0
0

Den 173 az 183; 9.1.2007 Ho Chi Minh (Vietnam) – 19.1.2007 Nha Trang

Rani odjezd z Phnoh Penhu byl skoro v pohode. Hodinu objizdime hotely, ale turistu je nejak malo, takze nas ve finale narvou do maleho minibusu. Pak se hodinu posunujeme zacpou a kdyz se konecne rozjedeme, tak je tu Mekong. Most samozrejme zadnej, takze najedeme na trajekt a hura na druhou stranu. Zbytek cesty, vcetne celnich formalit probehli bez problemu a tak se odpoledne ocitame v 6 milionovem meste Ho Chi Minh, drive Saigon. Bus nas vysadi primo v turisticke ctvrti, takze najit hotel no problemo. Usmlouvame malej pokojik s koupelnou na 6USD a jdeme obhlidnout okoli. Je to samej hotel, restaurace, cestovka. Na ulici stejne jako v Kambodzi vsichni nabizeji marihuanu nebo hasis. Hmm, tak takhle jsme si Vietnam nepredstavovali. Zajdeme do cestovky zjistit, jak to tu chodi s busama. Vse no problemo. koupime open bus ticket ze Saigonu az do Hanoie za 18USD. Mame to se 4 zastavkama, muzeme jet kdykoli, jen vzdy zavolat a potvrdit den odjezdu a bus nas vyzvedne primo pred hotelem. K listku si koupime 2 vylety po 5USD. Vse levny, rychly. Vse zaplatime a ve finale se vsemu musime jen zasmat. Vietnam bude pro nas vlastne dovolena na Ceste. Zajdeme ochutnat i neco z Vietnamske kuchyne. Peceny zabi stehynka nejsou spatny, chutnaji jak kureci.

Rano se nalodime do klimatizovaneho busu a jedeme asi 100km na prohlidku kostela nebo templu specialniho nabozenstvi Cao Dai. Ve Vietnamu ma kolem 2 milionu vyznavacu a je to takovy mix vsech ostatnich nabozenstvi. Barak vypada jako kostel se dvema vezema. ale ty jsou ozdobeny jak nejaky cinsky chram. Verici jsou obleceni do ruznych barevnych kostymu a zpivaji spolecne 4x denne motlidby. Jo bylo to celkem pekny. Pak poobedvame „u babicky“ nejakou nudlovou polivku s bambusem a presuneme se k podzemnim tunelum Chu Chi. Ty byly vykopany jako obrana proti americkym vojakum za vietnamskle valky. Prvne zkoukneme video, jak se to za valky drzne rezalo a pak si prolezeme par tunelu a borec nam vysvetli jak fungovali smrtici paste na Americany. No je to husty. Ve finale ochutname tradicni valecny jidlo Vietnamskych vojaku – peceny koren lijany Tapioka. No chutna to jako sladky brambory. Na vylete potkame zase po case borce z Cech. Jmenuje se Jirka a dela v Kambodzi diplomovou praci na tema Rudi Khmerove. Tak to vecer zapijeme mistnim Sigon beer. Druhej den razime na dalsi vylet a to na plavbu po delte Mekongu. Opet posnidame plneny bagety (konecne trochu normalni snidane) a minibusem jedeme asi 90km do delty k Mekongu. Tam presedneme na lod a plujeme kolem ricnich ostrovu. Na malych motorovych clunech pak projedeme i zarostle kanaly, vsude palmy a koreny, no je to dzungle. Plavba ale konci po 1km u restaurace, kde jsme obeznameni s vyrobou kokosovych bombonu. Dobry… Nez se ostatni spoluvyletnici pofoti s krajtou na krku, my ochutname mistni ryzovou palenku a med. Pak prejedeme na dalsi ostrov, kde je pro zmenu obed. Na poslednim ostrove je ochutnavka tropickeho ovoce. K tomu nam vyhrava a prozpevuje mistni kapela, no je to vopruz… Alespon jsme se poradne najedli. Z ostruvku plujeme na malych drevenych lodickach k nasi vyletni lodi, pak zpet do pristavu a busem do Saigonu. Uz nikdy vylet z cestovkou!!!

Dnes mame v planu prohlidku Saigonu. Vyrazime pred polednem, posilnime se par bagetama a hura k prvni pamatce Palaci kde zasedala jihovietnamska vlada. Na tento palac zautocil v roce 1975 prvni komunisticky tank a ten den Saigon padl. V palaci je ale zrovna poledni prestavka a tak jdeme vedle do Muzea valky. Tam je samozrejme prestavka taky, takze valime dal a po nekolikatem optani na cestu konecne najdeme peknou Pagodu Emperor of Jade. Uvnitr hori vonny tycinky a svicky, vse z cerneho dreva, mistni se modli k tlustymu budhovi, jo je to dost pekny. Pak zpet k Muzeu kde si prohlidneme hruzy vietnamske valky. Hlavne utoky nervovymi plyny jsou drsnarna jen pro otrle. Vedle je pristaven pekny model veznice s gilotinou. Jo to je po bagete dalsi vec co je Francouzi naucili. Pak projdeme zbytek mesta. Skoro vsechny sloupy jsou oveseny komunistickymi symboly a u skol potkavame normalne pionyry. Narez, az musime vzpomenout na stare casy. Snad uz to u nas nikdy nezazijeme, ze ano soudruhu Paroubku. Pryc s politikou. Jinak je centrum mesta dost ciste a upravene, plne kavaren, skoro jako Pariz… U reky pofotime tu chudsi a vetsinovou cast obyvatelstva a nechame si primo na ulici ostrihat hlavy. Pro mistni jsme dost velka atrakce. A co je uplne nejlepsi na Saigonu je doprava. Vsichni jezdi na motorkach a takovej prechod ulice je dost zabava. Udajne tu jezdi na 3 miliony motorkaru. Po 3 dnech se mi zda, ze jsme je potkali vsechny. Jo a vecer se Brenymu konecne podari naloadovat ceskyma pisnickama svuj Ipod.

Rano nas vyzvedne klimatizovanej bus a valime 200km na sever do primorskeho mestecka Muine. Odpoledne jsme tam, vedro jak blazen. Vezmeme plazovej domek za 6USD a jdeme hned na plaz. Ta je ale dost spinava, navic vsude rybari a smrad z ryb, no sem dost zklamanej. Dabra bomba jsou ale rybari, ti pluji po mori v proutenych bambusovych kosich. Jedou strasne rychle a to jen s jednim veslem – nechapeme. Pesky dojdeme asi o 3km dal a tam uz je plaz lepsi. Dame koupacku a pesky pak po silnici k hotelu. V cestovce si vezmemem mapu a nechame si vysvetlit co je tu v okoli nejlepsi. Diky, ale s vama nikam nejedeme, potrebovali jsme jen informace. Vecer ochutname mistni cervene vino Dalat a neni vubec spatne… Druhej den Breny vyrazi na kole na vylet po okoli, my s Robem nejsme takovy zabijaci a objedname si motorku. Po snidani hopneme do more a do obeda piseme deniky. Odpoledne si vyrazime na starej templ, krasne barevnej hrbitov (hrbitovy jsou tu moc pekny) a pak se na drzo dojdeme vykoupat do Palmira beach resort. No je to parada, pisek krasne cistej, palmy, plazovy chyse, no luxus. Na mori obrovsky vlny, tak chvilku blbneme, ale morskej proud je dost silnej a tahne nas to pryc. Chvilku pak jeste pozorujeme asi 100 borcu na parasailingu. Ti si velky vlny a silny vitr dost uzivaji. Zkusime i Coco beach resort, ale ten uz ma jen 3 hvezdy, takze se ani nekoupeme… Pak valime na druhou stranu pobrezi na obrovske pisecne duny. Projdeme se po bilych i cervenych dunach, projdeme maly kanon a rekou se probrodime k malemu vodopadu. Jo to byl dost vyzivnej den. Rano opet hopneme do more, posnidame bagety a odpoledne nas klasicky nabere bus pred hotelem a jedeme nejakych 250km dal po pobrezi do mesta Nha Trang. Vecer jsme tu, udajne na nejlepsich plazich ve Vietnamu. Je noc, takze to zjistime asi az zitra. Rob si objedna na zitrek potapeni a my s Brenym pak drsne porusime nas slib a koupime si vylet na lodich po ostrovech za 6USD. V cene je i snorchlovani a dalsi zabava, tak uvidime.

Rano nas nabere minibus a doveze nas do pristavu. Na lodi nas je asi 40, vetsina Vietnamcu, takze by to nemuselo bejt spatny. Pocasi nam ale nepreje, je dost zatazeno a sem tam i prsi. U prvniho ostrova si lehce zasnorchlujeme, ryby i koraly pekny, ale na Belize nebo Rudy more to nema… Pak s Australanama asi pul odiny skaceme ze strechy lodi a az jsou vsichni ostatni dostatecne znudeni, odjedeme k dalsimu ostrovu. Namornivi udelaji primo na palube obed a je to parada. Na stul se nosi peceny ryby a ostatni morsky sajrajty, veprovy, k tomu hordy rejze a nudli. Proste takovy svedsky stoly. No nadlabneme se k prasknuti. Nasleduje hodinka zpevu a tance. Namornici vynadji kytary a cinely a rezou do toho jak blazni. Stejne i zpev, no nestacime se divit. Pak nasleduje atrakce plovouci bar, coz se nam dost libi. Spolecne se 3 Australanama nafasujeme plavaci kruhy a popijime vino s ananasem primo v mori. Az se nas 5 opet dost vyradi, jedeme na dalsi ostrov, kde nasleduje volna zabava. Zahrajem si plazovej fotbalek a volejbal proti ostatnim lodim a vykoupeme se v mori. Pak nas cekaji na lodi ovocny hody, posledni flaska vina a hura domu. Dost v nalade vyzvedneme na hotelu Roba a jdeme na veceri k babicce. Tam nas odchyti slecna s nabidkou levnyho piti v mistnim baru. Ceny jsou opravdu priznivy a tak nevahame. K pivku dostavame zdarma Mojito, nasledujou dalsi koktejly a kulecnik. Na vedlejsi diskotece je vse dost predrazeny, takze tam nejdeme. Myslim, ze i tak jsme si zase uzili dne… Druhej den vstaneme v poledne, koukneme na sebe a odlozime odjezd na zitra vecer. Kluci jsou nekam do mesta, ja du na net a odpoledne se potkame na plazi. Ta je fantasticka. Pisek, palmy, cista voda a obrovsky vlny. Slunce pali o stoset a tak dovadime jak deti. Vecer koukam na televizi a proste si uzivam den volna. Posledni den v Nha Trang nam prsi a bus jede az vecer. Sbalime bagly, nechame je na hotelu a vyrazime do mesta i malem destiku. Ten nastesti po chvili prestane. Projdeme cely mesto, vylezeme na kopec na obrovskyho sediciho Budhu, pak chudinskou ctvrti pres most na starej Cham templ. Pod kopcem pak navstivime paradni lazne. Vstupny je ale dost natazeny, ale kdyz borcovi rekneme ze jsme z Cech, hned je tu lepsi nabidka (pro chudaky) za 4USD clovek. Nevahame a 3 hodiny si uzivame bahenni koupele a horky mineralni prameny a jezirka a horky vodopady a masazni trysky atd. Je to oddych jak ma bejt. Vecer pak busem dal na sever do mesta Hoi An.

Den 184 az 188; 20.1.2007 Hoi An – 24.1.2007 Ha Noi

Nocni bus byl paradni. Rano jsme v Hoi An, starem cisarskem cinskem meste. Najdeme si opet paradni hotel za 6USD a hned jdeme prozkoumat mesto. Stare mesto je plne cinskych chramu, palacu, zasedacich hal a mostu no je to parada. Male drevene domy v ulickach jsou krasne opravene, vsude se to hemzi barevnyma malbama a lampionama. Shodujeme se na tom, ze to bylo zatim nejlepsi misto ve Vietnamu. K jidlu tu vyzkousime dalsi mistni speciality a opet fantasticke smazene zeleninove trubicky – Spring Rolls. I mistni pivo nema chybu. Odpoledne dospavame bus a vecer se jen tak povalujeme. A taky musim rict, ze tu uz neni vubec teplo, tak 20 stupnu.

Dalsi den rano prejizdime 120km do mesta Hue. Cesta vede pres „Mramorove hory“ a tak se je furt na co divat. Dokonce projizdime i 6km tunelem. V Hue jsme neco po poledni, motorkari nas dotahnou do hotelu za 6USD a hned si jdeme prohlidnout starou citadelu. Ta je cela obehnana hradbami a vodnim prikopem. Obvod hradeb je snad 10km. Paradnima kamennyma branama se dostaneme az k „Zakazanemu fialovemu palaci“. Ten je ale porad jeste v troskach. Jo za Vietnamsky valky se bombardovalo snad vsechno. Par okolnich budov ale zbylo. Cisarske hrobky jsou ale paradni. Presne takhle si to predstavuju v Cine. Po turisticke citadele zamirime i do severni casti mesta. Tam snad turistu nikdy nevideli. Vsichni na nas cumi a kdyz si ve stanku kupujeme limonadu, je z toho na ulici pozdvyzeni. Poobedvame plneny bagety a vratime se k hotelu. Tam nas odchyti motorkar a hned vypravi jak jeho snacha pracovala v Praze a ze se tam vdala, a ze byli chudy a ted uz je to dobry. Pozve nas na pivo, kecame asi hodinu, popijeme par pivek, pojime i studeny kure na kyselo a ve finale to samozrejme vsechno zaplatime. Chlapek se nam klani az k zemi, ale mi tusime ze nas proste dostal. Nevadi 40KC na kazdyho neni moc. Vypraveni o Vietnamske valce nebylo spatny. Vecer koukame na HBO a na anglickej fotbalek. Ten je tu dost popularni. Druhej den si trochu prispime a pred polednem si pujcime kola a vyrazime na prohlidku okoli. V okoli jsou stare cisarske hrobky a pagody. Lehce prsi, ale to nas sportovce nemuze od vyletu odradit. Kola jsou sice stara, ale jedou. Po 5km jsme u prvni paradni 7 stupnove pagody. Je cela kamenna, ale nahoru se vylezt neda. Horsi je ze se dost rozprselo a tak se snazime premluvit dedka namornika, aby nas prevezl na druhou stranu reky. Tak jsou totiz vsechny ostatni hrobky. Dedek ale nechce smlouvat a tak sedame na kola a vracime se do mesta. Jenze moje zadni kolo je uplne prazdny. Babicky ve stanku to zkousi nafouknout, ale plast je uplne zterelej a je v nem snad 5 der. Babky se jen smejou. Hmm. My taky. Sedam k Robovi na nosic a jedeme. Breny jede sam a snazi se vezt moje kolo. Je na nas pohled jak na trosecniky. Vsichni turisti jezdi lodi nebo klimatizovanejma busama a my si to padime v desti na kolech. Mistni kolem silnice se nam jen smejou a mavaji jak na zavodu miru. Ve meste se rozdelime. Breny jede dal na hrobky, my to s Robem balime a vratime se na hotel. Manik v pujcovne kol ani nemuknul a vratil nam 10.000D. Spokojene je projime vedle v hotelu. Zeleninova polevka je husta jak borc, takze naprosta spokojenost. Nez se Breny vrati, snazime se zjistit dalsi informace o prechodu hranic do Laosu. Chceme totiz prejit na malem horskem prechodu Na Meo. Dle pruvodce a clanku na netu by mel byt otevreny, ale v cestovkach vi ….. Odpoledne se vrati Breny naprosto spokojenej, hrobky prej byly moc pekny. V 6 vecer nas na hotelu vyzvedne bus a destivou noci to valime na sever do Hanoie. Bus je poloprazdnej, takze kazdej zabereme 2 sedacky. Po ceste ale pristoupi dost mistnich a tak se o dvojaky doslova bojuje. Delame ze spime a podobny finty. Jo, ubranil jsem obe sedacky az do Hanoie.

V Hanoi jsme neco po sesty rano. Je zima jak blazen. Snad 10 stupnu. Bus zastavi kdesi na kraji mesta na nadrazi. Zajimavy… Hned nas ale vyzvedne manik z cestovky a narve nas vsechny do 4 taxiku, ktery nas dovezou do centra. Tam cekame pres 4 hodiny, nez se uvolni pokoj za 7USD. Samozrejme jsme zkouseli i jiny hotely, ale vsude chteli kolem 15USD. Pri cekani zkousime volat na Indonesskou ambasadu, co mame prinest a za jak dlouho nam vydaji viza. Od kamose Pichyho mame i falesny rezervace letenek do Australie, takze by melo bejt vse v pohode. Pani na ambasade ale s klidem zahlasi, ze nam daji viza za 15 dni. Haha, takze viza zkusime sehnat v Bangkoku nebo v Malajsii. Cekani na pokoj se nakonec vyplatilo. Mame malej pokojik s koupelnou a TV a navic snidane a internet zdarma. Odpoledne si jdeme prohlidnout okoli. No Hanoi je teda dost o nicem. Stare mesto je opravdu stare, plne trznic se zeleninou a harampadim vseho druhu. Dojdeme az k jezeru s betonovou pagodou a dal k velke kamenne katedrale. Obed z hrncu v male plesnive restauraci je asi nejlepsi akce dnesniho dne. Vecer pocitame jak se nejlevneji dostat asi 180km do zatoky Halog Bay, ale proste levneji nez s cestovkou se to snad zvladnout neda. A tak si zase zaveprime a koupime si jednodenni vylet za 15USD. Smlouvame dlouho, normalni cena je neco pres 20USD. Vecer koukam na tenis – Australian Open tu bezi cely den. Kluci opet zkouseji toceny pivko, ale je to humus. Rano posnidame bagetku s maslem a jamem a kolem 8 vyrazime minibusem na vylet do Halog Bay. 180km preletime za 3 hodiny. Uz cesta kolem more stoji za to. Vsude trci vapencove skaly. V Halog City jsme prevedeni na krasnou drevenou lod a vyrazime na 4-hodinovou plavbu. Co napsat… Halog Bay je jedna z nejkrasnejsich prirodnich scenerii, co jsem v zivote videl. Celou cestu jsem sedel na strese lodi a jen sem cumel. Z more se zvedaji tisice malych ostruvku a vapencovych utvaru a vsechny jsou porostle zeleni. Zastavime v plovouci vesnici, kde jsou takovy maly sadky vsech morskech potvor. Ani je vsechny nezname. Obed na lodi nema chybu. Dostaneme pecenyho mecouna a spostu dalsich mas, zeleniny a rejze. Paradne se prejim. Kluci tam natlaci jeste dalsi porci a jdeme si prohlidnout 2 jeskyne. Nejsou spatne, ale jeskyne bez vody neni jeskyne. Pak uz jen navrat do pristavu a minibusem zpet do Hanoie. Jen to poacsi nohlo bejt lepsi. Porad bylo zatazeno, takze fotky budou asi nic moc. Po male veceri opet prochazime vsechny cestovky. Prechod do Laosu by mel byt otevrenej, ale prej tam nic nejezdi. samozrejme neverime a zitra rano zavolame na ceskou a laosskou ambasadu.

Asi jsme z ty zimy nejaky ospaly a po 9 hodine ranni se domlouvame, ze Laos dame az zitra. U snidane potkame dve cesky holky a hned se domluvime na vecerni parbu. Holky maji totiz kureci rizky a slivovici. Nam jeste zbyla jedna placatka barmskyho rumu, tak to snad bude dobra zabava. Neni ale cas na kecy, pac Ho Chi Minhovo mauzoleum zaviraji uz v 11. Cesta nam trva jen par minut. Cele namesti je ale zatarasene, takze ho musime cele obejit. A Mauzoleum – to je cele z cerneho mramoru, vsude policajti a nikam se nesmi. Proste stejny jak v Moskve u Lenina. Vystojime frontu, fotaky do uschovny, osobni prohlidka a potichu do mauzolea. Tam lezi ten komunistickej dabel Ho Chi Minh. Mistni se mu klani, turisti by se nejradsi zasmali, ale to by nas asi vsechny pozavirali. Pak nasleduje prohlidka „Mistrova“ domu, auta, pracovny. Do Prezidentskeho palace se nesmi. Do betonoveho monstra – Ho Chi Monhova muzea – nemame odvahu ani vkrocit. Proste komunismus uz NE. Pryc od vlajek s hvezdou, kladivem a srpem! Po chvilce dojdeme k malemu nadrazi, odkud by mohli jezdit busy smer Laos. Nejezdi, ale deda nas odkaze na jizni nadrazi. Hned naproti nadru je posta a tak zavolame na ceskou ambasadu. Tam o laosskem prechodu Na Meo sice vi, ale nevi jestli tudy muzou prechazet turisti. Ale prej pred pul rokem oficialne pozadali Vietnamce, aby jim tuhle zpravu sdelili. A voni jim to, tem nasim chudinkam, po pul roce nerekli!!! Fuck ceska ambasado. To pisu, abyste vedeli co tam ty lidi za vase dane delaji. Mestskym busem prejedem na jizni nadr. Tam nas hned odchyti nahaneci a odvedou nas k nejakymu busu. Nekam k hranicim se prej odjizdi kazdej den v 1 odpoledne a bus stoji 10 dolaru, ne 12 dolaru, nebo 8 dolaru. Proste nas chteji podojit. Nabizime regulerni cenu 4USD za 130km jizdu, ale borci se nam jen vysmejou. Jo tak zitra to bude jeste dooost husty. Cestou z nadru nas postupne odchytavaji dalsi nahaneci, az jeden na nas promluvi rusky. Tak to jsme necekali. Hned rusky popiseme nasi cestu do Loasu. To zase necekal von a pratelsky se domluvime na ceste. Prej to k prechodu Na Meo zna a zitra v poledne mame jet snim na jih do mesta Than Hoa a odtud nam prej pomuze sehnat bus na hranice. Cena za jizdenku 2USD (180km) se nam zda vice nez dobra. No zejtrek bude asi sila. Pak se konecne dovolame na Loasskou ambasadu, kde nam potvrdi, ze je prechod otevrenej, ale jen do 16 hodin. To uz neni zase tak dobra zprava, protoze kdyz vyjedeme v poledne z Hanoie, namame v podstate sanci se tam do 16 dostat. Asi budeme muset prespat nekde v lese. Jo hranicni prechody je nase zamilovana cinnost. Odpoledne navstivime dost pekny Palac literatury. Nedaleko pofotime sochu V.I.Lenina a Muzeum armadni techniky. Cestou na hotel si Robert necha opravit zub. Jo je to ten samej co v Indii. Indie je holt Indie. Na moderni zubarske kreslo se polozi i Breny, ale mladik jen ukaze, ze tohle se teda uz musi vytrhnout. To uz Breny nepodstoupi, tak snad v Indonesii. Vecer sedime na netu a zjistujeme dalsi info o prechodu do Loasu. Kamos Pichy uz tenhle narez pred par lety podstoupil a poslal nam dost uzitecny informace. Diky Pichy, i za ty letenky. Takze zitra nebo pozitri v Laosu. May by…

Den 189 az 194; 25.1.2007 Ha Noi – 30.1.2007 Phonsavan (Laos)

V poledne prejedeme celou Hanoi busem MHD a na nadru cekame, jestli se objevi chlapek ze vcerejska. Ten ale nikde. Jak se posadime na obrubnik, hned kolem nas poletuji nahaneci do busu. Ze vcerejska si pamatuji kam jedem a tak se penezma nesetri. Uz pomalu nalejzam do jednoho busu, kdyz se nahle chlapek objevi. Hned nas stahne do svyho busu a cena 2USD do Than Hoa potvrzena. Uf. Uplne nam spadnul kamen ze srdce. Ostatni nabizeli ceny kolem 20USD na hranice, ale do ted si myslime, ze tam stejne nikdo z nich primo nejel. V buse slusne pokecame v rustine a pred 16 jsme v Than Hoa. Chlapek s nama vystoupi a nabizi, ze nam pomuze domluvit bus na zitra na hranice do Nameo. Samozrejme souhlasime a jdeme na nadrazi. Tam se ale zrovna jeden minibus k hranicim chysta a tak jdeme hned licitovat o cenu. Manik nadhodi 25USD za kazdyho. Haha. Chvilku smlouvame a jsme na 20USD, ale porad je to strasna palba. Rusak nam radi prespat na hotelu a jet az zitra. Busu jede asi 7 denne. Jak si chlapek z minibusu vsimnul, ze neco dumame v hale a porad se na neco ptame prodavacky listku, hned je tu s nabidkou 10USD za jednoho. To uz tusime zradu a posilame ho do „Laosu bez nas“. Jeden chlapek z nadru nas porad sleduje, az ve finale prijde a pres rusaka nam rekne, ze mame jet zitra v 8 rano a ze bus jede az 80km za hranice do mesta Samnoa a cena 10USD za jednoho. PARADA. Spolecne jeste najdeme hotel a vrele se rozloucime. Tak jsme prece na par hodnych Vietnamcu narazili. Rano normalne nastoupime do minibusu a za jizdy zaplatime domluvenych 3x10USD. Na hranice je to nejakych 150km, ale cesta je uzka a porad vede pres hory, doly, takze na hranicich jsme kolem 2 odpoledni. Cesta byla ale krasna. Vsude bambusovy vesnicky, lidi makaji na polich, vsude okolo prales a obrovske vapencove skalni utvary. No zazitek. Hranice Nameo vypada jako v pohadce Tri veterani. Na vietnamske strane me po predlozeni pasu celnik privita normalne cesky. Ahoj, kam jedes? Cumim jak blazen. Z chlapka se vyklube hornik, kterej 3 roky makal v Karviny. Dokonce nam ukazuje prukazku na MHD. Chvilku kecame o pivu a zenskych v Cechach, pak nam jeho aktivni kolegove prohledaji batohy a hura pryc z Vietnamu. See you never Vietnam. Po 200m nas cekaji mili laossti celnici. Vyplnime napul nejakej formular, to jim bohate staci, ale reknou si o dolar manipulacni poplatek. S usmevem zaplatime a uz je tu druhej borec a ze musime vyplnit dotaznik na SARS, to jako jestli nemame Ptaci chripku. Vyplnime par radku a chceme odejit, ale manik vybehne s novym digitalnim teplomerem a zacne nam merit teplotu na cele. Namerene hodnoty 34,3 a 35 a 35,3 jsou vice nez k smichu. Chlapek nic nerika, takze SARS asi nemame. Za to si rekne o pul dolaru poplatek za vysetreni. Tlemim se jak blazen. Jo Laos to bude velka zabava. Kdyz manik domeri i Vietnamce pokracujeme minibusem 50 km do naseho ciloveho mesta Vieng Xai. Je neco po 16 hodine, zima jak blazen a my stojime na krizovatce dvou prasnych cest. Vsude bambusovy nebo plechovy domky, prach a spina. Jo tak tohle se nam libi. Konecne chuda zeme. No on je Laos mozna nejchudsi v Asii. A prvni nase kroky hned vedou ke stankum (obchodum) zjistit ceny jidel a piva. No nejsou zrovna nejnizsi. Hotel objevime asi po 2km na brehu jezera. No brehu, pokoje jsou regulerne nad vodou. Takze nam je jeste vetsi zima. Dostaneme peknej pokoj, zachod na chodbe a manik si rekne o 4USD za vsechny. Jo tak to se nam libi. Sprcha ale stoprocentne nebude, v pokoji je 14 stupnu. Na hotelu i vari, ale ceny 2USD za smazenou rejzi ci nudle je nehoraznost. Tak alespon vymenime penize. 50 dolaru nam hodi 45.000 Kipu a hned se mazeme podivat na prasne namesticko. Jenze uz je tma, takze stejne vidime prd, ale restaurace se nam najit podari. Jsou vsechny v jedne velke hale pekne vedle sebe. Kazdej jdeme do jedny a ptame se na menu. Vsechny odpovedi v Laosstine. Hmm. V krajni ma ale mladej par neco jako listek a dokonce v anglictine. A ke vsemu maji pecenyho vodniho buvola. Nevahame ani vterinu a objedname 3x buvola na zazvoru a chili a lepenou rejzi. Vse po dolaru, proste nadhera. Zima sice je, ale prvni Loa beer se proste ochutnat musi. Cenu srazime az na 7.000K, takze opet spokojenost. Buvol byl fantastickej, pivko jednoznacne nejlepsi na ceste. Laos bude asi dost dobrej.

Laos je dobrej, ale tou laosskou whiskou jsme ten vecer asi koncit nemeli. Proste jsme meli velkou radost z prechodu hranice a tak jsme jeste chvilku slavili… V poledne se vydame na prohlidku okoli. Nejprve ale navstivime mistni trznici a ta nam po ranu dost zvedne naladu. Na pultech tu mezi zeleninou a ovocem lezi mrtvy potkani, ptaci a dalsi hlodavci, co nezname. I rozsekanej buvol neni spatnej. Plni optimismu, vyrazime za mesto. Vsude kolem mesta se tyci obrovsky vapencove skaly. Jdeme ale prozkoumat hlavne jeskyne a vykutany bungry. Tech je tu nepocitane. Vsechny vyhloubili v letech 1960 az 1970 laossti komuniste, kteri se tu skryvali pred americkym bombardovanim. A to ne ledajakym. Americani do Laosu nahazeli tolik bomb, ze je tu muzete objevit do dnes. Statisticky je Loas porad nejbombardovanejsim statem sveta. Jo to jsou proste Amici, asi meli moc vyrobeno, tak to sem nahazeli. Prolezeme asi 5 bungru. Mame celovky, takze no problemo. Chodby jsou dlouhe, misty najdeme i obrovske haly a garaze. Vse pripraveno na dlouhodoby pobyt v jeskynich. S Robem pak prolezeme i jednu prirodni jeskyni, Pekna, jen mit lano. Vecer dame opet famozniho buvola a manzelum ve stanku poradime jak zvetsit zajem turistu a jejich hospodu. Anglicky jim prepisu jidelnik listek a pakm jim ho vylepime uvnitr i pred hospodu na stit.

Dnes mame v planu se presunout asi 220km na jihozapad do mesta Phonsavan. Dopredu vime, ze to bude asi pekelna cesta, protoze v jednom useku by mela bejt jen nejaka prasna cesta. Na namesticku nasedneme do spolecneho pickupu a s babickama prejedeme 30km do hlavniho mesta oblasti samnoa. Silnice byla dobra, ale jen diky Nemcum, kteri jeji vystavbu pomohli financovat. Autobus do Phonsavanu jede ale az za 3 hodiny a stoji nehoraznych 7USD. Cena se nam zda na losske pomery prilis vysoka, ale par dalsich lidi nam ji potvrdi. Casu mraky a tak se jdeme naproti do hotelu zeptat na nejake zajimavosti. Na tabuli jsme videli, ze tu maji nekde tygry. Recepcni potvrdi, ze spis asi meli. Tak si dame alespon mistni cerveny caj. Neni spatny, ale dost mocopudny. Do 12 pak sedime v hotelovem atriu a vyhrivame se na slunci a piseme deniky. O pul jedne nasedneme do stareho busu, ktery uz je preplnen lidmi a pytli s obylim. Kazdej zabereme dve sedacky, stejne bysme se vedle sebe asi nevesli. Vyberci pak marne vysvetlujeme, ze cena 8USD je moc. Zaplatili ji i mistni! Zaplatime ji i my. Na cestu Rob sezene na trznici i par baget a susenek a tak muzeme vesele vyrazit. Bus si to sine rychlosti kolem 30km/h. Jedeme porad pres hory, silnice se klikati, serpentiny, sem tam dira. VYhledy do okoli neskutecny. Cestu si naramne uzivam, jen ti mistni by nemuseli tolik zvracet. Za 7 hodin jsme v Phonsavanu. Ufff. Bus nas vyhodi primo na hlavni ulici v centru. Valime oci jak blazni. Vsude hotely, restaurace, cestovky a potkavame i belochy. Takze uz jsou vsude. Nebo spis uz „jsme“ vsude. Ubytujeme se za 5USD a jdeme hned vedle na rejzi za dolar. Naproti v cestovce sezeneme mapu mesta a okoli a poptame se i na par zajimavosti. Je jich tu dost, jinak bysme sem prece nejeli. Rano jdeme pekne po nemecku na snidani. Nic ale nemaji a tak dame smazenou rejzi se zeleninou. Chceme vyrazit na Planinu dzbanu, jenze Brenyho v noci chytnul zub. Takze hledame zubare. Najdeme ho ale az v dost vzdalene nemocnici. Jeji nazev „Nemocnice Laossko-mongolsskeho pratelstvi“ vesti spoustu zajimavych zazitku. V prvnim patre objevime dve zubarske ordinace, ale taky frontu lidi. Nekteri sedi na chodbe, jini primo v ordinaci a koukaji jak se vrta. Cekame asi 20 minut a pak de na radu Breny. Sejde se kolem nej snad 7 zubaru a radi se co se zubem. Hlavni zubar je starsi chlapek a zacne na nas mluvit rusky. No parada, alespon se nejak domluvime. Studoval v Moskve a vsechno prej bude “ v parjadke“. Brenymu vrazi do pusy obrovskou injekci a zub vytrhne. Zaplatime 2 dolary a spokojenost je na obou stranach. Pred nemocnici rozmejslime co dal, protoze Breny ma s vytrzenyma zubama spatny zkusenosti. Ma ale s sebou prasky proti bolesti a tak razime na Planinu dzbanu. Domluvime se s riksou na 3 dolary, ale ten nas asi po 3km vylozi a ze dal je policie a riksi uz za mesto nesmi. Cela oblast je totiz dost hlidana, protoze tu ziji nejaci mistni rebelove a banditi. Zbyle 4km dojdeme pesky. Planina dzbanu je proste louka, na ktery jsou nahazeny obrovsky kamenny dzbany. Vazi od 600 do 1000kg a nejvetsi ma dokonce 6tun. Nejvetsi zajimavosti je, ze nikdo nevi proc a kdo je vyrobil. Nejverohodneji vypada nazor, ze to byly nadoby na vino. S tim radi souhlasime. Projdeme celou louku, do par dzbanu i vlezeme a ve finale najdeme i jeden dzban s poklici. Dobrou zpravou pro turisty je, ze cela tato planina je kompletne odminovana. To nam hlasi cedule UNECO. S okolim si nemuze byt nikdo jist a proto je doporuceno radsi nikam nechodit. Po 2km jsme opet na hlavni silnici, kde si stopneme nakladacek do byvaleho hlavniho mesta oblasti Muang Kham. Mesto bylo za valky kompletne vybombardovano a tak tu samozrejme chceme najit nejaky rozbity baraky a dle fotek by tu melo byt i spoustu bomb a munice. Najdeme ale jen jeden vyhorelej domek a 3 rozboreny chramy. Most postavili Australani, silnici Nemci, bomby uklidilo UNESCO a mistnaci si uz taky domy opravili. Ale nebyl to vubec spatny vylet. Nejlepsi ale byla cesta zpet. Borec od pickupu chtel za 30km do Phonsavanu od kazdyho 5USD a tak jsme sli stopovat. Za skoro hodinu ale neprojelo zadny auto, jen par motorek. Pak se Brenymu podarilo stopnout motorku, nam nakladak s obylim. Vylezeme na korbu na pytle a vida, vono uz tu sedi dalsich 15 lidi. Pozdravime, pofotime a valime smer Phonsavan. Zajimavy bylo pozorovat jednu matku, co stridave kojila mimino a zvracela z korby. Co ty zeny vsechno nestihnou…

Kdyz nebyly bombicky vcera, budou dneska. Dle fotek v cestovce jsme nasli vesnicku asi 30km od Phonsavanu, kde by meli byt. Je krasne slunecno, konecne bereme kratasy a razime na cestu. Kluci si pujci horsky kola ja jedu stopem. Vcera se mi to totiz na korbe moc libilo. A nelituji ani dnes. Za mestem si stopnu pickup plnej lidi. Po par metrech ale pristupuje babicka a jako zavazadlo ma prase. Normalni 150kg prase. Ale kam s nim. Z korby seskoci par chlapku a uz rvou prase do pytle. To se brani, kvici, no je to narez. Kdyz ho konecne narvou do pytle, tak ho spolecnyma silama vyzvednou a privazou na strechu. Jo tak to je venkov. Uz po ceste je videt dost bombicek. Vesnicani je tu pouzivaji na co se da. Stavi si z nich ploty, sloupy, koryta nebo takovej kvetinac neni vubec spatnej. Po ceste zamavam klukum a vystoupim ve vesnici Tha Jok. Zde zije horsky kmen „Hmongu“, kteri bomby pouzili uplne na vsechno. Pozdravim par babicek v krojich a hned valim na nedaleky vodopad. Slunce krasne sviti, hory vsude kam se dohlidne, na prasny ceste sem tam potkam vesnicana s obrovskym nakladem na zadech. U jezera pofotim deti a pak uz jen dle hluku vody objevim vodopad. Neni zrovna obrovskej ale jak je v dzungly tak je fakt peknej. Zpet po stejny ceste se mi jit nechce a tak to zkousim dal do hor. Krasnou prirodou se slape paradne, jen ty kopce jsou dost strmy. U potoku potkam kluky, jak lovi prakem ryby. Kdyz se jich zeptam na cestu, nejprve koukaji jak blazni, ale pak mi ji ukazou a i jdou kousek se mnou. Na kraji vesnicky zabloudim do jedny zahrady, kde 2 chlapci s zenskou sekaji macetou bambus. Byla by to krasna fotka, ale nebyla. Jak me uvideli, prestali sekat a jeden chlapek zahodil macetu a normalne se ke me rozbehnul a podal mi ruku a zacal se mi klanet. Nevedel jsme co mam delat a tak jsem ho laossky pozdravil a uklonil se mu taky. Byl jsem tak prekvapenej, ze jsem jeste chvilku jen tak blbe cumel, pak jsem se rozloucil a odesel. Na fotku jsem zapomnel. Ze by na svete prece jeste byli lidi, co nikdy nevideli belocha??? Kdyz se konecne proberu, projdu si celou vesnici a objevim spousty bomb. Vesnicani se s nima proste naucili zit. Vono taky kde jinde vzit zelezo. Pickupem dojedu zpet do Phonsavanu, kde si jeste pofotim krasnej laosskej hrbitov. Maji misto hrobu zajimavy barevny vezicky. Vecer si u piva spolecne povypravime nej-pribehy. A ze jich nebylo malo.

Den 195 az 199; 31.1.2007 Phonsavan – 4.2.2007 Vientiane

Rano se presuneme pickupem na nadr asi 5km nekam za mesto a hned presedneme do plechovyho busu smer Lung Prabang. Cesta zase vede nadhernou prirodou, jen ten borec za mnou mi nemusel pozvracet mikinu. Po 8 hodinach jsme v Luang Prabang, kde se hned presuneme riksou do centra. Tam potkavame hordy turistu, takze najit ctvrt s hotelama je otazkou 5 minut. Mame peknej GH primo u Mekongu, jen je nejak malo vody. Vylet lodickou na jeskyni Pak Ou se 4-tisicema Budhama koupime primo na brehu a jdeme se kouknout na nocni market. Market je spis prodavani suvenyru, coz nas nezajima, ale vedlejsi jidelni bufet, to uz je jina. Za 5000 kipu dostaneme talir a muzeme si nandat co uneseme a co nam chutna. Hezky cesky vrsime rejzi, nudle, zeleninu az nam to skoro pada z talire. Jak sedneme ke stolu hned vidime, ze jsme jeste bufetovy amateri. Americani maji navrseno snad dvakrat tolik. Studenou ale chutnou veceri zakoncime par skvelyma lahvovyma Lao beer. Rano posnidame obrovsky plneny bagety a asi 2 hodiny plujeme proti proudu Mekongu na jeskyne. Cestou se zastavime ve vesnicce, kde se pali mistni koralka Lao lao. Neni spatna. Jeskyne taky ne, jen tech turistu se tam moc nevejde. Zpet uz to valiem odost rychleji. Odpoledne si pak projdeme historicke jadro Luang Prabang a musim rici, ze neni vubec spatne. Je plne krasnych budhistickych templu a starofrancouzskych domecku. Vecer davame relax na netu.

Presun busem na jih do Vang Vieng je opet pohoda. Jedeme sice pomalu, ale je se porad na co koukat. Ve Vang Vieng se ubytujeme primo proti autobusaku a po veceri ve stanku jdeme na kulecnik. Maji ale malo kouli, tak to rusime a jdeme spat. Vang Vieng je neco podobneho jako Vieng Xai. Vsude se tyci obrovske vapencove skaly plne jeskyni. Rano prejdeme placeny most a ve skalach doslova prolezeme 2 jeskyne. Jeste ze mame celovky. Jeskyne po 20metrech konci uzkym prulezem. Ten uz nedame, to bysme museli jeste poradne zhubnout. I tak jsme spinavy jak prasata. Breny jde na hotel, my s Robem jeste zdolame nedalekou asi 200m vysokou skalu. Vystup je docela nahul, lezeme po zebricich a pridrzujeme se lijan. Vyhled na okolni skaly je ale dostatecnou odmenou. Zpet do vesnice jdeme obklikou pres soustavu chatrnych drevenych lavek. Spolecne pak odpoledne nasedneme do busu smer Vientiane. Bus jede jen 4 hodiny, coz je na Laos velka pohoda. Ve Vientiane na narazi posvacime snad pulmetrovy bagety. Parada. Hotel najdeme vedle americky ambasady a dame do vecera volno. Po kratkem polospanku se nam uz opravdu nikam nechce a tak dame jen veceri hned vedle v restauraci.

Vientiane je sice hlavni mesto Laosu, ale zase neni nijak velike. Pesky vyrazime nejprve na nadr pro bagety a pak k Narodnimu pamatniku. Ten je cely z betonu a vypada jak vitezny oblouk v Parizi. Vylezem si na vrchol pro krasny vyhled, ale neni se na co koukat. Nejzajimavejsi je skupinka postarsich Cechu, kteri porad vtipkuji. Od oblouku mirime dal k velike Zlate pagode. Neni sice ze zlata, ale vypada tak. Pofotime ji spolecne s okolnimi rozestavenymi chramy a cudinskou ctvrti se pomalu propracujeme az k Mekongu. Ten je skoro uplne vyschly a tak to vypada spis jako obrovske piskoviste. Na brehu hledame cenove prijatelnou restauraci, az skoncime v ruske krcme. Dame slusnej borsc a svete div se maji i toceny pivko. Slunce pali a tak dva dzbanky prijdou vhod. Kdyz zaplatime, pririti se vedle ke stolu skupinka Cechu z pamatniku. Chvilku je poslouchame, jak si objednavaji snad 5 dzbanu piva. K tomu davaji typicky cecky hospodsky hlasky, az to nevydrzime a zacneme se smat. Hned navazem druzny rozhovor a po chvilce sedime u jednoho stolu. Dzbanky litaji jeden za druhym, clovek by ani nerekl ze je v Loasu. Z chlapku se vyklube dost zkusena parta cestovatelu a tak vypravime skoro az do soumraku. Vypraveli bysme dal, ale doslo pivo, coz je pro ceskeho pivare tezka rana. Podekujeme v rustine majitelum z Moskvy a presuneme se o kousek dal do stanku na veceri. Dal pak vypravime asi do pulnoci. Druznou atmosferu pak ukoncime vymenou mailu a domluvou, ze po navratu popijeme nedaleko Berouna u lomu Amerika.

Den 200 az 203; 5.2.2007 – 8.2.2007 Thajsko

Dnes mame namireno do Thajska. Jen jsme asi meli vstat trochu driv. Ale po vcerejsku to slo tezko. Pred polednem se ale vyhrabeme a busem dojedeme k hranici. Nez ji prekrocime jeste projdeme nedaleky Park Budhu. Park Budhu je proste zahrada plna betonovych soch Budhu a dalsich budhistickych potvor. Docela se tu vyradime, Robert dokonce vyleze asi na 15-metrovy stozar. Pak uz jen lehce prejedeme busem pres Laossko-Thajsky most pratelstvi a jsme opet v Thajsku. Tady se nase cesty na par dni rozdeluji. Breny jede primo do Bangkoku vyridit viza do Indonesie, Rob jede na temply do Ayuthaya, ja ke kambodzske hranici na chramy Phanong Rung. Je neco kolem 4 hodiny odpoledni a prede mnou je asi 400km do mesta Khorat. Hledam nadr, ale marne. Studenti z univerzity mi ale nastesti u dalnice zastavi nejaky bus, ktery me odveze z hranic asi 70km dal na jih. Rikam ridici, ze jedu do mesta Khorat, ten jen kejvne hlavou a doveze me az nekam na nadrazi. Jenze z tohohle nadrazi do Khoratu busy nejezdi!!! Navic mi chlapek na informacich sdeli, ze posledni bus odjizdi v 17 hodin a ted je 16:45. Mam tak 15 minut na presun na jine nadrazi kdesi v centru. Jak se to dozvi motorkari, hned mi napali cenu za odvoz, az se mi protoci panenky. Poslu je … a na dalnici stopuju co se da. Zastavi mi rozhrkany bus, asi MHD a ridic hlasi, ze nekam tam jede. Parada. Nadeje umira posledni. Kdyz si ale u nemocnice da 10 minutovou prestavku, rezignuju a premejslim, ze popojedu s klukama vlakem. Ridic m pak vyhodi kdesi v centru a ukaze ze nadr je za rohem. Je sice pul sesty ale jdu to na nadr prece jen jeste zkusit. Nekolik busu prave projizdi, tak se je snazim zastavit. Nic. Tak normalne skocim do silnice a vida, treti bus me nabira a jede az do Khoratu. Ufff. V Khoratu jsem okolo 11 vecer nekde na obrim terminalu. Snazim se ziskat informace, ale podobne jako odpoledne anglicky mluvi jen malokdo. Zensky v cestovce mi radi hotel, ale je prej 6km nekde ve meste. Ujistuje se u nich, ze tohle je terminal cislo 2 a terminal cislo 1 je nekde v centru. Podle nich je to 5km, dle mapy v LP asi kilometr. Verim LP a vyrazim po nejvice osvetlene silnici. Po par desitkach metru se zorientuju a vida mapa nelhala. Ubytuju se v hotelu Tokyo, povecerim a padnu do postele. Byl to hodne narocny presun. Rano si privstanu, bagl ncham na recepci a pecho jdu na bus-terminal. Prodejce uz me zna ze vcerejska a k listku mi vysvetli i cestu k templu. Je to z Khoratu kolem 130km, tak jsem zvedavej jak tam dorazim. Po dvou hodinach jizdy po nove dalnici jsem vyhozen kdesi na krizovatce se jmenem Tako. Hned se kolem me sebehnou motorkari a ze me vezmou asi 25km na templ za 300bahtu. Vysmeju se jim a sedam k mnichum na lavicku. Ti mi poradi, ze nekam pobliz jede pick-up. Po 15 minutach opravdu prijizdi a je plny babicek. Naskocim na korbu a jsem hned tercem jejich vtipkum. Po par kilometrec ale vsechny vystoupi a ukazuji mi, ze dal mam jet s motorkarem. To se mi moc nelibi, ale babicka ridicka me nabere zpet na korbu a odveze me asi 4km od templu. Odtud uz na kopci zpozoruju siluety vezi a zbytek cesty dosdu pesky. Slunce ale pali jak blazen, asfalt skoro tece pod nohama a temply jsou az uplne nahore na vrcholu vyhasle sopky. Flasku vody vypiju snad za 10 minut. Uplne hotovej zaplatim vstupny a davam si 10 minut voraz. Templ Phanong Rung je v podstate bracha templu z Angkor Watu z Kambodze. Za Khmerskych dob to tu byla jedna velka rise. K templu vede snad 200metrova promenada se schodistem zdobenym Nagama. Horni chram prolezu uplne celej a spokojeni kracim zpet do vesnicky. Casu mam dost, ale co zkusit stopa. Zastavuje prvni auto, je to dzip Isuzu. Thajsti manzele jsou z Khoratu a tak jim po chvilce takticky vysvetlim, ze by nebylo vubec spatne, kdyby me vzali az tam. Oni se jen smeji, anglicky skoro neumi. Manik to po dalnici pali jak formule, takze za hodinu jsme v Khoratu. Manzelku vysadi doma a doveze me az pred hotel. Thajci jsou proste hodni lide. Hned beru bagl a z nedalekeho terminalu cislo 1 beru bus do mesta Pak Chong. Jedu krasnym dvoupatrakem, ale vsude zastavujeme, takze v Pak Chong jsme az v 6 vecer. Odtud chci jet do Narodniho parku Khao Yai trochu potrekovat. V obchode nakoupim jidlo na dva dny a shonim dopravu do parku. V LP je napsano ze tam jezdi pick-up za 10bahtu. Pick-up najdu lehce, ale cena za odvoz 800bahtu me posila na zem. Zjistuju po meste informace o parku kde se da, ale kazdej me posila do cestovek. Tam mi nabidnou jeden a puldenni vylet za 1500B, takze s cestovkou ne. DO parku je to dle mistnich od 35 do 70km, takze pesky taky ne. Jsem doela nastvanej a tak NP balim a jdu na vlak do Bangkoku. Ten jede za 20 minut ale stoji 350B. Hmm. Manik mi poradi at vezmu hotel a rano jedu drevenakem za 35B. Jo tak to uz je jina cena. Beru hotel za 200B a jdu se odreagovat do ulic. Na peknym nocnim markete ochutnam nekolik druhu pecenyho masa a me nezname druhy zeleniny. Opet totalne vycerpanej padam do postele. Rano jdu hned na informace, snad mi jeste poradi nejakou normalni cestu do parku. Pro jistotu jsou zavreny, takze koupim listek a po 4hodinach jizdy na prkeny lavici jsem v Bangkoku. Na nadru zjistim informace o vlacich do Malajsie a pravou nefalsovanou, smradlavou zacpou se busem MHD posunuju smer khao San. po hodine a pul jsem konecne na nasem hotelu, kde potkame kluky a jdeme hned na veceri. Viza Breny vyridil paradne. Zitra odpoledne si je mame vyzvednout na ambasade. Robovi se Ayuthaya libila, takze se tu neni proc zdrzovat a zitra muzeme odjet do Malajsie. Vecer dokoupim potrebne veci v Tescu, kluci podstoupi thajskou masaz. Rano sbalime bagly a vyrazime do mesta. V Tescu dokoupi kluci potrebne veci, poobedvame, vyzvedneme viza a busem valime na vlakac. Vcera mi bylo receno, ze uz jsou listky jen do nejnizsi treti tridy, ale u pokladny manik hlasi, ze muzeme jet druhou tridou v kozenych kreslech. Cenovej rozdil neni velkej, ale i tak se chvilku dohadujeme. Vyhraje drazsi druha trida, ale na tu zase nemame dostatek penez. Rob bezi vymenit penize, Breny kupuje vodu na cestu, ja hlidam bagly. Vlak jede za 15 minut. Stihli jsme to paradne, vlak odjizdi v 15:10. Ted uz nas ceka jen 20 hodin jizdy…

Den 204 az 211; 9.2.2007 – 16.2.2007 Malajsie

Kolem poledne jsme na thajske hranici. Do Malajsie je to jen par kroku. Staci prejit most, dostat par razitek a precist si upozorneni, ze za prechovavani drog je tu trest smrti. Vsechno pro jistotu vyhazime do kose a jdeme na nadr. Zmena je patrna na prvni pohled. Malajsie je muslimska zeme a tak tu muzi chodi v habitech a cepickach, zensky normalne v cadorech. Hmm, tak to jsme necekali. Byli jsme v Malajsii pred 4 roky, ale tak muslimsky to teda nebylo. Asi to bude hlavne tim, ze jsme v jednom z nejradikalnejsich muslimskych oblasti Kota Bharu. Na nadru ani noha, ptame se slecny kdy jede bus a kde vymenit penize. Suse zahlasi, ze musime pockat asi hodinu, ze jsou vsichni na poledni patecni modlitbe. Slunce prazi jako blazen, zase jsme z Bangkoku poskocili o par stupnu na jih. Po hodine cekani konecne vymenime par dolaru na malajske ringity. Kurs se oproti minule o dost vylepsil. Tenkrat byl ringit za 8Kc, ted jen za 6Kc. Uz na jizdnem ale pozname, ze se ale stejnomerne zdrazilo. Takze vse pri starym a za hodinu jizdy v klimatizovanem buse jsme ve meste Kota Bharu. Ubytujeme se, zkusime prvni malajska jidla a nejsou vubec spatna. Vlastne je to porad stejny maso s rejzi, ale je tu nejaky jiny koreni. Prohlidnem si mesto, samy mesity a betonovy baraky. Vecer planujeme jak dal. Chceme jet na ostrov Perhentian, ale lod udajne stoji kolem 60 ringitu. To se nam zda dost. Druha moznost je jet vlakem hned na jih do dzungle, ale vlka odjizdi v 5 rano a na 10km vzdalene nadrazi neni zadny normalni spoj. Taxi za 25R hned rusime. Rano tak drzne vstaneme v 6 hodin a busem jedeme 50km do pristavniho mesta Kuala Besut. Manik si nas v pristavu hned odchytne a napali nam cenu 80R za zpatecni listek na ostrov. Tak to ne. Breny ale sezene lod za 60R coz uz bysme jeli, ale nikdo v pristavu nam nedokaze rici, jestli je na ostrove otevrena nejaka potapecska zakladna. neni totiz jeste sezona a na ostrove nikdo neni. Kdyz po pul hodine zjistime, ze otevrena je, zase tu uz neni manik s listkama za 60R. Nejak divne se pak spis nedohodneme jestli jet ci nejet a odejdeme kousek za pristav na plaz. Tam se cely odpoledne valime pod bambusovym pristreskem, az jsme spaleni jak raci. Na vecer se busem presuneme do mesta Tenah Mehrat a odtud super klimatizovanym vlakem s kozenyma kreslama a TV asi 300km na jih do Jerantutu. Vlak ma ale spozdeni, takze vystupujeme v jednu v noci. Najdeme peknej hotel a usneme jak spalci. Vstaneme pred polednem a zjistujeme informace, jak se dostat do 70km vzdalene dzungle, tedy Narodniho parku Taman Negra. Plan je dojet asi 30km autobusem a zbytek se musi jet uz jen lodi. Ta stoji 30R, ale ted uz to dame. Na nadrazi je ale vse jinak. Borec nas dovede k busu, kterej jede az do parku a stoji jen 6R. Tak to je po ranu skvela zprava. Skojene poobedvame a za 2 hodinky jizdy bananovejma plantazema jsme v parku. Vsude palmy a tropicky stromy, lijany, hory, ptaci rvou, vedro, vlkho no parada. Prejedeme prevozem pres reku a u ochrancu parku zaplatime vstupny 1R + 5R za fotak. V kempu si pujcime stan a zjistujeme info o treku. Ochranci nam toho moc nerekli, tak uvidime zitra. Kdyz stavime stan, normalne kolem nas chodi divoky prasata a varani – narez. Kluci se jdou vykoupat do reky, ja sem nedockavej a jdu na maly vylet uz ted. Je vecer a tak beru pro jistitu celovku. Pak hodinu splham na kopec s peknou vyhlidkou na celej prales. Vedro a vlhko je ale sileny. Nahore jsem uplne promocenej a sotva popadam dech. Vyhled je ale super. Cestou dolu uz zacina prset, ale to mi vubec nevadi, protoze jsem stejne uplne mokrej. Horsi je ze na nasi strane reky neni vubec nic, takze na veceri musime zase prejet lodi na druhou stranu reky. Teda on tam je jeden luxusni hotylek, ale tam stoji jidlo cely jmeni. Prsi celou noc, ale nastesti to stan prezil. Zbytecny veci nechame v uschovne, sbalime stan a razime na 3 denni trek. Ochrance nam vysvetluje cestu a pta se, proc si bereme stan, kdyz v dzungly jsou maly dreveny posedy na pozorovani zvirat a noc v nich stoji jen 5R. Hmmm. Tak to je dobry. Hlavne ze nam vcera jinej borec nerekl vubec nic. Tak trapne vratime stan a zamluvime si 1 noc na posedu a druhou v rybarskym prostresku po 5R. Co napsat o treku dal? Bylo to proste skvely. 3 dny jsme chodili dzungli, zazili tropickej slejvak, brodili reky, koupali se v perejich, zdolali 300metru dlouhy zaveseny mostek, sem tam zahlidli opice, jestery, ptaky a krasne barevny a veliky motyli. Dzungle k nam byla ale i nemilosrdna. Kazdejch 30 minut jsme z noh vytrhavali pijavice a ostnate lijany nam roztrhali kosile a ruce. Vsude komari a dalsi litaci havet. Dvakrat jsme kvuli spatnemu znaceni zabloudili, coz nas stalo nekolik hodin slapani a hlavne nervu. Celkove ale neskutecnej zazitek. O pijavicich si budeme jeste dlouho povidat.

Z dzungle jsme se pak busem presunuli do Kuala Lumpuru. Shodou nahod jsme se ocitli ve stejnem hotylku jako pred 4 roky. V Kuala Lumpuru jsme samozrejme navstivili mrakodrapy Petronas Tower, ted uz druhe nejvyssi na svete. Na vrchol nedaleko stojiciho vysilace KL jsme doslova vyleteli supervytahem. Vyhled z 300 metrove vysky na les mrakodrapu byl opravdu uchvatny. Moderni metro, supermoderni nadzemni draha na magneticke koleji, klimatizovane busy, obrovska obchodni a zabavni centra, sklenene mrakodrapy, ciste ulice a parky, tak to je dnesni Kuala Lumpur. Byly to v podstate 2 dny zivota mimo Asii. Navstivili jsme i sultanovi mesity a domy, hinduisticke jeskyne Batu a obrovsky jezerni park vcetne zahrady orchideji. Dalsi na trase bylo pristavni mesto Melaka. Pekne opravene Stare holandske mesto sem nejak nepatri, zato cinska ctvrt je tu jak doma. A Melakou se tak loucime s muslimskou Malajsii a luxusnim busem se presouvame na uplny jih asijskeho kontinentu do „cinskeho“ Singapuru.

Den 212 az 214; 17.2.2007 – 19.2.2007 Singapore

Po 6 hodinach jizdy po paradni 6-proude dalnici jsme na hranicich. Na malajske strane je to formalita na singapurske uz ne. Celnice je to obrovska,skoro jak na letisti. Nase pasy nejak nejdou naskenovat do pocitace a pani je celkem nevrla. Mus totiz ty nase jmena rucne prepsat na klavesnici. A na to tu asi nejsou zvykli. Foceni nam zakazal hned prvni vojak, ale prohlizet mi batoh nemuseli. Hledali nejaky pulmetrovy nuz… Kdyby vedeli, ze muj maly je nekde ve Vietnamu. Bus nas pak vyhodi na nadrazi nedaleko indicke ctrvti. Ulice jsou paradne ciste, vsude stromy a parky. Singapore je znam svymi zakazy a prikazy a pri nedodrzeni i obrovskymi pokutami v radech stovkach dolaru. Znacky o tom, ze se ma prechazet jen na prechodu nas upozornuji uz za nadrazim. Stejne to ale riskneme a prebehneme na druhou stranu. Nikdo nas nechytl, takze jsme prave usetrili asi 300USD. Dost srandy. Hledani hotelu je uz o necem jinem. Jo, hotely by byly, ale zaplat 50 dolaru a vic za noc. Po hodine dojdeme k rohovemu domu a vida, guesthouse. Vlastni ho cinsky dedecek a chce za pokoj klasickych 50dolaru. Na vysvetlenou tady pocitame v Singaporskych dolarech, 1USD je 1,5SGD. Hned hodime na dedecka smutny oci, jako ze jsme z vychodni Evropy a deda slevni na slusnych 35SGD. Mame pokoj s 5 postelema. Dole na ulici dame predrazeny nudle a ptame se mistnich, kde nejlepe oslavit dnesni konec cinskeho roku. Nejlepsi to je pry primo v cinsky ctvrti, nebo na nabrezi u sochy Merliona. Casu mame dost, tak to cely dame pesky. Krasne cistyma a osvetlenyma ulicema se dostaneme az k budove radnice a soudu. Nedaleky park je plny barevnych detskych atrakci. Vse je ozdobeno cinskymi znaky a cervenymi lampiony. Pomalu dojdeme pres most az k sose Merliona. Merlion je znak Singaporu, je to lev s rybym telem. U Merliona uz se tisni davy lidi, sem tam potkame i bileho turistu. Pres zaliv je fantasticky vyhled na barevne osvetlenou futuristickou budovu divadla a v pozadi 4 vysoke mrakodrapy obchodniho centra Suntec. Na druhe strane je to kolonialni hotel Rafles, jemuz kryje zada les dalsich mrakodrapu. Fotime jak blazni, je to opravdu nadhera. Kdyz pokracujeme do cinske ctrvti, pripadame si pod mrakodrapy jak trpaslici. Cinska ctvrt je totalne narvana. Jen na chvilku zkusime zajit do tlacenice, ale znechuceni ji radsi opoustime. Alespon ze objevime male podium, na kterem se postupne stridaji umelci vsech nmoznych cinskych kulturnich odvetvi. Tance v krojich nejsou vubec spatny. A mlada gymnastka pak predvadi neskutecny cviky. Vona je snad gumova… Na pulnoc se opet presuneme k Merlionovi. Konec staremu roku odstreli celkem povedeny ohnostroj.

Druhy den vyrazime na prohlidku mesta. Ulice jsou uplne prazdny, Cinani, tedy obyvatele Singaporu, maji 3 dny volna. Nejdriv navstivime nedaleke obchodni centrum Suntec. Obchody jsou sice zavreny, ale obrovska fontana uprostred stoji za to. Prej je nejvetsi na svete, ale nase Krizikova v Praze je asi vetsi. Obchodni centrum Marina a budova divadla uz je o necem jinem. V podstate chodite venku ve meste, ale porad jste uvnitr v klimatizovanych prostorech. Pro me dost podivny. Pres most Esplanade dojdeme pro zmenu k Merlionovi a hotelu Rafles. Odtud se presuneme supermodernim metrem na zapadni stranu mesta do Vedeckeho centra. Tolik zajimavych veci pohromade jsem snad jeste nevidel. Cele centrum je rozdeleno do 8 oboru jako fyzika, chemie, zvirata, lidske telo a dalsi. Naqs vsak nejvice zajima oddeleni pocitacove budoucnosti. Snad 2 hodiny si tu hrajeme s pocitaci ovladanymi rukama jen v prostoru. Zadny klavesnice ani mysi, proste jen chytate veci ve vzduchu do ruky a libovolne je presouvate. Virtualni kresleni a pocitacem rizeny byt jsou taky dost dobry. Ovladat super moderniho robota neni vubec lehky, umi totiz skoro vsechno. Ve finale me robot vyfoti, tak uz jdu radsi pryc. Nejvetsi bomba je ale americky sci-fi vozitko. Ma jen dve kola vedle sebe a riditka. Kdyz na nej stoupnetem proste si myslite ze se musite prevratit. Neprevratite. Kdyz se naklonim dopredu, jedu dopredu, kdyz dozadu, tak dozadu. Dost husty. Da se uz i koupit, ale 18.000 dolaru neni zrovna malo. Zbytek dne zkousime trapit mozkovy bunky ruznymi hlavolamy a hejblatky a soupatky. Ve finale jsme tu byli skoro 6 hodin a kdyby nas nevyhodili, radime tam dodnes. Na vecer se metrem presuneme na ulici Orchard road, vyhlasenou luxusnimi hotely a obchody. Tak tady jsme si opravdu nic nekoupili. Den opet konci povinnym ohnostrojem. Treti den mirime po prohlidce arabske ctvrti na ostrov Sentosa. Pry krasne plaze a spoustu zabavnich center. Jo tak to tu vse je, ale jak je volno, jsou tu i tisice lidi. Asi pulkilometrovou frontu na bus jsme proste museli poredbehnout. Prvni vec co nas na Sentose zajima je Morsky svet s podmorskym akvariem. Vstupne 19SGD je nehorazny, ale dame to. Hlavne kvuli 80 metrovemu akrilatovemu tunelu, kterym prochazite primo pod vodou a ryby plavou vsude okolo vas. Nebylo to spatny, ale cekali jsme vic. Zraloci a male divne ryby – morsti draci, kteri vypadaji jako nejaky kytky, se mi dost libili. A prsi, cely den prsi. A to nas moc nebavi, stejne jako davy lidi. No lidi, hlavne jsou to cerni Indove z Tamilnadu. A chovaji se jako v Indii, jako prasata. Uf. Naladu nam spravi az ruzovy delfini v morske lagune. Jsou cviceni, takze predvadeji neskutecny kousky. Skacou snad 2 metry vysoko, driblujou s micem, no proste vse co jste urcite videli v TV. A zase prsi. Rob jede zpet do mesta, my s Brenym jeste zkusime 4D kino. Je to v podstate 3D kino stejny jako Imax, ale navic se vam jeste otaci kreslo. Bohuzel zase asi 100 metru fronta, film o piratech??? trva jen 15 minut a cena 16SGD…. Nesli jsme. Zpet do mesta jedeme nadzemni drahou. Ta konci uprostred obrovskeho nove postaveneho obchodniho centra Vivo. Vsude jezdici schodiste, rychlovytahy, bazeny… Tady by se urcite zenska polovicka populace vyradila. Vecer objedeme metrem oba Singaporske pristavy, ale nikdo nam neni schopny rici, jestli jezdi nejaky lode do indonesske Jakarty. Celkem nastvani se vracime na hotel. Tam, ale potkame zajimavy cesky par cestovatelu. Borec vytahuje flasku whisky a kecame skoro do 4 do rana. Hmmm. A to jsme chteli vstat v 6 a jet do pristavu, abysme stihli nejaky ty lode dal.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .