Turecká kuchyně patří spolu s čínskou, italskou, francouzskou a mexickou k pěti nejbohatším na světě. Jejím základem jsou hlavně recepty, pocházející z dob osmanských Turků, kteří byli přirozeně v průběhu historie ovlivňováni balkánskou a středovýchodní kulturou. Stejně jako je rozmanitá geografie Turecka, tak i jídla v jednotlivých regionech se od sebe markantně liší.
Asi nejtypičtějším a zároveň nejznámějším jídlem je kebab. Tradiční döner kebab – otáčený kebab, je velmi oblíbený také v zemích západní Evropy. Připravuje se z telecího masa. Při návštěvě Turecka však döner kebab raději nejezte. Jednak proto, že si jej můžete koupit i doma, ale hlavně proto, že v letních měsících může být tento pokrm zdrojem nějaké nákazy. My jej jedli a nic se nám nestalo, ale slyšeli jsme o několika případech, kdy lidem nebylo moc dobře… Zda to riskovat, necháváme na uvážení každého 🙂
Jestli přesto budete mít na kebab chuť, zajděte si do kamenného občerstvení a dejte si iskender kebab. Je to směs masa s opečenou zeleninou, jogurtem a rýží. Chuť je nesrovnatelně bohatší a cena také není nijak drastická, kolem deseti lir.
K dalším velmi oblíbeným pokrmům dnešního Turecka patří karbanátky (köfte).
Pokud budete chtít při své dovolené nasát co nejvíce turecké atmosféry, navštivte jednu z restaurací ze sítě Sultanahmet Köftecisi. Vedle velmi chutných karbanátků vám zde nabídnou všechny chody, připravované podle klasických receptů.
Kulinářská pestrost turecké kuchyně si to může rozdat s každým jiným středozemním státem. Je také, pro lidi ze středomořské oblasti, dobře stravitelná a málokdy překořeněná. Původ mnoha tureckých jídel sahá až do dob mladých nomádských tureckých národů – například různé druhy chleba pečeného v hliněných pecích, jogurtové pokrmy nebo jídla ze skopového masa. Tyto tradice se později spojily s kuchařským uměním maloasijských pobřežních kultur, především s jejich variantami úpravy ryb. V osmanských dobách se přidaly vlivy z Evropy a severní Afriky. Bylo prokázáno, že některé kuchařské recepty pocházejí dokonce z římských dob.
Pro tureckou kuchyni je typická její náročná a časově dlouhá příprava a to i jednoduchých pokrmů. Kdo někdy viděl tureckou ženu v domácnosti při přípravě zelných či vinných listů pochopí, že Turci tráví hodně času u večeře, v rodině nebo v restauraci. Snídaně bývá málo vydatná. K bílému chlebu se podává ovčí sýr, olivy a marmeláda. V poledne se většinou jí jen polévka a poté lehké zelné pokrmy.
V turistických centrech na pobřeží Středozemního moře byla tradiční kuchyně často nahrazena mezinárodními jednotnými pokrmy. Vydatné švédské stoly prázdninových středisek nabízejí vše od různých druhů pečiva, ovoce, přes sýry a zákusky, až po vajíčka v nejrůznější úpravě.
Pro mnohé představuje studený předkrm – mezeler – vrchol turecké kuchyně. Na stolech najdete zeleninu všeho druhu v nejrůznějších úpravách. Většinou bývá naložena v olivovém oleji. Dále pak nechybí krabi, mušle, kalamáry, humus – pyré z hrachu, nejrůznější sezónní saláty a paštiky v listovém těstě. V tavernách si pochutnáte na mezeleru raki (vysoce procentní vinný destilát, aromatizovaný anýzem). Raki se výborně hodí ke krémovému ovčímu sýru a medovému melounu.
Turci očekávají, že jídlo bude chutnat podle hlavní suroviny. Tato chuť nebude přehlušena chutí omáček nebo kořením. Jehněčí nebo hovězí se proto, většinou lehce kořeněné, griluje nebo peče na špízu. K masu se obvykle podává salát a rýže, bulgur (hrubě šrotovaná pšenice) nebo brambory. Kromě fastfoodové varianty, s jemně krájeným gyrosem v chlebu (pide), existují tucty jiných možností k přípravě masa.
Z východní Anatolie přichází variace patlucan kebab (lilky na špízu plněné mletým masem) nebo sac kebab (na kousky nakrájené jehněčí se žampiony a rajčaty, opékané na pánvi). Drůbež se peče většinou v peci.
Na pobřeží převažují na jídelníčku pokrmy z ryb a mořské plody. Zde vám také nabídnou čerstvého humra. Obyvatelé severního pobřeží údajně znají více než 40 druhů přípravy slavné sardinky z Černého moře.
Také zákusky poskytují mnoho příjemných překvapení. Velice oblíbené jsou lehounké druhy pečiva z listového těsta. Nesmí chybět ani cukrovým sirupem zalité sladké paštiky a čokoládové pudinky. Tyto dezerty bývají většinou obohaceny šťavnatým ovocem, například medovým a vodním melounem, hroznovým vínem,, broskví, někdy také černými morušemi. Nakonec se hodí šálek turecké kávy moka – türk kahvesi. Můžete si ji objednat sade – neslazenou, orta – středně sladkou nebo sekerli – slazenou.
Tureckým národním nápojem je však čaj – cay. Podává se v malých sklenicích a sladí se podle libosti. V Turecku se také začala pít rozpustná káva a výrobky mezinárodních řetězců. Stolní voda se jmenuje – su, sodovka je – soda. Z vody a jogurtu se mixuje jogurtové mléko – ayran. Zahraniční vína objevíte pouze v exkluzivních podnicích. Zato domácí značky Doluca nebo Kavaklidere patří k solidním stolním vínům. Z piva se velmi doporučuje značka Efes. Ne všude se rozlévá alkohol, platí to hlavně pro centrální a východní města Anatolie.
Turecká kuchyně a její typická jídla
- Aci – červená paštika z velice ostrých dederonů
- Achtapod salatasi – kroužky z chobotnic, naložené v oleji se zelenými olivami
- Arnavud cigeri – pečené studené kousky jater s cibulí
- Baklava – velmi tenké listové těsto, máčené v medu
- Balik izgara – ryby (zejména mečouni, pstruzi, kambala, parmice, ančovičky, sardinky)
- Biber dolmasi – paprikové lusky
- Borek – kypré lístkové těsto se sýrem, případně bylinkami
- Čerkez tavugu – čerkeské kuře, kousky kuřete ochucené česnekem a paprikou
- Cig köfte – ostře kořeněné kuličky ze syrového mletého masa – jediné jídlo, které připravují v Turecku muži
- Corba – polévka kirmizi mercimek čorbasi = čočková polévka
- Etli lahana dolmavi – kapusta plněná mletým jehněčím
- Dönercis – pečené jehněčí, podávané na chlebě nebo s rýží
- Dolmasi – plněné vinné listy
- Grilovaná zelenina (boby, rajská jablíčka, papriky, lilky, cukina, špenát, zelí)
- Ic pilav – rýžový pokrm s rozinkami, játry a hráškem
- Iskembe corbasi – držťková polévka, která se jí především ráno, po dlouhém a veselém večeru
- Iskender kebab – plátky döneru na chlebové placce s jogurtem, polité máslem
- Imam bayildi – lilek plněný rajčetem a cibulí
- Helva – „turecký med“, oblíbený moučník, především po rybě
- Karni yarik – baklažány plněné cibulemi a mletým masem, které se jí teplé
- Laymakli cevizli mus – plátky banánů s vlašskými ořechy a domácí šlehačkou
- Kebab – odkrajované plátky jehněčího (případně kuřecího) masa z grilu, podávané s opečenou zeleninou
- Köfte – národní jídlo z malých grilovaných nebo na pánvi opečených kuliček z mletého masa
- Kumpir – brambora vyplněná bramborovou kaší se sýrem a máslem, posypaná směsí zeleniny.
- Kuzu tandir – jehněčí kýta z kamenné pece
- Lahmacun – jakási turecká varianta pizzy, tenké těsto je potřeno směsí mletého masa a zeleniny. Obvykle se ochucuje citrónovou šťávou
- Manti – ravioli s česnekovým jogurtem a čerstvými mátovými listy
- Mucver – cukinová palačinka
- Muhallebi – mléčný pudink ze škrobu, rýžové mouky a rýže
- Mořské plody – nejčastěji chobotnice (ahtapod), oliheň (kalamár), krevety (karide), mušle (midye)
- Palamut – tuňák jekerda – uzený tuňák
- Patlican salatasi – salát z ovčího sýra a baklažánů, grilovanýna dřevěném uhlí
- Pilav – rýže (často např. s ořechovými nebo piniovými jádry)
- Pide – chlebová placka pokrytá masem, zeleninou a sýrem
- Pilič – grilované kuře
- Pitzola – jehněčí kotlety
- Sigara böregi – ruličky v listovém těstě, plněné ovčím sýrem a petrželí
- Tarama – kaviárová jogurtová pomazánka, často dochucená česnekem
- Tzatziki – jogurt s okurkou a česnekem
- Sigara böregi – ruličky v listovém těstě plněné ovčím sýrem a petrželí
- Sis kebab – jemné kousky jehněčího masa grilovaného s rajčaty, cibulí a paprikou
- Uskumru dolmavi – makrela plněná piniovými jádry