Území Západní Sahary je posledním nedořešeným pozůstatkem kolonizace Afriky. Do druhé poloviny 19. století bylo zcela svobodné, ale od roku 1884 ho postupně obsazovalo Španělsko. Záměrem Španělů bylo vytvoření ochranného pásma pro Kanárské ostrovy. Druhotným cílem bylo využít zdejších přírodních zdrojů – fosfáty a rybolov. Toto snažení Španělska bylo ukončeno v roce 1934 poté, co byla vytvořena kolonie.

Když začaly v padesátých letech 20. století dekolonizační snahy afrických států, změnilo Španělsko v roce 1961 statut kolonie na španělskou provincii s hlavním městem El Aaiún. V té době však na toto území uplatnilo u OSN nárok Maroko, s odkazem na historická a teritoriální práva. To se však minulo účinkem. Stejných práv se mohla dovolávat na jihu sousedící Mauretánie. V samotné oblasti Západní Sahary vznikla v roce 1973 osvobozenecká armáda, takzvaná Fronta Polisario. Byla složená z původních obyvatel. Jejím základním cílem bylo zbavit se španělské nadvlády.

Poušť Západní Sahary

Poušť Západní Sahary

Jako Západní Sahara se tedy dnes označuje území na západě Afriky, které dnes okupuje Maroko.

Leží na břehu Atlantského oceánu a sousedí s Marokem, Mauretánií a Alžírskem. Západní Sahara je pustou zemí, kde nejsou žádné přirozené možnosti pro rozvoj cestovního ruchu. Zdejší politická a bezpečnostní situace je výbušná a turistům prakticky nedovoluje na toto území vstup. Povrch pokrývá poušť Sahara.

Západní Sahara je jednou z nejchudších oblastí Afriky. Je tomu tak, přestože se na jejím území nachází značné zásoby nerostného bohatství – fosfáty, rudy, měď i zlato. Na Kanárské ostrovy je exportován také zdejší saharský písek, potřebný pro údržbu tamních pláží. Důležitým zdrojem obživy místních obyvatel se stal rybolov.

Velká část obyvatelstva Západní Sahary žije dosud kočovným nebo polokočovným způsobem života. Obyvatelé se snaží dostat z malých vesniček do velkých měst v naději na lepší život.

V oblasti vládne velká negramotnost, značná část obyvatelstva neumí číst ani psát.

Historie Západní Sahary

V roce 1975 přešly, pod ochranou armády, na území Západní Sahary statisíce Maročanů, převážně chudých rolníků. Tuto akci vyhlásil marocký král. Pod názvem Zelený pochod tak chtěl podpořit marocké nároky na toto území. Zasáhla Rada bezpečnosti OSN a lidé se museli vrátit do Maroka. Pozice Maroka se však touto akcí posílila.

V té době oblast definitivně opustilo Španělsko, a tak území Západní Sahary zůstalo na pospas Maroku a Mauretánii. Oba státy se rozhodly rozdělit si ji mezi sebe.

Hned následující den po stažení Španělska vyhlásilo Polisario Saharskou arabskou demokratickou republiku, která ovšem neměla žádnou reálnou moc. V témže roce zahájilo Polisario partyzánskou válku proti Maroku a Mauretánii. Desetitisíce obyvatel před bojem uteklo do utečeneckých táborů, které fronta Polisario zřídila u Tindúfu v Alžírsku. V roce 1976 se na území Západní Sahary odehrála bitva u Amalgy mezi armádami Maroka a Alžírska. Touto vojenskou akcí prokázalo Alžírsko svou angažovanost v konfliktu. Když byl v roce 1978 svržen mauretánský prezident Uld Daddah, vyhlásilo Polisario s novou mauretánskou vládou příměří. Toto příměří bylo schváleno OSN a v následné smlouvě, z 10.8.1979, přenechala Mauretánie svoji část Západní Sahary frontě Polisario. Hned nato prohlásilo Maroko, že toto území obsadí.

V osmdesátých letech zbudovalo Maroko v několika etapách napříč územím Západní Sahry obranný val, oddělující území na oblast plně ovládanou Marokem od území, na kterém operuje Polisario. Válka byla ukončena příměřím v r. 1991 na nátlak OSN.

Během příměří byl vypracován plán na urovnání konfliktu. Závisel na svolení Maroka k uspořádání referenda o sebeurčení. OSN vyslalo v roce 1991 do oblasti misi MINURSO, která měla dohlížet na dodržování příměří a zabezpečit přípravu referenda na rok 1992. Referendum však neproběhlo, vznikl spor. Nebylo zřejmé, kdo se ho může zúčastnit. Dalším pokusem o uklidnění situace v oblasti byl mírový plán Jamese Bakera z roku 2000. Plán nebyl zveřejněn. Polisario jej přijalo, ale Maroko ho prohlásilo za zbytečný. Polisario si proto vyhradilo právo obnovit ozbrojený boj. Odůvodnilo to nečinností Maroka. Ozbrojený boj je však všeobecně považován za nepravděpodobný, pokud jej nepodpoří Alžírsko.

Marocká vláda navrhla v dubnu 2007 Západní Sahaře určitý stupeň autonomie, nepočítá však s referendem. Tato aktivita proto není podporována Polisariem ani Alžírskem.

V roce 2010 propukly nepokoje v uprchlických táborech.

Dnes se odhaduje, že pod kontrolou Maroka je až 80% území západní Sahary, zbytek ovládá Polisario. Řešení tohoto letitého problému tak zatím zůstává v nedohlednu. OSN prosazuje právo původních obyvatel na sebeurčení, ale nemá možnosti toto právo prosadit. Zdá se, že konflikt nemá řešení. Svou zásluhu na něm totiž nemá jen Maroko a Západní Sahara, důležitou roli hrají také světové velmoci. Západní Sahara je v boji za nezávislost podporována Alžírskem, Maroko zase dostává technickou pomoc od USA.

Západní Sahara dnes

Západní Sahara má tak schizofrenní postavení a patří k nejpozoruhodnějším raritám současného světa. Na jedné straně je formálně vyhlášená a světovým společenstvím uznaná.  Ovšem Saharská demokratická republika neexistuje. Na druhé straně je prakticky mezinárodně tolerované přičlenění tohoto území k Maroku. Ještě před několika lety se sem zahraniční turisté dostali pouze se speciálním povolením. Dnes sem může každý, komu nevadí napjatá situace a možnost nepříliš bezpečného pobytu.

Pobřeží Západní Sahary

Pobřeží Západní Sahary

Maroko se snaží všemi způsoby legalizovat v oblasti svou přítomnost. Buduje dopravní sítě, rozvíjí infrastrukturu a snaží se zemi k sobě definitivně připoutat. Na pobřeží se budují nové hotely a rekreační zařízení, což je dokladem toho, že Maroko toto území opustit nehodlá.

Města Západní Sahary

Hlavním městem Západní Sahary je Laayoune. Žije zde okolo 100 tisíc obyvatel. Mnoho zajímavostí zde nenajdete. Kdo si však chce přece jen z města odnést příjemný zážitek, měl by navštívit Collina aix Oiseaux. Jedná se o malý park a zároveň botanickou a zoologickou zahradu v jednom. Je to zdejší oáza zeleně. Navíc vás zaujme pěkný výhled na město a také na obří písečné duny, které ohraničují kotlinu okolo města.

Kromě Laayoune v Západní Sahaře existují ještě tři města. Je to v poušti ležící Smara, dále malé rybářské městečko Boujdour a poměrně důležitý přístav Dachla. Dachla je druhým hlavním centrem Západní Sahary. Je nejjižnějším volně přístupným městem Maroka.

Z Laayoune do Dachly vede nová asfaltová silnice.

Dachla je posledním osídleným místem v Maroku. Na jih odtud se rozkládá jenom poušť a také nášlapné miny z doby války. Proto sem přijíždí pouze ti, kteří míří do čtyři sta kilometrů vzdálené Mauretánie. Z bezpečnostních důvodů není možné cestovat individuálně. Dvakrát do týdne vyjíždějí konvoje vedené vojskem. Zařadit se do nich je možné teprve po vyřízení dlouhé řady formalit.

Turistický ruch

Turisté, kteří se rozhodnou přijet do Západní Sahary, nejezdí navštěvovat města. Ti se sem vydávají za překrásnou přírodou. Na pobřeží Atlantiku mohou obdivovat jasně modrou mořskou vodu, v kontrastu se žlutým pískem Sahary, která se odtud táhne až k Nilu. Obdivovat mohou vysoké útesy, které vytvořily miliony vápencových lastur, neuvěřitelně dlouhé panenské pláže s lagunami a v dohledu, přímo u pobřeží, vraky lodí.

Unikátní jsou rozsáhlé sebchy, což jsou vyschlá slaná pouštní jezera s typickými sukulentními rostlinami.

  • Hodnocení uživatelů

  • Hodnocení: 4 hvězdy
    4 / 5 (1 )
  • 80%
  • (1) Recenze

Summary:

Hodnocení: 4 hvězdy
4 / 5 (1 )

80%




Nikdo ještě nerecenzoval. (1) hvězdy Nikdo ještě nerecenzoval. (1) hvězdy


Dovolená Západní Sahara

Ta nejširší nabídka aktuálních zájezdů do destinace Západní Sahara je vám k dispozici. Stačí kliknout sem a nebo se podívat na nabídku akčních Last minute zájezdů do destinace Západní Sahara či Last minute nabídek do Maroka.