0
0

Dívat se umí každý, ale vidět, to umí jen někdo…

Den 1 – sobota 23. 6. 2012

Nějak se to sešlo, den se dnem a bylo to tady. 23. června a odjezd směr Černá hora nebo-li Montenegro. Plán byl jasný, 3 motorky, 4 jezdci. Ale jako na potvoru jsme skončili jen u 2 motorek a 4 jezdců. Výprava tedy čítala Tomáše s Janinou na BMW R 1200 GS a mě s Jirkou na KTM LC8 Adventure 950 s. Sraz jako vždy na benzině a pak už hurá do sedel. Plán trasy se den před odjezdem měnil, protože někde padlo el. vedení a tak se místo na České Budějovice jelo na Domažlice. Nedlouho na to překračujeme hranice a hrneme si to směr Rakousko. Země je to krásná, ale to počasí. Hned nás jako na potvoru vítá déšť a tak slézáme a lezeme do pláštěnek, které stejně za chvíli sundaváme. Prostě si to s námi hraje, aby se neřeklo. Rakouské hranice jsou v tu ránu za námi, díky počasí se jede docela pěkně. Teplota už ale stoupá a začíná to být znát. Cílem dne je dojet co nejdál, přinejmenším do Chorvatska a tak si to šineme po dálnici, bereme to jako nutné zlo. Slovinsko ani nestačíme zaregistrovat a už jsme v Chorvatsku. Tady už je teplo hmatatelnější, ale jedeme dál, sem tam zastávka na pití a odpočinek a už se blížíme do Zadaru. Kilometry už jsou cítit a tak nakonec s vděčností nepohrdneme ani kempem za 20 Euro na stan.

Koupačka, jídlo, pořešit další trasu a spát. Jen ta malá elektrárna co je asi 100 m od našeho stanu, mi nedá spát. Tím by se vysvětlovalo proč v naší části kempu skoro nikdo nemá stan…

Den 2 – neděle 24.6.2012

Dnes bychom rádi někam ke Kotoru nebo okolí, najít útulný kemp a pár dní pobýt, načerpat energii, objevit přírodní krásy, místní ceny a dobré pivo?! Cestu si krátíme přes Kotorský záliv, kde nasedáme na trajekt (2 Eura za moto) a po pár minutách dohadování kolik aut/motorek se na trajekt ještě vejde – coby neudělali kvůli pár Euro – vyjíždíme a během mrknutí oka, jsme na druhé straně.

Cestou se ptáme na kemp a je nám doporučen Jaz Campground v blízkosti Budvy. Po příjezdu ale zjišťujeme, že takhle by to nešlo. Stanové městečko nás nezastraší, ale množství lidí na pláži je ohromující, kdo neuviděl, neuvěří a tak rychle prcháme pryč. Hledání po několika desítkách minut končí. Nacházíme kemp těsně za Budvou, Kamp Crvena glavica, s vyhlídkou na lukrativní ostrov Sveti Stefan, za přijatelných 12 Euro na stan. Zdržíme se tu několik dní.

Den 3-5 – pondělí až středa 25.- 27.6. 2012

Tuhle dobu trávíme odpočinkem a plánováním vyjížděk po okolí. Jsme hladoví a chceme vidět pokud možno vše, co jde. První na pořadu dne je výlet do Budvy a searching okolí. Město nás vítá přívětivě, jen co zapíchneme motorky u obrubníku, už se jedno auto za námi očuchává s druhým. Stačíme skouknout marinu, pevnost a něco zakousnout.

Druhý den je ve znamení Národního parku Lovčeň. Cesta vede přes hory, kopce, nížiny, hory a zase hory… Stoupáme a klesáme, a konečně jsme na místě. U výběrčí budky nás vítá laškující stařík, s tak nás ani po vydání 5 Euro na osobu dobrá nálada nepřejde. Výhledy jsou tu neuvěřitelné, všechno jako na dlani, Kotorský záliv v pozadí a majestátnost hor bere dech, stejně jako srázy pár cenťáků od pneu. Cestu završíme u Njegos Mausoleum, které je součástí národního parku. Výstup nahoru v motovýbavě žádná sláva, ale věděli jsme do čeho jdeme, a tak značně odlehčení stoupáme vzhůru. Je tu dlážděná cesta a na konci menší mauzoleum, kde prakticky nic není a tak nám platit za vstup přijde zbytečné – tady jste se soudruzi trochu přepočítali..

Při sestupu dolů pozorujeme menší výpravu 4 motorek, které si to pomalu šinou vzhůru. Než sestoupáme k parkoviště zachytíme pár sprostých slov a pak už zbývá jen rychlá výměna pozdravů ,,Ahoj“. Pražáci, to je ale náhoda.

Pro dnešek jsme sytí. Zítra nás čeká Kotor a jeho staré město. Město je krásné, stejně jako marina a okolní hradby, které se táhnou po kopcích nahoru a dolů. Lákavá vyhlídka, ale je opravdu horko a tak nakonec zůstáváme dole. Večer ještě ozkoušíme místní trh s ovocem a hurá zpátky.

Další den je ve znamení Skadarského jezera a smluveného oběda v místní restauraci, kde vaří na jedničku. Projížďku lodí a koupání jsme si domluvili den předem, 2 hodiny čistého času to na skupinu vyšlo 70 Euro. Počasí je pěkné, ale ne takové na jaké jsme byli zvyklí předešlé dny a tak se koupačka nekoná. To ale nic nepokazí. Po projetí zátoky plné leknínů, kdy nám náš kormidelník, který Pepkovi námořníkovi, jakoby z oka vypadl – a to myslím smrtelně vážně, trhá lekníny přímo z lodi, naše projížďka končí.

Vydáváme se do místní restauračky, kde máme slíbenou vyhlášenou rybí polévku. Slova plynou a člověk má najednou pocit, že tu snad každý čišník byl alespoň jednou v Praze. Den zakončujeme projížďkou po horách. Zastavujeme se také u známého železničhí mostu, který je promítnut hned do několika filmů.

Den 6 – čtvrtek 28. 6. 2012

Dnes nás čeká loučení s mořem, ráno rychlá koupačka a pak rychlý přesun přes Podgoricu, Nikšič až do okolí Žabljaku. Vedro je skoro hmatatelné a tak výlet na klášter Ostrog (Manastir Ostrog) vytesaný celý do skály, bereme svižně.

Pak už se jen vymotat přes Nikšič, průjezd tunelem ve skále, kde se znažně ochladí ,,až na kost“ a vítá nás Durmitorský národní park. Porozhlížíme se po ubytování ve srubech, které už na první pohled vypadají mimo naši cenovou kategorii a ve finále končíme v kempu Razvršje, který je sice malý, ale za to útulný. Spaní ve 2lůžkových chatkách, sociální zařízení, kuchyňka a nádherná příroda. Cena se nám taky zamlouvá, 6 Euro na osobu.

Den 7-8 – pátek a sobota 29. – 30.6. 2012

Začíná prozkoumávání národního parku. Těžko říct co je hezčí, Lovčeň za to stál, ale Durmitor bere dech. Záleží na vkusu každého. Den začneme prohlídkou Crneho jezera, které je jen 2 km od kempu. O veřejném koupání nemáme ani potuchy a tak plavky necháváme doma. Po vysolení nesmyslných 2 Euro za parkování motorky a 2 Euro za vstup pokračujeme na obhlídku. Za zmínku stojí určitě okolní vyhlídka, ale i detailně rozcupované odpadkové koše, kde může vaše fantazie pracovat na plné obrátky :))

Následná projížďka po okolí v nás zanechává hluboké vzpomínky. Obhlídka Crne Gory a vesnice Tepcy, která je jako jediná u samého kraje řeky Tary, se nám vryje hluboko do paměti, už jen sestupem dolů do údolí, kdy po krkolomné 14 km šotolině, končíme na 10 km totálně vyčerpaní. Nakonec to vzdáme a pokocháme se alespoň vyhlídkou nad údolím.

Večer si ještě domluvíme raftování na Taře a jdeme spát s vyhlídkou dalšího dobrodružství. Ráno, přesně na smluvený čas, nás vyzvedává místní zprostředkovatel, který nás veze do 20 km vzdálené vesnice, kde se následně navlékneme do slušivých neoprenů a ,,cedníků“ a pak, klid a cigárko, jak se to tady asi dělá, čekáme ,,pouhých“ 20 minut na to, co se bude dít. Když pak naskáčeme do auta a následně na raft, nestačíme skoro zaregistrovat, že jsme už v pohybu. S chlapíkem co jede s námi je sranda, a tak těch 6 amatérů, co musí dopravit z bodu A do bodu B, trochu potrápí a vymáchá. Na trase jsou 2 zastávky, jedna u pramene, který vyvěrá ze skály a řítí se dolů, a druhá až po splavení řeky. Řeka je ledová, ale když už tu jsme, tak ji alespoň okoštujeme. Winterfresh, to se musí nechat :)) Po cestě nahoru opravdu pěkný off-road, který nahání hrůzu snad jen mužským – snad proto, že ,,tohle“ odřídila ženská?

Zakončujeme obědem v Tara kula raft (http://www.tarakularaft.com), kde je možnost se i ubytovat. A musíme uznat, že za těch 50 Euro na osobu i s obědem to prostě stálo.

Den 10 – neděle 1. 7. 2012

Je čas zabalit a vydat se do Chorvatska, zase se trochu ohřát. Řítíme se na Šibenik, nervy pracují na plné obrátky. Na sluníčku je skoro 37°C, je jako horký fen, který vám nedá nabrat dech, a navíc ty chorvatské silnice a značení.. Když už 36 km jedeme podle dálnice a nikde není žádný sjezd, nervy praskají ve švech. Nakonec zakončujeme v kempu kousek od Primoštenu, název si netřeba pamatovat.. Kemp je plný poláků a čechů, správce je podivín, moře špinavé, plné chaluh a ježků, hlava na hlavě, a tak druhý den prcháme do Slovinska. Den 11-14 – pondělí až čtvrtek 2. – 5. 7. 2012 Cestu vedeme na Villach, po dálnici, bereme to jako nutnost. Předešlý den si vyžádal svoji daň a tak nás únava brzy dohání. Tělo bolí, ale s vidinou lepších dní zakončujeme v kempu, v blízkosti Triglavu, nejvyšší hory Slovinska. Kempy vylustrované předem jsou ještě kus cesty a tak ochutnáváme zdejších 5 hvězdiček v campu Šobec, který následně jen neradi opouštíme. Vítá nás příjemný komfort sociálních zařízení, místního koupání, kempového zázemí a 20% sleva pro motorkáře, a tak nás den vychází na pěkných 11 Euro na osobu.

Kousek od kempu zaregistrujeme jezero Bled, které nás svojí čistou vodou, nepřestane překvapovat ani po několika dnech. Jako další navštívíme vodopád Savica u Bohinjského jezera. Jak už tu někdo psal, 20ti minutový výstup v moto oblečení, není žádná procházka růžovou zahradou, ale určitě to stojí za to.

V následujících dnech stihneme projet okolí Triglavského národního parku, od Triglavu, po Sv. Mangard – někde uváděn jako Mangari, až po kousek Itálie, která nás trochu zaskočí svojí nevlídností. Zřejmě šlo o nějaké opuštěné těžební místo.

Náš pobyt ve Slovinsku končí, poslední zastávkou je Garmisch-Partenkirchen, kde proběhne každoroční sraz BMW. A tak se 5. 7. 2012 ráno vydáváme v předzvěsti deště na cestu. S Rakouskem je to asi tak, že když má být podle předpovědy hezky, je ošklivo, když ošklivě, tak je to naopak. Stačíme projet Glossglockner (22 Euro na den), místní otáčky a pokochat se krajinou. Nakonec projíždíme suší až do Německa a kurtujeme stan den před zahájením.

Den 15 – pátek 6.7.2012

Pomalu zaznamenáváme nárůst motorek a stanů, a tak se následně rozhodujeme pro odjezd o den dřív. V klidu si projdeme zbytek, který jsme den předem nestihli a s ,,Gapa“ se rozloučíme hned po vystoupení Chrise Pfeiffera. Nelitujeme, 7,5 Euro na celý víkend, bohatý program, testovací jízdy a spoustu další zábavy opouštímě s klidem. Ten nás sice brzy přejde v koloně aut před Mnichovem a následně i za ním, ale ve finále nám náladu nezkazí ani dešťová stěna, která nás přivítá v blízkosti Rozvadova. Unavení, ale spokojení dorážíme domů.

Celkově shrnuto máme za sebou krásných 4,534 km v sedle. Cestou jsme projeli Německo, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu, kus Itálie a ještě menší kus Srbska. Průměrná spotřeba se pohybovala okolo 6l/100km. Za mě mám nejhezčí zážitky z Černé hory a Slovinska, které si mě opravdu získali. Jednání a vstřícnost lidí, stejně jako úroveň vozovek a spousta dalšího, jsou tu ve srovnání s Českou republikou, na úplně jiném levelu. Na co je dobré dát si pozor, jsou určitě silniční radary a kontroly v Černé hoře. Lidé tu překračují rychlost jen zřídka a tak je hned vidět, která bije :)) Pokuty tu nejsou malé. Ostražití buďte také na taxikáře, kteří občas asi vůbec nevědí, co sami chtějí. Jsou schopní na vás tlačit kus cesty a pak po předjetí jedou pomalu nebo zdržují. Za celou dovolenou jsme se setkali s rozličnou havětí. Mravenci, co setsakramentsky kouškou a jsou schopní se dostat všude, cikády, pavouci, žáby – které spustí svoji serenádu právě v době, kdy se chystáte spát, hadi, chrousti a krev sající komáři nebyli vyjímkou. Co se výdajů týče, ceny se tu pohybují přibližně stejně jako v České republice, někde je levněji, ceny benzinu dodám, ubytování je pěkné, čisté a za přijatelný peníz, stačí se porozhlédnout. Dovolená nás vyšla celkem kolem 30,000 Kč. Kdy ale počítáme už jen samotných 9,000 Kč za benzin. Ve finále to tedy dělá krásných 10,500 Kč na osobu se vším všudy. To je ve stručnosti vše. A teď už jen vymyslet, co podnikneme příště?!

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .