Adam’s Peak (česky Adamova hora, také známá jako Šri Pada či hora motýlů) je 2243 metrů vysoká kónická hora v centrální části Srí Lanky, cirka 40 kilometrů severovýchodně od města Ratnapura, která je proslulá především jako místo sblížení mnoha světových náboženství, jež toto místo sborně považují za mytologicky významné.
Důvodem je tzv. Šri Pada, tedy posvátná kamenná formace o velikosti necelých 2 metrů, která se nachází na vrcholu Adamovy hory a která dala jméno (respektive jedno z jmen) celé hoře. Tato kamenná formace je považována za otisk chodidla, přičemž každé náboženství jej považuje za otisk chodidla někoho jiného. Buddhisté, kteří na Srí Lance převládají, jej považují za otisk chodidla Buddhy, který jej zde zanechal těsně předtím, než opustil tento svět, Hinduisté za otisk chodidla boha Šivy a Islamisté společně s křesťany pak za otisk chodidla Adama (toho totiž kromě křesťanství uznává i islám), který právě sem šlápnul poprvé po té, co byl vyhoštěn z ráje.
Díky náboženské mnohostrannosti této výjimečné hory, je toto místo posvátné pro všechna uvedená náboženství a jejich stoupenci se zde proto mají možnost setkávat s jediným cílem – vystoupat na vrchol v náboženském procesí. Adamova hora, která leží v lesnaté oblasti bez jiné podobně vysoké hory, působí skutečně majestátním dojmem a nabízí překrásné výhledy. I díky své velkoleposti byla dlouhou dobu považována za nejvyšší horu Srí Lanky, než ji oficiálními měřeními předběhla Mount Pedro.
Na úbočí Adamovy hory se nachází několik historických monumentů, z nichž asi nejznámější je Pagoda míru, která zde byla zbudována v roce 1978 Japonci jako symbol Japonsko – srílanského přátelství.
Výstup na Adamovu horu (Adam’s Peak)
Hlavní turistická sezóna na Adamově hoře
Hlavní „turistická“ sezona je na Adamově hoře cirka od prosince do května. V této době se na vrchol vydávají doslova statisíce lidí, během víkendů bez problému desítky tisíc lidí. Proto doporučuji vydat se sem ideálně v týdnu, kdy poutníků, směřujících na vrchol, bude přecijen méně. A své doporučení opravdu zdůrazňuji, protože mačkat se v obrovském davu lidí, skutečně není extra velký zážitek.
Trasy výstupu na Adam’s Peak
Na Adam’s Peak vede několik hlavních tras: Hatton-Nallathanni (Dalhousia), Ratnapura-Palabaddala, Kuruwita-Erathna a skoro nevyužívané Murraywatte, Mookuwatte & Malimboda.
Nejběžněji se na Adamovu horu jde trasami přes Nallathanni a Palabaddala, jejichž výchozí body jsou dobře přístupné dopravou autobusem s velkými městy v okolí. Zbylé trasy se využívají jen zřídka, nicméně protínají trasu Palabaddala přibližně v polovině výstupu, takže mohou být alternativními cestami. Většina poutníků nicméně přijíždí z městečka Hatton do Dalhousie, odkud následuje cirka 7 kilometrový výstup v délce 2:30 až 4:30 hod. (dle vaší kondice a rychlosti).
Sestoupit se dá buď stejnou trasou a nebo si můžete pouť prodloužit a sestoupit do městečka Palabadella (směr k městu Ratnapura), které od vrcholu leží cirka 11 kilometrů. Pokud byste na vrchol Adamovy hory chtěli vyjít právě z Palabadelly, počítejte s délkou výstupu okolo 7 hodin. Trasa z Dalhousie je tedy nejkratší, nejrychlejší, ale také nejprudší.
Popis výstupu na Adamovu horu
Výstup na Adamovu horu začíná v zalesněné oblasti na úbočí hory, kde se brzy začíná zvedat vzhůru. Po cirka půlhodince projdete malou uvítací kamennou bránou a brzy na to minete svatostánek s bílou sochou boha Ganéši (pokud nevíte, který to je, pak pro připomenutí – je to bůh se sloní hlavou), jehož nezvyklá bílá podoba je symbolem hory. Jen kousek dále je již zmíněná Pagoda míru a o něco dále začíná poměrně ostré stoupání, které je stále prudší a prudší, až nakonec nebudete stoupat jinak než po schodech, které zde byly před pár lety zbudovány pro větší bezpečí a pohodlí poutníků.
Schodů jsou zde tisíce (udává se počet okolo 5200 schodů), takže buďte připraveni, že výstup na Adamovu horu není nic pro slabší povahy. Není ale nijak zásadně náročný, pokud máte aspoň trošku fyzičku. Vaše kolena a kotníky dostanou zabrat zejména po cestě dolů, doporučuji proto nespěchat a mít pevnou turistickou obuv. Sandály tentokrát nechte na hotelu, byla by vám v nich stejně zima.
Velká výhoda trasy na vrchol hory je v tom, že zde bylo zbudováno elektrické osvětlení, takže třebaže svůj výstup budete začínat nejspíše v hluboké noci (abyste na vrcholu byli před východem slunce – viz níže), nebudete muset bloudit ve tmě, což je velké plus i z bezpečnostního hlediska. Existuje samozřejmě možnost se na vrchol vydat večer a do svítání zde přespat. Vemte si s sebou ale opravdu teplý spacák, protože je zde skutečně velká zima.
Pohled na Adamovu horu je v noci úchvatný – elektrické osvětlení se okolo hory vine jako had a i díky tvaru hory její vzhled může vzdáleně připomínat vánoční stromeček 🙂
Celá trasa je lemována obchůdky a stánky, kde si můžete za drobný poplatek zakoupit občerstvení, takže nedoporučujeme si toho balit na cestu příliš, budete vše tahat na zádec a přitom není problém si cokoli koupit po cestě.
Vrchol Adamovy hory
Jakmile vyšplháte na samotný vrchol Adamovy hory, zjistíte, že je zde postaven chrám, takže je toto místo skutečně posvátné a je nutné si zout boty a jít do areálu chrámu boso. Zmiňovat to, že musíte mít zakrytá ramena a kolena je zde zbytečné, protože budete celí teple oblečení – na vrcholku hory je zima a hodně zde fouká.
Doporučuji si s sebou přibalit teplé oblečení, protože jinak strávíte čekání na svítání drkocáním zubů a klepáním se zimou 🙂
Samotná šlépěj (Šri Pada) je ukryta v malé svatyni a s největší pravděpodobností ji neuvidíte. Mimo hlavní sezonu je svatyně uzavřena a přes sezonu, kdy se dovnitř můžete podívat, je na otisku chodidla spousta posvátných látek, které otisk celý zakrývají.
Hezká je ale tradice zvonění na zvon u chrámu, kdy se říká, že každý poutník zde může zazvonit právě tolikrát, kolikrát za svůj život vystoupal na Adamovu horu.
Zajímasvostí je, že na vrcholku hory žije správce v malé chatce, který se o vrchol hory stará. Správci se zde střídají co půl roku a pokud byste se sem vydali mimo sezonu, rádi si s vámi popovídají, nabídnou vám čaj či ukázku svého skromného příbytku.
Stín hory
Kromě samotného otisku chodidla (Buddhy, Šivy, Adama… doplňte dle libosti) je na vrcholu zajímavá ještě jedna věc, pro kterou se sem vydávají davy lidí. Je to takzvaný stín hory, který zde uvidíte krátce po svítání. Právě z tohoto důvodu se sem největší davy lidí vydávají uprostřed noci (z Dalhousie běžně okolo 3. hodiny ráno), aby na vrcholu Adam’s Peak byli včas na svítání, které z vrcholku hory vypadá skutečně nádherně.
Krátce po svítání se tak můžete stát svědky existence zajímavého přírodního úkazu, tedy stínu, jež hora vrhá na pláně okolo. Díky tomu, že má Adamova hora kónický, takřka dokonale trojúhelníkový tvar, vypadá její stín skutečně magicky. Škoda jen toho, že tento úkaz trvá jen chvíli a že není vidět vždy – vrcholek hory se totiž běžně skrývá v mracích.
Výstup na Adamovu horu mimo sezonu
V období mimo sezonu výstupu, tedy mezi květnem a listopadem (sezona je zde naopak od prosince do května), se na horu obecně vycházet nedoporučuje. Důvodů je hned několik.
První věcí je to, že v tomto období není zapnuto osvětlení stezky. Samozřejmě lze to obejít tím, že si s sebou vezmete baterku či čelovku, ale takový výstup je nebezpečnější (horší viditelnost), tak dávejte pozor, pokud se pro něj rozhodnete. Pokud v tomto období na vrcholku hory uvidíte nějaké světýlko, je to s největší pravděpodobností správce, který zde žije.
Mimo sezonu zde také nejsou žádné ze stánků, takže po cestě si nic nekoupíte a jídlo a pití si musíte tahat s sebou. To by ale až takový problém nebyl.
Co je horší, je skutečnost, že mimo hlavní sezonu je hora velice často v mracích a hodně zde prší a vane velmi silný vítr. Proto jak samotný výstup či sestup, tak i pobyt na vrcholku hory není nic příjemného, protože je zde zima, která v kombinaci s často velmi ostrým deštěm nevytváří zrovna ideální podmínky. Nehledě k tomu, že když je hora v mracích, vlastně ani nic nevidíte, jen hustou mlhu, takže během výstupu/sestupu ani nevíte, kde jste, z hory není žádný rozhled a i z dálky je horu vidět jen zřídka, když se zrovna mraky rozejdou. Jinými slovy, mimo sezonu to chce mít na počasí štěstí, aby měl výstup nějaký smysl, než jen „byli jsme tam“.
Poslední věcí, kterou zmíním a která nás od výstupu na Adamovu horu mimo sezonu odrazovala, je to, že hora je místem, kde žije celá řada divokých zvířat. Ta se davům lidí vyhýbají, takže během sezony tady prakticky žádné neuvidíte. Mimo sezonu, zejména v době, kdy ale mají mláďata, je výstup poměrně značně nebezpečný i právě z tohoto důvodu.
Výhodou výstupu mimo sezonu je pak hlavně a především to, že zde budete prakticky úplně sami a celou horu budete sdílet s maximálně pár podobnými dobrodruhy. Což je něco zcela nesrovnatelného s davy, které sem míří během tradičních procesí v období prosinec – květen.
Návštěvu Adamovy hory určitě doporučuji, pokud budete mít během pobytu na Srí Lance aspoň trošku času. Je to opět něco zcela jiného a je to jen další rozšíření už tak širokého povědomí o tomto ostrovu mnoha tváří a zážitků, kterým Srí Lanka bez nejmenších pochyb je.
Náročný výšlap!
Jana Janaaaa dne 2014-10-20 17:35:06Výšlap na Adams Peak byl jedním z hlavních bodů naší cesty na Srí Lanku. Dlouho jsme zvažovali, kdy se sem vydat, jestli o víkendu, kdy je tady nejvíce lidí (ale zase je člověk v kontaktu s místními) a nebo přes týden, kdy je lidí méně. Nakonec jsme se rozhodli jit mimo víkend, ale stejně všude byly davy lidí, které nás docela překvapily.
Výšlap jsme začali ve 2 ráno a byli jsme překvapeni z toho, že to nebyla zas taková pohoda, jak jsme si mysleli :-) Máme něco nachozeno po českých horách, ale tohle je záhul pro úplně jiné svaly, protože se permanentně jde do schodů, které jsou na konci hodně prudké. Celkem jsme nahoru šli 3 hodiny.
Samotný vrchol byl v naprostém obležení lidí, člověk měl co dělat, aby našel nějaké místo, odkud by vůbec východ slunce nějak rozumně viděl :) Ale je to moc hezký zážitek! Jinak na vrcholu není moc co dělat, takže chvilku po východu se celý dav zase začal sunout směrem dolů. Blbé je, že se tady nedá moc předbíhat, prostě jdete s davem jeho tempem, což nám moc nevyhovovalo, jsme zvyklí chodit docela rychle.
Cestou dolů to bylo vše hezč, protože po východu slunce už bylo i něco vidět a výhledy po cestě jsou moc hezké, podle mě určitě hezčí než z vrcholu, kde ve výhledu brání chrám, ploty atp.
Celkově se nám výšlap líbil, byl ale náročnější než jsme čekali a není to tak silný zážitek. Ale stálo to za to, znova bychom ale nešli.