0
0

4.3.2009 Vientiane (Laos)

Zdravime z najpokojnejsieho hlavneho meste na svete!

Toto mestecko sa neda pripodobnit k nicomu, co sme zatial videli. Vyzera trochu ako by ste skrizili Bangkok s malou francuzskou dedinkou. Najdete tu vitazny obluk, ale aj zakladny kamen mesta v podobe obrovskeho penisu. Videli sme revolucne balenu expoziciu Laoskeho narodneho muzea, tj. par vybledlych fotografii o boji proti kolonializmu a potom imperializmu a spruzinu, s ktorou posiloval milovany komunisticky prezident. Za najpozitivnejsiu stopu Francuzov v Laose vyhlasujem bagetu, nech uz tu urobili cokolvek.

7.3.2009 Tha Khaek (Laos) I.

Dny jsou cim dal delsi a take intenzivnejsi. Pokud je venku 30 stupnu a pritom tma jako v pytli, je nasinec zvykly, ze je hluboka letni noc a tomu odpovidajici klid. A nebo je kolem 18:30 a jste v zime v JV Asii 😎

Po opusteni Vientiane jsme napsali dalsi kapitolu prozatim ctyrdilneho romanu „Piky piky slon“. V prvni kapitole, v malajskem parku Taman Negara, se ctenar ocita v prostredi destneho pralesa. Existenci respektbudicich savcu s chobotem mozna (opravnene) tusi, nicmene tato neni nicim podlozena. V druhem dile v thajskem NP Khao Luang je jejich pritomnost pruvodcem Lekem jiz potvrzena, k protnuti zivotnich prostoru slona a hlavnich hrdinu nicmene nedojde. Adrenalin tedy syti az treti dil, ktery se odehrava v thajskem NP Nam Nao. V nem je ctenar slonum doslova na stope, ve spleti pesinek a trusu vsak neni dopaden jediny… Co naplat. Do ctvrteho dilu jsme se rozhodli nasypat veskere zkusenosti a postradatelny kapital. Navstivili jsme vesnici Ban Na a nedalekou rezervaci Phu Khao Khuay!

A chce-li drahy ctenar vedet, jak nase pocinani dopadlo, bude si muset jeste chvili pockat, nebot nas vyhazuji z internetu 😉

8.3.2009 Tha Khaek (Laos) II.

S mladym sourozeneckym parem z Francie (sourozenecke pary nas maji zjevne v oblibe) a dvema domorodymi pruvodci v roli vedlejsich postav zamaskovali jsme sebe primo nad hlavami ziznivych slonu, kteri se meli v epizodnich rolich mihnout kolem pralesniho napajedla pod nami. Nase sance pripsat do deniku v pozorovatelne dalsi nadseny zapis z uspesneho pozorovani byly na sklonku obdobi sucha velmi vysoke. Pruvodci vyvarovali laoske laskominy, zatimco nam neuniknul jediny pralesni zvuk, pohyb ci pach. Tak minuly hodiny. Ani znacne nekvalitnim spankem stravena noc neprinesla kyzeny vysledek.

Rozmrzelost zapalene vypravy neunikla bystremu oku nasich pruvodcu. Stejne tak jim udajne neuniknul pohyb bambusu par set metru od nas. Vklouzli jsme do porostu a snazili se zachytit zvuky, jez vytvari partunovy kolos proplouvajici bambusem. Pochybovaci v nasich radach – a co bychom to nepriznali, predevsim ja – povazovali hodinu trvajici stihani slonu za povedene divadlo. Kdyz se zdalo, ze slysime zretelny lomoz asi sto metru od nas, komentoval to Silva (Francouz, muz): „Nejaky velky nemecky turista.“ Ovsem… Kdepak… Tohle by nesvedl…

Snaha priblizit se slonovi nebyla uspesna. Jednak nas ucitil a dal se kvapem do pochodu smerem od nas, jednak svuj ustup prokladal tichymi pauzami, ktere pruvodcum neumoznovaly presne odhadnout tlustokozcovu polohu. To je nebezpecna situace, takze nechteli pokracovat.

Moc nas to nemrzelo. Jen skoda, ze si to k napajedlu nenamiril uz predchozi den. Nezbyva, nez cihat, zda se naskytne prilezitost k napsani pateho dilu teto rozvlekle sagy. Snad ma krom hlavnich (smutnych) hrdinu i sve ctenare 😎

Jak se nam cas krati a na Laos i Kambodzu nam ho zbyva velmi malo, absolvujeme unavne prejezdy autobusy (zeleznice v Laosu neni). Jednim takovym jsme se dostali do mesta na brehu Mekongu Tha Khaek, jehoz okoli jsme procestovali na pujcene motorce. Je fantasticke…! Dalsi prejezd nas ceka dnes, mirime na jih Laosu do mesta Pakse.

9.3.2009 Tha Khaek (Laos) III.

Zdravime z Tha Kheku!

Ze co tu este robime?Ale… nic extra… Dali sme na ulici jednemu chlapikovi vymenou za pozicanie motorky pas (bezna prax). Problem bol, ze sukromnik sa za 24 hodin na dohodnutom mieste neukazal. Neukazal sa oni o desiatej rano, ani o desiatej vecer a ani o desiatej nasledujuceho dna. Ostali sme bez dokladu, zato s jednou motorkou naviac. Problem sme zacali riesti dnes rano, ale vcera bol „Den laoskych zien“ (Sebik chcel kupit tranzvestitovi na recepcii v nasom guesthouse kvety) a vlada dala obcanom vycerpanym vikendovymi oslavami na pondelok volno. Tym padom sme nenasli otvorenu instituciu, z ktorej by sme mohli zavolat na ambasadu do Bangkoku. Nastastie v informacnom centre sme natrafili na chlapika, ktory bol ochotny (za 50 000) nam pomoct. Nakoniec vsetko dobre dopadlo, pas sme vypatrali, motorky sa zbavili, ale museli sme stravit dalsiu noc v spinavom guesthouse, kde personal nema obdoby :-) Tvori ho asi 6 nactiletych slecien, nerozumeju jedinemu anglickemu slovu, recepcny/na (v jednom) sa v jednom kuse nakrucuje pred zrkadlom, pustaju jedine cedecko v kuse uz treti den v pravidelnom case od 7:00 do 1:00 a zmatene upratovacky nam kazdu chvilu vrazaju do izby. Netusim ale, co tam upratuju, cely guesthouse je zatuchnuty a spinavy.

Dnes o polnoci snad vyrazame do Pakse!

16.3.2009 Don Det (Laos)

Po delsi odmlce zpusobene naprostym nedostatkem internetoveho pripojeni (to neni stiznost) zdravime z ostrova Don Det ricniho souostrovi Si Phan Don uprostred Mekongu v tesnem sousedstvi Kambodze.

Bungalovy zde rostou stejne rychle jako laoske ceny, ktere se behem peti let temer ztrojnasobily. Presto je pobyt mezi rybarskymi vesnicemi stale velmi levny a poklidny. Po setmeni nahodi rodinka, v jejichz chatce bydlime a ktera ovlada asi deset druhu usmevu ale ani jedno anglicke slovo, na par hodin generator, ktery nam rozsviti nad hlavou cca do 21h uspornou zarovku. Pak se vsechno ponori do tmy. Svitit jde sice petrolejkou, ale stejne se jde spat velmi brzo. Kohouti kokrhaji od 5:30, to taky domorodci vstavaji a davaji se do prace (nijak zvlast se ale nepretrhnou), aby kolem 11h, kdy uz je vedro nesnesitelne, upadli do mdlob ve stinu kokosovych palem, jejichz pestovanim se zde povetsinou zivi. Az do takovych 15h, nez se vesnicane opet zvolna rozpohybuji, se po ostrovech hemzi (na bicyklech) pouze aktivni turisti. Zapomnel jsem zminit, ze obydlenych ostrovu je zde nekolik desitek z celkovych cca ctyr tisic. No a na jednom z nich se nam dari svym dennim rytmem pripodobnit spise vesnicanum nez turistum 😎 Houpeme se v siti na verande a cucime na lodicky na Mekongu… Francouzi pry v dobe kolonialniho nadseni v oblasti JV Asie komentovali pracovni zapal mistnich slovy: „Vietnamci vypestuji ryzi, Kambodzane se divaji, jak roste, a Laosane poslouchaji, jak roste 8-)“

Preskocil jsem ovsem v popisu tri dny po opusteni Tha Khaeku. Na jihovychod od mesta Pakse se rozklada nahorni plosina Bolaven, ktera je v regionu proslavena pestovanim kavy a mezi turisty pak nekolika vodopady a roztomilymi vesnickami ruznych laoskych kmenu. Bez dlouheho popisovani jen potvrdim, ze jsme nejake navstivili a predevsim jsme v jedne bydleli (Tad Lo). Je sice na turisty adaptovana, ovsem zpusob, jakym vesnicane navstevniky registruji a nenechaji se jimi nijak rozhodit ve svem zabehnutem zivote, je odzbrojujici. Nadherne tri dny!

Fotky se pokusime nahrat zitra. Loucime se s Laosem a na sviznych osm dni upalujeme do Kambodze. Diky za pozornost 😉

P.S.:

1) Deti ve vsi Tad Lo travi vetsinu dne chytanim obrich cikad pro zpestreni jidelnicku. Pouzivaji k tomu 3 – 4 metry dlouhy bambus s ostrou spickou, na niz je napichuji. Pak jim utrhnou kridla a strci je do sacku. Do vecera ho z poloviny zaplni, coz je provazeno obrovskym randalem, ktery sacek vydava.

2) Paty, pravdepodobne posledni dil romanu Piky piky slon je uspesne napsan. Jeho protagoniste jsou slonem prekvapeni (az by se dalo rici vylekani) pri prochazce kol pralesni ricky. Viz obrazova priloha.

3) Jiz paty den travime v prijemne spolecnosti nemecko-italskeho paru zijiciho ve Spanelsku. Par dni nam to jeste vydrzi.

4) Kambodza je husta… 😎

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .