0
0

24. února 2012 v 9:02 | Tereza

Při cestování jsme dohromady přespávali v 6 různých městech a vesnicích. 2 noci a jeden den jsme strávili v autobuse. 3 krát jsme spolu letěli letadlem se třemi různými společnostmi. Ocitli jsme se na 5 různých letištích. Dodávka, loď, jeepney a tricykl byl náš nejčastější dopravní prostředek. Byli jsme na 11 různých místech Filipín.

Za našeho pobytu proběhlo zemětřesení síle 7 stupňů Richtera. Sesuv půdy na jediné silnici v horách a tak jsme se nemohli dostat dál. Máma byla v Manile okradena. Tatka zloděje po pořádné honičce chytil a poté nás vyslýchali na policii. Jednou s náma autobus omylem ťukl do skály a podruhé do auta při předjíždění. Málem jsme nestihli letadlo domů.

Ale přes to všechno jsme se potápěli k japonským vrakům z druhé světové války. Prozkoumávali nejkrásnější korálové zahrady na celém světě. Hledali nema. Váleli se sami na opuštěných plážích. Cpali jsme se mangem, kokosáky a banány si trhali rovnou z palmy.Potkávali daší cestovatele a dělili se o zážitky.

Viděli jsme jeden z novodobých přírodních divů světa – nejdelší pozdemní řeku na světě. Prodírali jsme se džunglí. Koukali po opicích a ještěrech. Zvládli jsme trek okolo 2000 let starých rýžových teras v horách a zjistili jaký je to pocit vidět 8.div světa. Potkali jsme bývalé lovce lebek z kmene Ifuago. Obdivovali jsme magické Údolí ozvěn, které je posvátným obřadním místem a zároveň pohřebištěm kmene Bontoc, kteří své mrtvé zavěšují v rakvích na skály. Slanovali jsme, plazili se a lezli 3 hodiny boso a potmě jeskyní, kde jsme občas byli po hrudník ve vodě a doufali, že to přežijem ve zdraví.

Riskli jsme naše poslední peníze a letěli přes půl ostrova, jen proto, abychom mohli mít možnost plavat a vidět největšího žraloka světa. Žraloka velrybího, u kterého záleží na štěstí jestli se objeví zrovna, když tam jste vy.

My to štěstí měli. Nejen proto, že jsme takřka nedýchajíc ve vodě prožívali snad nejkrásnější zážitek v našem životě, když jsme se potápěli s tímto šedomodrým puntíkatým obrem ve volném moři. Ale taky proto, že jsme u toho a u všeho ostatního, co jsme na Filipínách viděli a zažili, byli spolu. Celá rodina ( akorát náš Kubík nám chyběl :* ).

Občas nám šel po zádech mráz, jak to všechno bylo neuvěřitelné a občas jsme měli slzy v očích, jak to bylo nádherné. A to všechno, protože jsme věděli, že právě takhle vypadají sny, které se stávají skutečností…!

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .