0
0

1.den – vyrážíme na Kili

Noc jsme jiz bezplatne v ramci zajezdu stravili v hotelu Meru Inn, ve kterem byla umistena i nase agentura. Jenom bych na okraj zminil (Houmee), ze kazde ubytovani na me zbyla vzdy ta nejlepsi postel. V Dar el Salaamu me Saddam vyhodil udajne z jeho loze, protoze vesel prvni do pokoje a noc jsem spal primo pod vetrakem rozmery pripominajicim vrtuly z Boingu 747, ktery jeste behem noci Dobros roztocil na maximum. Huraaa pro kapesniky..!!! A vcerejsi noc na me zbyla postel nad kterou byla moskitiera zavesena na asi metr nad posteli na vesaku na zdi, coz melo za nasledek, ze jsem se celou noc zamotaval do bileho zavesu a obsas jsem si pripadal jako klubajici se belasek…:) Nekterym se z jejich prominentnich posteli vubec nechtelo…. viz foto 😉

Nicmene po snidani, zabaleni nasich dvacetikilovych krosnicek a vocekovani veci z agentury, jsme se vydali autobusem plnych bubaku na cestu smerem ke vstupu do parku. Cestou zastavujeme jeste nakoupit veci osobni potreby, bez kterych je vystup nemyslitelny. Do kosiku pada Mars, Snikers, Bounty, hajzlpapir a balena voda.

Po ceste nabirame dalsi cerne kluky, kteri nam potahnou k vrcholu stany, jidlo, bombu na vareni, spacaky a hromadu dalsich vecicek. Kolik jich ve skutecnosti je, nejsme vubec schopni spolcitat, ale dle naseho sef guardra se jejich pocet bude pohybovat kolem deseti. Za cca dve hodiny dorazime k vchodu do parku, kde se pohybuje dalsi kvanta nosichtivych.

Platime entrance fee, coz je na jednoho cloveka 630 dolcu (osobne muzu rici, ze v tak drahem parku jsem jeste nikdy nebyl). Vstupni brana MACHAME nas vita.

V agenture jsme vyjednali, ze dve krosny nam ponesou nosici. Na cestu tedy vyrazime spolecne se tremi bagli a jednim malym batuzkem. Saddam a Dobros si tahnou svoje krosny sami, zbytek se stridame. Prochazime destnym pralesem, vlhko a vedro jako blazen. Po chvili se delime na dve skupinky a nase prvni grupa nasazuje dabelske tempo. Dnesni trek je planovany na ctyri a pul hodiny chuze, z 1700 m.n.m. do prvniho kempu, ktery je ve vysce 3100 m.n.m. Nase prime team dorazi po trech hodinach na misto a registrujeme se u park rangera. Nicmene nam sdeluje, ze o nasi skupine nic nevi a ze tu z nasi cetovky nikdo neni. Nastesti po pul hodine cekani dochazi prvni nosici a za nimi Saddam s Dobrosem. Vecer jsou jiz stany postaveny, davame si gabl a v osm vecer se jiz soukame do spacaku.

2.den – dobré ráno Kili

Budicek v 7:00hod nebezpecne pripomina vstavani do rachoty. Budi nas Arusha (vrchni guide) a pokousi se nas primet k dodrzeni planovaneho harmonogramu. Budicek, 7:15 zuby, 7:30 snidane, 8:00 odchod a kompletne sbaleno. Nepodarilo se! :-) A to jeste nevime, ze to tak bude kazdy den… prvni den, sme to protahli jen o pul hodiny, no booooze, dovolena!

Pozdeji jsme pochopili, ze ta ranni pulhodina nam chybi odpoledne, kde o to dele jdeme v desti. Halt to maji kluci vymakany. Nicmene vyrazime za slunecna, pekne namazat protisluncovym kremem a hura na kopec. Slunce vydrzi necelou hodinku, ale potime se pekne. Dneska je to narocnejsi, kopec se nebezpecne zveda a zveda a zveda…. :-)

Po 2 hodinach vyslapu tahame plastenky, pac Arusha hlasi „rain is coming“. Ma na to nos, aby ne, poprve lezl na Kili v 17ti letech a dneska je mu uctyhodnych 47 a beha jak mladik! 😉

Arusha je mimochodem fajnovej chlapik. Porad neco vypravi a je vtipnej. Tuhle z nej vypadlo, ze ma 5 dcer. To je naaaaahodicka, nas je taky 5. ;-)) Uci nas ruzna pekna slova ve svahilstine…jako „nataka kutomba“ ale preklad do cestiny radsi nekdy jindy. :-)

Za deste prichazime do kempu. Nosici uz tam jsou, ale stany si postavili jen pro sebe. To je zrada! Ale kdyz zahlidnou a hlavne zaslechnou nadavajiciho Arushu, stany stoji behem 10ti minut. Kemp je kamenita planina, s par drevenejma hajzl budkama a asi stovkou obrovskych zebrajicich havranu.

Davame pozdni obed a neustaleho deste ulehame k odpocinku. Dnes je aklimatizace – jsme ve 3800m.n.. Nasleduje vecere, zoubky vycistit a hura na kute. Je tu zima jak v morne. (prej se to tak rika, rika Saddam).

3.den – jak se žije na Kili

Budime se do krasneho azuroveho rana. Ale po letmem prozkoumani terenu kolem stanu vidime zmrzle kaluze vcerejsiho deste. Tentokrat si na nas neprijdou, dali jsme si budika a baleni probiha podstatne rychleji. Snidane paradni. Horka ovesna kase, toustiky, omeleta, parecek, ovoce…no jako v Alkronu. (ahooooj Pavliku).

Po vcerejsi zkusenosti s pocasim ani protisluncovy krem nevynadavame. On mimochodem pres noc zmrznul. A vyrazime jen o 15min pozdeji. Kazdy z nas ma pekne odule tvaricky a mensi ci vetsi bolesti hlavy. Jsme uz dost vysoko a je to pry normalni. Z vedlejsiho kempu se k nam pridava dvojice protrelych norskych holek (takze Norek). :-) Maji sebou i nejakyho hubenoura, ktery ovsem nic nenese. Krosny maji holky, hmmmm, ten si to zaridil. Po kratke rozmluve jedna z nich vytahuje jakousi lahvicku z bahnem, kterou koupila od mistni samanky, pry na vyskovou nemoc (bolesti hlavy a tak). Tak se nechame pomazat. Na spancich, na krku a zapesti. Smes bahynka, oleje a nejakych bylin po nas za chvilku steka a samoze to nefunguje. Tak sme aspon polovicni cernosi.

Ted se uvidi co zvladneme. Postupne stoupame az do 4600m.n., slunicko sviti, ale pekne to fuci. Uz jdeme v bundach, cepicich, rukavicich… Behem cesty nabirame vodu z horskych pramenu a pijeme po litrech. Cim vic vypijeme, tim menzi bolest hlavy. Jdeme souravym krokem. „Pole pole“ hlasi Arusha. To znamena „pomalu pomalu“. Totiz cim rychleji jdete, tim je horsi aklimatizace a muze se stat, ze nebudete schopni vyjit na vrchol.

Obed mame v balicku po ceste a do dalsiho tabora klesame na 3900m.n.. Protoze jsme sli delsi cestou nez nosici, stany jsou jiz pripravene, ceka nas horky caj a svete div se, popcorn. Sou to kouzelnici, ale film pry promitat nebudou. :-) Je krasne, tak debuzirujeme v trickach venku. Pred veceri davame rychlyho chrupika a hura na rejzi s masem a jako dezert vyborny palacinky s ovocem. Ted to mozna vypada, ze si tu zereme jak kralove, ale po celodennim vyslapu si to fakt zaslouzime.

Ja musim jit curat, tak koncime… :-)

4.den – těsně pod vrcholem Kili

Prvni ranni zprava, kterou se dozvidame je, ze v noci bylo minus 12stupnu. A to jsme 2000m pod vrcholem. Mame se na co tesit. Kazdopadne kdyz rano Cocka vylezla ze stanu rika „ty vole, normale vo pulnoci bylo takovy teplo, az jsem si podvlikacky svliknul, ale ve 4 rano uz sem si je zas voblik“ :-)

Snidane uz je skromejsi, asi dochazeji zasoby. Baleni dneska stihame na jednicku a v 8:00hod vyrazime do kopcu. Arusha tahne svuj oblibeny tranzistorak, tak za zvuku hudby a slunneho pocasi jdeme v ustrety dalsim dobrodruzstvim. Jako kazdy den mijime skupinky dalsich odvazlivcu napr. z Holadska, Kanady a nase oblibene Norky, z jiz jedna jde porad jenom v puncochacich a tricku. Ale pry je ji teplo.

Slunce nam preje az do asi 4600 m.n.m., kam dochazime okolo poledne. Pomerne rychle se zatahuje a cesta uz zdaleka nevypada tak ruzove. Nastesti je z toho jen lehky destik, nic dramatickeho. Po nekolikerem klesani a stoupani zastavujeme stejne jako vetsina ostatnich na obed v takovem ultrakopci, ze snad i polivka v taliri je tu sikmo dolu :-). Rychle se najime a vyrazime zdolat pro dnesek poslednich 800 vyskovych metru. Pred treti hodinou dorazime do posledniho vyskoveho tabora pred utokem na vrchol. Jsme zhruba v 4.800 m.n.m.. Je 6 vecer, svolavame cely nas tym na finalove foto a jdeme si lehnout. Vstavame v 23 hod a pred pulnoci nas ceka utok na vrchol. Drzte nam palce…….

5.den – summit day Kilimanžáro

Arusha nezklamal, budicek presne ve 23.00. Nekteri z nas se budi jiz drive, nervy pracuji. Nekterym pracuji i streva :-))). Rychla susenka, teply caj, vyzkouset celovky a zkotrolovat obleceni, protoze nahore muze byt i -15C. Vyrazime pomerne ostrym tempem a jiz po chvili predbihame 3 jine skupinky.(zastupy svetylek z celovek dalsich skupin pod nami jsme bohuzel nevyfotili…namaha spojena s vyndanim fotoaparatu byla prilis velika – SORRY :-))

Prvni 2 hodiny jsou celkem bez problemu, nefouka, nesnezi, sviti mesic, muzeme vypnout celovky a v tu chvili jeste netusime co mame pred sebou….Okolo pul 3 rano se pocasi zacina kazit, prituhuje, snezi a zacineme mit pocit ze uhel stoupani se blizi 90 stupnum. Nikdo z nas netusi, ze ma pred sebou zrejme nejnamahevejsi 3 hodiny sveho zivota…. Dostavuji se prvni obtize s dychanim, zazivanim a halucinacemi (cekali byste v 5400 m.n.m. ze uvidite po snehu behat mysi ???? :-)))). Tempo nasi chuze se podoba rychlosti naseho studia vysoke skoly (modri vedi:-))). Nechybi ani pohled na zaludecni stavy nekterych z nas zvenku, a dochazi nam,ze jde do tuheho. Nasledujici 2 hodiny jsou pouze o strojovem postupu smerem vzhuru jen silou vule, totalnim vycerpani, unave a temer usinani mezi jednotlivymi kroky.

Kdyz uz ani nedoufame, dostavame se na hreben a vime ze cil nam jiz neunikne. Posledni necelou hodinku lze prirovnat k primitivnimu vystupu na Petrin :-). 6.listopadu 2009 6.30 hod Summit !!!!. Fotime se na vrcholu (nechybi foto s becherovkou, plzni a lokalnim pifkem – bohuzel zmrzlym :-). Po 15 minutach se vydavame na cestu zpet, ktera neni o nic mene namahava nez cesta vzhuru… Radost z pohledu na nase stany okolo 9 rano je stezi popsatelna. Dokazali jsme to !!!!

6.den – zpět do Arushi

V sobotu rano v pohode schazime poslednich 1200 vyskovych metru a lehce po poledni opoustime hranice narodniho parku Kilimanjaro a vracime se do Arushi. Odpoledne travime smyvanim 6dennich necistot z nasich tel, coz rozhodne nejakou chvili zabere. Na druhou stranu zjisteni, ze se lze i 6 dni v kuse nemyt, je pro nektere z nas prijemnym prekvapenim :-)

Vecer nas vyzvedava Arusha (ano, nas pruvodce se jmenuje stejne jako mesto, ve kterem jsme) a vyrazime do podniku pro „lokaly“ na barbecue. Podnik se nachazi na okraji mesta a je to presne ten typ obcerstvovaciho zarizeni, kam bysme sami v noci rozhodne nevkrocili. Usazujeme se venku a tvarime se ze jsme cerny jako boty :-)))). Arusha se evidentne zna s polovinou osazenstva – coz nevime jestli je dobre nebo ne :-). Davame si pivka a po hodince (venku je uz takova tma, ze bys cernocha nevidel) jiz netrpelive pokukujeme po grilu a tesime se na nasi cast barbecue.

Najednou se Arusha zveda a rika Dobroshovi, at jde s nim. My ostatni zustavame sedet, zvedavi co se bude dit. Oba mizi ve tme a…..nedeje se nic. Jsou pryc 5 minut, 10 minut, 15 minut………Zaciname byt trochu nervozni a rikame si vtipky typu – hele, jestli tamhle v tom pytli co nesou neni rozsekanej Dobrosh :-). Po dalsich 10 minutach mu pro jistotu volame na oba mobily, abysme zjistili ze je nedostupny. V tu chvili se ze tmy vynori Dobrosh s Arushou a sibalskym usmevem na tvari, takze cekame nejakou vtipnou story:

„Ty vole, von me normalne vodvez nekam do pralesa. Vsude tma, naka vesnice, noooo ne ze bych se nebal… Me nalozil do taxiku a proste vodvez. Cekam, ze me zezadu podrizne, ale tak snad ne, je to kamos prece. :-) Se ho ptam kam jako jedem a on, ze k nemu domu pro neco a ze se nemam bat, tak povidam, ze se jako nebojim, i kdyz se jako dost bojim :-) Po 15ti minutach zastavime nekde u nakejch chatrci, vystoupime, rekne neco taxikarovi a mizi do tmy. Jdu se vycurat a premejslim kam utectu, dyby jako neco. V kapse mam na obranu asi 3000 shilinku (42Kc). Velika parada, kdyztak kata uplatim. :-) Taxik se rozjel bez nas a to uz bylo na povazenou, curam co to de, ze ho treba jeste stihnu otevrit za jizdy :-) …nastesti se jen otaci a zastavuje. Du s nim pokecat, jak se ma, co dela kdyz netaxikuje, jestli jako Arushu zna a tak. Heeeee, nezna, do pr… sem v nekde pralese, nic s sebou, vybavuju si vsechny filmy o utecich z vezeni…. Ale pohoda, Arusha prichazi a v rukach misku s nejakym testem, co pripravila jeho zena. Je to mistni jidlo s nazvem „Ugali“ (viz prvni foto), pry si ho dame k tomu masu co sme si objednali. Jedeme zpet do hospody, kde dostavam sprdaka, ze sem jel sam… no, ale kdyz Arusha rek „TY PUDES SE MNOU“ nikdo nehlasi „pojedeme dva, aby ses nepo…. strachy“. Takze sem byl proste jen u Arushi doma a tak zazvonil zvonec! :-)

http://www.jedemekolemsveta.cz/index.php/component/customproperties/tag/Afrika-Tanzanie

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .