Město sv. Františka, kterému se právě z tohoto důvodu říká svatý František z Assisi, je pro mnohé křesťany pravým centrem Umbrie, pro některé je dokonce důležitějším než Řím. Právem patří k historickým klenotům Itálie. Je obklopeno lesy a úrodnou půdou. Rozkládá se v kopcích Apeninského pohoří. Žije zde asi 25 tisíc obyvatel.
Assisi je položeno na jedné straně hory Monte Subasio, na jejímž vrcholu se nad městem tyčí zřícenina hradu Rocca Maggiore. Kolem hory se dnes rozkládá přírodní rezervace Monte Subasio, kam si můžete jít udělat příjemný výlet.
Tisíce lidí navštěvují dvojitý kostel sv. Františka, jenž ční nad západní částí protáhlého městského jádra jako příď lodi.
Kdo byl Svatý František z Assisi
Svatý František z Assisi (1181 – 1226) byl italský mnich, básník a zakladatel řádu františkánů. Narodil se na konci 12. století. Původně pocházel z bohaté kupecké rodiny a jako mladík vedl rozverný bezstarostný život. Na základě svého vidění rozprodal svému otci zboží ze skladu, aby za utržené peníze opravil místní kostel. Otec ho za to vydědil a mladík, veden dál svou neochvějnou vírou, se zasnoubil s chudobou. Oblékl chudý šat a začal kázat o pokoře, chudobě a lásce k bohu.
Jeho františkánský řád je dnes považován za jeden z nejvýznamnějších katolických kongregací v Evropě. I díky vlivu odkazu sv. Františka se začalo ve středověkém městě Assisi s výstavbou chrámů, které dodnes zdobí jeho starobylé uličky a náměstí.
Obyvatelé Umbrie rádi svůj kraj nazývají „zeleným srdcem Itálie“. Kostel a klášter sv. Františka jsou však srdcem samotné Umbrie.
Na kraji města se skví nádherná bazilika sv. Františka. Jejím tvůrcem je bratr Eliáš, talentovaný umělec a třetí generální ministr františkánského řádu (1232 – 1239). Stavba byla započata 17. července 1228, den po kanonizaci Františka papežem Řehořem IX. Po dokončení dolní části baziliky kolem roku 1230 sem bylo uloženo světcovo tělo.
Nesmíme však zapomenout, že Assisi není jen městem františkánů, neboť v raném 13. století se stalo i místem vzniku ženského řádu. Na východním konci starého města stojí kostel sv. Kláry, patřící řádu klarisek, založený po vzoru řádu františkánského.
Historie Assisi
Počátky města se datují do období Etrusků. Později bylo zpustošeno germánským kmenem Gótů, v čele s králem Totilou. V pozdějších dobách se stalo součástí Římské říše a bylo přiřazeno k Lombardii. Z této doby se dodnes dochovaly městské hradby, postavené na terasách svahu.
Z římských dob tu stojí chrám bohyně Minervy (dnes po přestavbě Santa Maria sopra Minerva) a amfiteátr. Svůj vrchol město zažilo ve 12. a 13. století, v té době bylo dokonce městským státem.
Každoročně se zde koná řada oslav a slavností. K nejzajímavějším patří Calendimaggio, každoročně konaný první čtvrtek, pátek a sobotu v květnu. Jedná se o oslavu jara a radosti ze života. V těch dnech zde potkáte místní obyvatele v dobových kostýmech. Dvě původní čtvrtě tradičně bojují o vítězný prapor, jenž dostane ta čtvrť, která má nejlepší obleky, nejlépe zpívá a lidem se nejvíce líbí.
Zajímavosti Assisi
Duomo San Rufino
Trochu stranou obvyklého všedního ruchu města Assisi se vypíná pěkně členitá fasáda z 12. století s elegantními filigránovými rozetami a reliéfy erbovních zvířat na dómu Duomo San Rufino. Stavitelem tohoto mistrovského díla umbrijského románského období byl zpočátku Giovanni da Gubbio (1134), kostel byl však dokončen až v roce 1228. Zvonice pochází z předchozí stavby. První kostel tu byl postaven v 9. století. Už v 5. století však měly být na tomto místě pochovány ostatky místního světce, svatého Rufina, a to v římském mramorovém sarkofágu, zdobeném reliéfem představujícím Dianu při návštěvě spícího Endymiona (dnes v kryptě).
Sv. Rufino byl biskupem v maloasijském městě Amasin. Uprchl do Itálie, kde založil v Assisi kostel a roku 235 zemřel mučednickou smrtí – byl utopen.
V širokém trojlodním interiéru kostela vládne chladný renesanční styl. V roce 1571 ho přestavěl Galeazzo Alessi. Starší je křtitelnice, v níž byli pokřtěni sv. František, sv. Klára a císař Fridrich II. Pěkná terakotová soška Piety, na níž se roku 1494 zázračně objevily slzy (proto je nazývána „Madonna del Pianto“), byla roku 1982 ukradena a musela být nahrazena dřevěnou kopií.
Chrám Minervy (Santa Maria Sopra Minerva)
Na překrásně dochované antické sloupy, kterými se pyšní chrám Minervy ve městě Assisi, se snad ani nedá vynadívat. Chrám z období pozdní republiky nebo raného císařství původně nebyl zasvěcen Minervě, ale Herkulovi. Interiér byl od 16.století přeměněn na kostel Santa Maria Sopra Minerva.
Barokní vybavení bylo nedávno restaurováno.
San Damiano
Obklopen olivovníky a cypřiši stojí 300 metrů pod městem klášter San Damiano, v němž sv. František složil svůj hymnus „Píseň bratra Slunce“. Žila tu i sv. Klára se svými společnicemi. Kostel, klášterní zahrada a prostory konventu jsou otevřeny veřejnosti. Jedná se o jedno z nejhezčích míst v Assisi.
Do města odtud vede pěší stezka (částečně po silnici).
San Francesco
Pro řád upřednostňující chudobu byly postaveny dva kostely plné zlaté a umělecké nádhery – to je paradox františkánského města Assisi. Souhrně se oběma kostelům říká San Francesco.
Papežská diplomacie 13. století byla natolik prozíravá, že navzdory všem vnitřním rozporům přijala rychle rostoucí řád pod svou ochranu, místo aby se od něho distancovala. František byl svatořečen a nedlouho poté se začalo se stavbou kostela. Papež Řehoř IX. nechal v dolní části kostela a kláštera vybudovat dlouhou arkádovou galerii, jejíž oblouky se spolu se zvonicí nad oběma kostely staly poznávacím znamením celého města.
Otázkou je, proč se stavěly dva kostely. Byly to sice různé stavby pro různé účely, ale i tak se vzhledem k zaměření řádu sv. Františka jedná o docela velké faux-pas.
Dolní kostel slouží jako pohřebiště a poutní kostel, v horním (konventním) kostele se slouží bohoslužby a mše pro občany Assisi. Pod klenbami dolního kostela si budete připadat jako pod noční oblohou.
Horní kostel (jak se často zdůrazňuje, postavený podle vzoru gotické Sainte chapelle v Paříži) je naopak zcela naplněn světlem.
Věřícímu vstupujícímu románským portálem do dolního kostela, slibuje nápis „úplné odpuštění (všech hříchů) dnes a navždy“. Fresky v podélné lodi znázorňují následování Krista, které se stalo jádrem františkánského poselství. Vlevo jsou výjevy ze života sv. Františka, vpravo utrpení Kristovo – obojí vymaloval kolem roku 1260 takzvaný „Mistr sv. Františka“. Expresivní síla maleb je patrná i přes výrazná poškození. V křížení před oltářem jsou představeny františkánské ctnosti – poslušnost, chudoba a cudnost – a sedící světec.
V levé příčné lodi dolního kostela spatříte vedle temperamentního Jana pokorného i Františka vyobrazeného Pietrem Lorenzettim. V pravé příčné lodi namaloval Cimabue kolem roku 1280 „Madonu s dítětem, čtyřmi anděli a sv. Františkem“. Světec stojí na modrém pozadí, má plné živoucí rty, mírně zakřivený nos a vědoucí pohled – snad žádný jiný Františkův portrét není tak živý jako tento. V sousední kapli sv. Mikuláše je vystaven jeho hábit, široká kutna z hrubého plátna.
Velmi známá je také kaple sv. Martina, přestavěná v raném 14. století a vyzdobená Simonem Martinim obrazy světce a legendou sv. Martina.
Pod dolním kostelem byla v 19. století vybudována krypta, jež zpřístupnila hrob světce se sarkofágem, znovu objevený roku 1818 (přestavěno v letech 1925 – 1930). Od dolního kostela vede schodiště vzhůru k Tesoru (muzeu s cennými relikviáři a rukopisy) a k hornímu kostelu. V jeho vysoké střední lodi znázornil Giotto klidné a koncentrované scény ze života sv. Františka. Mezi okny nad Františkovým cyklem lze spatřit výjevy ze Stvoření světa a života Ježíše Krista. V levé části příčné lodi se nachází Cimabuovy fresky, bohužel velmi poškozené – světlé barvy oxidací zčernaly, stíny působí světleji.
Mnoho cedulek v kostele vyžaduje „Massimo silencio!“ – „úplné ticho“, ale průvodci mluví nahlas, poutníci zpívají, turisté se tlačí, fotografické blesky oslepují. Pokud chcete na tomto místě zažít svatý klid, pak sem zavítejte v listopadu nebo únoru.
Skutečnost, že (naštěstí jen omezené) poškození nástropních maleb v horním kostele způsobené zemětřesením se postupně daří odstranit, je téměř zázrakem restaurátorského umění. V „Cantiere dell´Utopia“ se z desetitisíců kamenných úlomků se zbytky barev znovu stávají obrazy, což je neskutečně precizní a náročná práce, za kterou restaurátorům patří velký obdiv a dík.
San Pietro
Benediktinský kostel San Pietro na klidném náměstí se stromy města Assisi pochází v dnešní podobě z 13. století, existoval však již v 10. století. Fasáda s okenní růžicí byla původně zakončena trojúhelníkovým štítem, jenž byl v 19. století stržen.
Santa Chiara
Chiara (Klára) pocházela z rodiny Offreducciů, byla obdivovatelkou zbožného Františka. Stala se zakladatelkou řádu klarisek a stejně jako František byla již dva roky po své smrti (1253) svatořečena. Od roku 1260 leží pochována v řádovém a pohřebním kostele Santa Chiara, vybudovaném v Assisi v letech 1257 – 1265, jehož vzorem byl horní kostel sv. Františka. V Capella del Crocifisso, vpravo od podélné lodi, se nachází velký malovaný kříž (z druhé poloviny 12. století) z kostela San Damiano, v němž František uslyšel hlas z kříže: „Františku, jdi a oprav můj dům!“
Roku 1850 byly pod hlavním oltářem nalezeny ostatky sv. Kláry. Poté byla znovu přestavěna krypta.
O životě sv. Kláry (narodila se roku 1194) se říká, že se po kázání o dvanáct let staršího Františka zřekla blahobytného života v domě rodičů a připojila se k malému františkánskému bratrstvu v kapli Porziuncola. Tehdy jí prý bylo 18 let.
Santa Maria degli Angeli
Rozhodující okamžiky svého života prožil František jihozápadně od Assisi. Zde znovu postavil kapli Porziuncola, kterou mu přenechali benediktini. Zde potkal spřízněnou duši Kláru, shromáždil kolem sebe bratrstvo, zde také zemřel.
V 16. století nechal papež Pius VI. nad původně strohou a prostou kaplí a místem Františkovy smrti postavit obrovský kostel (celková délka 115 metrů) pro zástupy poutníků. Santa Maria degli Angeli je tak považována za sedmý největší křesťanský kostel. Růžová zahrada a růžová kaple připomínají Františkův zázračný čin: František se prodíral trnitým křovím a růže rozkvetly.
Foro Romano e Collezione Archeologica (Museo Civico)
Na hlavním náměstí v Assisi budete popíjet své cappuccino 5 metrů nad původní úrovní náměstí, kterou mělo před dvěma tisíci lety. Podzemní schodiště ve Foro Romano e Collezione Archeologica (Museo Civico) vás zavede na někdejší terasu před Minerviným chrámem, velkou 85×44 metrů.
Odvodňovací strouhy, travertinové bloky pro sousoší Kastora a Polluxe, obětní oltáře, kašna, antické schody, základy zdí, sarkofágy a pozoruhodná sbírka plastik – to vše se dochovalo z římského „Asisia“.
Rocca Maggiore
Mohutná pevnost Rocca Maggiore s baštami, nádvořími a čtyřpatrovou obrannou věží získala svou dnešní podobu po roce 1367, díky kardinálskému legátovi Egidiovi Albornozovi, jenž pro papeže Inocence VI. obnovil papežské panství. Ve 12. století pobýval v pevnosti budoucí císař Friedrich II., tehdy ovšem ještě jako kojenec.
Místo poskytuje daleký výhled na město Assisi a okolní umbrijská údolí.