Vzhledem k odlehlosti ostrova Tilos zde našlo svůj domov mnoho vzácných rostlin a zvířat. Ostrov je známý tím, že zde byly nalezeny kosti neznámého trpasličího druhu slona. Zvíře bylo asi 1,5 metru vysoké. Kostra slona, nalezená v roce 1971 v jeskyni, je vystavena v jednom malém muzeu v hlavním městě Megalo Chorio.
Během posledních vykopávek byly objeveny pozůstatky ještě menšího slona druhu Palaeloxodon antiquus falconeri.
Kostra trpasličího slona z ostrova Tilos
Koncem čtvrtohor v pleistocénu vymíraly trpasličí formy slonů na všech velkých středomořských ostrovech. Jen na ostrůvku Tilos přežili sloni až do holocénu, kdy vyhynuly mnohé druhy velkých savců. V jeskyni Charkadio našli vědci důkazy, že sloni vymřeli přibližně před 6000 lety a byli posledními v Evropě. Jejich kostry byly jako první podrobeny výzkumu DNA a ten potvrdil jejich zařazení do rodu Elephans.
Na všech větších středomořských ostrovech, s výjimkou Korsiky, Sicílie, Kréty a Sardinie, vědci nacházeli od poloviny 19. století pozůstatky trpasličí formy slona. Předchůdcem všech středomořských slonů byl Palaeoloxodon. Z obrů se během překvapivě krátké doby vyvinuli sloni velikosti poníka. Přestože se na středomořských ostrovech vyvíjely sloní populace nezávisle, mají řadu společných prvků a tím nejdůležitějším a nejviditelnějším je změna velikosti, vedoucí k vytvoření trpasličích forem. Na ostrově Tilos se sloni objevili pravděpodobně před 50 tisíci lety, poté co migraci umožnila nižší hladina moře.
Sloni vstoupili i do mytologie. Pověsti o jednookých kyklopech zřejmě mají základ právě v dávných nálezech sloních lebek. Veliký otvor pro chobot dal pravděpodobně vzniknout představám o jediném velkém oku uprostřed hlavy.
