0
0

Na ceste do Frankfurtu vedle me sedel profesor z CZU puvodem z Bolivie, takze mi let ubehl zajimavou konverzaci. Po priletu do Frankfurtu jsem mela necelou hodinu na prestup. No, jeste ze to maji v Nemecku vsechno tak prehledne, uspesne jsem vystopovala gate pro odlet do KL s Malaysian Airlines, ackoliv se nachazel na druhe strane letiste. Mela jsem stesti, misto opravdu bylo, a tak uz ted cekam na svuj boarding call s palubnim listkem v ruce:) Ale ted uz hura do Kuala Lumpur! 10 240 km

V KL jsme pristali bez problemu,a hned na letisti prvni cultural shock. Po otevreni kabinky na WC jsem si pomyslela hm, oni tu maji na zachodech i sprchy 😀 ale sprchovy kout to nakonec nebyl 😀 Pasova kontrola bez potizi, jen kufrik mi nedorazil,tak snad zitra,narozdil ode me to ve Frankfurtu nestihl;) Na letisti jsem si poridila mistni SIMku a zamirila modernim express vlakem do stanice KL Sentral. Tady me vyzvedla clenka AIESEC kt me doprovodila az do sirotcince. Metro tu nemaji,nebo aspon ne tak jak ho zname doma, tady je nadzemni,coz mi umoznilo rozhlizet se kolem zatim co jsme projizdeli KL. Pak sme jeli i taxikem a ja mela kazdou chvili reflex ze se nabourame,jezdi tu totiz vlevo 😉 V prubehu dne jsem se postupne seznamila se vsemi obyvateli sirotcince,deti tu totiz chodi do skoly na dve skupiny,jedna rano a druha odpolko,aby se vsechny do skoly vesly. Home mothers i vsichni v domove jsou moc mili,takova VELKA rodinka,jen me ceka tezky ukol – zapamatovat si vsech 20 jmen 😉 Jinak je to tu nad me ocekavani,mam tu net a deti jsou naucene si po sobe uklizet (sem by potreboval bracha) takze je tu cisto,a to opravdu cisto cisto, vic nez na koleji 😀 Jsou tu se mnou jeste 2 stazistky z Kazachstanu,pomalu mi vysvetluji co a jak:) Jinak neustale pozoruju deti a vstrebavam nove prostredi 😉 Nejmladsi je 8 let a nejstarsi 18. Uz jsem dnes i zkousela ucit,respektive delat domaci ukol s jednou princeznou,pocitali sme matiku ;p Dneska jsme meli ryzi s kari,zatim mi tu docela chutna a hlavne me nikdo do jidla nenuti;)

(23:55) hura uz privezli kufr!:)

Takze se mam fajn. Pozitri uz vyrazim na vylet s dalsi trainees :) ale ted uz spat, uvazuju o ranim behani kdyz uz mam tenisky :) Dobrou noc z KL :)

Poznejte Malajsii “za pár kaček”

Když jsem 7. července opouštěla letiště ve Frankfurtu, o Malajsii jsem toho moc nevěděla. Jediné čím jsem si byla jistá, bylo to, že po 11 hodinách letu vylezu z letadla v Kuala Lumpur, hlavním městě Malajsie, jehož obrázek jsem si před pár měsíci úspěsně vygooglila na internetu. Pocity dobrodružství se ve mě mísili s různými obavami. O tom co jsem ale v Malajsii zažila si spousta lidí může nechat jen zdát.

A proč jsem se vůbec rozhodla vyjet? Myslím, že jsem potřebovala změnu. Hledala jsem něco co by mi umožnilo posunout se dál, něco co by mi pomohlo na chvíli uniknout od všeho. Měla jsem chuť cestovat, objevovat, poznávat. Při výběru stáže bylo mým hlavním kritériem práce s dětmi, která mě baví a se kterou už mám zkušenosti. Projekt Young Visionaries, organizovaný mezinárodní studentkou organizací AIESEC v Malaysii, byl proto pro mě jako stvořený.

Do Malajsie jsem tedy přijela učit děti angličtinu, matematiku, pomáhat jim s domácími úkoly. Učení ale nebylo jedinou naplní mé stáže. Přijela jsem se také s dětmi podělit o svoji kulturu a zároveň se přiučit něco o té jejich. Po 6 týdnech jsem se vrátila domů se spoustou neuvěřitelných zážitků. Nevynechala jsem snad žádnou možnost někoho vyzpovídat a dozvědět se tak víc o různých kulturách, zvycích, náboženstvích. Poznala jsem lidi různých národností a navázala nová přátelství s úžasnými lidmi z různých koutů světa.

Rumah Kasih a moji andílci

Rumah Kasih znamená v překladu něco jako “dům plný lásky”. V tomto domově, jehož chod zajišťovali dvě “house mothers” a několik dalších dobrovolníků a sponzorů, jsem 6 týdnů žila spolu s 20 děvčaty ve věku 8-18 let. Hned první týden mě čekal těžký úkol a to zapamatovat si všech těch 20 podivně znějících dívčích jmen. “Study time”, což byla moje hlavní pracovní doba, jsme měli na programu 3x denně (3h dopoledne, 2h odpoledne a 1,5h večer). A tak jsem musela být hodně kreativní a přicházet s novými nápady, jak své studenty přimět k soustředění a zábavnému učení.

Dokonce 8-mi leté holčičky tu uměly aspoň trochu anglicky a tak jsem polopaticky vysvětlovala hodiny, zlomky, dělení, násobilku, gramatiku apod. Po 6 týdnech mám pocit, že jsem dost posunula hranice své trpělivosti a rozvinula si schopnost zachovat klid a optimistickou náladu i v náročných situacích, kdy už vám jde ze všeho hlava kolem 😉 Ale i když mě moji “andílci” občas vůbec nešetřili, bylo fajn být součástí této “velké rodinky”.

První týden aneb kam jsem se to vlastně dostala ?!

všechno zvyknout. Časový posun +6h v kombinaci s horkem, vlhkostí vzduchu a poměrně psychicky vyčerpávající práce měli za následek, že už kolem 10 večer jsem se nemohla dočkat až sebou praštím do postele. Spala jsem bez jakékoliv přikrývky, v pokojíku spolu s dalšími 8 dětmi. Větráky, které byli naší jedinou “zbraní” proti vedru, jsem si záhy oblíbila jak ve dne tak i v noci. Děti měli talent mě každé ráno probudit už v 6:30 a tak jsem využívala příjemně “chladných” teplot k pravidelnému rannímu běhání. Přes den jsem se vyhýbala pobytu venku a ačkoliv jsem normálně milovník sluníčka, měla jsem radost když se obloha na chvíli zatáhla a přišla bouřka, která tohle horké klima aspoň trošku zchladila.

Dalším šokem pro mě byla extrémně pálivá kuchyně. Občas jsem měla pocit, že mi snad hoří v puse. Kdo mě zná, ten dobře ví, jak panicky jsem se dřív pálivému jídlu vyhýbala. Ale zvykla jsem si a nakonec mi “ohnivá” strava opravdu zachutnala až jsem začala vyzvídat a zapisovat recepty. Na rýži, kterou jsou tu schopni jíst 3x denně, jsem ale rezignovala už po prvním týdnu. Nejvíce jsem si užívala čerstvého ovoce jako je papája, mango nebo ananas, které bylo k dostání za pár korun na večerních trzích, kam jsem se vždycky hrozně těšila.

Poznejte Malajsii “za pár kaček”

Vysoké mrakodrapy, nespočetné množství 10-ti patrových nákupních domů, tucty lidí a nikdy nemizící zápcy. Kuala Lumpur na mě působila dojmem moderní džungle, ze které jsem vyrážela za dobrodružstvím do různých částí Malajsie. Nechtěla jsem promarnit ani minutu času, který jsem měla na objevování této, pro mě neznámé, země. Každý volný víkend jsem tedy trávila cestováním, pro které tu nemusíte sahat hluboko do kapsy :). Pomocí mého iPhonu jsem surfovala na internetu a vyhledávala různá dopravní spojení, mapy a cestovatelská doporučení. Relaxovala jsem na nádherných tropických ostrovech, ochutnala čaj na skutečných čajových plantážích, nebo “vyrazila na túru” do džungle, kde se mi podařilo na vlastní kůži “pocítit“ místní pijavici ;).

Navštívila jsem spoustu budhistických a hinduistických chrámů, které ke mě pokaždé promlouvali svou osobitou vůní a atmosférou. V moři se mi podařilo “nakopnout” menší medúzu, zatímco jsem s údivem pozorovala místní muslimy, kterým nedělá problém chodit plavat třeba v riflích nebo jiných zvláštních plaveckých úborech. Velkým zážitkem pro mě byl i výlet do Singapuru, kde vám na hranicích zabaví i tu nejposlednější žvýkačku v balíčku, aby jste jim v té maličké zemi nedělali bordel :)

Stojí to za to !

Rozvojová stáž v Malajsii mě hodně naučila, a to nejen o Malajsii, ale i o mě samotné. Stala se pro mě životním dobrodružstvím, na které budu pokaždé ráda vzpomínat.

http://www.nazkusenou.cz/poznejte-malajsii-za-par-kacek-a410.html

http://miska-travels.blogspot.cz/2010/07/cesta-do-malajsie-prvni-dojmy.html

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .