Soluň (řecky Thessaloniki) je druhým největším městem Řecka. Soluň není tak rušná jako Athény a i poznávání zdejších historických krás se děje v klidnějším duchu. Ve městě žije trvale asi 700 tisíc obyvatel, ale vzhledem k tomu, že jsou zde vyhlášené univerzity, tak se sem v době akademického roku sjíždějí studenti z celého Řecka. I díky jim je centrum města plné vyhlášených barů, módních butiků a každý večer se zde pořádají koncerty a vernisáže.

Soluň leží v severní části Řecka a je jedním z nejkulturnějších měst v zemi. Je také důležitým dopravním uzlem. Kromě mezinárodního letiště se zde nachází také důležitý přístav. Kotví tu nákladní lodě, jejichž náklad zásobuje celé severní Řecko. Navíc odtud vedou trasy trajektů na známé řecké ostrovy. Soluň se stala domovem řady významných byzantských staveb a raně křesťanských kostelů. Najdete zde i budovy vystavěné osmanskými Turky a také několik synagog patřících skupině židů, označovaných jako Sfaradin. I díky  těmto stavbám byla Soluň zařazena v roce 1988 na seznam UNESCO.

Historie Soluně

Město založil v roce 315 před naším letopočtem pozdější makedonský král Kassandros a pojmenoval ho podle své manželky Thessaloníky, dcery Alexandra Velikého. Město rychle vzkvétalo a po pádu makedonské říše a jejím včlenění do říše římské se v roce 148 před naším letopočtem stalo správním střediskem nově zřízené provincie Macedonia. K ní byla od roku 146 až do druhé poloviny 1. století před naším letopočtem administrativně přičleněna i provincie Achaia, jež zahrnovala vlastní evropské Řecko. V Byzantské říši si Soluň záhy získala postavení druhého nejvýznamnějšího města v evropské části říše.

V první polovině 9. století se tu narodili pozdější slovanští věrozvěstové Konstantin a Metoděj, které samozřejmě velice dobře známe i u nás (více viz věrozvěstové Cyril a Metoděj).

Těžké doby přicházely na Soluň za nepřátelských vpádů, zvláště Saracénů v roce 904 a Normanů v roce 1085. Obsazení města Turky v roce 1430 znamenalo hluboký přeryv v dosavadním vývoji. Ve městě zůstal tehdy jen malý zlomek původního obyvatelstva. Kolem roku 1600 se v troskách Soluně smělo usídlit asi 20 tisíc španělských židů a teprve v 18. století se sem začali vracet ve větší míře i Řekové.

Součástí novodobého řeckého státu se stala Soluň v roce 1912. Po 1. světové válce opustila město část zdejších Turků a naopak se zde usadilo mnoho Řeků uprchlých z Malé Asie. Německou okupaci, z doby 2. světové války, nepřežili mnozí ze soluňských židů.

Destinace Soluně

Při návštěvě Soluně nesmíte, kromě níže uvedených zajímavých míst, vynechat ani Muzeum byzantské kultury, Židovské historické muzeum, Agios Nikólaos Orfanós – zvenku nepříliš zajímavý prostor, v interiéru však najdete vzácné fresky ze 14. století.

Na tržišti Moldano si prohlédněte stánky s potravinami a poslechněte si pouliční muzikanty.

Zakrytá tržnice Bezesténi, původně turecký bazar z 15. století, nabízí obchůdky s textilem a šperky.

Nezapomeňte ani na Osios David (klášter Latomou), kostel ze 6. století s cennými mozaikami a stinným nádvořím.