Řím ještě nebyl založen, když Efez (Efes, Ephesos) byl už velkoměstem. V této antické metropoli žilo v jejich nejlepších časech až 250 tisíc obyvatel. Na tehdejší časy je to nevídané množství lidí. Efez je obklopen úrodnou rovinou s fíkovými plantážemi, bavlníkovými poli, ovocnými a zeleninovými zahradami. Člověku poskytuje neobvyklý zážitek starých zašlých časů. V roce 2015 byl zapsán do seznamu UNESCO.
Historie Efezu
Stopy prvního osídlení lze vysledovat až do 3. tisíciletí před naším letopočtem. Podle legendy založil Efez princ Androkolos. Přišel sem se svou družinou, aby hledal místo, které mu určila věštírna v Delfách. Věštba zněla – „Tam, kde se setká ryba s divočákem, postavíš město“. Jednou večer si u řeky opékali na ohni ulovené ryby, když jedna spadla s hořícím dřevem do suché trávy a hořící oheň vystrašil v houštině ukrytého kance. Princ, aby věštbu naplnil, začal ihned stavět město.
Slovo Efezos v překladu znamená Včelí královna. Včela byla pro staré Efezany božstvem a symbolem. Řekové ji nazývali Efébskou Artemis. V polovině 6. století před naším letopočtem jí postavili velkolepý chrám – Artemision, který byl čtyřikrát větší než Panteon v Aténách. Jistě jej znáte jako Artemidin chrám. Chrám stavěli 120 let a je považován za jeden ze sedmi divů světa. Artemidin prastarý kult lákal její vyznavače z širokého okolí, a tak byly městu zabezpečeny bohaté příjmy. V roce 356 byl chrám zapálen mužem jménem Hérostratos. Prý se mu to podařilo proto, že bohyně Artemis byla tehdy v makedonské královské rezidenci Pelle, aby tam ochraňovala malého prince při jeho příchodu na svět. Tento princ o 22 let později, již jako Alexander Veliký, při svém tažení Asií daroval městu svobodu a chtěl se podílet na výstavbě zničeného chrámu. Ale Efezané to odmítli se slovy – „Nepřísluší Bohu, aby jinému Bohu stavěl chrám“. To se Efezanům vyplatilo, protože je Alexandr osvobodil od daní.
Později, už za vlády Římanů, se stal Efez hlavním městem provincie Asia. Zde rád hodoval vojevůdce Lukullus, řečnil zde Cicero a obdivoval ho Caesar. Ve městě našli později azyl i Caesarovi vrahové Cassius a Brutus. Navštívili ho i Marcus Antonius s Kleopatrou.
Efes dnes
A to, že je co obdivovat, se můžete přesvědčit i dnes, při pohledu na velkolepé 145 metrů široké a 30 metrů vysoké divadlo pro 24 tisíc diváků nebo na krásnou Celsovu knihovnu.
K přístavu vedla Arkadiana, nejpřepychovější cesta tehdejšího světa, dlouhá 530 a široká 11 metrů,. Je vykládaná mramorem a večer slavnostně osvětlená světlem loučí.
Efez (Efes, Ephesos)
Z apoštolských skutků víme, že v Efezu okolo roku 88 působil apoštol Pavel. Tady napsal svůj první list Korinťanům. Jeho kázání velmi pobuřovalo přívržence Efezské Artemis, která svými prsy symbolizovala bohyni Matku – dárkyni života.
Efez je po Istanbulu nejnavštěvovanější městem v Turecku. Je známý zejména následujícími skutečnostmi:
- Efez byl v římské době hlavním městem provincie Asia, nejbohatší římské provincie.
- V Efezu bylo středisko kultu bohyně Artemis a stál zde jeden ze sedmi divů světa, Artemidin chrám.
- Nový zákon obsahuje Pavlův list Efezským. Ve Skutcích se dá najít pojednání o vzpouře Efezských stříbrotepců proti Pavlovu učení.
- Mnoho křesťanů se domnívá, že zde žila Panna Marie, svatý Jan a další postavy jejich mytologie.
- Efes hrál velmi důležitou roli v předřímském období. Byl střediskem Iónského povstání proti Peršanům (ve stejné válce ke které patřila bitva u Marathonu). Vyskytuje se často v literatuře, například v knize Anabáze od Xenofona, která přímo v Efesu začíná.
- Církevní koncil v roce 431 v Efesu zavrhnul nestoriánskou herezi, šlo vlastně o první rozdělení křesťanské církve.
- Herakleitos z Efesu nevstoupil dvakrát do téže řeky.
Celsova knihovna
Dvoupatrová budova obnovená v sedmdesátých letech 20. století. Byla objevena někdy koncem 19. století a dlouho se restaurovala. Původně byla postavena kolem roku 115 našeho letopočtu. V průčelí stojí čtyři sochy, které zobrazují čtyři ctnosti vzdělanosti. Vzácné svitky , které zde byly uloženy, byly zničeny při požáru v roce 262 během drancování města Góty.
Celsova knihovna ve městě Efez
Terasovité domy
Rozkládají se na jižním svahu u cesty Kuretů. Jsou zastřešené mohutnou konstrukcí. Turisty zaujme preciznost staveb, dlažba a mozaiky. Na stěnách domů jsou zrestaurované nástěnné malby.
Věž svatého Pavla
Je to polorozbořená stavba, pro turisty nepřístupná.
Svatý Pavel v Efezu zavedl křest Duchem svatým a dva roky zde evangelizoval. Když došlo ke vzpouře stříbrotepců, z města raději odešel.
Kniha Skutků (v ekumenickém překladu) o tom píše:
V té době došlo k velikému pobouření kvůli tomu [Pavlovu] učení. Nějaký Demetrios, zlatník a výrobce stříbrných napodobenin Artemidina chrámu, který poskytoval značný výdělek řemeslníkům, svolal je i ostatní, kteří dělali podobné věci, a řekl jim: „Mužové, víte, že z této práce máme blahobyt, a vidíte a slyšíte, že tenhle Pavel přemluvil a svedl mnoho lidí nejen z Efezu, nýbrž skoro z celé provincie? Říká, že bohové udělaní lidskýma rukama nejsou žádní bohové. Je nebezpečí, že nejen náš obor ztratí vážnost, nýbrž i chrám veliké bohyně Artemidy nebude považován za nic, a začne upadat sláva té, kterou uctívá naše provincie i celý svět.“ Když to uslyšeli, velmi se rozzlobili a začali křičet: „Veliká je efezská Artemis!“ Pobouření se rozšířilo na celé město.
Kromě svatého Pavla žil v Efezu údajně i Jan evangelista.
Artemidin chrám
Chrám bohyně Artemis byl postaven celkem třikrát. První verzi, která byla zařazena mezi oficiální divy světa, podpálil roku 356 jakýsi Herostratos. Udělal to kvůli tomu, aby se proslavil. Což se mu tedy povedlo. Druhé zničení mají na svědomí Gótové (roku 262), ale i potom byl chrám obnoven. Chrám mohl být definitivně zničen až po zničení vlivu bohyně Artemis Efezské, což se povedlo křesťanům. Od roku 401 byl chrám používán jako skladiště stavebního kamene.
Artemidin chrám v Efesu© www.wikimedia.org
Bohyně Artemis byla dcerou nejvyššího řeckého boha Dia a podle legendy se narodila nedaleko města Efez. Byla považována za ochránkyni zvířat, lesů, hájů a celé přírody. V určitých dobách,obzvlášť v Malé Asii, byla považována také za bohyni plodnosti. Bývá zobrazována s mnoha prsy a odpovídá tak předřecké bohyni Kybelé. V pohanském panteonu zaujímá Artemis Efezská roli, jež odpovídá roli Panny Marie v panteonu katolickém. Kult Artemidy přetrval v Efezu staletí.
Roku 334 před naším letopočtem nechal chrám obnovit Alexandr Veliký podle plánů architekta Deinokrata. V roce 263 podlehl Artemidin chrám Gótům. Poté, co byzantský císař Thedosius vydal v roce 398 edikt proti pohanským chrámům, byl Artemidin chrám používán jako mramorový lom. Část jeho trosek dal odvézt císař Justinián do Konstantinopole na výstavbu chrámu Hagia Sofia. Dílo zkázy dovršilo zemětřesení. To málo, co z chrámu zbylo, bylo v roce 1869 objeveno zásluhou anglického archeologa J.T.Wooda.
Jak vypadal Artemidin chrám?
Jak vypadal Artemidim chrám v nejstarších dobách nevíme. Asi v 8. století před naším letopočtem stála nedaleko místa, kde nalezneme dnes jeho trosky, nevelká svatyně. Ta byla v průběhu staletí několikrát přestavována. V polovině 6. století před naším letopočtem se Efesané rozhodli postavit úplně nový chrám. Pozvali dva proslulé stavitele z Kréty, Chersifrona z Kósu a jeho syna Matagéna. Podle jejich plánů byl vybudován chrám, který byl považován za jeden ze sedmi divů světa. Stavba chrámu trvala celých 120 let. Dosahoval délky 120 metrů a 55 metrů šířky. Po všech stranách byl lemován dvouřadým sloupovím, uprostřed chrámu stála svatyně. Dvakrát osm sloupů, vysokých 18 metrů, zdobilo jeho průčelí, dvakrát osm jich bylo vzadu a dvakrát dvacet jich bylo po stranách. Svatyně byla třídílná. Osm sloupů neslo přední dvoranu, osmnáct hlavní síň a čtyři hlavní místnost. Jeden sloup stál za sochou bohyně. Stálo tam celkem 127 mramorových sloupů. Vrchol chrámu dosahoval výšky 25 metrů. Na štítu chrámu nahoře bylo obrovské mramorové sousoší, které představovalo Artemidu s lukem a jelenem uprostřed družiny nymf. Na rozích střechy byly čtyři mramoroví býci v nadživotní velikosti. V samém srdci chrámu stál oltář se sochou bohyně.
Jeskyně sedmispáčů
Jeskyně nese jméno podle legendárních křesťanů, kteří prý byli do jeskyně zazděni. Usnuli a po dvou stech letech se při zemětřesení probudili. Poté zemřeli a byli v jeskyni pochováni. Byl jim postaven kostel.
