0
0

První skica z naší dámské cesty. Tentokrát z vlaku, který nás z vietnamských hor vezl „domů“ do Hanoje.

Pár věcí nám nevyšlo podle předpokladů, bilancujeme při návratu ve vlaku jedoucím z Yen Bai do Hanoje. Měly jsme hrdinně zvládnout všechny nástrahy cesty a málem jsme párkrát umřely strachy. Měly jsme oplývat humorem a dřepíme tu schlíplé, obě s průjmem. Mělo být teplo a sedíme ve vlaku zabalené v pláštěnkách, abychom se trochu zapařily. Vietnamci se nám smějí. Nedivím se jim. Něco tak špinavého dlouho neviděli. Po cestě na motorce, která teď odpočívá v nákladním voze, jsou naše pláštěnky oblepené bahnem. Káča se rozhodne, že si nohy zabalí do igelitových pytlíků…

Vietnamci jsou komunikativní jako vždy, ale my jsme pevně rozhodnuté předstírat, že jim nerozumíme ani slovo. Jediné naše přání je spát v teplé posteli. Nejméně 24 hodin. Spolucestující jsou vytrvalí a rukama nohama se snaží zjistit, odkud jsme. Kvůli kapucám, které máme utažené na hlavě, si nejsou jistí ani naším pohlavím. Když starší tetka začne ukazovat Káče mezi nohy a snaží se tak zeptat, jestli je kluk nebo holka, začínáme se bavit. Paní ukazuje, jestli máme prsa. Legrace. Potom však teta přechází do útoku a zašátrá Káče pod pláštěnkou. Dozví se, co potřebovala, podělí se o to se širokým okolím a vítězně odchází. Tohle tu ještě nebylo… Nakonec se nechávám obměkčit, povídám si vietnamsky a dokonce zapůjčím průvodčímu svůj digitální fotoaparát. Je nadšen.

Odpovíme na všechny tisíckrát omleté a znovu nezbytné otázky: věk? děti? manžel? přítel? líbí se vám vietnamští kluci? Postupně zájem o nás naštěstí opadá. Každý se snaží zabrat co nejvýhodnější místo, zaujmout spací polohu a klimbajíce dojet do Hanoje. Závidím Vietnamcům jejich skladnost a schopnost spát v jakékoliv poloze. A navíc téměř bez pomačkání oblečení a rozcuchání účesu. Není to typické jen pro cesty vlakem, ale i z letadla vystupují Vietnamky po desetihodinovém letu stejně nedotčené jako když nastoupily.

Kdo během cesty nespí, louská dýňová semínka, slupky hází na zem, mezi muži koluje vodní dýmka. Ve voze panuje pohoda. Vesničané nám nabízejí klacky z cukrové třtiny, máme hlad, tak nepohrdáme. Rozžvýkaná třtina se vyplivuje na zem. „Kam jinam?“, diví se naši spolupasažéři. Nakonec jsme tedy nejen od bláta, ale ještě od sladké cukrové šťávy.

S příjezdem do Hanoje stoupá naše dobrá nálada. Byla to úspěšná cesta. Trochu adrenalinová a únavná, ale bezesporu zábavná. Tenhle vlak také není špatný. Vyzkoušejte ve Vietnamu běžné lokální vlaky a autobusy. Ne kvůli výhledu na krajinu – kolem silnic a kolejí žádný pestrý Vietnam stejně neuvidíte, ale kvůli zkušenosti být spolucestujícím Vietnamců. Můžete si tu ověřit, že typičtí Vietnamci jsou komunikativní, skladní, kontaktní a pohostinní. Nejen na cestách.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .