V Údolí králů se pohřbívalo přibližně mezi lety 1540 až 1075 před naším letopočtem a nachází se zde nejméně 65 hrobek. Za vlády Ramesse I. se začaly pohřbívat královské manželky v nedalekém údolí, dnes známém jako Údolí královen.
Archeologické a egyptologické výzkumy zde započaly na konci 18. století a probíhají dodnes. Rozmístění hrobek v meandru řeky nebylo náhodné, ale byly situovány do míst se zvýšeným nábojem statické elektřiny, které budovatelé hrobek již znali. Kde v terénu se taková místa nacházejí – zóny, interzóny, energetický rastr, čtyři dosud neznámé vlastnosti statické elektřiny, uvádím na www.miroslavprovod.com.
Meandr má rozlohu desítky čtverečních kilometrů a náhodné hledání hrobek probíhá již třetí století bez důkazu, zda již všechny hrobky byly nalezeny. Nikde v literatuře jsem nenalezl vysvětlení, proč pohřebiště bylo situováno do vzdáleného meandru, když všude jinde bylo stejného místa dostatek. Vysvětlení zvýšeného náboje meandrů oproti přímým tokům, popisuji na webových stránkách, stejně jako přechody statické elektřiny mezi různými náboji.
Údolí královen
Pro dávné civilizace již známé, pro současnou vědu nové poznatky, umožňují cílené hledání hrobek a ukončit tak jejich náhodné, časově náročné vyhledávání. Před zhotovením energetického rastru je nutné kalkulovat s více vlivy – rozdílným průtokem vody, změnou koryta řeky, označením zón nesouvisejících s vodním tokem, astronomickými a atmosférickými náboji.
S velkou plochou meandru nemám potřebné znalosti, doporučuji prověřit jejich vlastnosti na meandrech menších tak, že do vnitřní strany meandru potoka postavíme horninu – menhir. Po několika hodinách jeho energii porovnáme s menhirem na vnější straně potoka. S přechody statické elektřiny mezi náboji lze experimentovat v neomezeném počtu případů. Budování energetického rastru v meandru řeky Nilu lze začít zjištěním, zda známá hrobka má náboj. V kladném případě se nachází v zóně, kterou v obou směrech lze prodlužovat. Dále v kolmém směru k vodnímu toku je nutné označit další zóny a porovnat je s mapou nalezených hrobek. Nachází-li se v zónách další hrobka – funguje to. V opačném případě je nutné stejným postupem hledat u jiné nalezené hrobky.
Nemohu vtěsnat do článku padesátileté zkušenosti, ale podstatnou část jich lze získat opakováním experimentů a studiem webových stránek.
Jde o první krok, nepochybuji o tom, že výzkumníci naleznou kroky další.
Miroslav Provod
