Do Káhiry jsme přilétali ve 2:30 místního času. Těšili jsme se, co uvidíme z letadla – a nebyli jsme zklamáni. Proti světlům velkoměsta se v jednu chvíli tyčily dva jehlany – pyramidy v Gíze. Na letišti už čekala průvodkyně; naložili jsme tedy zavazadla do připraveného mikrobusu – za vydatné pomoci jistého nezvaného domorodce, který se pak vehementně dožadoval bakšiše – a odjeli do hotelu. Hotel Sun stojí v samém centru Káhiry (+) a je špinavější, než jsme čekali (-). Prý je těsně před malováním. V 11 hodin – po troše spánku – se vydáváme ke Káhirské věži, do okolních zahrad a na 1 hodinu loďkou po Nilu.
Při cestě městem nemůžete přeslechnout, že hlavním nástrojem řidiče je tu klakson. Používá se místo blinkrů při předjíždění i v řadě dalších situací. Další, co vás asi zaujme, jsou střechy. Střechy, na kterých jsou postavené „domečky“ i chatrče, ve kterých bydlí lidé. Ostatně – kam jinam bych se těch 12 milionů obyvatel Káhiry (někde se uvádí ještě o 4 miliony více) vešlo? A ještě jeden poznatek: zatímco přes den je naprostá většina žen zahalená, večer se „uvolňují mravy“ a je to tak půl na půl. Až v Káhiře dostanete hlad, určitě nevyužívejte vlastních zásob (stejná rada platí v podstatě pro celou cestu). Dá se tu totiž dobře (a relativně levně) najíst v místních restauracích a jídelnách. Sendvič z arabského chleba (pita) vyjde v přepočtu na 7 – 15 Kč, salát na 5 – 10, kuřecí nebo skopové maso s přílohou na 40 – 60 Kč. Nevyhýbejte se ani „džusárnám“ – obchodům, kde vám vylisují šťávu z čerstvého ovoce. Za půl až 2 libry se můžete osvěžit džusem z fíků, manga, granátových jablek a řadou dalších. Opravdu to stojí za to – sami jsme právě za džusy utratili v Egyptě neuvěřitelné množství peněz. Na tomto místě stojí za to poznamenat, že restaurace i „džusárny“ nám doporučovala naše průvodkyně – a ohromným plusem bylo, že vždy věděla, kam zajít, protože tento zájezd vedla již po několikáté.
Návštěva pyramid a tip na ušetření peněz
Sakkara i Gíza, kde stojí známé pyramidy, jsou nedaleko Káhiry (Gíza je její čtvrtí). V druhý den našeho pobytu v Egyptě jsme se vydali právě do těchto dvou lokalit. Cestou můžete vidět betonovo-cihlové nedostavěné domy na kraji města, ve kterých bydlí velká část obyvatel Káhiry. Špína a prach jsou patrné i na dálku z oken taxíku. V Sakkaře jsou k vidění vůbec první pyramidy, které si v Egyptě nechali faraoni postavit. Vnitřní chodba není nijak úchvatná – a jinak tomu není ani v Gize, kde se běžně smí pouze do Mykerinovy pyramidy (za 10 liber). Pokud zatoužíte po Cheopsově, zaplatíte dvojnásobek – ale hlavně – musíte přijít hned ráno, protože se do ní každý den dostane jen prvních 100 lidí. (Na poslední den v Egyptě průvodkyně tuto návštěvu zájemcům zařídila.) V Gíze si po prohlédnutí slavné sfingy i pyramid můžete ještě zajít do muzea lodě Slunce (u Cheopsovy pyramidy) – a obdivovat obrovský kamenný hrob, ve kterém byla tato loď v rozloženém stavu uložena, aby si ji pohřbený faraon mohl složit a odjet na ní do země mrtvých. V prvním patře muzea pak lze vidět loď složenou. (Vstupné – 20 liber).
Pyramidy můžete objet i na velbloudech, ale zabere vám to dost času (možná i více než hodinu). Pokud tedy máte na návštěvu areálu méně než 2 hodiny, určitě jděte raději pěšky. A ještě jedna poznámka – pokud se k pyramidám vydáte po ránu, může se stát, že zpočátku nedohlédnete ani od jedné ke druhé – Káhira totiž bývá pokryta smogem, který se většinou zvedá až během dne. Pokud chcete po celou cestu všude na vstupném ušetřit 50 procent, vyplatí se mít ISIC kartu. Její zařízení za 20 až 40 liber nabízejí překupníci na ulicích. K jejímu získání stačí věk pod 33 let, jedna fotografie a čestné prohlášení, že jste studentem vysoké školy. I tyto karty účastníkům zájezdu průvodkyně zařídila.
Zlatý poklad
Třetí den je ve znamení návštěvy Egyptského muzea na náměstí Tahrír (tam bydlíme) – vstup za 20 liber. K vidění je tu mnoho zajímavého, ale hlavně Tutanchamónův poklad. Poklad zřejmě nevýznamného faraóna, který byl pohřben v Údolí králů v Thébách poté, co panoval pouhých 9 let a zemřel v 18 letech. Měl ale jedno štěstí – jeho hrob byl – jako jediný ze 62 hrobů v Údolí králů – nalezen nevyloupený. Dalších 40 liber (nebo 20 s ISICem) vás bude stát prohlídka mumií v muzeu. Mimo jiné si budete moci pohlédnou tváří v tvář s Ramsesem II. i s dalšími faraony a jejich ženami, jejichž nohy chodily po Zemi před cca 4 tisíci lety.
Staří křesťané
Nejstarší částí Káhiry je Koptská čtvrť. Zde můžete obdivovat nejen základy prvních káhirských staveb, ale také nevýrazné křesťanské kostelíky a úzké uličky. Když se pak odtud vydáte k Nilu, půjdete přes nefalšované arabské tržiště, kam příliš turistů nezavítá. Vše se tu odehrává na ulici – od posezení „v kavárně“ po pečení chleba. Nechybějí ani vozíky tažené osly. Většina lidí na ulici je mužského pohlaví, ženy jsou zřejmě doma.
Odjezd do Asuánu
Večer odjíždíme vlakem do Asuánu. Vlak je čistý, kvalitou srovnatelný s naším Intercity, cesta vyjde na cca 450 Kč. Bohužel je pořízení jízdenek čím dál tím větším problémem – pro turisty jsou totiž určeny lehátkové vozy – pak ovšem cesta přijde na takřka 4 000 Kč. Zažíváme společnou večerní modlitbu a potom se už oddáváme spánku, zpočátku přerušovaném prodavači, kteří nabízejí noviny, šitíčka, nožíky a kdo ví co ještě. Ráno z okna pozorujeme vesnice z hliněných cihel a chatrče ze slámy. Okolo některých se pasou koně, jinde jsou jen kameny a hlína. Přijíždíme do Asuánu – města s asi 250 tisíci obyvateli, které proslavila především stejnojmenná přehrada. Opět bydlíme v centru města – u jednoho z nejkrásnějších trhů, jaký jsem kdy v životě viděl. Je tu výrazně tepleji než v Káhiře. Tam se teplota pohybovala mezi 20 a 24 stupni, zde je okolo 30 stupňů. Vydáváme se na plavbu felukou (plachetnicí) po Nilu – na Kitchenerův ostrov s botanickou zahradou (vstup 10 liber) a pak na ostrov Elephantine, kde jsou vykopávky z doby založení města (12 liber). Poté nás průvodkyně zavádí k provozovatelům feluk – Jamaica family. Dostáváme čaj a kouříme vodní dýmku – mnozí z nás poprvé v životě.
Abú Simbel
Abú Simbel si většina účastníků zájezdu nenechává ujít ani přesto, že je třeba zaplatit 85 dolarů za přesun letadlem (některé místní cestovní kanceláře si ovšem klidně řeknou i dvojnásobek). Kdo by ale chtěl přijít o možnost spatřit na vlastní oči chrám s obrovskými sochami Ramsese II, který byl rozřezán na kousky a převezen na jiné místo, jen aby ho nezatopilo Násirovo jezero, které vzniklo nad Asuánskou přehradou? Opravdu to stojí za to! Odpoledne se vydáváme k tzv. Nedokončenému obelisku, ke staré i nové Asuánské přehradě a ke chrámu z ostrovu Fila, který musel být přestěhován – ze stejného důvodu, jako Abú Simbel. Zajímavé na této akci je, že proběhla až po výstavbě přehrady – kolem chrámu pak musela být postavena hráz, voda odčerpána a kameny přeneseny jinam…
Noc na feluce
Sedmý den ráno (pokud za první den počítáte večerní odlet z Prahy) vyjíždíme na feluce z Asuánu směrem do Kóm Omba. Plavba je celodenní, ležíme na palubě a pozorujeme břehy Nilu. Pohoda. V poledne posádka uvaří oběd, večer večeři. Nádobí umyje v Nilu. Že se v průvodcích nedoporučuje se této vody kvůli sinicím ani dotýkat? V těchto chvílích si uvědomíte, že to tak prostě nemůžete brát. V noci loď přistane u břehu, spí se na palubě. Je docela dost velká zima. Nelze než doporučit obléknout si alespoň teplý svetr, ale ani teplejší podzimní bunda (kterou stejně potřebujeme ještě na Mojžíšovu horu) není k zahození.
Chrám pro dva bohy
Ráno připlouváme do Kóm Omba, kde je chrám se dvěma vchody – zasvěcený dvěma bohům. A s kaplí obsahující mumie krokodýlů (mimochodem – ti byli v Egyptě vyhubeni koncem 19. století). Dále jedeme mikrobusem – v koloně pod policejní ochranou. Co kdyby nás nějaký terorista chtěl odstřelit? Navštěvujeme ještě chrám v Edfu a pak přijíždíme do Luxoru. Zde opět bydlíme v centru města.
Pár slov o penězích
Měnit v Egyptě dolary nebo marky není žádný problém. Sem tam je k vidění bankomat, v turistických centrech lze často platit i kartami (VISA, EC/MC). Pokud si budete sami platit hotel, přijde – podle místa – na 10 – 40 liber na osobu a noc (řeč je o levnějších hotelech turistické třídy – pokoje jsou často s příslušenstvím, někdy jsou záchod a sprcha na chodbě společné pro 3 – 4 pokoje). Jih země je levnější, sever dražší. Pohledy pořídíte za cca 50 piastrů (1 libra = 100 piastrů), nejvýhodnější nabídka zněla na 7 za libru. Nezapomeňte, že o řadu cen je třeba smlouvat. Je-li ve větším obchodě cedulka s cenou, lze ji považovat za konečnou. Cenu za taxi, papyry i nejrůznější služby (včetně průvodcovských) lze většinou usmlouvat (někdy na polovinu, někdy na třetinu, někdy na ještě méně). Ceny, které uvádíme, jsou buď fixní, nebo za které se nám podařilo danou věc po smlouvání koupit.
Chrámy v Luxoru
Večer jsme si prohlédli osvětlené chrámy, ráno se vydáváme na jejich podrobnou prohlídku. Najednou se k naší skupince – a konkrétně ke mně – přidávají dva kluci a žebrají o propisku. Jdou s námi dobrých 10 minut. Propisky jsou tady velmi žádaným artiklem – mezi dětmi i mezi dospělými. Můžete za ně nakupovat některé služby i vyjadřovat dík. Jen mi vrtá hlavou, proč si vybrali právě mě. Vše se vysvětluje v okamžiku, kdy zjišťuji, že mi 2 propisky koukají z kapsy batůžku. Hoši mají smůlu – propisky schovávám pro jiné účely. Mimochodem – v Asuánu mi jeden hoch nabízel za propisku papyrus – bohužel už jsem u sebe žádnou neměl a vrátit do hotelu jsem se nestihl. Luxorský chrám vás zaujme nejen svou velikostí, ale také skutečností, že byla v jeho areálu postavena mešita – přesněji řečeno – byla tam postavena v době, kdy byl ještě chrám z většiny zasypán zeminou. Když ho odkryli, mešita se rázem ocitla poměrně vysoko nad jeho základy. Nedaleko je ještě daleko rozsáhlejší chrám v Karnaku. Můžete tam jít pěšky podél Nilu, použít taxi nebo kočár tažený koňmi (10 liber za 1 vůz se 4 osobami). Součástí chrámu je obrovská sloupová síň, posvátné jezero a velký kamenný skarabeus, kterého když prý 7x oběhnete, splní se vám přání, na které při tom myslíte. Fotila se tu s námi nějaká škola. Ostatně – i přesto, že v Egyptě není o turisty nouze, vždy se najde někdo, kdo si s vámi chce potřást rukou a udělat si s vámi fotografii. Nemluvě o těch, kteří z vás chtějí vymačkat nějaké peníze.
Údolí mrtvých králů
Levý břeh Luxoru (bývalých Théb) je vyhrazen mrtvým (i když vesnice se živými tu naleznete také). Nachází se zde Údolí králů a Údolí královen – a v nich hrobky. O 61 vykradených a 1 nevykradeném hrobě už byla řeč výše, takže jen dodávám, že jsme po přeplutí řeky cestu do údolí absolvovali na oslech. Dokud šli pomalu, bylo to fajn, jakmile se však rozeběhli, naše vnitřnosti vehementně protestovaly. Jedna účastnice zájezdu dokonce spadla – naštěstí až na zpáteční cestě a bez vážnějších následků. Cestou do Údolí králů jsme minuli vesnici umělců, z jejíchž rozvalin již jen odhadujete, jak zde žili ti, kdo přiložili ruku k dílu při stavbě honosných královských hrobek. A pak už jedeme přes kopec do slavného údolí. Vstupenka do Údolí králů opravňuje ke vstupu do 3 hrobek, pokud jich chcete vidět více, je třeba si dokoupit další vstupenku. Do hrobu Tutanchamóna se kupuje vstupenka zvláštní – přímo u něj. My jsme si na doporučení průvodkyně pro prohlídku vybrali hrobku Tuthmosise III, která má vchod poměrně vysoko ve skále, Amenophise II a Ramsese IV, která je patrně největší a nejvíce zdobená. Běžně bývá otevřeno 7 – 9 hrobek, ostatní jsou zavřené. Existují i projekty na hledání dalších – a archeologové nepřestávají doufat, že naleznou opět hrobku i s pokladem.
Z údolí králů jsme zamířili ke chrámu Hatschepsut – stojí na úpatí hory a nejhezčí pohled na něj je svrchu. Z původní stavby se takřka nic nezachovalo, vše bylo postaveno v posledních letech. Poté jsme se vydali do Ramessea – dalšího z chrámů. Jedna z účastnic zájezdu tu koupila vstupenku místo za 5 liber jen za 2 tužky a 2 libry – docela výhodná směna, co říkáte? Za další dvě tužky nás místní průvodce zavedl k jedné ze zdí, odkud po odstranění dvou kamenů vytáhl zbytky mumie. (Původně ovšem za tuto službu požadoval 2,5 libry za jednoho člověka – nakonec nás s ním šlo asi 8). Poslední zastávkou na levém břehu Nilu byly Memnónovy kolosy – dokud byl jeden z nich prasklý, vždy po ránu „zpíval“. Teď už oba jen mlčky připomínají chrám, před kterým kdysi stávaly a ze kterého už nezbyl ani kamínek. Cestou od kolosů si ještě uděláme fotografii děvčátka s kůzlátkem (odměnou té malé slečně je tužka, někdo dává půllibru).
Vzhůru k moři
Jedenáctý den zájezdu je ve znamení přesunu do letoviska u Rudého moře – Hurghady. Cesta z Luxoru vyjde na 13 liber – jen nesmíte naletět na přemrštěné požadavky prodejce jízdenek (je vhodné je koupit několik dní předem). Mimochodem – výlet z Hurghady do Luxoru přijde s některými cestovními kancelářemi i na 100 dolarů. Hurghada je typické přímořské letovisko bez zvláštního kouzla. Můžete se tu koupat, potápět (stačí ponořit hlavu pod hladinu a již na některých místech u pobřeží vidíte korály a mezi nimi se prohánějící pestrobarevné rybky – nutno dodat, že jejich výskyt záleží mimo jiné na denní době) opalovat se nebo nakupovat ve městě. Také si za cca 500 Kč můžete zakoupit zájezd na moře za šnorchlováním. Tam jsou koráli ještě zářivější a rybky ještě barevnější.
Nepříjemný zážitek a jazyky
Stejně jako všude jinde, i tady vás prodejci lákají do svých stánků. I tady se tváří lehce nebo více naštvaně, když je navštívíte a nic nekoupíte. A tak prostě jdete, odpovídáte na dotazy, odkud jste, ale nezastavujete se, když nechcete nic koupit ani si prohlédnout. Jeden z místních to ovšem neunesl: „Já s vámi mluvím, tak nemůžete jít dál,“ zakřičel, až se lidé okolo otáčeli. Jeho zrudlý obličej napovídal, že není zrovna v dobrém rozpoložení. Po minutovém vysvětlování, že se nemůžeme zastavit s každým, kdo nás na ulici osloví, jsme to vzdali a prostě šli dál. Mimochodem – když jsme u toho domlouvání – v Egyptě se v pohodě domluvíte anglicky. Jen výjimečně narazíte na někoho, kdo neumí tímto jazykem ani slovo – osobně si za celých 15 dní vybavuji jen jednoho člověka – pokladního v jedné malé samoobsluze.
Mojžíšova hora
Třináctý den ráno vyjíždíme směrem na Sinaj. Podjedeme tunelem Suezský průplav a večer přijíždíme ke chrámu Svaté Kateřiny. Od 21:30 do 23:05 „šplháme“ nahoru – docela svižným tempem s občasnými zastávkami. Cestou potkáváme řadu čajoven – některé jsou otevřené – nabízejí nám čaj, čokolády, sušenky apod. Přespání máme domluveno v jedné z nich, těsně pod vrcholem. Není to žádný luxus, deky jsou neuvěřitelně špinavé, ale vyspat se tu dá – a je tu o poznání menší zima než venku. Pokud jde o oblečení, pro výstup lze doporučit něco lehčího, co nahoře svléknete (protože to nejspíše propotíte). Na noc pak zvolte něco teplého – já jsem spal v tričku, mikině a teplejší podzimní bundě a bylo mi akorát. Ráno vystoupáme ještě po několika desítkách schodů na vrchol a čekáme na východ slunce. Je tu spousta lidí, po východu se někteří z nich modlí u kapličky. My scházíme zpět k čajovně, kupujeme si čaj (3 libry), čokoládu (5 liber) a sušenky (4 libry) – žádná láce. Sestupujeme ke klášteru Svaté Kateřiny. Je úterý, měl by být otevřený od 9 hodin (zavřeno je v pondělí), ale protože je prý „nějaký svátek“, otevřou možná až v 11 a možná vůbec ne. Vystupujeme tedy alespoň na protější svah, odkud je celý klášter krásně vidět (je totiž na svahu – nakloněný právě k nám). Pak odjíždíme zpět do hlavního města.
Zase Káhira
Už se těšíme na svou oblíbenou restauraci a džusárnu. Ještě jedna večerní procházka – a pak, 15. den, návštěva arabské čtvrti. Vidíme Citadelu s Alabastrovou mešitou a několika muzeí (vojenské, policejní). Okolo dvojice mešit Hassana a Rifai míříme ke známému trhu Khan al Khalili. Někteří z nás nakupují (hlavně vodní dýmky – přijdou v přepočtu na 400 – 500 Kč, jedné dvojici se však s pomocí průvodkyně podařilo získat ji za láhev Ferneta – asi to bude tím, že zatímco Alláh nemá alkohol rád, někteří obyvatelé „jeho“ zemí ano.) Jiní se jen tak rozhlížejí. Nakonec se rozcházíme nedaleko mešity Al Azhar (kde je i univerzita). Do hotelu se po nákupech a prohlídce okolí vracíme taxíkem (za 5 liber, byť smlouvání začíná na 15 a někteří taxikáři nechtějí jít pod 10). Večer ještě nakoupíme velká granátová jablka (jedno za libru), sušené datle (kilo za 2 libry) a nějaké pečivo (11 liber za kilogram) a po půlnoci se vydáváme na letiště. Dovolená končí.
Plusy a mínusy
Pokud jste zvyklí na 5hvězdičkové hotely s bílým povlečením, televizí a barem na pokoji, a nejste ochotni hodně slevit, pak na tento zájezd nejezděte (ale mezi námi – takový zájezd, aby vám vyhovoval, nenabízejí ani cestovní kanceláře, které bývají v naší zemi považovány za dražší a luxusnější). Stejné doporučení platí i pro ty, kdo nejsou ochotni vydržet sem tam sociální zařízení na chodbě nebo někdy špinavější zdi pokoje (kupodivu záchody a koupelny byly všude i na naše poměry velmi čisté). Jste-li zvyklí na cestování pod stany, pak zde budete jako v bavlnce – kromě noci na feluce a na Mojžíšově hoře si každý den můžete dopřát teplou sprchu a měkkou postýlku. No a pokud často cestujete po hotelech turistické třídy, tak víte, do čeho jdete.
Program zájezdu lze označit jako vynikající (možná by stála za to ještě návštěva Alexandrie – ale většina průvodců se shoduje na tom, že to není žádný zázrak) a stejně kvalitní byly i služby průvodkyně. Štěstí jsme měli i na vynikající partu lidí – kde i když si občas někdo někoho dobíral, nikdy nevznikla zlá krev a naopak – každý se s každým rád dělil o své zážitky z jiných cest, pomohl druhému se zavazadlem apod. A když jsme u zavazadel – rozhodně si s sebou vezměte spíše batoh než tašku nebo kufr. Sem tam musíte přece jen ujít nějakou vzdálenost s ním (maximálně okolo 1 kilometru – i tak se to ale pronese). A to i přesto, že třeba nám na přímý dotaz před cestou v cestovní kanceláři tvrdili, že si klidně můžeme vzít kufr, protože nás vždy dovezou až k hotelu.
Shrnutí
Z výše uvedeného vyplývá jednoznačný verdikt: cestovní kancelář, se kterou jsme cestovali, splnila naše očekávání a pokud budeme příště uvažovat o poznávacím zájezdu s cestovní kanceláří (když jede člověk sám, má více starostí, ale také ho to zpravidla vyjde levněji), klidně s ní pojedeme znovu. Za jedno z největších (a dosud v textu nevyzdvižených) plus považujeme možnost poznat zemi velmi zblízka – především díky zvolenému způsobu dopravy (nikoli v „izolovaném zájezdovém autobusu“) a stravování v běžných jídelnách a restauracích.
- Guest napsal(a) před 12 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.
