Podle názoru mnoha návštěvníků je Lucca, rozkládající se v úrodné nížině obklopené malebnou vrchovinou, nejpůvabnějším městem Toskánska. Žije zde asi 90 tisíc obyvatel. Těžko si představit, že v předřímské době zde stálo sídliště uprostřed mokřin a močálů, nicméně dokladem může být samotné jméno města – etruské slovo „luc“ znamená bažina.
Pouze jedinou ze sedmi bran městského opevnění lze projít do historického centra, zabírajícího plochu dvou čtverečních kilometrů. Na místě dnešního Piazza San Michele se nacházelo forum někdejšího římského kastelu. Návštěvníci tu mohou obdivovat výstavné románské kostely a elegantní patricijské domy bohatých kupeckých rodin, obchodujících s drahými látkami – damaškem, brokátem a sametem. Hospodářský život se odehrává před branami starého města. Stejně jako dříve se tu vyrábějí látky, jedlé oleje a přivážejí se sem zemědělské výrobky.
Prohlídku města je nejlépe začít u Dómu a poté se vydat na východ nebo na náměstí Piazza San Michele a odtud postupovat na sever. Jen málo kostelů je tak úchvatných jako San Michele in Foro. Jižně od katedrály se dá vystoupat na městské hradby, potom se můžete vydat na 4 kilometry dlouhou procházku kolem města. Východním směrem pod sebou spatříte botanickou zahradu Giardino Botanico.
Nejpodivnější památkou v Lucce je Casa Guinigi. Jedná se o středověký městský dům postavený pro významnou šlechtickou rodinu Guinigi. Dům je známý především díky své věži s krásným výhledem na město. V dalším domě této rodiny dnes sídlí Museo Nazionale di Villa Guinigi.
Zajímavá místa města Lucca
Duomo San Martino
Jeden z kostelů z 12. a 14. století zasvěcených sv. Regulovi, jehož průčelí připomíná dóm v Pise. Poněkud mohutná zvonice je výrazným protikladem odlehčené stavby kostela, zdobené sloupovými arkádami.
Uvnitř chrámu si můžete prohlédnout velmi cenný a uctívaný krucifix Volto Santo a náhrobek Ilarie del Careto (1408) od Jacopa della Quercii.
Palazzo Pretorio
Palác s hodinami ze 17. století byl vystavěn v letech 1492 – 1588 příslušníky lucké sochařské rodiny Civitalů.
Kdysi v něm sídlil starosta (podesta), dnes je budovou městského soudu.
San Frediano
Tento kostel, jehož fasádu zdobí velká mozaika Nanebevstoupení byl sice vysvěcen již v roce 1147, avšak stavební práce probíhaly až do 16. století. Uvnitř budete obdivovat mramorový oltář od Jacopa della Quercii (1422), románskou křtitelnici s pěknými reliéfy a terakotová díla Andrey della Robbia.
Ve Fatinelliho kapli jsou uchovány tělesné ostatky sv. Zity, lucké patronky. Ke kostelu patří zvonice se zlomeným obloukem.
San Giusto
Kostel San Giusto, vystavěný na konci 12. století, se honosí jednou z nejvyváženějších fasád v Lucce. Prostřední portál z počátku 13. století je zdoben antikizujícími ornamenty a figurami lvů.
Menší postranní portál zdobí převýšené pisánské oblouky spočívající na vysokých opěrách. Barokní úpravy interiéru pochází ze 17. století.
San Michele in Foro
Ve 12. století nechali zdejší měšťané vybudovat v místě někdejšího římského fóra kostel San Michele. Stejně jako pisánské kostely je i tento kostel po celém obvodu zdoben slepými arkádami a příčnými galériemi.
V 19. století byly na některých sloupech zaměněny hlavy mýtických bytostí a zvířat za hlavy Napoleona III., papeže Pia IX. a Garibaldiho. V pravé příčné lodi se nachází oltář od Filippina Lippiho (pozdní 15. století).
Casa Natale di Giacomo Puccini e Fondazione G. Puccini
Muzeum Giacoma Pucciniho, jenž se v tomto domě narodil roku 1858, vystavuje skladatelovu korespondenci a upomínkové předměty.
Museo Nazionale di Palazzo Mansi
V budově navenek prostého, uvnitř však o to výstavnějšího městského paláce rodiny Mansiů ze 17. a 18. Století, dnes sídlí státní sbírka obrazů, v níž jsou zastoupeni italští a holandští mistři 16. – 18. století i malíři z Luccy z 19. století.
Prohlédnout si můžete také ukázky textilní produkce města z 16. – 19. století.
Museo Nazionale di Villa Guinigi
Ve vile postavené roku 1418 pro Paola Guiniho si můžete prohlédnout mimo jiné etruské a římské archeologické nálezy a sochy a obrazy luckých a jiných toskánských umělců 13. – 17. století.