0
0

Letošní výběr dovolené byl pro nás už od začátku jako bloudění v začarovaném kruhu. V důsledku zrušených odletů z Ostravy jsme na počtvrté opět platitli zálohu na dovolenou a doufali, že tento výběr už snad nezklame. K mé nevíře jsme začátkem června konečně seděli v letadle směr Zakynthos.

Po dvouhodinovém letu už nás v hale čekala delegátka, která nás rozsadila do autobusů a my pokračovali směr Alikes/ Alikanas. Hlavním důvodem výběru tohoto letoviska byla hlavně jeho poloha vhodná k výletům v kterékoliv směru a taky vhodná volba pro našeho dvouletého prcka.

Po hodince už sedíme sami v autobuse a vystupujem na kraji Alikes za solnými jezery u aparthotelu Apollo. Na první pohled nás letovisko nějak neoslovilo, možná z důvodu solných jezer, ale po dvoudenním prozkoumání okolí jsme zjistili, že je to skvělé místo ať už z důvodu možnosti výběru pláže ( oblázková nebo písečná ), které byli před sezónou téměř prázdné nebo z důvodu menšího klidnějšího letoviska s velkým dětským hřištěm před centrem Alikes a průlízkama téměř v každé taverně což ocenil obzvlášť náš syn. I začátkem června jsme každé ráno dostávali horkou facku letního vzduchu a moře bylo teploučké a klidné.

Třetí den nás před hotelem přivítal Nikos, aby nám předal klíčky od zapůjčeného auta na 3dny, záměrně objednaného předem, aby si to náhodou má drahá polovička nerozmyslela.

První den míříme na sever a máme v plánu Modré jeskyně a Pláž ztroskotání. Od rána mírně fouká, což je docela příjemné po třech dnech bezvětří.Ve vesnici St. Nikolaos nás zastavuje místní domorodec a nutí nás jet lodí už odsud. V mém plánu byla vesnice Skinari, už kvůli prcka, nevěděla jsem jak loďku vzládne a z této vesnice je to nejblíž. Mladík nás odsunuje na parkoviště a vysvětluje nám, že dnes se na Navagio z důvodu větru a velkých vln nedostanem a poslední loď na Modré jeskyně vyjíždí zachvíli. Nezbývá než naskočit a frčíme. Skalní útesy po cestě jsou famózní a barva moře neuvěřitelná. Proplouváme jeskyněmi, sledujeme barvy skal pod vodou a potkáváme tuleně. Po hodince zakotvíme a jdeme se svlažit. K mému překvapení voda je zde příjemně svěží. Cesta zpět s panem kapitánem je docela kaskadérská a už sedíme v autě a pokračujem směr Skinari. Místo na nejsevernějším cípu ostrova je opravdu okouzlující. Mírně se posílníme a míříme na vyhlídku. Tak tohle stálo opravdu za to. Loučíme se se Skinari a míříme na chloubu Zakynthosu Navagio – Pláž ztroskotání. I z vyhlídky je to nádhera a neuvěřitelný pohled. Načerpáme energii a jedem se okoupat na Porto Vromi. Tato pláž na západě ostrova je známá jako nejhlubší místo Zante a voda je zde chladnější. Jsme zde a nikde nikdo. Nádhernáááá, ale fakt ledovááááá.

Večer v Alikes načerpáme energii v našem oblíbeném coctail baru s velkou dětskou hernou, kde můžem s naším malým drakem aspoň chvíli vypnout a naplánovat další den. Ráno míříme na jihozápad do vesnice Limni Keri a toužíme se dostat na Keri jeskyně a ostrov Marathosini.

V přístavu nám opět cestu maří velký vítr a tak hodinu čekáme na povolení plavby od policie. Usmálo se na nás štěstí a vyrážíme k jeskyním. Bílé vysoké útesy jsou opět neskutečné a obrovské porosty borovic na nich skoro neuvěřitelné. Projíždíme jeskyněmi , máváme konkurentům , míjíme skryté pláže mezi útesy a míříme na Marathosini. Tento želví ostrůvek je jedním z chráněných míst Zante a jezdí sem pouze loďky. Voda je zde průzračná, příroda nádherná a potkáte taky pojízdný lodní bar.

Vracíme se do Alikes a rodinka už je docela dost utahaná. Poslední den cestování mi už jen dovolí koupání a tak vyražíme na jih na vyhlášené chráněné želví pláže Gerakas a Daphni.

U brány ke Gerakas trošku bloudíme, ale pak se nám podaří konečně zaparkovat a dostáváme do rukou informační letáčky, jak se na této pláži chovat. Na pláži jsou postavená želví hnízda a je zde docela klid , moře jako kafíčko a krásný výhled na Marathosini a Pelouzo – neobydlený ostrůvek, který patří jen želvičkám a tuleňům.

Odpoledne už hladovíme, tak utíkáme doplnit kalorie do místní taverny a po velkém přemlouvání se mi podaří přesvědčit svou polovičku ještě na pohled na pláž Daphni. Už v půlce cesty začínám litovat, protože cesta k pláži je opravdu kaskadérský kousek a zvedá se mi žaludek. Strmá cesta ve skalách, ale zachvíli otevře klenot, který určitě taky stojí za to k vidění.

Další dny relaxujem, válíme se na pláži a procházíme pláž v Alikes až nakonec, kde je liduprázdno.

Dva dny před odjezdem půjčujem kvůli prcka ještě čtyřkolku, který je evidentně nadšený a já při odpoledním spánku využívám situaci a mířím s dcerou na severní pláže Xygii a Makris gialos.

Strmá prašná cesta ke Xygii nám pochvíli odkryje sirnou pláž, která je myslím dalším skvostem Zakynthosu. Tato pláž je poměrně malá schovaná ve skalách, o to víc je ale kouzelná a léčivá.

Svlažíme nožky, prozkoumáme malou schovanou jeskyni a pokračujem na Makris gialos. Po čtyřech kilometrech se před námi otevře krásná oblázková pláž, která je také téměř bez turistů a je na ní úžasný klid. Náš poslední výlet zakončujem ve vesničce Amoudi, kousek od Alikes a posoudíme místní pláž. Po náročném výletě se bohatě odměníme a vracíme se do Alikes. Další dny jsou opět čtyřicítky, bezvětří a nám už to pomalu přestává vyhovovat.

Čas letí jako bláznivý a opět balíme, domů se vrácíme brzy ráno a po dvouhodinách letu nás přivítá rozpršená Ostrava.

A lije a lije a lije a my bysme se nejraději vrátili zpátky:-))

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .