Sparta je město s unikátní světově proslulou historií. Dnes je schováno pod relativně nově vystavěným moderním městem, které bylo na popud krále Otty I. vystavěno v roce 1834. Bájná historie Sparty sahá až do období legend o Menealovi a krásné Heleně. Historické záznamy jsou ale až od 950 před naším letopočtem, kdy město obývali Dórové. Spartu tehdy vedli v duchu velmi přísné vojenské morálky a tuhé výchovy mládeže, která měla zásadní vliv na proslulé udatnosti a statečnosti spartských mužů, zejména ve válečných taženích.
Seznámíte se zde s historií starověkého samostatného vojenského státu, který také patřil mezi nejmocnější řecké obce, jejichž politický vliv na chod celé země byl zcela zásadní. Její moc stále sílila a občané Sparty se často považovali takřka za polobohy, potomky mýtického Hérakla. Občané byly natolik přesvědčení o své síle, že spartské vesnice nebyly nikdy obehnány hradbami. Jejich účel údajně plnili sami občané.
Pozůstatky města Sparta
Historie města Sparta
Sparta byla hlavním střediskem peloponéské Lakónie a ve starověku byla politickým soupeřem Athén.
Osídlení Sparty spadá již do mykénské doby. Nejpozději v 11. století přednáším letopočtem dostala Sparta nové vládce – dórské přistěhovalce ze severu, kteří zde časem vybudovali militarizovaný vládní systém se sborem každoročně volených vládních úředníků (eforů), s dvojicí dědičných králů (basileů), jimž příslušely především vojevodské funkce. Do vládnoucí hierarchie patřila také rada starších (gerúsiá), která byla složena z 28 osob starších 60 let. Patřili sem samozřejmě také oba králové a sněm plnoprávných občanů starších 30 let (apellá). Toto státní zřízení, jakož i základy spartského právního řádu jsou přičítány legendárnímu zákonodárci Lykúrgovi, který žil asi v 8. století před naším letopočtem. Lykúrgovi se připisuje i velká pozemková reforma, jež utvořila ze spartských občanů majetkově rovnoprávné lidi. Lýkurgos totiž rozdělil celé spartské území na devět nebo deset tisíc stejných dílů (kléroi) podle počtu spartských mužů, kteří sloužili ve vojsku. Po této reformě prý Lýkurgos považoval svůj životní úkol za splněný, zavázal občany, že budou ústavu dodržovat a odešel ze Sparty na vrcholu své slávy. Po smrti mu Sparťané postavili chrám, prohlásili ho hrdinou a bohem a stal se pro ně symbolem spravedlnosti a ideálního vůdce, který žije pro blaho svého národa a vlasti.
Vládnoucí třídu ve Spartě reprezentovala dórská vojenská kasta. Porobené starší obyvatelstvo bylo postaveno do pozice státních otroků, takzvaných heilótů, kteří byli přidělováni příslušníkům vládnoucí třídy spolu s půdou na níž pracovali a z níž odváděli naturální dávky. V neplnoprávním postavení takzvaných perioiků byli obyvatelé okrajových oblastí, kteří měli ve svých sídlištích omezenou samosprávu a spolu s plnoprávnými Sparťany byli označováni termínem Lakedaimoňané.
Ještě v roce 600 před naším letopočtem byla Sparta jedním z významných peloponéských center kulturního života, zejména v oblasti hudby a sborového zpěvu. Časté projevy nespokojenosti heilótů a porobených Messéňanů a občasné protispartské akce lakónských sousedů vedly postupně k omezování kulturních zájmů a k neustálému zvyšování vojenské připravenosti, stupňované až do jednostranně drastických forem. Spartská výchova k prostotě a samostatnosti získávala sice Sparťanům na dálku četné příznivce, zvláště některé konzervativně orientované filozofy a spisovatele (například Platóna a Xenofónta (oba byli z Athén), ale ve Spartě samé byl život po stránce kulturní stále horší. Svědčí o tom i to, že například z Athén té doby se zachovaly mimořádně cenné kulturní projevy literární i výtvarné, ze Sparty, kde se stavělo převážně ze dřeva, se toho dochovalo poměrně málo.
Starověká Sparta
Sparta vešla do dějin jako militaristický stát. Nebyli v ní skoro básníci ani mudrci. I v době míru byla ve Spartě podobná situace jako ve válce. Muži žili po většinu času společně v opevněném táboře, trávili svůj čas vojenským cvičením, gymnastikou, šermem, zápasem, cvičením v běhu. Na noc se muži vraceli ke svým rodinám. Trvale mohli žít v domech pouze muži, jichž se už netýkala vojenská služba, tedy starší než 60 let. Typickým znakem spartského vojáka byl červený plášť, na němž nebyla vidět krev při zraněních, a tak se protivníci často domnívali, že spartští vojáci jsou nezranitelní. Celý život Sparťana tak patřil obci a jejím zájmům. Dokonce i novorozeňata patřila zcela obci. Každé nově narozené dítě museli rodiče donést úředníkům, kteří posoudili zda je zdravé. Pokud zdravé nebylo, donesli je na staré pohřebiště v rozsedlině Taygétu. Ve Spartě nebylo místo pro slabé.
Velkou pozornost věnovali Sparťané také výchově žen. Zdatné ženy měly rodit zdatné vojáky, budoucí obránce vlasti. Tak se Sparťanky věnovaly stejným tělesným cvičením jako dospívající vojáci, běhaly, zápasily, házely diskem, sváděly pěstní zápasy. Postavení spartských žen bylo příslovečné, jejich volnost byla v této době výjimečná. Ženy mohly se souhlasem manžela cizoložit, ovšem jen v případě snahy získat dědice v bezdětném manželství. Jsou známy i případy takzvané polyandrie, kdy několik bratrů mělo společnou manželku i děti.
Jakýmsi zákonem, dohodou, smlouvou či usnesením o spolužití byla Rétra, spartská ústava. Z této doby jsou známy první územní části Sparty zvané Limnai, Kynosúra, Mesoa a Pitana. Zvlášť zajímavé jsou nápisy o zápasech mužstev, jež se utkávala v míčové hře, přičemž mužstva reprezentovala vždy jednotlivé spartské čtvrti.
Vojensky a politicky Sparta neustále sílila. Již koncem 8. století před naším letopočtem založili Sparťané v jižní Itálii osadu Tarás (dnešní Taranto), v 6. století vytvořili peloponéský spolek jako nástroj k prosazování svých mocenských zájmů, v 5. století se podíleli společně s Athénami na porážce Peršanů a na samém konci 5. století dosáhli za takzvané peloponéské války rozhodující vítězství nad Athéňany. Ze svého postavení nejmocnějšího řeckého státu se však dlouho netěšili. V roce 371 před naším letopočtem podlehli u Leukter Thébanům a brzy nato se proti nim semknul celá Peloponés. Po vítězství Makedoňanů u Chairóneie v roce 338 před naším letopočtem si sice Sparta ještě udržovala svou samostatnost, ale její politický význam dále klesal.
Za římské nadvlády ve 2. století našeho letopočtu prožívala Sparta jistý vzestup, avšak na konci 4. století ji zpustošili Vizigóti. V 6. a 7. století sem pronikli Slované a v 9. století se část zdejšího obyvatelstva pod jejich tlakem přesunula do oblasti Mani v jihozápadní Lakónii. Ve 13. století přejala úlohu Sparty nedaleká Mystra.
Novodobá Sparta vznikla teprve v roce 1834.
Zajímavosti města Sparta
Ze staré Sparty zůstaly zachovány pouze trosky chrámů a divadla na akropoli a jejím úpatí severně od dnešního města. Dochovaly se také zbytky antických staveb mezi akropolí a řekou Eurótem. Zde byla možná už od 10. století před naším letopočtem uctívána Artemis, kterou zde nazývali Orthia.
Ve Spartě samé stojí za návštěvu muzeum, kde jsou vystaveny zejména antické plastiky. Najdeme zde například torzo spartského bojovníka z 5. století před naším letopočtem, které asi zobrazuje spartského krále Leónida, který hrdinně padl v roce 480 před naším letopočtem v bitvě i Thermopyl (asi znáte film 300, který je právě o této bitvě, třebaže byl přikrášlen).
Bitva u Thermopyl
Jak to bylo u Thermopyl? Úzká soutěska, na jedné straně obrovská perská armáda, na straně druhé několikasetčlenná jednotka sparťanských bojovníků, kterou vedl král Leónidas. První ataky Sparťané odrazili a uštědřili Peršanům těžké rány. Zdálo se, že pár stovek bojujících Sparťanů zastaví celý statisícový perský příval, ale Peršané si druhého dne bojů našli v řeckých řadách zrádce, který vyzradil polohu cesty přes pohoří do týla řeckých vojsk. Perská vojska snadno porazila zabezpečovací oddíly Řeků na horských hřbetech a třetího dne zamířila do údolí, kde chtěla odříznout celou řeckou armádu. Leónidas se o proražení Peršanů dozvěděl právě včas, aby mohl svá vojska stáhnout, ale tento rozkaz dal pouze spojeneckým vojákům. Sám zůstal v Thermopylách, v čele 300 Sparťanů. Zde ho zastihl útok ze dvou stran, kterému nemohl odolávat. On sám i všichni jeho muži padli. Svou hrdinskou smrtí však vytvořili jeden z největších příkladů sebeobětování za dobu existence lidského plemene. Svým hrdinským činem naplnili zásadu, že správný Sparťan se domů vrací buď se štítem, nebo na štítu. Dnes na místě historického bojiště stojí památník spartských hrdinů ve formě kamenného lva s nápisem. V přibližném překladu: „Poutníče, zvěstuj nám, Lakedaimónským, že my mrtvi tu ležíme, jakož zákony kázaly nám.“
Idealizovaná podoba bitvy u Thermopyl
Zajímavá místa v okolí Sparty
Nejdůležitější památkou v okolí je byzantské město Mystras, které bylo vystavěno na úbočí mohutného kopce, asi 5 kilometrů západně od Sparty.
Jihovýchodně od Sparty, hned za řekou Eurótem leží Meneláion se stopami pozdně mykénského sídliště s troskami posvátného okrsku zasvěceného Meneláovi a Heleně.
Jižně od Sparty se rozkládá Amyklaion s posvátným okrskem Apollónovým a údajným hrobem jeho oblíbence Hyakintha.
Nedaleko odtud u Peleopyrji leží dosud neprozkoumané mykénské sídliště.
Jižně od Amyklaia, u Vafia, byla v roce 1888 odkryta v mykénském kupolovém hrobě jáma, ve které byly nalezeny dva zlaté poháry krétského původu z doby kolem roku 1600, vyzdobené mistrovskými reliéfy s býčí tématikou. Poháry jsou uloženy v athénském Národním archeologickém muzeu.
Nejednodušší a časově nejvýhodnější a nejsnadnější cesta do Sparty je osobním automobilem. Můžete sem však jet i autobusem. Odjezd je athénského autobusového nádraží z terminálu A.
