes
Kalaupapa je dnes místem s národním historickým významem, ale je to také domov některých z původních nemocných, kteří se zde rozhodli zůstat. Přístup do tohoto města je proto striktně regulován zákonem. Pokud nemáte pozvánku od jednoho z obyvatel, musíte si objednat organizovanou cestu od společnosti Damien Tours of Kalaupapa (cena je okolo $60 na osobu). Na poloostrov se dopravíte buď letecky a nebo pěšky stezkou přes útesy. Návštěvníci tak mohou jít sami a nebo se nechat odvést na oslovi (+ dalších cca $125 za osobu). Návštěvníkům musí být alespoň 16 let.
