Ve starověku tvořil Asuán hranici faraonské říše. Od 19. století začal sloužit, svým suchým a teplým klimatem, bohatým Evropanům jako relaxační destinace. Dnes se tu nachází slavný trh s kvalitním kořením. Velký hospodářský význam má přehrada a elektrárna. Na Kitchenerově ostrově vznikla vynikající botanická zahrada, se sbírkou tropických a subtropických rostlin. Vysoko na skále objevíte hroby šlechticů z doby před začátkem našeho letopočtu. Na Nilu se objevilo množství plovoucích turistických hotelů. Blízký koptský klášter Simeon zve k prohlídce baziliky, zdobené krásnými freskami.
Asuán
Asuán patří k nepůvabnějším městům v Egyptě. Má svoji typickou atmosféru pomezí mezi Egyptem a Núbií. Nejvíce citelná je v klikatých uličkách starého bazaru. Setkávají se zde arabské a africké prvky. Místní Núbijci dosud mluví vlastním jazykem. Současná metropole stejnojmenné provincie se rozkládá hlavně na východním břehu Nilu. Původním historickým centrem osídlení však byl ostrov Elefantina.
Ostrov Elefantina
Ostrov má protáhlý tvar. Je dlouhý asi 1,5 kilometru a maximální šířka dosahuje půl kilometru. Historické památky se nacházejí v jižní části ostrova. Přes rameno Nilu se lze přepravit přívozem k núbijské vesnici. Místní majitelé feluk vám budou tvrdit, že vás mohou přepravit pouze oni, ale nenechte se jimi přesvědčit. Člun přistává v blízkosti antického přístavu, kde od roku 2001 probíhají nové archeologické výzkumy. Německo-švýcarská expedice objevila na jihu ostrova archaickou svatyni.
Dnešní ostrov se původně skládal ze dvou samostatných částí. Od Staré říše sídlili na ostrově správci 1. hornoegyptského nomu. Tito správci – monarchové – si budovali hrobky na západním břehu Nilu, na místech dnes známých jako Kubbit el-Hawa. Význam ostrova úzce souvisel s blízkostí tradiční jižní hranice Egypta a strategickou pozicí na severní straně prvního nilského kataraktu. Odtud bylo možné kontrolovat dopravu a obchod v severojižním směru. Pravděpodobně s obchodem také souvisí původní staroegyptské pojmenování ostrova – Abu neboli slon. Předpokládá se, že ostrov byl důležitým místem obchodu se slonovinou a sloužil jako výchozí bod expedic. Z řecké formy názvu slon – elephantos – vzniklo i pojmenování Elephantine, používáné dodnes. Nově umístěná socha slona se nachází u jižního cípu pobřeží.
Ostrov Elefantina
Severně od sochy slona leží několik rekonstruovaných menších staveb ze záchranných akcí v Nubii, v 60. letech 20. století. Dále k severu pokračují archeologické výzkumy v rozsáhlých ruinách opevnění antického města. Odtud pochází například aramejské texty z 6. a 5. století před naším letopočtem, související s místním židovským vojenským a Jahveho chrámem.
Na východní straně se nachází zbytky Chnumova chrámu. Bůh je na reliéfech znázorňován s beraní hlavou. V roce 1999 zde bylo otevřeno muzeum pod širým nebem, s rekonstrukcemi několika fází chrámu bohyně Satet.
Na jihozápadní straně muzea naleznete zbytky kamenné pyramidy ze 3. dynastie.
Na východním břehu ostrova je, do severní části římské pevnostní zdi, vestavěn slavný nilometr, který popisoval již Strabón (rok 63 před naším letopočtem).
Núbijská vesnice je jednou z moderních etnografických zajímavostí ostrova. Za bakšiš je možné navštívit některé místní domácnosti.
Kitchenerův ostrov
Kitchenerův ostrov leží severozápadně od Elefantiny. Kraluje tu botanická zahrada. Ostrov byl pojmenován po lordu Kitchenerovi, vítězi nad súdánskými mahdisty a pozdějším britském generálním konzulovi v Egyptě.
Kitchenerův ostrov
Kubbit el-Hawa
Kubbit el-Hawa leží na severozápadním břehu Nilu. Nachází se zde hrobky ekefantijských monarchů. Jsou přístupné pravidelnou dopravou člunem. Hrobky pocházejí z konce Staré a počátku Střední říše.
Asuánská přehrada
Asuánská přehrada byla postavena v letech 1960 – 1971. Arabsky se nazývá Sadd el-Ali. Přehrada je u koruny 40 metrů široká a 3,6 kilometru dlouhá. U základny dosahuje šířky 980 metrů. Jezero je dlouhé kolem 550 kilometrů. Plný výkon elektrárny je 2100 MW. Kromě mnoha pozitiv má přehrada také několik negativních stránek.
Asuánská přehrada
Například zadržuje úrodné bahno naplavenin při záplavách. Zvyšuje hladinu spodní vody a druhotně způsobuje salinitu půdy. Tím se tvoří změny sedimentačního a vodního režimu delty.
