0
0

Hlasime se po dlouhe odmlce z hlavniho mesta Laosu – Vientiane. Porucha nebyla na Vasem prijimaci, ale na mistnim odesilaci, ktery trpel docasnou ztratou tvorivosti 🙂

Omluvte pripadne gramaticke chyby, nemam uz chut to po sobe cist 🙂

Od more jsem zamiril do hlavniho mesta Phnom Penu vyridit viza do Thajska a Laosu. Thajska se vydavala bezplatne do 5.3, ja jsem mel v hlave 15.3, takze me to stalo 35 dolaru a Laos byl za 26.

Dalsi zastavka byl Pursat, kde jezdi bambusovy vlacek, obycejny ram stluceny z prken a bambusu s dirami v hlavnim ramu pro napravy. Uveze az 3 tuny nakladu, nebo kolem 15 lidi se zavazadly. Pokud se potkaji 2 jedouci proti sobe, ten ktery je obsazen mene lidmi nebo nakladem se sunda, vice vytizeny projede, mene vytizeny se opet posklada na koleje a jede se dal. Pohon je resen motorem ze sekacky pres remeny. Odhadem dokaze jet i rychlosti kolem 50 kmh, mozna by zvladl i vic, ale u toho uz byt nemusim.

Na nasledujici den jsem si spolecne s 3 francouzi domluvil auto na vyjizdku do Kardamonovych hor, posledniho utociste Rudych Kmeru a jedne z oblasti s nejmene dotcenou prirodou v Kambodzi. Ocekaval jsem nejake kopecky, ale za 2 hodiny jizdy a asi 100km to porad byly spis pole, louky a hlavne prach. Navstivili jsme jednu ze stanic ochrancu parku a mistni sef nam ukazal fotky ze zatahu proti pytlakum a zabavene veci, vcetne zelvych krunyru, draheho dreva, aut, motorovych pil, atd. Nicmene divoukou prirodu, kterou jsem ocekaval, jsem nevidel. Pry by bylo treba jet jeste daslich cca 100km.

V druhem nejvetsim meste Kambodzi Battambangu jsem stravil den na motorce. Mezi mistni zajimavosti patri krokodyli farma, vyrobci ryzovych placek, nekolik chramu a jeskyne kde Rudi Kmerove popravovali ve velkem Kambodzany, shozenim do propasti. Porad jsou zde klece s kostmi a lebkami, ktere se nasly.

Pro presun do Siem Reapu jsem si vybral lod. Nejdrive jsme se motali nekolik hodin po rece, nekdy spis ricce, s nedostatkem vody, takze se nejednou ozyvalo drhnuti lodi o dno. Kolem bydleli rybari a zemedelci. Po poledni jsme se dostali do vetsi plovouci vesnice, ktera uz lezi na jezeru Tonle Sap, ale v obdobi sucha to spis vypada jako reka. Domy jsou na kulech a nebo plavou na hladine jako hausboty. Sem tam jsou videt obrovske cereny na chytani ryb, ktere vypadaji jako plovouci katapulty, svazane jen z bambusovych klad. Posledni hodina jizdy vedla pres samotne jezero. Kam oko dohledne trci kuly, mezi nimiz jsou natazene site. Okoli jezera je take zname vyrobou rybi pasty. Ryby a rybicky se rozsekaji na male kousky a nechaji fermentovat a potom se vsechno rozemele na pastu. Radsi jsem to ani nezkousel, stacilo obcas citit zavan „vune“ na trhu a cloveku nebylo prave nejlip. Mistni pastu cpou skoro do vseho co ji.

Dalsi den byl ve znameni chramu Angkoru od rana do vecera 🙂 Celkem narocne, ale dalo se to zvladnout. Pak uz jsem musel zase do Phnom Penu, vyzvednout pas s vizy a dal na sever do Kratie, kde jsou v Mekongu ricni delfini a daji se celkem snadno pozorovat. Byli videt i ze brehu, ale na cca 50 metru. Z lodi to pak bylo lepsi, 2x byli asi 5 metru. Ale neni to zase az tak zajimave, protoze se vynori, odfouknou a zanori.

Tim jsem ukoncil Kambodzu a presunul se do Laosu. Na hranicich chteli zmetci dolar na kazde strane za razitko, jednou jsem jim ten pas sebral, podruhe sem jim dal nejake kamodzske drobaky. Vetsina lidi proste zaplati a jde, takze si soudruzi zvykli na pekny prijem a uz to maji dokonce i na papiru prilepene na okenku. Drzost 🙂

Kousek na sever od prechodu je oblast „4000 ostrovu“, takova trochu jako delta Mekongu, ktery se deli na nekolik ramen a jsou tu i mensi vodopady. Mezi 2 nejvetsimi ostrovy je byvaly zeleznicni most postaveny Francouzi, kteri chteli z Mekongu udelat hlavni dopravni tepnu a prave pres ty vodopady se lode nemohly dostat, takze se mely zvedat na vagony, prejet pres ostrovy a zase spustit. Krome mostu je patrne jeste teleso byvale trate, nekolik koleji pobliz mostu a jedna francouzska masina a jedna japonska (resp to co z nich zbylo). Uzival jsem si tam 4 dny.

150 km severne lezi Pakse, ospale mestecko na krizovatce silnic sever-jih a zapad-vychod. Spolecne s dalsimi Cechy, ktere jsem tam potkal jsem si udelali vylet na Bolaven Plateau, kde se pestuje jedna z nejlepsich a nejdrazsich kav na svete. Oproti okoli je cca o 200-300m vys a ma i sve vlastni mikroklima, takze jnas chytil celkem slusny dvouhodinovy slejvak, teploty se znatelne snizily a byl jsem rad, ze v hotelu byla i tepla sprcha. Krome kavovych plantazi je tam nekolik vodopadu. K nejvyssimu 120m vysokemu Tat Fanu se da dojit asi pulhodinovou prochazkou lesem od jineho mensiho vodopadu (40m) Tat Yuang lezicim vyse na stejnem potoku. Zpet jsem se vydal korytem potoka (ostatni to zbabele vzali po stejne ceste). Na pomoc jsem si nasel hulku hadoplasku (s pripadnou pozdejsi zmenou jmena na hadobijku), protoze prece jen, kdo vi co by kdyby se mi nejaka ta kobra cestou na koupacku pripletla pod nohy (zadnou jsem [nastesti] nepotkal) a dosel jsem az temer k Tat Yuangu, ale do cesty se mi postavil asi 3 metry vysoky vodopad beze jmena, cely porostly mechem takze se nahoru nedalo vylezt. Musel jsem se kus vratit a vyskrabat se cca 100 vyskovych metru celkem strmym svahem porostlym dzungli na puvodni cestu. Triko se dalo zdimat a vypadal jsem jako kdybych se pral s medvedem 🙂

Cesta do Tha Khaek trvala neuveritelnych 10 hodin, z toho asi 3 jsme nekde stali. Lidi si tady s casem hlavu opravdu moc nelamou. Tady jsem se dal dohromady s Nemkou Annabell, kteoru jsem potkal uz v Pakse. Ubytovali jsmese v ne prilis cistem hotelu, kde v koupelne byli i svabi (jeden svab po postrikani roztokem DEET 50% umira asi 10 minut) a nekdo nas spehoval za oknem 🙂 Oblibil jsem si mistni pekarnu prodavajici jeste teple a nadherne krupave bagety.

Dalsi 3 dny jsme spolu stravili na motorce v oblasti vapencovych „pahylu“ a jeskyni. Krajina je to uzasna, jedine co trochu kazi dojem je mala dohlednost, protoze je prasno. Jedna z nejvetsich zajimavosti je 7,5km dlouha jeskyne Kong Lo, ktera se da projet na lodi. Nejsou v ni zadne zvlastni vapencove utvary, ale je obrovska, misty vyska domu dosahuje az 70m.

Pri presunu do hlavniho mesta Vientiane jsem se zastavil ve vesnicce Ban Na, kde se vyskytuji divoci sloni a chtel jsem udelat vylet na pozorovaci vez, na ktere se da i prespat. Je v blizkosti solneho lizu, takze se tam sloni vyskytuji nejcasteji. Od vesnice je vzdalena asi 4 km. Tento vylet na jedno odpoledne a jedno dopoledne s prespanim by vysel asi na 70 dolaru, levnejsi varianta bez prespani pouze na 30. Den predemnou tam byli turisti a pry nevideli slony, ale nasli stopy, coz se mi zdalo za 70/30 dolaru docela malo, takze jsem se otocil a pokracoval do mesta 🙁

Vientiane je celkem nezajimave mesto, nekolik chramu, za rekou je Thajsko, maji tu levnou zmrzlinu a internet. Po 2 dnech jsem vyrazil na sever do Vang Vieng. Meli me vyzvednout v hotelu v 9:25 s tim, ze v 10 odjizdi autobus. V 9:30 prisel chlapek a odvedl me asi pul kilometru na nabrezi kde stal autobus, ktery tam stal jeste v 10:30. Po vymotani z centra jsme se zase zamotali do mistnich ulicek, abychom se otocili na mistnim autobusovem nadrazi, nikdo nenastoupil, nikdo nevystoupil a po celkem slusne silnici jsme jeli do VV asi 4 hodiny. Nechapu jak to mistni soudruzi dokazou, ale jde to.

Vang Vieng lezi mezi vapencovymi kopci, vetsinou rozeklanymi a kolem je plno jeskyn. Nektere mensi, jine vetsi, ale vetsinou celkem nezajimave co se tyce krapniku. Ve 2 je i malinke jezirko, kde se teoreticky da koupat, ale voda neni uplne cista. U jedne z jeskyn vyteka potok, v kterem se da dobre koupat, voda ma tak 20 stupnu, takze v parnem odpoledni je to velmi prijemna zastavka. Na jeden z okolnich stromu mistni privazali lano a da se z nej i skakat.

Vecer se VV meni na centrum vsech milovniku party, pareni, huleni, chlastani a v kazde hospode se da sehnat cokoliv „happy“ s marihuanou, opiem, amfetaminem nebo hur. Dalsi podobnou vyhlasenou aktivitou je „tubing“, neboli jizda na pneumatice po rece. Mohlo by to byt i zajimave, nebyt baru na kazdych asi 50 metrech. Nekdo z baru vetsinou stoji u reky a hazi lano s flaskou po lidech plujicich na pneumatikach, aby je pritahl k sobe a dotycny mohl jit pit. Po nekolikahodinove jizde vypada vetsina ucastniku celkem nepritomne a obcas se najdou i nejaci veseli, kteri behaji po meste v plavkach, ac je to pro budhisty celkem zvracene. Mladi britove sem jezdi jako na prazdniny a hlavne si zachlastat.

Nasledoval sestihodinovy presun minibusem pres nadherne hory do Luang Prabangu, ale nebylo nic videt, protoze mistni zemedelci pali travu a dzungli pred sezonou destu. Je to asi nejhezci mesto, hodne zelene, mezi 2 rekami, ale protoze je to jedno z mist kam jezdi v jihovychodni asii vsichni, ceny jsou dvojnasobne oproti zbytku zeme. Vecer se schazi mistni na nocni trh s rukodelnymi vyrobky jako satky, obleceni, vyrezavane sosky atd. Nedaleko LP je asi 40m vysoky vodopad a pod nim jeste nekolik mensich, kde se da i koupat a zase je tu privazane lano na strom a da se skakat, takze jsem tu stravil prijemny pulden.

Dalsi dopravni prostredek byla lod a tentokrat 7 hodin do Nong Khiaw po rece Ou (Nan Ou). Do lodky se nas veslo 12 a prvni hodina cesty vedla po Mekongu, kde jsme potkavali i vetsi tzv. pomale lode pro vice lidi. Pak jsme odbocili na Ou a cekal nas vystup a vsichni povinne tlacili do kopce. Dalsi pereje jsme projeli a pripadal jsem si jak na divoke rece, akorat jsme jeli proti proudu. V pulce jsme zastavili na toaletu. Kolem byly opet nadherne stity vapencovych hor, ale vse zahalene v dymu. Do Nong Khiaw jsme dorazili asi v 5 odpoledne. Pres reku se tady chodi po moste, celkem vysokem a kolem jsou bungalovy. Cekal jsem skoro nedotcenou vesnicku, ale vsude lakaly cedule na evropske jidlo, pujceni kol, pradelnu atd. Vecer jsem si vyborne popovidal s 2 holkama z Belgie, jednou ze Spanelska a jednim Holandanem.

Druhy den jsme se sli podivat pro zmenu do jeskyne, kde se za Indocinske valky schovavali mistni obyvatele a byla tam dokonce i banka. Odpoledne jsme s Holandanem Marcelem popojeli hodinu proti proudu do jeste turistictejsi vesnicky, kde kazdy druhy dum je guesthouse a turistu tu bylo jeste vic nez v NK. Kolem se da chodit po vesnickach a do dalsich 2 jeskyni. Jednu jsme nenasli v druhe se da zase pekne plavat a je dost dlouha, ale bez lana a dalsiho vybaveni se neda az tak moc daleko.

Dalsi den jsme se vratili zpet a ja jsem si pujcil kolo a jel se trochu projet kolem, ale v tom horku to neni idealni aktivita. Dalsi den se konaly zavody na veslicich pro cca 20-30 muzu a ucastnily se tymy z vesnic ze sirokeho okoli, celkem asi 20 lodi. Kouknul jsem na nekolik startu a nekolik finisu v cili, kde meli papalasi i tribunu a kolem byl trh a obecne neco jako pout. Jedna z lodi se tesne po projeti cilem potopila, asi nabrali veslovanim moc vody 🙂

Autobus do Udomxay odjizdel v 11, takze jsem se vic nemohl zdrzet. Bylo nas 6 cizincu a 2 mistni v autobuse pro 20 lidi, takze cesta byla prijemna. Vetrik profukoval pres otevrena okna az do chvile kde se trochu promichal s vodou chrstnutou dobrodinci slavicimi novy rok uz tyden dopredu. Nastesti jsem mel zrovna fotobrasnu pred sebou a voda me v tom horku prijemne namocila. Oslavy jsou oficialne 14. a 15. a spocivaji v piti alkoholu a vrhani vody na kohokoliv kdo jde kolem. Budu muset koupit igelitovy pytlik na fotak a batoh. Dal uz jsme si davali pozor a obcas museli okna zavrit.

V Udomxay prisla zmena, meli jsme prestoupit do druheho autobusu, ale protoze bylo moc lidi, nakonec jsme se cpali zase zpatky do toho puvodniho. Museli prelozit i naklad na strese vcetne motorky???. Tentokrat byli vsechny sedacky obsazene, nastesti jen jeden clovek na sedacku a nekolik lidi sedelo jeste v ulicce na plastovych zidlich. Cesta se dost vlekla a byla prasna, protoze se prave opravovala a trvala celkem 4 nekonecne hodiny. V Luang Namtha je autobusak typicky asi 10km od mesta, aby i taxikari prezili.

Vecer jsem stravil prochazenim agentur zprostredkovavajicich treking, ale bylo nejak malo turistu, takze to vypadalo ze nic nebude. Potkal jsem Slovinku Evu a domluvili jsme se ze pujdeme spolu, mladas z cestovky nam dal i slevu, ze misto ceny pro 2 lidi budeme platit jako bychom byli 3, tzn asi o 20% min. Dohodli jsme se ze pujdeme trek prevazne dzungli na 2 dny a potom si dame 1 den na motorce po okolnich kmenovych vesnicich. Pak prisel problem, protoze ten den vyrazela skupina na 3 dny a potkali bychom se v taboristi, takze jsme museli prohodit vesnice a trek byl domluveny az na 12.

Rano jsme se sesli zase v kanclu (planovany odjezd 9:30), pridali se k nam jeste 2 Izraelci na svatebni ceste a klasicky laosky v klidu jsme odjeli asi v pul 11. Objeli jsme 4 vesnice s ruznymi kmeny, jedni chodili v tradicnim obleceni, ostatni se uz pozapadnili. Nejzajimavejsi byla vesnice …., kde zeny po svatbe nemusi nosit vrchni dil obleceni. Ne vsechny to dodrzuji a ty ktere ano, by zrovna nemusely (napr. 2 asi 80 lete starenky). Zastavili jsme se jeste u vodopadu temer bez vody a po prijezdu zpet do LN byla Eva tak unavena, ze zrusila treking dalsi den. Jit sam by znamenalo zaplatit asi 200 dolaru za 3 dny, coz uz bylo nechutne predrazene a chvili jsem jeste shanel mezi dalsimi turisty, kdo by mohl jit se mnou. Nakonec bez uspechu, takze jsem se rozhodl si dalsi den pujcit motorku a vyrazit sam do Muang Si nedaleko hranic s Barmou a Cinou, kde je taky plno vesnic s ruznymi etniky.

Rano jsem pujcil motorku a chtel se jeste stavit v 10 hodin na letisti, kdy melo priletet letadlo Lao Airlines celkem nezvykleho typu MA-60 jakehosi vyrobce z Ciny, u nas naprosto nevidany typ. Ve meste vsichni tvrdili, ze prilet je okolo 10, v odletove hale byla cedule, prilet 13:00, odlet 13:30. Uz se mi nechtelo cekat, takze jsem se vratil zpet do mesta, zasel na net zkontrolovat hrotici se situaci v Bangkoku a najednou bylo 12. Vratil jsem se na letiste, tam uz cekalo par lidi, ale zamestnanci rikali, ze je spatne pocasi (dohlednost) a letadlo nemuze pristat. V 13:40 prosakla informace, ze se leti a letadlo odletlo z Vientiane. Sel jsem k plotu, kde idealne svitilo slunicko, ale za chvili me vyhnali ochranci. Dojel jsem si na obed a tentokrat jsem nasel plac mezi domky, kde na me nebylo videt, takze po pristani (15:40) jsem par fotek udelal. Znovu jsem se byl podivat v terminalu a tam mi rekli, ze delat fotky za plotem je ok. Dojel jsem si hezky na motorce na super misto, vedle stal chlapek s ditetem a taky koukali na letadylko. Nafotil jsem co sem potreboval a cekal az zacne pojizdet, abych ho mel ze vsech stran :), ale soudruzi od ochranky se na me zase zacali ohlizet, 2 se potom vydali mojim smerem a zase se otocili a vratili, coz me znejistelo a radsi jsem se vyparil. V tu chvili samozrejme zacali nahazovat motory a chystali se k odletu, nastesti se dalo zastavit u silnice a stihl jsem to akorat, abych si vyfotil start (16:10) a pak uz jsem uhanel do mesta. To uz nemelo cenu jezdit do Muang Si (60km), takze jsem zakotvil v hotelu a na netu a vyrazim zitra.

15.4 mi konci vizum pro Laos a mel bych opustit zemi, pak se pres Chian Rai chystam do Bangkoku. Koupil jsem si cervene tricko, nevim jestli jeste nezkusit nekde sehnat vestu (neprustrelnou) a nejaky ten nepromokavy pytlik na fotak, protoze tu pozitri zacne byt dost mokro, ale v Bangkoku bude asi dost horko, abych pred odletem uschnul 🙂

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .