Istanbul

Istanbul je město, postavené na dvou kontinentech. Je nezkrotným srdcem Turecka. Bylo známo jako Konstantinopol, a to v době, kdy bylo hlavním městem byzantského impéria, pak však následovala vláda Osmanů. Istanbul, Konstantinopol, Byzantion či Cařihrad, všemi těmito názvy se toto město pyšnilo. Mělo se také stát hlavním městem Turecka, k moci se však dostal reformátor Atatürk a zvolil si za své sídlo, a zároveň hlavní město, Ankaru. Istanbul na úžině mezi Evropou a Asií mu připadal příliš kosmopolitní. Dnes Istanbul doslova spojuje Východ se Západem.

Istanbul – stará část

Roku 330 založil císař Konstantin město Konstantinopol jako druhé hlavní město římské říše. Až do 11. století byla Konstantinopol hospodářským centrem celé byzantské říše. V období křižáckých výprav, ve 12. století, byla dobyta. V následujících desetiletích hospodářsky i kulturně upadala. Roku 1453 obsadila město vojska sultána Mehmeta II. Konstantinopol dostal jméno Istanbul a stal se hlavním městem osmanské říše.

V 16. a 17. století byl Istanbul největším městem světa. V roce 1923 zanikl sultanát a po vyhlášení republiky přestal být hlavním městem země. Dodnes však přetrvává jeho hospodářský, kulturní a společenský význam.

Moderní čtvrť Istanbulu

Podobně jako spousta dalších historických měst se i Istanbul dělí na moderní a starou část. Zajímavé jsou obě, ať už pro architekturu obou z nich tak i z hlediska kontrastu, které tyto dva, stovkami let oddělené, části jednoho města představují. Vyhraďte si určitě dostatek času na poznání obou z nich. Třebaže zajímavější je jistě část historická, byla by škoda si nechat ujít moderní čtvrť s mrakodrapy, kde budete mít pocit, že jste se ocitli v úplně jiném městě v úplně jiné době.

Staré město Istanbulu

Palác Topkapi

Sídlo osmanských vládců po dobu více jak 400 let. Stavba nevznikla podle jednotného stavebního plánu, ale vyrostla za rozsáhlými zdmi postupně jako změť bran, dvorů a pavilonů v zeleni. Původní stavba byla zahájena v roce 1459, z nařízení sultána Mehmeta II, dobyvatele byzantské Konstantinopole. Po pádu sultanátu, v roce 1923, se palác Topkapi stal muzeem. K vystaveným cennostem patří šperky, keramika, sbírka zbraní, osmanské miniatury, kaligrafie a relikvie proroka Mohameda.

Palác Topkapi v Istanbulu

Součástí paláce tvoří řada zajímavých míst, k nimž patří:

Dvůr janičářů

Janičáři byli elitní vojáci, kteří sloužili jako sultánova stráž. Tito vojáci byli původně dětmi křesťanů, jež byly násilím odebrány svým rodičům. Nejeden rodič a často i celá vesnice v tom viděli štěstí, pro sebe i pro chlapce. Vybíráni byli jen ti nejbystřejší a nejsilnější. Dostalo se jim té nejlepší výchovy v duchu islámu, v duchu věrnosti k sultánovi. Ti nejlepší byli dokonce vychováváni se sultánovými syny. Pro jejich další kariéru pak byly rozhodující jejich schopnosti. Po čtrnácti letech výchovy se stal janičářský kadet důstojníkem, úředníkem nebo sultánovým služebníkem.

Janičáři měli velké možnosti a z jejich řad vyšly i slavné osobnosti tureckých dějin, jako byli velkovezíři Lufti Paša a Sokollu Mehned, finanční génius Rüstem Paša i největší stavitel osmanských dějin Sinan. Nejeden janičář se honosil titulem aga, jenž označoval nižší a střední důstojníky armády. Ti kdo získali významné postavení ve vojensko-lenním systému, psali za své jméno bej. Bej však nebyl titul dědičného šlechtice, ale muže spravujícího sandžak (okres). Za to dostával pevně stanovený důchod. Zároveň byl povinen vést do války určitý počet vyzbrojených mužů. Tento tradiční vojensko-lenní systém má své kořeny již v seldžutských dobách.

V osmanské říši vládla neobyčejná tolerance. Nemuslimové mohli žít svým životem, vyznávat své náboženství a učit děti svému jazyku. Dvůr sloužil janičářům jako služební prostor, shromaždiště a jídelna pod širým nebem. Tady dostávali své jídlo. Většinou se podával pilav – rizoto ve velkých miskách. Když byli nespokojeni, převraceli velké kotle s jídlem a tloukli miskami do kamenné dlažby, dokud sultán nevyhověl jejich přání.

Brána pozdravů

Branou pozdravů směl na koni projet pouze sultán. Ostatní museli pěšky.

Brána pozdravů v paláci Topkapi v Istanbulu

Nádvoří Divánu – státní rady

Právě na tomto nádvoří se slavil nástup nového sultána na trůn a také se zde slavily ty nejvýznamnější ceremonie. Při řadě ceremoniálů na tomto náměstí byly přítomny tisíce lidí, často oblečených do krásných oděvů.

Pavilón Kubbealti

Zde řídil velký vezír zasedání státní rady. Sultán se zasedání osobně nezúčastňoval, ale občas sledoval průběh zasedání, ukrytý za závěsem u zamřížovaného okna naproti vchodu. Právě na tomto místě bylo rozhodováno o chodu celé země.

Harém

Život v harému byl řízen podle tradičních zvyklostí a pod přísným dohledem sultánovy matky. Byla to vlastně ona, kdo řídil sultánův privátní život. Harémové ženy byly většinou kupovanými či darovanými otrokyněmi. Nejžádanější byly čerkeské dívky ze severního Kavkazu, pro svou příslovečnou krásu. V harému se učily islámu, etiketě, hudbě, tanci a vyšívání. Sloužily sultánovým manželkám, dětem i sultánově matce a pokud se osvědčily, také samotnému sultánovi. Muslimská víra dovoluje mužům mít čtyři manželky a tolik milenek, kolik si můžou dovolit vydržovat. V některých letech patřilo sultánovi i několik set milenek, většinou cizího původu. Harém řídila valide sultan, čili sultánova matka, za pomoci sboru četných eunuchů. Pokud sultánova manželka porodila syna, dostala titul haseki sultan. Pokud se narodila dcera, dostala titul haseki kadin. Osmanský panovnický rod neuznával nástupnictví prvorozeného syna. Sultánem se mohl stát kterýkoliv ze sultánových synů. Každá ze sultánových manželek se snažila udělat všechno proto, aby se sultánem stal její syn, čímž by se ona stala valide sultan. Kromě sultána, jeho žen a milenek žili v harému také princové. Ti ale pouze do věku 11 let věku.

Brána blaženosti

Zde přijímal nově zvolený sultán hold svých poddaných. Sem přicházel, s praporem proroka Muhammada, na setkání se svými generály při vyhlášení války. Na nádvoří se každoročně během festivalu hraje Mozartova opera Únos ze Serailu.

Audienční sál

Zde se přijímali vyslanci a výjimečně i sultánovi poddaní se svými stížnostmi. K sultánovi se směli přiblížit pouze beze zbraní a v doprovodu bílých eunuchů, kteří dotyčného drželi za ramena. Pokud před sultánem poddaný nepoklekl, byl k tomu donucen. Sultán seděl na trůně a prohlížel si dary.

Audienční sál v paláci Topkapi

Rozmluva mezi sultánem a vyslancem byla vedena vždy prostřednictvím tlumočníka a to i v případě, že sultán ovládal příslušný jazyk. Dvorní etiketa nedovolovala, aby se vyslanci obraceli na sultána přímo.

Pavilon Mecidiye Köskü

Byl dobudován až v roce 1861 architektem Abdulmecidem.

Mustafa Paša Köskü.

Zde se nacházela pracovna sultánova osobního lékaře, který musel být vždy židovského původu.

Některá další zajímavá místa paláce Topkapi

Jerevanský pavilon
Bagdádský pavilon
Obrázkový sál
Mešita eunuchů

Muzejní komplex

Nedaleko paláce Topkapi jsou umístěna nejdůležitější istanbulská muzea.

Archeologické muzeum

Patří k nejatraktivnějším muzeím. Nachází se zde jedna z největších sbírek helénského umění, v níž je mnoho zachovalých předmětů ze starověku, z řeckého i římského období. Je zde vystaven sarkofág Alexandra Velikého z konce 4. století před naším letopočtem, socha boha Bese z Kypru a další vzácná díla.

Archeologické muzeum v Istanbulu

Muzeum starého orientu

Nalézá se v budově z 19. století. Najdeme zde exponáty ze starého Egypta, Mezopotámie a Arabského poloostrova. Kromě jiného se tu nachází i tabulky s klínopisným textem Chammurabiho zákoníku. Je to nejstarší známá mírová smlouva (kazašská smlouva) z roku 1269 před naším letopočtem. Uzavřel ji egyptský faraon Ramses II. s chetitskou říší. Vystavené tu je i velké množství předmětů a výrobků z období asyrské a chetitské říše.

Hagia Sofia

Hagia Sofia je chrám postavený na troskách křesťanských kostelů, jež byly zbořeny. První kostel tu stál již v roce 327, za vlády císaře Konstantina, zakladatele byzantské říše. Tento kostel však podlehl požáru. Císař Justinián si přál, aby v jeho městě vyrostl největší chrám křesťanského světa, který by předčil i slavný Šalamounův chrám v Jeruzalémě. Po dobu pěti let tu, pod vedením architektů Isidora z Milétu a Anthemia z Trallei, pracovalo deset tisíc dělníků. Když byla 27. prosince roku 537 stavba dokončena, zvolal prý nadšený císař – ŠALAMOUNE, NYNÍ JSEM TĚ PŘEKONAL!

Hagia Sofia

Po dobytí Konstantinopole Mehmedem Dobyvatelem, byla Hagia Sofia přeměněna na mešitu. Sultán osobně dohlížel, aby slavná díla minulosti nebyla zničena, ale pouze zabílena. Byly přistavěny minarety, mauzoleum a kašna. Jako mešita sloužil chrám až do roku 1934. Poté byl, na Atatürkův příkaz, přeměněn na muzeum. Kolem chrámu se táhne zeď, za níž se nacházejí památky z osmanského období. Hned za vchodem se nachází pavilon s hodinami, vedle stojí čtyři mauzolea s hroby 11 princů. Ze sultánů je zde pohřben Mehned II., Selim II. a Murad III.

Modrá mešita

Mešita je nejdůležitější islámskou modlitebnou v Istanbulu, místem, odkud se vydávají poutníci na cestu do Mekky. Modrá mešita pochází z let 1609 – 1616. Je jedinou mešitou Istanbulu se šesti minarety. Skládá se z modlitebny, sloupového nádvoří a mauzoleí. Modlitebna má rozměry 64×72 metrů a je překlenuta kopulí, vysokou 43 metrů, o průměru 22 metrů. Stěny jsou pokryté dlaždicemi zelené a modré barvy, na nichž se odráží světlo.

Modrá mešita Istanbulu

Celá mešita je tak prostoupena modravým světlem. Barevnost interiéru zvyšují skla v 260 oknech. Důležitou součást mešity tvoří mihráb. Je to výklenek ve stěně, ukazující směr věřícím k Mekce. Z kazatelny z bílého mramoru se vyhlašovala důležitá státní rozhodnutí, jako například rozpuštění janičářů v roce 1826. Ve svatyni vedle modlitebny se nalézají mauzolea Osmana II., Ahmeda I. a Murada IV. ze 17. století. Ke každé mešitě, tedy i Modré mešitě, patří lázně. Věřící tu každý pátek, ve svatý den, konali očistu.

Interiér Modré mešity

Do mešity se vchází bočními dveřmi, kde obsluha bezplatně převezme boty do úschovy. Návštěvníci, kteří jsou nevhodně oblečeni, si za malý poplatek mohou vypůjčit vhodný oděv. Ženy musí mít šátkem zakrytou hlavu. Tato pravidla platí pro všechny mešity. Za návštěvu Modré mešity se vstupné nevybírá.

Hipodrom

Hipodrom se nachází mezi Modrou mešitou a ulicí Atmeydani Sokak. V období Byzantské říše býval městským hříštěm. Byl založen v roce 203 Septimem Severem. Za předlohu mu posloužil římský Cirkus Maximus. Na severní straně se nacházelo 40 řad sedadel, kde mohlo pohodlně zasednout až sto tisíc diváků. Vedle pořádání vozatajských závodů a dalších slavností se zde řešily také státní problémy. Prováděly se zde i popravy. Ze sochařské výzdoby se zachoval Egyptský obelisk z doby faraóna Thutmose III. z 15. století před naším letopočtem. Jeho výška dosahuje 15 metrů. Byl vytesán z jednoho kusu kamene. Další obelisk je vysoký 32 metrů a pochází z 10. století před n. l. Vytvořen byl z velkých vápencových desek, na nichž byly přichyceny desky bronzové. Jednou z nejstarších památek města je Hadí sloup, pocházející z Delf. Byl sem umístěn již v roce 479 před naším letopočtem. Podstavec zůstal v Delfách a sloup sem dal přemístit císař Konstantin.

Muzeum islámského a tureckého umění

Na západní straně Hipodromu stojí palác Ibrahima Paši, z roku 1524. Dnes se v něm nachází muzeum. Velký vezír Ibrahim Paša se stal obětí intrik sultánovy manželky Roksolany a na rozkaz sultána Sulejmana Nádherného byl popraven.

V muzeu si můžete prohlédnout poklady islámského umění počínaje 17. stoletím, sbírky perských a tureckých miniatur, vzácné koberce, výtisky koránu, arabskou kaligrafii a předměty ze slonové kosti, kovu a skla. V nižším patře objevíte etnografickou sbírku, obsahující mimo jiné zachovalé stany kočovných nomádů, vesnickou chalupu a předměty zemědělského charakteru. Popis jednotlivých exponátů je v turečtině a angličtině. V prvním patře se promítají filmy. Mimo jiné vysvětlují význam sultánské tugry – monogramu a fermatu průvodního listu.

Zatopený palác

V podzemí paláce byla kdysi podzemní zásobárna pitné vody pro obyvatele města v době obležení. Byla zřízena v roce 527 na příkaz císaře Justiniána. Klenba zásobárny vody, o ploše 141×73 metrů, je podepřena 336 sloupy, které jsou osm metrů vysoké.

Zatopený palác

Podzemní prostory jsou zpřístupněny, osvětleny a z reproduktorů se line klasická hudba.

Krytý (Velký) bazar

Najdete tu přes 4 tisíce obchodů a obchůdků, vlastní mešity, banky, směnárny, policejní stanice, restaurace i řemesnické dílny. Nazýván je rovněž velkým bazarem.

Bazar stojí na místě tržiště z byzantské doby. Pozdější dřevěná tržnice v roce 1651 vyhořela a na jejím místě byla postavena tržnice kamenná. Ulice v tržnici jsou uspořádány podle druhu prodávaného zboží. Je tu i Zlatnická ulice, ulice s koženým zbožím, koberci a mnoho dalších. Samozřejmostí je smlouvání a ten, kdo se nebojí, může nakoupit i za polovinu.

Krytý (Velký) bazar

U klenotníků nečekejte ceny, protože se platí za váhu.

Při návštěvě bazaru si dávejte zvýšený pozor na osobní věci.

Bajezidova mešita

Bajezidova mešita je první velkou mešitou vystavěnou Osmany v Cařihradu. Pro sultána Bajezida II. ji navrhl architekt Hayrettin. Byla postavena v letech 1497 – 1505. Její styl napodobuje styl chrámu Hagia Sofia. Zaujme vás především jemně zdobený vstupní portál, sloupové nádvoří, kašna k rituálnímu omývání a světlý interiér. Ten je zaklenutý mohutnou kopulí s 20 okny a polokopulemi.

Sulejmanova mešita

Tato největší istanbulská mešita se nachází severně od univerzity. Je dosažitelná z Bajezidova náměstí, po ulicích za univerzitním komplexem. Byla postavena v polovině 16. století architektem Sinanem, pro sultána Sulejmana I. Leží na jednom z istanbulských vrchů a je výborným orientačním bodem v okolí zálivu Zlatý roh.

Sulejmanova mešita ve městě Istanbul

V komplexu se nalézá modlitebna, čtyři minarety, lázně, kuchyně, škola a knihovna. Zaujme vás i nádvoří s 24 antickými sloupy z bílého mramoru a červené žuly, pocházejících z Hipodromu. Hlavní sál modlitebny, o rozměrech 57×60 metrů, je zaklenut kopulí o průměru 26 metrů. Kopule dosahuje výšky 53 metrů. Z vnitřního vybavení vás jistě zaujme mihráb, zpěvácké tribuny a pěkné obklady stěn. Celková výzdoba je střízlivá, prostá. Mešita na vás zapůsobí spíše svou mohutností.

K mešitě přísluší i hřbitov, kde architekt Sinan vystavěl jedno z nejkrásnějších mauzoleí. V něm je pohřben sultán Sulejman I. a jeho nejmilejší žena Haseki Hürem Sultan. Pohřben tu je i sám stavitel.

Princova mešita

Princovu mešitu postavil rovněž stavitel Sinan, v letech 1544 – 1548, na příkaz sultána Sulejmana I.. Zajímavá je výzdoba modlitebny a nádvoří zaklenuté 16 kopulemi. Je zde pohřben princ Mehned (Sulejmanův syn), jeho bratři a sestry, ale i velký vezír Rüstem Paša.

Nová mešita

Byla vystavěna v letech 1597 – 1663 architektem Davut agou. Patří k nejhezčím budovám v Istanbulu. Pozornost si zaslouží harmonické nádvoří s 34 kopulemi a vnitřní výzdoba modlitebny.

Nová mešita v Istanbulu

Nádherná je keramická výzdoba stěn, bohatě zdobený mihráb, malby na skle, kazatelna a vedlejší místnosti, kde sultán odpočíval se svým doprovodem před pobožností.

Egyptský bazar

Součástí Nové mešity je Egyptský bazar, postavený v 17. století. Výnosy, respektive nájemní poplatky z obchodu, sloužily k finančnímu zajištění chodu mešity. Byl vystavěn pro Egypťany a kupce z Východu, kteří zde nabízeli vonné masti a koření. Dnes se tu prodává tradiční zboží i výrobky z dovozu. Nachází se zde i největší potravinový trh ve městě.

Vítězná mešita

Mešita je vlastně byzantským kostelem z 12. století, k němuž byl přistavěn minaret. Stavba, hlavně uspořádání kopulí, připomíná stavby v Řecku či Bulharsku. V roce 1591 dal sultán Murad III. přeměnit kostel na mešitu.

Městské hradby

Stavba hradeb trvala celá staletí a kdysi obepínaly celé město. Turisticky nejatraktivnější je Zemská hradba mezi Zlatým rohem a Marmarským mořem. Je dlouhá 7 kilometrů. Kdysi chránila město před nájezdy z pevniny. Jižní část, mezi pevností a palácem Tekfur, byla postavena v letech 413 – 447, za císaře Theodosia II.. Severní část, končící u Blachern, byla dostavěna za císaře Manuela I. Hradby mají dva pásy zdí. Vnitřní je vysoký 13 metrů a je zesílen 96 věžemi až 30 metrů vysokými. Vnější dosahuje výšky 8 metrů a má celkem 82 věží, vysokých 10 metrů. Do města se vstupovalo několika branami: Atlikkapi, Belgradkapi, Silivrikapi a Mevlanakapi.

Pevnost sedmi věží

Pevnost se tyčí na břehu Marmarského moře a je poněkud vzdálena od památek v centru Starého města. Své jméno pevnost dostala podle charakteristických věží. Za Byzantské říše zde byla Zlatá brána, kde začínala triumfální cesta, končící až v císařském paláci. Původní bránu nahradily hradby, a proto byla vystavěna Nová Zlatá brána. Za obléhání Konstantinopole Turky byla silně poškozena. Sultán Mehned II. ji dal znovu vystavět a umístil v ní pokladnici.

Pevnost sedmi věží v Istanbulu

V domě osmanské říše tu byli vězněni vyslanci a poslové různých evropských zemí, se kterými byla osmanská říše zrovna ve válečném stavu. Ve Věži vyslanců můžeme spatřit na stěnách mnoho nápisů v němčině a latině. V roce 1622 tu byl popraven sedmnáctiletý sultán Osman II. jako viník povstání janičářů. Nejhezčí výhledy na pevnost jsou z věže sultána Ahmeda III. nedaleko brány.

Nové město Istanbulu – Beyoglu

Zátoka Zlatý roh

Zátoka Zlatý roh odděluje Staré město od Nového města. Využívala se jako ideální přístav již v době Byzantské říše. Dnes jsou tu pouze přístaviště výletních lodí a trajektů, zajišťujících dopravu v regionu Velkého Istanbulu.

Zátoka Zlatý roh

Zátoku překlenují tři mosty.

Galatský most (Galata köprüsü)

Galatský most se nachází v místech, kde již sultán Bajezid II. chtěl postavit kamenný most, jehož architektem měl být Michelangelo Buanarotti. Ze spolupráce ale sešlo. Od roku 1845 zde stál dřevěný most, který byl nahrazen v roce 1912 železným, složeným z 22 pontonů. Ty se dají během několika minut rozpojit a umožnit tak lodím vjezd do zátoky. Most se otevírá každé ráno od 4.30do 5.30 hodin. Je dlouhý 468 metrů, široký 28 metrů a zatímco po vozovce jezdí tramvaje i auta, v nižším patře jsou obchůdky a kavárničky.

Panorama Istanbulu, přes řeku vede Galatský most (Galata köprüsü)

Následuje prostřední Atatürkův most (Atatürk Köprüsü) a Tatinův most (Fatih Köprüsü) na konci zátoky.

Vojenské muzeum

Muzeum se nachází asi kilometr severně od náměstí Teksim, za hotelem Hilton. Má dvě části. Do novější budovy se vchází z ulice Cumhuriyet Caddesi. V přízemí objevíte expozici různých druhů zbraní a sbírky dávných i současných vojenských uniforem. Ve skleněných vitrínách jsou vystaveny bohatě zdobené polní sultánovy stany, které obýval při svých válečných taženích. V horním patře uvidíte vystavené osmanské stany a několik císařských pavilónů i památkový pokoj slavného generála Atatürka.

Vojenské muzeum v Istanbulu

Sbírky staré části muzea obsahují velké množství byzantských, seldžutských a osmanských zbraní, z nichž nejcennější jsou kolekce šavlí, mečů a přileb. Mezi vzácné exponáty patří ohromný řetěz, který v roce 1453 natáhli obyvatelé města přes zátoku Zlatý roh, aby zabránili loďstvu sultána Mehmeta Dobyvatele vplout do přístavu.

Lázně Galatasaray

Lázně se nacházejí před náměstím Galatasaray. Patří mezi nejlepší lázně ve městě, s bohatou mramorovou výzdobou a pohodlnými kabinkami. Je to i místo odpočinku, kde si můžete po koupeli nebo masáži v klidu vypít šálek výborného čaje. Poskytují se zde i služby pro nás často nezvyklé jako například čištění obuvi.

Klášter tančícího derviše

Jedná se o budovu Muzea osmanské literatury (Divan Edebiyati Müzesi). V muzeu se každou neděli koná rituální tanec dervišů. V budově, která původně sloužila tančícím dervišům jako klášter, je dnes výstava kaligrafie a osmanské poezie. Zakladatelem dervišského řádu byl náboženský filozof Celadin Rumi. Žil ve 13. století a rozvinul muslimský mysticismus. Členové řádu nazývali svého vůdce mevlana, což znamená – náš vůdce. Skromná budova, kde se koná dervišský tanec, je přístupná i návštěvníkům jiných vyznání. Vedle budovy se rozkládá malý hřbitov. Najdete tu bohatě zdobené náhrobky zemřelých dervišů.

Palác Dolmabahče (Beylerbeyi)

Barokní palác Dolmabahče (říká se mu také Beylerbeyi) se rozkládá na místě, kde sultán Ahmed I. nechal v 17. století postavit dřevěný pavilón. Dnešní podoba paláce pochází z roku 1853, kdy jej dal sultán Abdülmecid přestavět na honosné sídlo. Pozdější vládcové již neobývali palác Tokapi a přestěhovali se do paláce Dolmabahče. Odtud vládl také první prezident Atatürk. Dnes se v paláci nachází sídlo turecké části NATO.

Palác Dolmabahče v Istanbulu

V paláci je asi 200 přepychově zařízených pokojů se sbírkami porcelánu a nábytku. V korunovační síni se nalézá největší lustr na světě, vážící 4 tisíce kilogramů. V jednom z pokojů je speciální postel, vyrobená pro nadměrně obézního sultána Abdülaziza, který pro svou tloušťku nikdy neopouštěl palác. Najdete tu i pokoj, ve kterém 10. listopadu 1938 v 9.05 hodin zemřel prezident Kemal Atatürk. Všechny hodiny v paláci ukazují 9.05, a to na památku Otce Turků.

Nejzajímavější části paláce jsou trůnní sál, sultánovy komnaty, harémové komnaty a komnaty sultánovy matky. Palác býval rezidencí významných hostů tureckého státu, jako například ruského velkoknížete Mikuláše, perského šacha Nasruddina a dalších.

Námořní muzeum

Muzeum je rozděleno na dvě části. Do jedné z nich se vchází z ulice, do druhé od Bosporské úžiny. Do obou částí muzea je třeba zakoupit si samostatnou vstupenku. Jsou zde umístěny sbírky zbraní včetně děl, z nichž nejmladší je ohromné dělo sultána Selima Ukrutného. Váží 21 tun. Je zde také vystavena slavná mapa kartografa a osmanského admirála Piri Reise z roku 1513, která je ale kopií, protože originál je uložen v paláci Topkapi. Na mapě je zakreslená již i Amerika. Zajímavým exponátem je vojenská galeona s 24 páry vesel. Narazíte tu také na několik rychlých člunů, které používal sultán při cestách mezi paláci Topkapi a Dolmabahče. Tyto rychlé čluny jsou dlouhé až 30 metrů, široké jen 2 metry a byly poháněny 13 páry vesel.

Bosporská úžina

Úžina spojuje Černé moře s Marmarským. Je dlouhá 32 kilometrů, široká 0,5 až 3 kilometry a hluboká je v průměru 60 metrů. Bospor tvoří hranici mezi Evropou a Asií, ovšem Turci sami se považují za Evropany.

Bosporská úžina z vrcholu mostu

Starověký název Bousporus by se dal přeložit jako místo, kde prošla kráva, neboli kravský brod.

Asijský břeh

V roce 1973 byl předán do užívání první most, který překlenul Bosporskou úžinu a spojil evropský Besiktas s asijským Üsküdarem. Další most spojil Anadolu Hisari s Rumeli Hisari. Třetí most se nachází o něco výše.

Ostrovy princů – Kizil Adalar

Jde o devět ostrovů ležících v Marmarském moři, asi 20 kilometrů na jihovýchod od Istanbulu. V době byzantské říše zde žili v izolaci nepohodlní princové a dvořané.

Největším z ostrovů je Büyükada. Je to ostrov bez automobilové dopravy – s výjimkou policie a hasičů. Nachází se zde hodinová věž, krásný řecký klášter svatého Jiří a za obdiv stojí i malebné domy. Mezi přístavem a věží se rozkládá obchodní centrum s několika exklusivními restauracemi a poměrně drahými hotely.