0
0

Když jsme Banditu kupovali, původně jsem nepředpokládal, že s ním budu cestovat na větší vzdálenosti a už vůbec mě nenapadlo, že se spolu dostaneme někam za hranice. Postupně se mi cestování na něm líbilo víc a víc, a když jsme se s Ivčou rozhodovali, kam vyrazíme během letošních prázdnin, bylo pro nás dobrodružství na motorce jasnou volbou. Jelikož jezdím teprve druhou sezónu, a před dovolenou jsem měl najeto něco málo přes 10 tisíc kilometrů, nechtěli jsme se vydat někam extrémně daleko ani mimo civilizaci. Naplánoval jsem proto takovou okružní cestu po Rakousku. Měli jsme navštívit Salzburg, Großglockner, Innsbruck, Vaduz i Bodamské jezero, ale počasí naše plány trochu pozměnilo.

4. 9. 2013 Den první:

První kilometry a první bloudění I přes to, že máme většinu věcí připravenou už z předešlého večera, trvá nám pěkně dlouho, než všechno navěsíme na Bandita a vydáme se na cestu. Původně jsme chtěli vyrazit někdy před osmou, ale vinou různých zdržení vyjíždíme až kousek po deváté. Motorka je naložená, řekněme, více než dostatečně. Po stranách půjčené textilní brašny, na nádrži tankvak, za Ivčou plastový topcase a na něm ještě nepromokavý válec od Louise. Prvním zádrhelem na naší cestě je kolona na Barrandovském mostě, která popojíždí šnečím tempem. Chvilku čekáme, ale pak se mezi pruhy vytvoří dostatečné místo a snažím se jím protáhnout co nejdál. Řidiči nejsou úplně vstřícní a Bandit se díky popojíždění začíná přehřívat a chcípat, a tak se nakonec přesouváme do odstavného pruhu, kterým pokračujeme dál. Díky sériovému výfuku nejsme moc slyšet, a tak nám zvukovou kulisu dělají dva Harleye burácející za námi. Přes kolonu se úspěšně dostáváme a pak už cesta utíká mnohem svižněji až na hranice s Rakouskem. Na první benzínce za hranicemi se snažím pochlubit s Němčinou. „Haben Sie ein Vignette bitte?“ Čerpadlářka se na mě podívá a říká: „Dálniční známku chcete, že?“ Takže na pokec v němčině si ještě budu muset chvíli počkat. Platíme 4,8€, nalepuje známku na vidle a pokračujeme dál. Naším prvním cílem je bývalý koncentrační tábor Mauthausen. Zase se snažím vytasit s němčinou, ale na kase opět Češka. Já si dneska snad německy nepokecám. Platíme každý po jednom éčku za vstup a procházíme si nepříliš rozlehlý tábor i s přilehlým kamenolomem. Další zastávku máme naplánovanou u jezera Traunsee poblíž městečka Gmunden. Přímo na jezeře leží zámek Ort, který si prohlížíme jen zvenčí. Do zámku ani nejdeme a nevím, jestli je vůbec přístupný, ale evidentně je v něm hotel a restaurace. Kocháme se naším prvním rakouským jezerem a pak už vyrážíme směrem do kempu Grafenlehen u jezera Königsee. Cestou chci ještě sjet z dálnice k levnější benzínce, kterou jsem si vyhlédl už doma. Nakonec se nám jí podaří najít a poprvé se setkáváme s tankovacím automatem Avanti. Nejdřív jsme bezradní, ale po chvilce zkoumání tohoto zvláštního přístroje tankujeme nádrž až do plna. Už nás trochu tlačí čas. Při návratu na dálnici si pletu nájezd a vyrážíme na opačnou stranu, než je Salzburg. To se nám fakt nehodí, ale po chvíli se mi podaří otočit se. Nemáme navigaci a nejsme příliš zkušení cestovatelé, takže úspěšně míjíme sjezd na Berchtesgaden a míříme vstříc Mnichovu. Už je nám jasné, že za světla do kempu nedorazíme. Dálnice nám dneska fakt nepřejí. Nakonec se, už za tmy, dostáváme do kempu Grafenlehen. Je tma, a tak jsme trochu bezradní, protože recepce je pochopitelně zavřená. Naštěstí se nás ujímají dva takystanující Rakušáci a ukazují nám, kde můžeme rozbít tábor. Hladoví a trochu zmrzlí zaleháváme do spacáků a doufáme, že dál už všechno půjde podle plánu. Alespoň nás těší, že nebylo potřeba vytáhnout připravené nepromoky. V tu chvíli ale netušíme, že si jich do konce dovolené ještě užijeme do sytosti. Najeto: 560 km Benzín: cca. 60€ ONO Mladá Boleslav – 14,32l (34,90 Kč/l) = 500 Kč CS Petrol ČB – 5,48l (36,50 Kč/l) = 200 Kč ONO Dolní dvořiště – 9,88l (34,90 Kč/l) = 345 Kč Avanti Thalgau = 18,75€ Ubytování: 27€ (Camping Grafenlehen) Další náklady: 12€

5. 9. 2013 Den druhý:

Orlí hnízdo Probouzíme se do mlžené oparu, který se během několika desítek minut rozplývá a my si můžeme prohlédnout majestátní vrcholky všude kolem nás, které jsme při nočním příjezdu vůbec nezaregistrovali. Hned z rána se vydáváme prozkoumat kemp a konečně se nahlásit na recepci. Všechno probíhá bez problému až do chvíle, než se rozhodnu udělat něco teplého k jídlu. Dvakrát se snažím nasadit butanovou náplň na druhou část vařiče, ale dvakrát končí tento pokus syčením a butanem na mých rukou. Na teplé jídlo, kafe a čaj pro dnešek rezignujeme a vydáváme se do Edeky nakoupit něco čerstvého na zub. Na dnešek jsme si naplánovali návštěvu Orlího hnízda, kam se po zabalení několika nezbytností vydáváme. Tam, kde končí veřejná silnice, zastavujeme na parkovišti a pod samotné Orlí hnízdo se necháváme za 25€ dovézt autobusem. Následně jdeme k původnímu výtahu do nitra hory, který nás vyveze až do srdce samotné Hitlerovy rezidence. Počasí nám dnes přeje, takže je vidět desítky kilometrů daleko. Kocháme se co to jen jde a pak se vydáváme na cestu zpět do kempu. Do večera ještě daleko, tak se ještě jdeme projít k jezeru a dáváme si výbornou zmrzlinu, která se nakonec stane jedním ze symbolů naší dovolené. Večer jsme zase jen o studeném jídle, protože vařič stále nefunguje. Najeto: 50 km Ubytování: 27€ (Camping Grafenlehen) Další náklady: 39€

6. 9. 2013 Den třetí:

Salzburg Další ráno u Königsee a další probuzení do mlžného oparu. Dnes máme naplnovaný výlet do nedalekého Salzburgu, kde jsme si už doma našli pár míst, která chceme navštívit. Vydáváme se tedy do historického města a chvíli nám trvá, než najdeme vhodné místo k zaparkování. Nakonec se nám to podaří a už pěšky stoupáme vstříc pevnosti Hohensalzburg (15,6€), ze které je kráný výhled na velkou část města. Dolů se vezeme výtahem a vydáváme se do města samotného. Nechce se nám hledat přiměřeně drahou restauraci, a tak si nakonec sedáme ve vietnamském bistru, kde jsme se za 10€ docela dobře najedli. Po jídle se couráme po historickém centru a obdivujeme třeba Mozartův rodný dům nebo katedrálu sv. Ruperta a Virgillia. Bohatá arcibiskupská minulost města je znát na každém kroku. Procházíme také známkou uličkou Getreidegasse, která by se dala s hodně přimhouřenýma očima přirovnat k pražské Pařížské ulici. Všude kolem Louis Vuitton, Hugo Boss, Gucci a jim podobné prestižní značky. Procházíme i kolem Red Bull obchodu, skrz jehož výlohu vidím nějakou motorku. Zvědavost mi nedá, a tak jdu dovnitř a zjišťuji, že se jedná o dvěstěčtyřicetikoňovou MV Agusta ve speciální edici Torro Roso. Rušného centra už jsme se nabažili dosytosti, a tak stoupáme na kopec Kapuzinerberg. Jak už samotný název napovídá, nachází se na něm kapucínský klášter, od kterého je hezký výhled na pevnost i na centrum města. Ze Salzburgu jsme toho už viděli dost, vracíme se proto do kempu a jdeme znovu zkoumat okolí jezera Königsee. Je zajímavé, že lidé jsou tu trochu jiní než u nás. Dvakrát nám různí Rakušáci nabízejí židličky, když nás vidí sedět na karimatce před stanem. Najeto: 62 km Benzín: JET Salzburg – 11,30l (1,419€/l) = 16,03€ Ubytování: 27€ (Camping Grafenlehen) Další náklady: 37€

7. 9. 2013 Den čtvrtý:

Königsee a přesun ke Großglockneru Čtvrtý den naší dovolené měl být i posledním dnem u Königsee. Bandit zůstává prozatím odpočívat a my se vydáváme na ne úplně nejlevnější projížďku lodí po jezeře Königsee. Studentské slevy nevedou, a tak za oba platíme 32,6€. Vystupujeme hned na první možné zastávce, u kostela sv. Bartoloměje a po kamenité stezce stoupáme pod masiv Watzmann, na dohled ledovce s jeskyní Schellenberger Eishöhle. Bohužel nemáme tolik času jít až k ledovci, a tak se jen fotíme s ním v pozadí a vracíme se zpátky k přístavišti. Odtud nás eko-lodička veze na další zastávku, od které se vydáváme k jezeru Obersee. To obcházíme z jeho pravé strany až k louce s pasoucími se kravami. Chvilku posedíme a Ivča si alespoň smočí nohy, protože na koupání je to pro nás moc studené, i když pár lidí se ve vodě cachtá. Už se pomalu začíná připozdívat a nás ještě čeká přejezd do dalšího kempu, takže naposledy nastupujeme do loďě a vracíme se zpátky do kempu. Cesta do dalšího kempu jménem Neunbrunnen probíhá naprosto bez zádrhelů a dokonce se nám ho podaří celkem rychle najít. Postarší paní na recepci, i přes to, že už je skoro večer, je ochotná, jak už to tu bývá zvykem a my si stavíme stan naproti několika dalším motorkářům. Kemp je pár kilometrů od motorkářské Mekky Großglockner Hochalpenstraße, kam se chystáme zítra a jedna noc v něm nás přišla na 15€. Najeto: 78 km Ubytování: 15€ (Camping Neunbrunnen) Další náklady: 46€

8. 9. 2013 Den pátý:

Großglockner Nedělní ráno nás víta pěkným počasím a my už se těšíme na Großglockner. Vyjíždíme už dopoledne, protože se chceme vyhnout odpolední mačkanici na vysokohorské silničce. Kolem se trochu začínají honit mraky, ale to nás nemůže rozhodit. Užíváme si klikaté silničky a obdivujeme cyklisty plahočící se do kopce. Někteří vypadají, že jim cesta nahoru zabere minimálně týden. Kromě obdivování jim občas v duchu nadávám, protože někdy trochu překážejí. Výhled z Kaiser-Franz-Josefs-Höhe i Edelweißspitze je i přes přicházející mraky úchvatný a motorkářů na různých odpočívadlech rozesetých po silnici pomalu přibývá. Odpoledne už se Großglockner mění ve frekventovanou dálnici a my míříme do kempu. Začátečnickou chybou bylo nedotankovat si před jízdou nádrž do plna, takže mi hned za mýtnicí cestou do kempu dochází benzín, ale k další benzínce nám to na rezervu ještě vyjde. Celkové dojmy z legendárního Großglockneru byly, řekněme, pouze dobré. Krajina i panoramata parádní, ale že bych se vyžíval v utažených vracečkách, to zrovna ne. Mnohem víc se mi líbily rychlejší klikaté silničky v alpských údolích. K večeru už se začíná trochu kazit počasí a my se ještě jdeme projít k pět kilometrů vzdálenému jezeru Zeller See. Po návratu do kempu už jen stačíme sklidit věci okolo stanu a začíná pršet. Poprvé od té doby, co jsme vyjeli z domova. Druhý den nás čeká další přesun, a tak usínáme s nevalnými vyhlídkami do dalších dnů. Najeto: 129 km Benzín: Maxi Bruck – 14,04l (1,434€/l) = 20,13€ Ubytování: 15€ (Camping Neunbrunnen) Další náklady: 32€

9. 9. 2013 Den šestý:

Všechno špatně Probouzíme se do našeho prvního deštivého rána, takže nám nezbývá nic jiného, než pobalit věci uvnitř stanu a počkat, dokud se počasí neumoudří. Ještě dopoledne déšť přestává a my se vydáváme na cestu k Achensee. V plánu je jet přes Gerlosský průsmyk (5€) a Krimmelské vodopády. Po cestě ještě zastavuji u prvního motoobchodu, na který jsme narazili, protože jsem doma zapomněl mazání na řetěz. Slečna prodavačka mi moc nerozumí, pořád si myslí, že chci koupit celý řetěz nebo nějakou jeho část, tak ji vyvádím před prodejnu a na vystavených motocyklech ukazuji, co bych přesně chtěl. Naštěstí jí to docvakne a já mám o starost míň. Se stoupající nadmořskou výškou se horší počasí a u Krimmelských vodopádů už prší, takže ani nezastavujeme a pokračujem dál. Z Gerlosské vysokohorské silnice toho taky moc nemáme, kromě samolepky, protože prší ještě hustěji a musíme jet pomalu. Za nekončícího deště dorážíme k Achensee, do nepříliš útulného kempu Karwendel se sprchami na žetony. Po chvíli se déšť trochu uklidňuje a my stavíme stan. Nálada je vyloženě špatná a předpověď počasí do dalších dní ještě horší. V podvečer se ještě na chvíli ukázalo slunce, což nám trochu zlepšilo náladu, tak jsme se šli alespoň podívat k jezeru Achensee, kde parta jeptišek popíjela jablečný džus. Zprávy z domova ohledně předpovědi počasí jsou stále špatné, a tak se rozhodujeme, jestli se ráno nezabalit a nevrátit se domů. Na další dny bylo v plánu jet do Bludenz, tam podniknout pár vysokohorských tůr a stavit se i v Lichtenštejnsku a u Bodamského jezera, jenže vzhledem k počasí berou tyto plány za své. Rozkládáme tedy mapu a vymýšlíme další postup. Vzdát to a jet domů nechceme, proto rozhodujeme, že se přesuneme někam za sluníčkem, v čemž nás podporují i z domova. V úvahu připadá Itálie nebo Chorvatsko a jelikož jsem měl v hlavě tak trochu připravený plán B, který při špatném počasí počítal s nouzovým přesunem do Chorvatska, rozhodujeme se právě pro něj. Naše původně plánovaná okružní cesta po Rakousku se trochu zvrtla a my usínáme v naději, že zítra bude líp. Najeto: 149 km Ubytování: 23€ (Karwendel Camping) Další náklady: 39€

10. 9. 2013 Den sedmý:

Dlouhá cesta a ubytování u žida Podle původního plánu by nás dnes čekala návštěva Innsbrucku nebo Kuffsteinu, ale počasí je stále špatné. Navíc je čím dál větší zima a poslední noc už byla docela na hraně. Rozhodujeme se tedy, co dál. Z předešlého večera už máme tak nějak promyšlené všechny možnosti, a tak nám bloumání nad mapou netrvá moc dlouho. Ivča i já se shodujeme na tom, že tady nám pšenka nepokvete a jestli se chceme ještě dočkat sluníčka, musíme si za ním zajet někam na jih. Zatímco Ivča balí několik posledních věcí, já kvapně platím na recepci. Pak už se vydáváme za sluníčkem. Počasí se sice kolem oběda trochu lepší, ale to naše rozhodnutí nemění. Přes Kitzbühel a po známé silnici jižně od Zell am See dorážíme do Bischofshofenu. Samozřejmě, že během cesty špatně odbočuji, z čehož se klube hodinová zajížďka. I přes menší problémy najíždíme u Bischofshofenu na dálnici. Ještě před tím navštěvujeme místní McDonald’s a posilňujeme se na dlouhou cestu. Teď to ještě nevíme, ale je to naše poslední jídlo tento den. Chceme se ještě dnes dostat do Chorvatska, takže se nikde moc nezdržujeme. Cesta probíhá v klidu až do chvíle, kdy začne na začátku Slovinska brutálně pršet. U Ljublaně navíc padá tma, ale to nás nemůže zastavit. Pokračujeme stále dál, až do Rijeky. Ivča mi nadšeně klepe na rameno, protože už vidí moře a i já mám taky lepší náladu. Je kolem jedenácté večer, a tak přes Rijeku pokračujeme dál na ostrov Krk. Zoufale se snažíme najít nějaké slušné ubytování za dobrou cenu, ale dlouho se nedaří. Navíc se přes nás občas přežene přeháňka, která nám náladu rozhodně nezvedne. Už jsme celkem zoufalí a cestovat sám, asi sebou praštím někde do příkopu, protože ráno moudřejší večera. Nakonec se nám přece jen daří najít ubytování u postaršího Chorvata, který se s námi odmítá bavit jinak než chorvatsko-česky. Chce za oba 40€, což je pro nás sice hodně, ale nemáme na výběr. Nechává nás přespat v nejhorším apartmánu, ale alespoň si můžeme vysušit věci, stan a všechno ostatní. Měkká suchá postel a horká sprcha jsou vysvobozením po náročném dni. Najeto: 630 km Benzín: 61€ Avanti Kundl – 11,40l (1,404€/l) = 16,01€ BP Flachau – 13,28l (1,599€/l) = 21,23€ Petrol Ljubljana – 13,21l (1,523€/l) = 20,12€ Ubytování: 40€ Další náklady: 40€

11.9. 2013 Den osmý:

Konečně u moře U žida zůstat nechceme, a tak se ráno kvapem balíme. Netuším, kam by bylo nejlepší jet, takže nakonec jedeme do nejjižnějšího města ostrova Krk, které se jmenuje Baška. Snažíme se najít apartmán, ale ceny jsou opět někde kolem 35 až 40€. Pro čtyři by to byla super cena, ale my jsme dva, takže hledáme dál. Smlouvat se nedá a my trochu propadáme panice. Nakonec naprostou náhodou narážíme na velký kemp Zablače, který je příznivý nejen cenou, ale i umístěním kousek od kamenité pláže. Mají tu i pěkné sprchy, které se čistí dvakrát denně. Opět tedy stavíme stan a jdeme se podívat na pobřežní promenádu, kde chceme sehnat něco k jídlu. Všude je spousta Čechů a nutno podotknout, že moc dobrou reklamu nám nedělají. Většinou mají klasicky ponožky v sandálech a v hubě Startku. Sedáme si do jedné restaurace a konečně si dáváme něco pořádného k jídlu. Číšník nás sice, asi už ze sportu, obere o dvě Eura, ale nemáme sílu vzdorovat. První den v Chorvatsku ještě zkoušíme moře. Je sice studenější, ale čisté a koupat se určitě dá. Jsme jedni z mála na pláži, takže žádná Bibione mačkanice. Do spacáků tentokrát zaleháváme najedení, nezmrzlí a sušší, což je po poslední rakouské noci příjemná změna. Najeto: 20 km Ubytování: 16 € (Kemp Zablače) Další náklady: 50€

12. – 15. 9. 2013 Den devátý až dvanáctý:

Chorvatská pohoda Počasí v Chorvatsku si sice nevybíráme úplně exkluzivní, občas se přežene nějaká ta bouřka, ale v moři se koupat dá a dokonce je krásně čisté. Sluníčko většinou docela hřeje a my si užíváme výletování po okolních horách, objevování skrytých pláží a posedávání na pobřežní promenádě. Trochu nás sice znervózňují čtyři Poláci stanující opodál, ale nakonec vypadnou a nechají po sobě dvě židličky, které se nám hodí. Teď je to teprve pořádná dovolenková pohoda a všechno probíhá bez komplikací. Banditu není potřeba budit, protože všude se dá dostat pešky, a tak mu dopřáváme zasloužený odpočinek po dlouhé cestě, kterou měl za sebou, před ještě delší cestou, která ho za pár dní čeká. Dvanáctý den našeho dobrodružství už jsme dostatečně nabaženi chorvatského jídla a sluníčka. Navíc končí sezóna a počasí se pomalu, ale jistě, začíná horšit. Vyrovnávám účet na recepci v kempu a druhý den chceme vyrazit domů. Svou roli hraje i slovinská dálniční známka (7,5€), která nám platí už jenom jeden den. Balíme nepotřebné věci a těšíme se domů. V Chorvatsku je to prima, ale doma je doma. Ubytování: 64€ (Kemp Zablače) Další náklady: 60€

16. 9. 2013 Den třináctý:

Cesta domů Nechce se nám utrácet za spaní někde v půli cesty, a tak se rozhodujeme zvládnout přes 900 km domů na jeden zátah. Pro zkušené cestovatele nejspíš běžná záležitost, pro nás spíš husarský kousek. Ráno se balíme a jako obvykle vyrážíme mnohem později, než jsme měli naplánováno. Při odjezdu pospíchám a nechávám zámek na zadním kole. Bandit pochopitelně protestuje a nechce se rozjet. Všimnu si tedy zámku, rozdělám ho a konečně vyrážíme. V Rijece ještě nakupuje pár věcí na cestu a domů. Všímám si, že nám něco hučí u předního kola, a tak zastuvuji a dívám se na brzdy. Nikde žádná známka problému, takže pokračujeme dál. Zvuk nepřestává, a tak opět míříme na benzínku. Chodím kolem motorky a snažím se najít příčinu problému. Problém, který vydával ten divný zvukj, jsem bohužel našel. Jak jsem se rozjel se zámkem na zadním kole, ohnul se kryt řetězu směrem k pneumatice a pěkných pír kilometrů nám strouhal levou hranu gumy. Koukám na řetěz zašvihaný od kousků gumy i na zdevastovanou gumu samotnou. Už nás vidím někde uprostřed Slovinka, jak sedíme na benzínce a čekáme, až pro nás z Čech přijedou. Druhým problémem je to, že při váze našeho nákladu se dost sjíždí zadní guma. Nemám moc zkušeností co se pneumatik týče, takže nedokážu odhadnout, kolik kilometrů ještě vydrží. Nedá se nic dělat, budeme muset doufat, že to domů nějak dáme a neskončíme s prasklou gumou někde pod kamionem. Vydáváme se tedy zpátky na cestu, při které často zastavujeme, kontrolujeme gumu a velkou raodst nám rozhodně nedělá. U Villachu nás ještě k tomu zdrží zavřený tunel a co víc, začíná pršet. Zkušeně u krajnice navlékáme nepromoky a jedeme dál. McDonald’s u Lince je pro nás jako oáza pro žíznivého cestovatele na poušti. Prší i při cestě po Čechách a z domova nás přesvědčují, ať někde zastavíme a přespíme, jenže my už se těšíme domů a těch něco málo přes 200 kilometrů z hranic chceme zvládnout. Každou chvíli se nám na zasek lepí spěchající čeští řidiči a já toho ve tmě moc nevidím. Navíc už je značená vzdálenost do Prahy, takže cesta vůbec neutíká. Nakonec jsme se dočkali, úplně mokří, ale šťastní a zdraví dorážíme domů do Mladé Boleslavi. Zvládli jsme přes 930 kilometrů, ukládáme zaprášeného bandita do garáže a vyčerpaní padáme do postele. Najeto: 930 km Benzín: cca. 78€ Adria Petrol – 12,42l (1,432€/l) = 17,79€ Petrol Ljubljana – 10,21l (1,523€/l) = 15,55€ SHELL Eben Nord – 11,85l (1,599€/l) = 18,95€ Stiglechner Unterweitersdorf – 12,17l (1,399€/l) = 17,03€ PAP OIL Průhonice – 5,28l (37,90 Kč/l) = 200 Kč Další náklady: 46€

Závěrečné dojmy

To byl tedy náš první výlet za hranice Čech i za hranice toho, co bylo vlastně v plánu. Posbírali jsme spoustu zkušeností, prožili více či méně parádních třináct dní a ve zdraví se zase vrátili domů. Bandita je perfektní cestovní motorka, až jsem nevěřil, že necelých 3000 km ujede bez jediného technického problému, který bych nezpůsobil já. Nemám na něm sériové sedlo, ale trochu pohodlnější cestovní, takže se i závěrečná cesta domů mohla uskutečnit v relativním pohodlí. Nevýhodou byla absence čehokoliv, co by mě chránilo před větrem a deštěm, takže na příští rok možná pořídím nějaké plexi a hodil by se i trochu hlučnější výfuk, hlavně při proplétání v kolonách. Nám teď už nezbývá nic jiného, než vzpomínat na to, co jsme všechno prožili a pomalu vymýšlet, kam se podíváme příští rok. Shrnutí Najeto: 2608 km Benzín: cca. 6000,- Kč Ubytování: cca. 6500,- Kč Další náklady: cca. 10 200,- Kč Náklady celkem: cca. 22 700,- Kč (pro dvě osoby) Projeto benzínu: cca. 158,13 l Průměrná spotřeba: cca. 6 l

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .