0
0

Pro naši loňskou krátkou dovolenou jsme si vybrali ostrov Zakynthos. Zlákal nás svojí nevelkou rozlohou, písečnými pláženi a také tím, že není přehnaně navštěvován turisty.

Na ostrově jsme přistáli 20. května odpoledne. Autobus naší CK nás dopravil z letiště do Kalamaki, kde jsme byli ubytovaní ve studiích Carreta. Opravdu jednoduché ubytování, ale na přespání nám bude stačit. Večer hned vyrážíme na obhlídku zdejších taveren a také si zajistit půjčení auta. Vybrali jsme si červené Suzuki Alto s klimatizací, na 6 dní byla cena 120 Euro více než přijatelná. A manžel si jako nadšený cyklista půjčil ještě horské kolo (4 Eura/den). Povečeřeli jsme v jedné z taveren, kde jsme nakonec kvůli jejich dobrému jídlu jedli už pokaždé. A jak se druhý den ukázalo, nezískali si nás jenom tím.

Druhý den ráno jsme se hned po snídani v hotelu Klelia chystali na první výlet. Při balení různých věcí jsme zjistili, že postrádáme foťák. Po chvíli nervózního přemítání jsme usoudili, že jsme ho nechali viset přes opěradlo židle ve včerejší taverně. A taky že jo. Pan majitel nám poutavě povyprávěl, jak jeho manželka náš foťák našla a uschovala, také jsme se dozvěděli, co všechno tam už kdo zapomněl. Naštěstí se potvrdilo, že v Řecku vás Řek neokrade a tak jsme po opět vynikajícím obědě mohli konečně vyrazit. Nejdříve prozkoumáváme sousední Laganas, ale to se nám vůbec nelíbí. Několik kilometrů dlouhá řada restaurací, obchodů, barů a diskoték není zrovna to, co od dovolené očekáváme. Krátce se ještě podíváme na pláž a jedeme opačným směrem až na výběžek Vasilikos, kde to už vypadá o dost lépe. Sice jsou tady taky větší hotely a pláže jsou hlavně oblázkové, ale je to tu klidnější a kdo nechce ležet na hotelových plážích v řadě slunečníků, opuštěnější místo si určitě najde. Dál pokračujeme na poloostrov Gerakas, kde je nádherná písečná pláž, v tuto dobu až na pár nudistů skoro prázdná. Zůstali jsme až do večera. Už za tmy ještě podnikáme procházku po pláži z Kalamaki do Laganas. Zdá se mi, že vidím něco vykukovat z vody, ale jistá si nejsem.

Třetí den vyrážíme směrem k majáku Keri. Cestou děláme malou odbočku na pláž Limni Keriou. Je to menší plážička u které jsou asi dvě taverny. Naproti v moři je roztomilý ostrůvek Marathonissi, který je údajně také oblíbeným místem mořských želv. Dál pokračujeme až k majáku Keri, kde silnice končí. Ve vesnici Kiliomeno dáváme pauzu a obědváme v taverně nad silnicí naproti kostelu, která je v průvodci doporučená jako vynikající. No asi nemáme štěstí, zdejší jídla řadíme chutí až někam na konec žebříčku toho co jsme už v Řecku snědli. Dobré bylo akorát kafe. Odpoledne pokračujeme shlédnout vyhlášenou pláž Navagio. Naštěstí se nespokojíme s železnou vyhlídkou u parkoviště, kde se snaží vystřídat turisté ze dvou autobusů, ale pokračujeme po vyšlapané stezce vpravo až na kraj útesu. A tady se můžeme kochat nerušeně. Zpátky se ještě krátce zastavujeme u kláštěra Anafonitria a fotíme také olivovou zvonici. Dál jedeme přes původní zachovalou vesnici Volimes. Cestou míjíme oblázkovou pláž Makris Gialos, kde se krátce koupeme. Tedy jen ta otužilejší část, pro mně je voda rozhodně studená. Den končíme opět potulováním po pláži v Kalamaki. A tentokrát zjišťujeme, že jsem neměla vidiny a oba vidíme nohu želvy a za chvíli i hlavu.

Čtvrtý den. Včerejší zhlédnutí želví nohy nás navnadilo, takže dnešní výlet bude jen dopolední a odpoledne hodláme trávit na pláži. Na dopoledne tedy vyrážíme směrem do vnitrozemí, kde objevujeme krásnou horskou vesničku Giri a v ní ještě romantičtější tavernu, kde hned usedáme. Ještěže jsme se náležitě posilnili, protože nás čeká přejezd horského sedla po jedné ze strašných kozích stezek. Snad po hodině konečně přijíždíme na civilizovanější silničku do vesnice Kalithea a míříme domů. Odpolední ležení na pláži se vyplatilo, konečně vidíme želvy a dokonce dvě. Večerní procházku tentokrát podnikáme směrem k lomu nad Kalamaki. Cesta nic moc, pochopitelně končí na skládce, ale místy je nádherný výhled na moře.

Pátý den zase jdeme na pláž, ale tentokrát se želvy neobjevují. Vyjíždíme proto ještě jednou na pláž Gerakas, kde se nám minule tak líbilo. A tady nás čeká překvapení, protože za chvíli připlouvají dvě krásné želvy a zůstávají s námi celé odpoledne.

Šestý den ráno zjišťujeme, že je obloha úplně zatažená a fouká studený vítr. Den proto trávíme většinou v autě. Míříme na obhlídku severního pobřeží. Exkurze po místních plážích Tsilivi, Alikanas, Alykes nás utvrzuje v tom, že není o co stát. Za pozornost stojí jen sirná pláž, i když na ní musíme pěšky, cesta je pro naše vozítko nesjízdná. Po obědě v rybí restauraci naproti pidiostrůvku Mikro Nissi (skvělá treska a k tomu nádherný výhled na moře) pokračujeme na nejsevernější mys ostrova Skinari. Jedeme až kam to jde, a silnička končí až u majáku. Tady si kupujeme vyjížďku lodí do Modrých jeskyní. Asi půlhodinová plavba motorovou lodí s proskleným dnem stojí 7,5 Eura. Kdo chce, může se v jeskyních i vykoupat, kupodivu se nikomu z nás nechce. Z obyvatel moře toho moc nevidíme, hlavně ježky, sasanky a občas nějakou menší rybu. A když píšu o té mořské havěti, ještě se musím zmínit o medúzách. Kdo se jich štítí tak hrozně jako já určitě čeká, jestli jsou nějaké i v moři okolo ostrova. Je to dobrý – za celý týden jsem neviděla ani jednu. Při zpáteční plavbě už nekoukáme jen na jeskyně, ale pokukujeme i po okolí, náš průvodce nás ještě krátce zaveze dál na moře. Je bohužel opar, takže nedaleko ležící ostrov Kefalonii vidíme dost nezřetelně. Při návratu do naší domovské vesnice se zase zastavujeme na pláži Makris Gialos a já zjišťuju, že voda se ještě neohřála. Večer jdeme koupit nějaké dárky pro děti, které jsme jako správní krkavčí rodiče nechali doma. Ze záplavy želviček různých velikostí vybíráme ty nejméně kýčovité a hlídajícím rodičům kupujeme tradičně něco vína a místních pochutin.

Sedmý den (stejně jako všechny předešlé) zahajuje můj manžel brzkým ranním výletem na kole. Podniká dobrodružnou výpravu po té strašné kamenité cestě směrem do lomu, dostává se do cíle, který je na smeťáku a vrací se po silnici do Kalamaki. Tohle pochopí asi jen příznivci cyklistiky. Cestou pro mně nachází v příkopu u silnice dárek ve formě igelitky, ze které postupně vylezou čtyři polomrtvá koťata. Tím se jasně rýsuje náš dnešní program – najít někoho kdo se o ně postará. Pomoc nalézáme v recepci hotelu Klelia, kde nám slečna recepční nachází adresu veterinární kliniky v hlavním městě. Koťata tam tedy zavezeme. Místní zaměstnanci se nás několikrát poptají, proč že si je nenecháme, ale nakonec pochopí a uloží je do klece. V další kleci nad nimi dlí několik štěnat, tak snad jim tady hledají nové majitele. Po tom už jsme raději nepátrali. Když už jsme se ocitli v hlavní městě, jdeme se projít po nábřeží a do přístavu. Odpoledne už zase trávíme na pláži v Kalamaki, chceme si totiž půjčit šlapadlo a konečně ty želvy také vyfotit. Naše dvouhodinová vyjížďka ale končí neúspěšně, po želvách se slehla zem (tedy spíš se nad nimi zavřelo moře). Jak se později dozvídáme od ochranářů, může za to špatné počasí. Prý když svítí sluníčko a je teplo, tak želvy připlouvají na mělčinu a ohřívají se a když je zataženo a zima (jako včera), tak někam zmizí a vrací se neznámo kdy. Do konce našeho pobytu se teda už nevrátily. Ale zase máme důvod se sem vrátit my.

Večer jdeme už jen odevzdat auto a kolo a zakoupit ještě jeden menší kufr na suvenýry a na nakoupené víno a různé pochoutky, jako např. oříšky a mandle. Balíme a ráno odlétáme směr Praha.

Až doma při prohlížení fotek vidíme, že naše dovolená měla i jedno (ale jediné) mínus, a tím je zapomenutá varná konvice. Vzhledem k začátku sezóny doufáme, že dobře posloužila všem návštěvníkům studií Carreta.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .