0
0

Co si představíme pod vyslovení jména tohohle ostrova v Indonésii? Mnozí z nás neodmyslitelně spojují Bali s mnoha teroristickými útoky, které se nedávno odehráli v přímořské Kute a vyžádali si několik mrtvých. Jiní s potápěním a krásnými plážemi, sopkami v oblacích nebo třeba staré chrámy obklopené náboženskými obřady a mýty. A co jsme tam hledali my ?

Rozhodli jsme se pro návštěvu Bali při návratu z Nového Zélandu, kde jsme strávili 7 měsíců práce a cestování. Letenku jsem koupil v novozélandském flight centru za nějakých 1140 NZD, což byla jediná rozumná cena, kterou jsem mohl dát za lístek Chtěl jsem se na Bali setkat s mojí přítelkyní, která odcestovali do Indonésie dva dny před mým odletem z Nového Zélandu. Letenka byla z Bangkoku do Denpasaru. V hlavním městě Thajska jsem měl osmi hodinovou prodlevu. Ustelu si na letišti, na studené podlaze. Rozhodl jsem se v letadle a docela jsem se i vyspal. Ráno se budím a letadélko opouští Thajsko a přistáváme v indonéské Kute. Přistání se trochu podobá sklouznutí se letadla po moři, ale nakonec tam vzletová a přistávací plocha opravdu byla. Tak hrozné jak jsem čekal s vlhkostí a teplem to tedy nebylo, ale teplé věci musely nekompromisně dolů a byly vyměněny za kraťasy a triko. Ubytovat se, no na Bali to není žádný problém. Nabízí se vám řada hotelů, a home stay, kde se můžete ubytovat za super peníze a většinou je to i se snídaní. Za typickou balinéskou snídani je považována palačinka s banánem nebo plněný toast a čaj , k tomu všemu patří ještě ovocný salát. Nepřeberné druhy ovoce a zeleniny jsou bez problémů k dostání na typických marketech ( trzích ). Trhy se dají navštívit v každém větším městečku nebo vesnici. Každé ráno tam prodávají takřka vše na co si vzpomenete. Samozřejmě se cena musí usmlouvat. Pro turistu je bez smlouvání velice nadsazená. Pokud cestujete jako baťůžkáři, tak se připravte na „boj“ o ceny s místními obchodníky. Stane se to nezbytnou součástí vašeho každodenního nakupování. Co a kde nakupovat ? To byla další z věcí kterou se musíme z začátku zabývat. Zkušenost z jiných zemí radí nepijte vodu, o které nevíte, kde se vzala a co by vám po ní mohlo být. V případě Bali můžete být i v tomto směru naprosto klidní. Voda se prodává na každém kroku balená a v restauracích jsme vypili nepřeberné množství ovocných nápojů a problémy se nikdy nedostavily.To stejné mohu tvrdit i o jídlech prodávaných na ulici. Naopak je považuji za velice chutná a milovníkům ostrého a pálivého jídla vřele doporučuji. Určitě potěší jejich žaludek.

Překvapení jsme byli i z místních lidí, kteří si zachovali svojí identickou tvář. Tvář svého stylu života a všudy přítomné náboženství. Náboženské obřady doprovází každého i turistu celým pobytem v Indonésii. Přesvědčili jsme se, že nic co můžete vidět není atrakce pro turisty. Mnoho z toho co jsme viděli na vesnicích a odlehlých místech ostrova bylo opravdové. Místní lidé se nějak moc nebrání vlivu západu, ani to asi moc nejde. Představme si davy turistů, které proudily na Bali tak před 10 lety. Musely tady po sobě zákonitě něco zanechat, ale klasické Bali na Vás ještě na mnoha místech dýchne svým dechem….a jaký je ???

A jací jsou vlastně domorodci ( tedy obyvatelé Bali) ?

Lidé na Bali jsou opravdu velice vstřícní a milí. Nesetkali jsme se s někým, kdo by nás nějak atakoval nebo nám chtěl něco udělat. Snad ani krádeže ze strany místních lidí nejsou obvyklé. Vždy, když jsme se toulali po bazarech nebo po nějaké vesnici, tak ochotně zapózovali a nechali se vyfotit. Jediné co za to chtěli byly třeba cigarety nebo pár tisíc Rp, ale většinou jenom cigarety. Místní i cestovatelé tvrdí, že je velký rozdíl mezi Indonézany . Zaleží z které části země je. Třeba na Lomboku, jak jsme se dozvěděli, jsou poměry poněkud drsnější a je tam i více krádeží. Ta vstřícnost místních už není tak veliká, ale je to možná dáno jejich náboženstvím. Žijí tam převážně muslimové. Za dost nepříjemný zážitek považuji plavbu trajektem mezi ostrovy Bali a Lombok. Tam jsme se opravdu cítili jako, že nás tam musí každou chvilku někdo zabít či okrást. Dost si vás všichni prohlíží takovým vlezlým pohledem. My se však s ničím nesetkali. K nejhorším Indonésanům jsou řazeni Jávanci ( tedy obyvatelé Jávy ). Jsou jim přisuzovány všechny atentáty a vůbec nepokojů v zemi a na Bali. Nemohu zase posoudit, vím jenom to co mi řekli místní. Ve směs jsem poznal lidi žijící v tomto krásném koutě jako milé a usměvavé obchodníky a zemědělce, kteří se nebrání žádnému kontaktu s cizinci.

Něco málo o tom jak se na Bali dopravovat z místa na místo ?

Bali je moc malý ostrov na jakoukoliv jinou dopravu než je doprava po zemi. Silnice, kterých je zde tedy požehnaně, propletly ostrůvek křížem krážem.Bez jakýchkoliv problémů se dostanete všude autem nebo na motorce. Pro slabší povahy nedoporučuji používat k dopravě zapůjčené auto, protože byste mohli být překvapeni, jak velký provoz je tady na komunikacích.Neplatí tady snad žádná pravidla silničního provozu . Na silnicích panuje dost silná anarchie. Nejpoužívanějším dopravním prostředkem je motorka, kterou tady vlastní snad každý Balijec a najdete ji skoro v každé vesnici i v těch nejzapadlejších místech na úpatí sopky. Již zmiňované automobily je možno potkat na silnici, ale motorka je tady number one. Kolo k dopravě používají převážně turisti, ale nezkoušeli jsme ujet ani metr. Pro lidičky, kteří nejsou zastánci řízení motorky ani auta je zde k mání řada společností zajišťujících transport mezi městy a vesnicemi. Za malinko větší peníze si zde můžete nasmlouvat transport takřka všude a v jakoukoliv hodinu. Za největší společnost, která zprostředkovává dopravu na Bali a Lomboku, je považována Perama, kterou tady každý zná a každý vám ji doporučí. I my jsme její služby párkrát využili. Doprava, kterou využívají zejména místní, se nazývá bemo. Je to vlastně malý mikrobus nebo tranzit, který pendluje mezi vesnicemi. Řidiči do něho dokáží naskládat opravdu neuvěřitelné množství všeho. O počtech lidí ani nemluvě. Mnohdy žalostně vypadající auta vezou od kohoutů na zápasy až po banánové listy.Prostě vše co může místní vesničan k životu potřebovat. Je to ale zážitek. Tato doprava patří k nejlevnější a turista si cenu musí nejprve nasmlouvat .Cena je o nějaký ten peníz vždy nadsazená oproti ceně pro místní.

Jídlo na Bali ( jaké je a kde se najíst ? ) ?

Jako v každé zemi, která leží v jihovýchodní Asii a v Asii obecně, je hlavní plodinou pěstovanou na políčkách rýže. Rýže Vás doprovází na každém kroku. Můžete se přesvědčit o tom, že je nezbytnou součástí jídelníčku každého Balijce. Turistům projíždějícím Bali a hlavně těm, kteří nehledají restaurace evropského typu, je jich tady řada, může Bali nabídnout řadu restauraček ( warungů ) pro místní. Určitě si zde přijdete na své. Další jídlo, které na vašem stole bude víc než jste zvyklí z Evropy, jsou banány. A to nejenom čerstvé, které jsou k dostání na trhu, ale i smažené, které považuji za pochoutku. Je možno smlsnout si i na banánu v palačince nebo v ovocném salátu. Dost restaurací Vám bude moci nabídnou i plody moře jako humry, krevety, kraby nebo sépiové kroužky, které patří též k vítané pochoutce. K místním klasikám patří smažená rýže a Gado – Gado, což je rýžka s burákovou omáčkou a zeleninkou , je opravdu super. Z polévek je skvělá Cap – Cay. Na každém místě u silnice, ráno na trhu naleznete prodavače polévky zvané Bakso. Jde o slepičí vývar s masovými knedlíčky, zeleninou a nudlemi. Dle přání Vám ji i řádně okoření chili. Pozor opravdu dost ! Na chodníku potkáte prodavačky, které prodávají mnoho pochutin zabalených v banánových listech. Například rýžka s ostrou omáčkou a smaženou cibulkou. Ta je k dostání většinou v podvečer nebo ráno na snídani. K tomu vám řada obchodníku nabídne smažené tofu, tempe nebo osmažené vajíčko, které vám mnohdy dají i do Baksa. Ochutnat však můžete i sladká jídla jako pudink z černé či bílé rýže s kokosovým mlékem. Palačinky, které jsou přímo před vámi upečeny s trochou cukru jsou také výborné a stojí za to si je dát jako zákusek. Jak to chodí ve warungu ?. Najdete ho snadno. Každá taková restaurace má jídlo, které nabízí vystaveno na talířích a miskách v prosklené vitríně a pečlivě ho během dne doplňují. Můžete si dát něco s rýží a toho „něco“je opravdu dost. Jídlo pro vegetariány jako třeba tofu nebo tempe smažené nebo upravované na kari. Několik druhů rybky a saláty z řas a různé druhy jídla připomínající české karbanátky uvnitř se zeleninou a někdy s masem. No a ostré omáčky a různé sosy na suchou rýži si dá také každý. Po vydařeném jídle to můžete zapít. Pivo jsem však v žádném warungu nenašel a nakonec se platí a odchází. Zase ….stejně, ale s plným žaludkem. Jo na mastné pacinky je tady také místečko s umyvadlem a mýdlem a to je vše. Najíte se tam tak kolem 30.000 rupek oba a to opravdu vydatně. Jídlo patří na Bali k jedné z věcí které se můžete věnovat opravdu pořád a stojí za to. Balinéská kuchyně je však poněkud chudší než třeba thajská.

A jak se to tedy jmenuje a jí ?

– sojový tvaroh – TOFU ( tahu )

– fermentovaný sojový koláč TEMPEH – pochází pravděpodobně z Jávy z dob před několika stovkami let

– BAKSO AYAM – kuřecí polévka s masovými knedlíčky

– CAP CAY – míchaná smažená zelenina

– GADO – GADO – dušená zelenina s omáčkou z buráků

– KRUPUK – rýžové nebo maniokové lupínky obvykle s garnátem

– AYAM GORENG – smažené kuře

– BAKMI GORENG – smažené nudle se zeleninou a masem

– BOTOK DAGING SAPI – kořeněné mleté maso s tofu, tempeh a kokosovým mlékem

– ES CAMPUR – ovocný salát s ledovou tříští

– LALA PAN – sýrová zelenina a sambal

– LONTON – smažená rýže v banánovém listě

– MIE GORENG – smažené nudle s kousky masa nebo zeleninou

– NASI CAMPUR – vařená rýže s kousky zeleniny, masa, ryby a někdy vejcem

– NASI GORENG – smažená rýže

– NASI PUTIH – samotná vařená rýže

– PISANG GORENG – smažené banány

– RUJAK – ovocný salát s ostrým kořením

– RUJAK PETIS – zelenina s ovocem s pálivou burákovou a garnátovou omáčkou

– TAHU GERENG TELUR – omeleta ze sojového tvarohu

– SATAY – kousky masa s omáčkou z buráků

– SAYUR BENING – polévka se špenátem a kukuřicí

– SAYUR LODEK – zeleninová a kokosová mléčná polévka

– URAP – URAP – zelenina s kokosem a chili

Jenom tak ve zkratce možná to co už bylo řečeno, ale pro pořádek Základním jídlem je rýže ( NASI ) a nudle ( MIE nebo BAKMI ) k nimž se přidává zelenina, ryby nebo jiné maso. Do indonéských jídel se přidává SAMBAL ( chili ), sojová omáčka nebo kečup, česnek, zázvor, skořice, citrónová kůra………Jídlo, které je k dostání téměř všude se jmenuje NASI CAMPUR – vařená rýže s trochou zeleniny, masem a rybou, často podávaná se smaženým vejcem a sušenkami ( KRUPUK ). Dalším velmi známým jídlem je NASI GORENG – smažená rýže s trochou zeleniny, rybkou nebo masem, často s vejce a krupuk k tomu.

No jídlo je třeba i zapít a čím ? Co je na Bali na pitníčku ?

Pro mnoho Čechů se naskýtá otázka. A jak je to na Bali s pivkem? No, mají tam pivo nebo se budu muset svého chmelového moku vzdát ?! Nemusíte, mají pivo a na čem jsme se shodli je srovnatelné s českým. Tedy oproti novozélandskému se dalo pít. Cena piva je také v pohodových mezích, když se tam pije v 750ml lahvích. Mnohem typičtější než balinéské pivo jsou však ovocné koktejly a ovocné džusy. Můžete si vybrat z nepřeberné řady ovoce od manga a avokáda počínaje a končíce většinou na melounu a papáje. Mňamky co si nemůžete nechat ujít a strach o to, že jsou ze závadné vody mít nemusíte. Vypili jsme jich desítky. Samozřejmě cola a fanta dobily i Bali jako i mnoho stejně známých lihovin. Klasická lihovina, kterou si můžete dát jako typický nápoj na Bali, je Arak – palmová nebo rýžová pálenka. Chutná skvěle s medem a citrónem. Nápoje vhodné ke snídani jako káva a čaj nesmím též opomenout. Mě osobně zaujal zázvorový čajík, který je silný a má skvělou vůni. Čaj možno pít k obědu i ledový a je také vynikající.

Kohoutí zápasy, co a jak ?

Kohoutí zápasy jsou označovány jako náboženský obřad nikoliv jako zábava. Poněvadž určité hinduistické náboženské obřady vyžadující prolití krve k usmíření nejnestálejších zlých duchů ( BHUTA a KALA ) začínají kohoutími zápasy. Tyto zápasy jsou doprovázeny velkým zájmem veřejnosti a samozřejmě sázkami. Zápasy se většinou odehrávají ve specielním chráněném pavilonu ( WANTILAN ), jedná se o ohrazenou arénu okolo níž je vyhrazen prostor pro diváky. Složitá pravidla psaná na starobylých rukopisech řídí tuto podívanou a všechno kolem ní. Ve dnech konání jsou kohouti rozčleněni podle znaků do jednotlivých kategorií. Projednávání pravidel a výběr protivníka je podnětem k dlouhosáhlé diskusi. Před bojem je na levý kotník kohouta upevněna 11 – 15 cm dlouhá čepel ( TAJI ). Věří se že TAJI je posvátná zbraň a kohout lépe s ní zacházející vyhraje. Souboj se pořádá maximálně na pět kol. Vyhrává kohout, který vydrží na nohou nejdéle.

No a jak jsme cestovali my ??

Po příletu na Bali hledáme ubytování v Kute, kde asi skončí po příletu většina cestovatelů a turistů mířících na Bali. Cena za ubytko 40.000 Rp za noc, pokoj. Museli jsme se smířit s mnoha spolunocležníky. No, trochu švábíků k té exotice patří. Okoukli jsme pláže a obrovské vlny, které musí zlákat každého surfaře. Indický oceán je tady skvělý i na koupačku narozdíl od Tichého oceánu u Zélandu. Kuta je opravdu jen pro silné povahy milující hospodský ruch přímořských letovisek, ale v tom horším slova smyslu. Prostě takové ty putyky , obchody a davy turistů, kteří krmí místní taxikáře. Ti na Vás budou troubit na každém kroku. Moc na ni nevzpomínám v dobrém, ale když jsem vystoupil unavený po té cestě letadlem z NZ, byl jsem rád za cokoliv. Překonal jsem i trochu toho nepořádku. No ale náš cíl byl někde jinde a to malé ( no jak se to vezme malé ) městečko UBUD, kde jak se dočtete v průvodci je veškeré dění a najdete tam vše best off z Bali.

No tak UBUD ?

Ubud je městečko ležící asi 25 km od Denpasáru směrem na sever. Dostanete se tam jakoukoliv dopravou z Kuti a z Denpasáru. Stačí si zamluvit takzvaný shattle bus ( stojí kolem 25.000 Rp ) nebo si sehnat něco jiného. Dá se cestovat taky BEMO busem, což jsou autobusy pro místní, ale člověk musí vynaložit dost úsilí handrkováním se s nimi snad o každý kilometr. Každý z místních je schopný vám vysvětlit, kde tady Bemo zastavuje a kam jede. Stačí se jenom ptát a tak trochu se o to zajímat. Většinou jezdí tak do 16:00 hod. potom už je to trochu složitější. Je zde i řada transportů ( budou vám je nabízet snad na každém kroku ), ale jsou drahé. Nedoporučuji se s nimi zabývat. Určitě můžete do UBUDU i stopovat, ale řekl bych, že na Bali je to zbytečné. Po příjezdu do Ubudu je to tak snadné, že to zvládne každý. Většina privátů a malých či větších bungalovů jsou na každém kroku a určitě se o vás místní rádi postarají. Budou se snažit nalákat turistu do svého ubytování o kterém každý z nich tvrdí, že je to nejlepší a nejlevnější v Ubudu. Zkušenost radíí obejděte více a vybírejte také více. Koukejte kolik to tak stojí. No, jde sehnat od 35.000 Rp na noc, ale to je se studenou vedou. My měli třeba pokoj za 40.000 Rp s teplou vodou. Vše je samozřejmě se snídaní. Více jak 50.000 Rp bych neplatil a to by mělo být i s teplou vodou.Chce li někdo více tak je to šarlatán. Jo, samozřejmě se smlouvá o sto šest jak to jde. Kdo to umí má také jiné ceny.

Nejvíce ubytování najdete na Monkey forest road, ale silnice vedoucí paralelně s ní je stejně dobře poseta ubytováním jako Monkey. No, tak už bydlíte a určitě vám kručí v břiše, že ? Tak jdeme jíst ? Na celé Monkey je řada restaurací. Jsou malinko dražší, ale ne tak že by se tam člověk nenajedl. Nejlepší je zajít si do warungu a dát si oběd s místními. Je to stejně dobré, lacinější a pořádné porce. Warungy jsou tam všude určitě je poznáte. Ráno se vyplatí zajít si na trh pro ovoce a dát si něco na zub na trhu. Mají tam spousta druhů jídla co tam babičky ráno dělají a prodávají. Já jsem toho ochutnal mnoho a musím vše jenom doporučit. Nebojte, není to závadné a budete alespoň za 4.000 Rp skvěle najedení. O ovoce a ostatní jídlo na trhu se smlouvá a smlouvá. Trh je na konci Monkey street vpravo naprati paláci. Pro toho kdo nechce smlouvat, tak ten ať se nedává na konci opičí ulice doprava, ale dá se doleva. Dojde až k obchodu, kde koupí snad vše co si jeho evropské oči mohou přát. Nezapomeňte na to, že jste v Asii, tak proč jíst chipsy, ne ? Jo voda ? Dá se koupit všude a ceny jsou v obchodech pevné, stála kolem 2 – 2,5.000rp za láhev. Dávejte si pozor zda má originál uzávěr. Samozřejmě je k dostání spousta dobrot, které nabízí pouliční prodej. Jako rýže v banánovém lupenu, různé pudinky a tofu a v neposlední řadě smažené banány a sladké brambory. Jsou super a nacpěte si bříška. Jejky, tak už bydlíme a máme po jídle, tak co se dá v Ubudu dělat. No, netvrdím, že povím všechno. Co jsme však viděli o to se rozdělím.

V první řadě je tady možnost vidění typických balinéských tanců . To si určitě nenechejte ujít. Stojí to zato. My byli na dvou a byl to zážitek opravdu velký. Doporučuji Kečak ( jako tanec ohně ). Chlapík na konci šlape v rozpálených kokosových slupkách a je to silný. Před vámi a na živo. Jsou většinou kolem 19:00 hod. a lístky na ně koupíte všude. Celý den všude postávají prodejci lístků a prodávají a pokřikují a tak….Kečak, Kečak, Kečak ozývá se z jednoho konce ulice a z druhého Legon, Legon ……Někteří jsou jak naši prodejci Nového prostoru, ale je to fajn. Další co se dá probádat v Ubudu je Monkey forest. Opice tu opravdu jsou a můžete je tam krmit pohladit ( ne ! ) tedy jak kdo já jsem z nich měl respekt. Je to zajímavá vycházka a dá se tam pobýt s obědem ve městě celé odpoledne. Jo, platí se tam tuším nějaký vstup, ale není to mnoho. Tak to máte tak dva dny za sebou a nejvyšší čas navštívit trh, tedy jestli jste to už neudělali. Je to jak už jsem napsal na konci Monkey forest road a pak doprava. Trh je rozdělen na dvě části dole se prodává jídlo a hlavně ovoce a zelenina. Dopoledne tak od 6:00 hod. od rána. Brzy ráno je vždy fajn ovoce a je čerstvé. Odpoledne už funguje jenom market s oblečením a suvenýry od sošek……….Dá se tam chodit a smlouvat celé odpoledne a pak zapadnou na pivo a na jídlo a projít se po mnoha další krámcích co jsou v Ubudu snad na každém kroku. Samozřejmě se všude smlouvá. Na to tady při nakupování nikdy nezapomínejte. Tak to je Ubud centrum všeho co Bali nabízí. A kam na výlety kolem Ubudu ?

Nemohu zde psát žádné odstavce, které jsou stejně všude v každém průvodci a na internetu, ale zkusím popsat jenom to, co jsme viděli my. Na první výlet se můžete vydat na prohlídku sloní jeskyně, která leží asi 3 km z Ubudu. Dá se to bez jakýchkoliv problémů dojít pěšky. Jmenuje se Goa Gojah. Při zpáteční cestě můžete navštívit řadu řezbářských dílen a pokochat se opravdu skvostnou prací, kterou tady místní umělci z nejrůznějšího dřeva vytvářejí. Na cestu je samozřejmě lepší si zapůjčit motorku. Je to pohodlnější a dá se zajet k řadě dalších chrámů kolem Ubudu. V době slavností jsou moc krásně nazdobené. Máte li štěstí uvidíte i některý z náboženských obřadů. Nesmíte však zapomenout na sárong, který je tady tradičním oděvem a bez něj by vás dovnitř nepustili. Je to vlastně šátek umotaný kolem pasu. Nosí ho muži a dá se koupit na každém místním trhu a krámku s oblečením. Dalším moc pěkným odpoledním výletem je návštěva Monkey forestu, ale o tom jsem už psal. Teď už máte určitě zkušenosti s jízdou na motorce po rušných silnicích. Můžete se tedy vydat i na výlet do vzdálenějších míst. O vzdálenostech se na Bali opravdu nedá mluvit ve velkých cifrách, protože tam do 50 km navštívíte skoro všechno zajímavé. Rozhodně stojí za to navštívit rýžové terasy na sever od Ubudu směrem na Tampaksiring. Jsou moc pěkné. Můžete si prohlédnout jak to tam vlastně funguje, celý ten systém zavlažovacích kanálů. Na rýžoviště se dá vyjet opravdu všude a jsou to moc fajn výlety. Řada dalších výletů můžete najít v průvodci Lonely planet. Nebudu je tady však vypisovat my jsme se přesunuly půjčeným autem na sever na Mt. Batur, že si dáme výlet na sopku. Předtím jsme tam již byli na vyjížďce motorkou, abychom si to všechno prohlédli a osondovali jak je to daleko a jak to tam vlastně vypadá. Pro lidičky co nechtějí moc přesunů je výlet na Mt. Batur moc pěkná celodenní vyjížďka se super focením a zastávkami.

No a jak na sopce ?

Jak jsem už napsal dorazili jsme na sopku autem .Cestu jsem si opravdu v tom provozu a teple užil na plno. Byli jsem úplně propocení a měli toho v tom hycíku opravdu dost. Samozřejmě jsme vyjeli tak kolem desáté hodiny a to bylo pořádné teplíčko. Platíme symbolický poplatek za vstup do oblasti sopek. Platí se jenom za automobily ( tedy mi za motorku neplatili ) a vjíždíme dovnitř. Hned se na nás nakupily hordy všech možných otravných prodejců. Snažíme se před nimi utéct dolů do kráteru k jezeru. Dole si nás odchytil nějaký chlapík a dotáhl nás do celkem pěkného hotýlku, kde nám nabídl ubytko v bungalovu za slušné peníze. Bylo to moc útulné a i čisté místo, Nakonec tedy bydlíme pod sopkou. Pozoruhodné bylo, že tady nebyla ani noha. Myslím tím ani jeden turista v celém hotelu. Netýkalo se to jenom našeho ubytování, ale i v těch okolních. Prostě úplný úpadek turistického ruchu. Bylo vidět, že před lety se tady nosili na mísách skvělá jídla pro turisti ze západní Evropy a teď nic. No pro nás to bylo jenom dobře měli jsme dost klidu a nízké ceny za ubytování a jídlo. Pojedli jsme v restauraci co patřila k hotelu. Moc dobře a levně tam vařili a šli jsme relaxovat a hrát šachy, které jsem koupil na trhu v Ubudu. Netrvalo to dlouho a byl tam chlapík něco jako průvodce, že nás za takové a takové peníze vezme na sopku a tak a tak …Dohodli jsme se nakonec na částce a že nás tam ráno vezme. To jsme ještě netušili do čeho jdeme. Ráno ve čtyři vstáváme a jsme připraveni vyrazit na sopku. Prý neberte si s sebou nic teplého a ani pevné boty nepotřebujete. Jenom sandály postačí. A jídlo ? To je zajištěno nahoře. Říkám, že vezmu alespoň čelovku abychom si posvítili pořádně na cestu. Posadili nás do malé Vanu ( jako že nás tam bylo moc ) a vyrazili s námi úplně za tmy k sopce. Nadšení zde ještě bylo, ale….?

Dojeli jsme na místo, kde už čekala další auta ( něco jako svoz ). Vypraví nás na vrcholek sopky, kde se budeme při snídani moc kochat východem slunce a zahřívat se čajem ( lumpové ). K nám byl přiřazen nějaký chlapík, který měl sice tričko, že je průvodce, ale o tom si mohl nechat jenom zdát. Cesta vedla skoro po tmě a nebýt mé baterky, tak jsme šli jak bludičky. Při cestě po šotolině se mi navíc poničili sandály, tak jsem si ovázal nohu takovou šňůrkou a pokračoval v provizorní obuvi směrem k vrcholu. Teď už jsem byl celkem otrávený z té jejich šílené organizace. Za co jsme museli dokonce zaplatit penízky ? Nevím. Několik metrů před vrcholem ,byla už dost velká zima. Čekala na nás taková stará bouda. Na příchod slunce jsme měli čekat zde. Zapomněl jsem ještě podotknout, že celou cestu k vrcholu nám mladí kluci, kteří nesli limonádu směrem k vrcholu, snažili prodat na každém kroku Colu nebo Fantu. Stěžující si na svůj osud. No hrůza. Nebyl klid ani na kopci. V provizorním přístřešku, kde tolik nefoukalo, jsme dostali toustový chleba s banánem a kávu, kterou jsme si museli koupit. Ještě že jsme měli nějaké jídlo s sebou. Mrzli jsme tam ve větru a čekali na východ slunce. My na tom byli ještě dobře, ale partička kluků, kterou tam vyvedli nějací šmudlové z té jejich organizace byla úplně bez oblečení a hladové jak vlci. Dali jsme jim nakonec trochu jídla z našich zásob. Ty si užili více zimy než podívané. Jo, tak nějaká podívaná se nakonec opravdu dostavili. Byla ale opravdu velká mlha, nebylo skoro nic z východu sluníčka vidět. Nakonec se trochu projasnilo a v té mlze se dalo cosi vidět. Něco jsme nafotili , ale zklamání převládalo. Také jsem to dával asi dost tvrdě najevo a průvodce se snažil něco vymodlit. Cesta z té boudy pokračovala ke kráteru a potom nás tam vodili po té sopce tak nějak na takovém výletu. Bylo to celkem zajímavé, ale znáte to co s takovou bandou blbounů ( tedy omlouvám se za kritiku všem lidem, kterým se tento výlet líbil ) můžete vidět. Ani vám k tomu nedokážou nic říct, protože o tom nic neví. Ale výhledy na konci té procházky po vrcholech byly pěkné. Slézáme dolů a zase autobus a domů. Měl jsem jich a jejich věčného prodeje limonád plné zuby. Jídlo v restauraci přineslo malinko klidu. Pochutnali jsme si zase znamenitě a balíme a dál. Nějací Angličané nám poradili pár pěkných míst Jsme rozhodnuti se tam zastavit a něco vidět, když tady to byla tahačka na peníze.

Cestou ze sopky jsme viděli ?

Naloženým autem a na jedničku jsme se vyškrábali z kráteru. Zapomněl jsem říct, že jsme se byli projít kolem jezera. Líbilo se nám tam a zahrál jsem si na tradiční nástroj z bambusu něco jako ksilofón Bohužel si již nevzpomenu na jeho název. Stoupání od místa kde jsme bydleli bylo opravdu zdatné a když se k tomu přidá náklaďák před vámi a on nejede a vás to zbrzdí natolik, že to ani jednička nebere, tak je to teprve legrace. Nahoře na kopci míjíme zase davy prodavačů všeho možného i nemožného a dáváme se směrem na Pura Besakih ( což má být jeden z největších klášterních komplexů na Bali ). Cesta je to moc pěkná a docela ubíhá, tak je to bez problémů. Akorát se pořád v tom autě cítím tak jako, že na mě pořád všichni civí, že se nad ně povyšuji. Před cestou na tento klášter nás strašili, že tam kradou lidem součástky z aut a že je potom opravují za velké peníze, tak jsme z toho neměli vůbec dobrý pocit, ale nakonec po zaplacení nějakého vstupního poplatku jsme dorazili v pořádku. Auto necháváme s pochybami na takovém parkovišti a jdeme na prohlídku. Jak se můžete dočíst v průvodci, tak se nám po cestě nabízela řada černých průvodců ( myslím tím nelegálních ) a tvrdili nám, že bez průvodce se sem nesmí a návštěva je nemožná. Vždy jsem jim jenom ukázal mojí knihu Lonely planet a potvrdil, že bez průvodce sem opravdu nejdu o:). Někteří to asi nepochopili dodnes. Je dost zajímavé to tady vidět, ale za best off z Bali to opravdu nepovažuji. Procházíme to a jdeme k autu, které naskočilo a uháníme dál cestou necestou ( tedy hlavně necestou ) směrem k moři.

Měli jsme namířeno do Padang Bai. Přes Bangli, Gianar a Klungkung jsme nakonec celý upocení dorazili do přístavu. A hledáme si nějaké ubytování.V povzdálí jsme zahlédli mladý pár, který se k nám blížil, tak přizastavuji a ptám se jich anglicky na to zda nevědí o nějakém ubytku tady u Padang Bai. Najednou ta slečna na nás česky, že prý máme českou angličtinu. Popovídali jsme s nimi a od nich také získáváme informaci o tom, že se dá jet tady odtud na Komodo, což se také vyplnilo a my to realizovali. Rozloučili jsme se a našli si docela pěkné ubytování za 40.000rp v bambusovém bungalovu u moře s restaurací. Moc dobře tam vařili. Ochutnali jsme v místní restauraci mnoho mořských potvůrek od žraloka, barakudu, krevety, tuňáka atd. Ubytovaní bylo v dvoupatrovém bambusovém příbytečku se studenou sprchou a záchodem a malou verandou kam nám každé ráno nosili snídani. Snídani si bylo možno vybrat asi ze tří druhů jídla + zeleninový salát a čajík nebo kafe. Opravdu moc dobré. Ještě ten den, hned co jsme se trochu zabydleli a najedli jsem se šel podívat po okolí a sehnat někoho kdo by nám mohl půjčit výbavu na šnorchlování. Chtěli jsme vidět korály a podmořský svět. Prošel jsem celé to malé městečko hlavně kolem vody. Bylo zde pár společností které mě rády informovali o svých cenách a službách, ale moc mě to nenadchnulo. Pátravě obcházím dál. Chlapík co nás dovedl do našeho nynějšího ubytování mě nakonec dohodil nějakého rybáře, který nás vzal oba na šnorchlení za 100.000 Rp Tuším, že snad za tuto cena. Bylo to moc fajn. Měli jsme vyrazit druhý den ráno v devět hodiny po snídani.

Brzy ráno přináším z trhu ovoce a máme super banány a mandarinky. Nabalili jsme věci a něco málo krmení pro rybky. Když je zakrmíte, tak mnohem snáze připlavou a je možno si je prohlédnout. Na pláži už čekal mladý rybář i se svojí domorodou loďkou opatřenou motorem toyota a naložil nám věci a jedem. Mezitím ranní lovci dovezli z lovu asi tak 2 metry velkého žraloka, což nás trochu polekalo a musel nás ujistit, že v oblasti kam jedem nic takového nehrozí. Dojeli jsme na loďce asi tak 5 km do druhé zátoky. Bylo to moc fajn. Pěkné vlny, zakotvil a my naskákali do vody. Rybek a korálů bylo vidět opravdu dost a o to to bylo asi lepší, že to bylo poprvé. Vrátili jsme se domů a dali si baštu v restauraci. Tuším, že krevety. Já se snažil domluvit si na ráno s rybářem, že vyrazíme na lov žraloka. Vyšlo to a ve 4 hodiny je sraz na pláži. Ve 4 ráno 4.6.2003 vyjíždíme na moře. Jako udici máme ocelové lanko s návazcemi a velkými háčky. Jako návnada budou použity makrely. Jedeme asi dvě hodiny směr Lombok a chvilkami jsem měl opravdu dost zvláštní pocity. Člun klouže po vlnách a my bez kompasu a bez jakéhokoli vybavení potřebného k navigaci míříte na oceán. Několik člunů nás cestou míjelo, tak jsem nabyl vědomí, že jezdí všichni na stejné místo. Také že ano. Rybáři se sjížděli do jedné oblasti. Rozdělávali zde svoje náčiní přivázané k boji a čekali. My rozházeli náš cajk do vody, sedli si a čekali a čekali. No řeknu vám že mi ty přehupující se vlnky nedělali moc dobře. Snažil jsem se jakkoliv zabavit abych se tam nepozvracel a nepřikrmil dravce.

Za zmínku stojí opravdu moc krásný východ slunce. Když se sluníčko začne klubat jako rudá koule z moře a kolem vás je jenom voda. Je to opravdu nádhera. Čas ubíhal a pořád nic a nic. Okolo se prohnalo několik delfínů, kteří se postarali o zpestření našeho čekání a jedeme se podívat co ostatní rybáři, jak jim to jde. Opravdu šlo jim to lépe a měl jsem moc velké štěstí, že jsem viděl lov žraloka v akci. Tahají do té loďka tu velikou rybu holýma rukama. Opravdu super zážitek. Bojovali s ním ukrutně. Nejprve si ho přitáhl na krátkou šňůru skoro až k lodi, aby se přesvědčil o jak velkého kouska jde a potom se snažil podebrat mu ocasní ploutev hákem tak,aby ho dostal za pomocí druhého rybáře do loďky ocasem napřed a nakonec hodit hlavu do lodi. Chlapák to byl poměrně velký a z loďky mu koukal jenom ocas. Poslední a konečná rána pro žraloka mačetou na dně loďky a vracíme se zpět do přístavu. Udici namotáváme celkem rychle, i když namotat takové klubko lanka není zas tak jednoduché jak by se zdálo.Musíte ho smotat takovým způsobem, aby byla udice zase připravena k dalšímu lovu třeba na zítřejší rybářskou výpravu . Cestou zpět jsme závodili s kolem jedoucím rybářem a mohl jsem se pokochat skvělým pohledem na Mt. Agung z moře. Vrátil jsem se na ubytko a Katka se teprve hrabala z postele. Byl jsem dost špinavý a smeděl jsem rybinou, tak první co přišlo na řadu bylo vypraní oblečení a kompletní očista celého těla. V suchém oblečení a umytý jsem v klidu posnídal palačinku s banánem a čajík. Mezi námi panuje dost ostrá debata, jestli tedy jet na Komodo nebo ne a co vlastně podniknout tady dál a o co máme v tomto koutě světe zájem. Nakonec odcházím hledat nějaké info o Komodu a po návratu a předběžném zjištění cen a jak se tam dostat se loučíme s Padang Bai a chceme navštívit českou školu potápění v Tulambenu.

Cesta do tohohle městečka nebo spíše vesnice na východním pobřeží utekla dost dobře. Provoz tady nebyl ani tak silný tak se dalo v pohodě jet i rychleji, ale stejně jsme si užili v tom strašném hycu. Některé ty cesty jsou na Bali dost špatně značené, tak jsme se i jednou ztratili, ale na ostrově, který má něco kolem 150km na délku je takováhle zajížďka bez problémů. Českou potápěčskou školu jsme našli snadno ta vesnička byla opravdu dost malá nějaká hospůdka a potápěčská centra a ubytovýní pro turisty. Vrak, který se tady na konci druhé světové války potopil a místní potápěči tam berou turisty na objevné ponory. Seznámili jsme se s potápěči z Brna Monikou a Milanem a ubytovali se v opravdu v čistém pokoji s lednicí a čistým sociálním zařízením. Bydlel tam s námi ještě jeden pár Roman s Petrou, kteří si tady dělali potápěčský kurz.Bydleli o pokoj nad námi. Rozhodli jsme se, že bychom se chtěli také seznámit s tím podmořským světem, a když to bude jenom trochu možné, že si ten introponor dáme také. Dali jsme si fajn véču a skvělé smažené banány a já si zkusil dýchání s kyslíkem v tréninkovém bazénu a potom hurá spát a zítra že prý na ostro na vrak. Ráno dáváme super smažené banány s medem a bavíme se všichni o Komodu a my děláme definitivní rozhodnutí, že jedeme. Do vody se dnes bohužel nemůže, protože je dost rozbouřené moře, tak dáváme sbohem potápěčům s tím, že se sem vrátíme a jedeme do Kuty přebukovat si letenky a definitivně potvrdit naši účast na výletu na Komodu v Padang Bai, což je při cestě do Kuty. Výprava je potvrzena, skládáme zálohu a nasedáme do auta, které je na odpoledním sluníčku rozpálené jako pěťák a vyrážíme do Kuty, kde chceme změnit naše lety domů. No řeknu vám najít v Kutě nebo v Denpasáru kancelář kde by vám změnili letenku, kterou jsem zakoupil u GTS je umění. Opravdu služby této rádoby společnost, která pomáhá studentům ulehčit cestování jsem proklínal a už nikdy více s ní nechci mít nic společného. Složitost a finanční náročnost, jiné výhody jsem nezaznamenal to však nechávám na posouzení každého cestovateli či cestovatelky.

Letenky nakonec po dlouhém hledání máme změněny a alespoň super večeře vyrovnává ten opruz z tohohle města. Spíme nakonec ve stejném hotelu jako první noc, protože se mi nechtělo nikde těmi přeplněnými uličkami krosit s tím autem a noc opravdu stála za to. Plno komárů a hnusná postel, kde pod prostěradlem byl igelit. Každý ať si to zkusí, že se na igelitu v tom strašném teple opravdu pohodlně spát nedá, když vás doprovází ve spánku roje komárů. No noc mi opravdu k odpočinku nedopomohla a o Katce ani nemluvím. Ráno bylíme a s rozhodnutím vrátit se do Ubudu a vrátit auto a přepravovat se nějak jinak, protože to auto v tom hyce a na těch strašně přeplněných vozovkách se špatným značením není žádný med. Loučíme se s věčně uspěchanou Kutou, kde je jediným cílem domorodců totálně obrat turisty a jedeme směr Ubud, který nás jak jsme doufali zase nezklame. Utíno jsme vrátili v pohodě a dalo se mluvit i o vrácení peněz, což jsem vůbec nedoufal, tak v kapse je 150.000 a jdeme najít ubytko.Našel jsem pěkné ubytování po smlouvání za 40.000 rp v soukromí s opravdu krásným velkým a hlavně čistým pokojem a sociálním zařízením a výbornou snídaní, která nás ráno mile překvapila. Po sprše a vybalení jdeme na internet a na jídlo a kupujeme si jako dobrotu smažené banány za 2.000rp 8 kusů a je nám fajn. Super jídlo. Cestou domů jsem ještě zamluvil transpor na ráno z Ubudu do Padang Bai za 25.000rp na 12:00 hodinu s tím, že se chceme trochu vyspat a dát se po té cestě a noci v Kutě dohromady. Na trhu jsem ještě odpoledne zakoupil mnoho ovoce a melouna tak nás před spaním čekají ještě ovocné hody. No to bude bašta.

Ráno jak už jsem napsal, tak super snídaně, že ji nemůžeme ani sníst a i čaj stál za to. No nádhera moc se nám tam líbí. Jenom meloun se nám do rána zkazil. Není se čemu divit v tom teple to rozříznutý nepřežije. Cestujeme s Paramou směr Padang Bai, kde chceme doplatit zbytek peněz k záloze co jsme tam složili a ráno se vydat trajektem na Lombok. Ubytovali jsme se asi po hodinové cestě ve stejném ubytování jako minule a vyřídili zbytek peněz. Konečná částka našeho výletu na Komodo se vyšplhala na 2.500.000 rp a bereme si dopravu z Padang Bai do Mataramu na Lomboku se stejnou společností se kterou chceme vycestovat na Komodo. Nevím zda tady nezavání slovo společnost tak trochu masňácky, ale je to prostě parta lidí se starým autobusem a pár kancelářemi, kteří tady valí v turistickém ruchu nic víc nic míň. Jdeme se projít a vyspat se, protože ráno nás čeká ferry na Lombok a podle všeho je to opravdu šok pro toho, kdo zažil nějaký malinko civilizovaný trajekt. Po snídani, která byla zase super jsme se konečně vykopali z našeho ubytka a jdeme čekat na trajekt, kterým se máme přepravit na Lombok do přístavu Lembar odkud máme již domluvený transport do Mataramu , což je asi největší město na Lomboku. Trajekt se pomalu přiblížil k přístavišti přirazil k molu a chaotycky začali vyjíždět automobily a vycházet lidé jeden přes druhého absolutně se tady nedbá na nějakou bezpečnost či řád prostě každý chvátá aby byl na pevnině nejdříve a když se tam třeba náhodou připlete nějaká překážka pod kol, tak troubí a nebo tam neměla být. No po tomhle chaosu začala na loď přicházet noví cestující a najíždět nová auta a my se tam taká vydali. Hloučku policistů jsem ukázal náš lodní lístek nebo jak bych tomu kusu papíru řekl a přešli jsme na loď. Jak bych ji asi popsal. No je to hromada železa, která jen tak tak drží pohromadě a plaví se mezi Bali a Lombokem. Je dvou patrová a některé lodě mají až tři patra. No o pořádku tady mluvit opravdu nejde, kam si sednete nebo lehnete tam můžete i zůstat, na bezpečnost se tady nehraje a když večer spadneš tak to je tvoje věc. Prodavači všeho vás celou cestu budou zásobovat pitím a jídlem aby jste vydrželi 5 až 8 hodin jízdy. Můžete si tady koupit od lupínků ze smažených banánů, po rýži a různá kokynka až po čerstvé buráky vše. Dá se tady koukat i na televizi, což hlavně využívají místní. My byli dost překvapený a malinko zděšený, ale uvelebili jsme se na takových židlích na horní palubě a s několika dalšími Evropany nebo s lidmi ze západního světa se nechali odrazit na této šílené hromadě železa od břehu a hurá na Lombok.

Cesta byla dlouhá a bez vyžití. Chvilku člověka baví pozorovat Bali a Penida island, ale za chvilku i tyhle pokuky omrzí a vy jenom tak čekáte co bude tahle plavoucí plechová krabice na těch vlnách dělat, jestli se potopí nebo dorazí na Lombok. Úplně nás ale dostal západ slunce na Bali, když se Gunu Agung ztrácela v záři rudé koule, která se ztrácela za touhle obrovskou sopkou a Bali se pomalu halilo do večerního spánku. Moc pěkný západ slunce. Do Lembarku jsme dojeli už za dost velké tmy a po vylodění jsme byli opravdu rádi, že jsme si zaplatili cestu až do Mataramu, protože tady byla taková spousta různých prodavačů všeho možného a dost zvláštní existence a byli jsme dost stahaný. Autobus na nás čekal a tak jsme odbili pár prodavačů a nalezli utahaný do autobusu a hurá do Mataramu. Skoro všichni běloši co se plavili z Bali na Lombok pokračovali autobusem Paramy s náma do Mataramu nebo Senggigi. Auto bus se naplnil poslední opozdilci dorazili a my mohli vyjet na noční asi hodinovou cestu po Lomboku. Lombok je už muslimský, tak tady můžete vidět i zahalené ženy a pohledy lidí už mi nepřišli tak kamarádské a usměvavé jako na Bali. Do Mataramu jsme dorazili kolem 21:00 večer a museli jsme ještě v kanceláři Paramy potvrdit náš zítřejší výlet na Komodo a potom vyvstal problém jít někam najít nějaké ubytko. Zkoušeli jsme něco hledat kolem té hlavní ulice, ale moc se nám to nedařilo, tak bereme né moc pěkné ubytování hned u officu Paramy za 40.,000rp na noc a dáváme si tam věci. Trochu se dostavil pocit hladu, tak vyrážíme do města ohlédnout nějakou baštu co bychom mohli ochutnat na Lomboku. Káťa si dává hned nedaleko místa kde bydlíme černou řýžku, kondenzované sladké mléko a nějaké takové žužu ( říkají tomu pudink ) a vše zalité kokosovým mlékem ( snědla i mou porci mě to nejelo ). Vypadá to pěkně, ale sladké to je taky jak cecík. Já jsem si našel takový pouliční vozík, kde mi dva kluci připravili takovou placku ( omeletu ) s vajíčkem, chili a česnekem. No neměl jsem k tomu moc důvěry ale bylo to moc dobré jenom malinko mastné, ale hládek byl, tak uvidíme ráno. Zaplatili jsme a odešli se trochu vyspat. Měl jsem toho po celodenním cestování opravdu dost a také si to chtělo odpočinout před zítřejší cestou, když nikdo z nás nevěděl co se bude dít.

Ráno sraz před officem Paramy jedem starší pán se kterým jsme se potom seznámili tam už seděl a také čekal na bus a přišli i ostatní lidičky. Za několik minut se přiřítil autobus a v něm bylo dalších pár lidí, kteří cestovali z Senggigi. Bylo nás tam dohromady asi 14 lidiček plus dva kluci z Paramy. Vydali jsme se na cestu a první zastávka byla u velkého nákupního střediska, kde jsme si mohli něco nakoupit za pevné ceny. Jednalo se o opravdu moderní komplex a měli tam snad všechno co si můžete v moderním světě dopřát i s KFC. Dost mě překvapila taková malá kultivovanost Lomboku oproti Bali mi přišlo, že je tady vše méně chaotické a má alespoň trochu řád i ty cesty a silnice nebyly tak hrozné, provoz byl řízen semafory atd….nevím možná zdání klame ale v té chvíli mi to tak přišlo. Nakoupili jsme nějaké jídlíčko já si koupil salak a sedáme do autobusu a jedeme do Labuhan Lomboku odkud už se máme vydat na plavbu po moři. Celou cestu až do přístavu jsme měli po naší levé ruce jeden z nejvyšších vrcholků MT. Rijani a kolem cesty byla vidět políčka z tabákem. Jo celkem to vypadalo pěkně. Dorazili jsme do Labuhan Lomboku, kde na nás čekalo malé občerstvení v podobě jak jinak než smažených banánů a čaje a potom hurá na loď. Dost lidí nám říkalo, že tady kuchař skvěle vaří a že opravdu o jídlo nouze není a že v žádném případě nebudeme mít hlad. No uvidíme. Loďka byla moc pěkná ani ne velká ani ne malá taková trochu starší ale o to bude větší dobrodružství se na ní plavit po ostrovech v Indonésii. Byla cela ze dřeva s motorem a samozřejmě nechyběl ani stěžeň a plachty jak v dobrodružném filmu o pirátech a domorodcích. Nalezli jsme do lodi a naházely se nějaké zásoby jídla a voda a loď odrazila od mola mi mířili na otevřené moře a Lombok se nám začal vzdalovat a my čekali co bude dál…První jídlo na lodi bylo úplně super a moc dobře jsme se nadlábli. Vždy sundali ze stropu takový stůl a nandali se na stůl veliké misky s různými druhy jídla a samozřejmě nezbytná rýže a každý si mohl nandat kolik uznal za vhodné že sní a k tomu si vzal banán nebo ananas nebo jiné ovoce. Pokaždé to byla mňamka.

První zastávka byla na Parama island, kde měli takovou malou základnu a měli jsme se tady také poprvé podívat do vody na korály a tak. Připluli jsme asi tak na 300 m ke břehu a malým motorovým člunem ty, kteří nechtěli plavat na břeh rozvezli na pláž. Voda byla jako kafíčko a pod vodou toho bylo také dost vidět, tak jsme si to moře dost užili. Procházka na pláži byla super obešel jsem skoro celý ostrov a našel opravdu velikánské mušle a různé ulitky no bomba. Vrátili jsme na loď věci na šnorchl a osprchovali se sladkou vodou, která tady byla a umytí a na programu bylo grilování tuňáka a večerní představovačka takovým tím stylem, že každá národnost tam měla něco zazpívat nebo vyprodukovat nějakou hudbu. Zazněli tady české písničky. Měli tam kytaru, tak při plamenech ohýnku jsem si zazpívat a české hity měly úspěch. Hrálo se ještě dlouho do noci a po hře na kytaru jsem si dal ještě takové malé bubínky, tak jsme muzicírovali opravdu vesele. Na loď přejíždíme zase na člunu, tentokrát neplaval nikdo každý se tulil do deky nebo do nějakého oblečení a byli jsme všichni dost unavení hlavně od sluníčka, ale některým pomohl k únavě i alkohol. Na lodi jsme se rozhodli spát na střeše lodi, i když nám to posádka moc nedoporučovala, že prý bývá velmi silný vítr. Nikdo jim nevěřil moře celý den bez vlnky o vítr by tady nezavadil a najednou ser má tady vyskytnou velmi silný vítr. Naskládali jsme se na střechu lodi a loďka zvedla kotvu a odrazili a my pokračovali v plavbě, která měla trvat celou noc. Netrvalo to ani dvě hodiny a byly tak veliké vlny a vítr, že jsme se jen tak tak stihli vrátit do jídelny a ustlat si na zemi, protože voda se začala rozlévat od rozstřikujících se vln po celé střeše a vítr také notně zesílil. Holt my suchozemské krysy jsme měli poslechnout mořské vlky a zalézt do ulit. Moře dost bouřilo a vlnky byly opravdu dost silné. Chvilkami jsem měl opravdu strach, že to ta loď neprostojí, ale kapitán s posádkou to měli pevně v rukou, ale to jsem v té chvíli ještě nevěděl a spíše sondoval okolí. Zabral jsem ale hned únava byla silnější a houpající vlny a monotóní zvuk motoru mě uspal hned. Moře bouřilo a vlnkovalo celou noc několikrát jsem se probudil a sledoval jak se měsíc ukazuje a ztrácí v okénku jak loď klouzala po mořských vlnách bylo to krásné a chvilkami až mrazivé, když člověk netuší zda ty vlny jsou velké nebo v této oblasti a době normální a loďka je hravě zvládne.

Ráno se nakonec budíme všichni v jídelně nikdo s posádky tu noc na střeše nezvládnul, aby také jo vždyť bylo opravdu špatné počasí. Kluci domorodí, ale tvrdili, že to je tady normální, že někdy bývá ještě horší a tohle je jenom tak že něco bylo. Jo pomyslel jsem si a co potom opravdu špatné počasí to musí být asi mela. Po opravdu dobré snídani jsme se vypravili na Satonda island, kde jsme měli navštívit slané jezero v kráteru tohohle ostrova, které sem nalila obrovské vlna při vulkanické činnosti tady v okolí. Jo bylo to velmi zajímavé. Abych se ještě vrátil k těm snídaním co jsme tady na lodi měli, tak byl to třeba toustový chleba s medem a marmeládou, nebo chleby obalené ve vajíčku a zapečené, mysli, palačinky atd. samozřejmě ke všemu bylo ovoce a teplý čaj nebo káva. Výlet na Satonda ostrově byl opravdu moc fajn a docela jsem byl rád, že jsem si orazil od houpajícího moře a lodi a ucítil chvilenku pod nohama pevnou zemi. Odrážíme od ostrova a naše další cesta měla vést na malou pláž na Sumbawě, kde jsme se zase měli podívat do vody. Obloha byla už od rána taková malinko zatažená a nechtělo se sluníčku evidentně mezi nás. Skáčeme s maskou a s ploutvemi do vody a než stačíme doplavat ke břehu spouští se opravdu silný déšť něco jako monzum a ve vodě je náhle tepleji než na vzduchu. Chvilku se tam plácáme u kraje ve vlnkách a pak nás člun bere na loď, kde nic jiného než sladká sprcha a čeká se co bude dál. Ostatní udělali to samé a loď pokračuje dál směr Komodo. Na pláži jsme se setkali i s místními domorodci, kteří už mají malinko takové ty rysy, že neznají nic moc z civilizace a začíná to být tak trochu dobrodružné. Pláž na které jsme zastavili se jmenovala Lambu Beach. Na lodi jak už bylo neměnným zvykem zase super bašta k večeři a potom už jenom plavba kolem Sumbawy směrem Komodo, kde bychom měli být ráno. Dnes už budeme raději spát uvnitř, tedy na zemi v kuchyni, protože nás docela dostalo večer to rozbouřené moře. Je to zajímavé, že celý den ani vlnka a večer se to rozbouří a vítr a vlny jako trám. Místní o tom mluvili, ale asi nás chtěli nechat tak trochu vydusit a počkat co s námi jedna noc na střeše udělá. Nakonec na zemi nocovali všichni a na střeše se jenom tak kochali večerní plavbou. Únava byla celkem velká, tak nám ani nedělalo problém usnout a za kolíbání se blížíme ke Komodu na varany. 12.6. dojíždíme konečně ke Komodu.

Ráno se jako vždy vše prvně pobalilo a už z kuchyně voní nějaká snídaně a je cítit káva a teploučký čaj. Slunko se už na nás vesele směje a my balíme deky a dáváme ranní chygienu našim tělíčkům trochu odpočinutým po noční plavbě. Takové záchody na lodi jsou opravdu super koukáte z okna na vodu, houpe se to s vámi a tak. Jednou se dokonce stalo, že jsme ráno našli na záchodě létající rybu, která tam přistála přes noc když byly opravdu veliké vlnky. Snídáme zase s velkou chutí a na zádi lodi už vrčí motorový člun, že nás po skupinkách odveze na pevninu. Všichni nedočkavý co asi bude a kde se poprvé ukážou Komodo dragons. Jo sám jsem na to zvědavý. Na pevninu nás odvezl motorový člun po třech malých skupinkách a my se vydali na takovou malou základnu, kterou tam měli místní ochranáři přírody, vlastně něco jako strážci parku a odtud jsme měli pokračovat již s průvodcem na takovou okružní cestu po ostrově a lovu ještěrů za pomocí kamer a fotoaparátů. Zaplatil se skupinový poplatek a po malé instruktáži a něco málo výkladu k historii parku a jak se ještěři chovají, co žerou no zkrátka vše o Komodu jsme vyrazili na procházku. Vybaveni vodou foťákem a náši průvodci měli jako jedinou ochranu proti napadnutí obřím varanem velkou dřevěnou tyč na konci do vidličky. Prý má nejcitlivější hlavu a když zaútočí tak se dá lehce umí li to člověk tímto nástrojem odvrátit hrozící nebezpečí. Varani se rodí již 35 cm velcí a tyto mláďata žijí na stromech. Na ostrově jich žije kolem 1300 kusů a dožívají se věku kolem 50 let. Tito giganti jsou schopni ulovit divoké prase, divokého koně či vysokou zvěř. V tlamě má tato ještěrka kolem 60 druhů bakterií, tak každé kousnutí od tohoto plaza je smrtelné pro jakéhokoliv živočicha. Strážci parku nechávají život na ostrově volně plynout a i když se stane, že najdou třeba velmi poraněné zvíře buvola či prase nechají ho pojít v důsledku zachování rovnováhy na ostrově. Dozvěděli jsme se, že jak člověk nezasahuje do koloběhu života, tak příroda a zvířata si samy vytvoří svá stanoviště a nepřemnoží se. Počty jedinců jsou závislé na množství potravy a vegetace.

Opustili jsme základnu a kousek od domku ze dřeva se najednou objevilo to na co jsme všichni netrpělivě čekali. Opravdový obr se na nás koukal. Pěna mu jde od huby a kouká na nás a nemotorně se převaluje. Byli jsme upozorněni na bezpečnou vzdálenost a mohli ho v klidu pozorovat a fotit. Jsou již malinko zvyklý na turisti, protože by bylo hloupé si myslet, že jsme jediní kdo se sem na tyto obry přijel podívat. Objevilo se jich ještě několik a viděli jsme i malé jedince. Strážci nás ještě vzali na výlet do pralesa, abychom také měli možnost poznat přírodu na ostrově a veškerou vegetaci, která se tam vyskytuje a mohu jenom potvrdit, že si tam člověk kolikrát připadal jako v pravěku. Gigantické palmy, na stromech gekoni a kolem vás ve křoví možná číhají komodští draci. Moc krásné. Dostali jsme se až na malou pozorovatelnu, která byla k tomuto účelu zde vybudována a zde jsme také viděli několik kousků, kteří se jenom tak líně povalovali ve vyschlé trávě a prohlíželi si nás též s notnou zvědavostí co se asi bude dít. Strážci nám vyprávěli, že je velmi nebezpečné pro ženy při menstruaci navštěvovat tento ostrov a prohlídku těchto ještěrů, jelikož mají velmi dobře vyvinutý čich a tudíš by mohlo dojít k útoku na dotyčnou osobu a ohrožení celé skupiny. Vyprávěl nám, že se takto dostali jednou do kruhu asi 20 varanů a notnou dobu čekali než se jem je podařilo zaplašit a rozehnat. Vrátili jsme se zpět na základnu, kde jsme si zakoupili obrázky ještěrů do alba a dali si něco k pití a vraceli jsme se zpět na loď. Výlet nám trval skoro celý den, tak už jsme byli tak trochu zvědaví co asi mistr kuchař dnes udělal dobrého a na co se asi tak můžeme těšit. Na lodi totiž bylo kromě nás asi deset slípek, které se postupně ztrácely a vy jste měli tu něco jako čínu tu smažené řízečky a tak, tak že by zase slípka ?

Zase po skupinách jsme byli odvezeni na loď a dali jsme nashledanou tomuto ostrovu připomínající pravěkou minulost a po skvělém jídle se vydali směrem Flores k přístavu Labuhan Bajo, kde jsme měli zakotvit, část lidí tady chtěla vystoupit a cestovat dál a mi brzy ráno měli pokračovat na Rincu, kde nás čekali ještěři number two. Plavba z komoda na Flores utekla dost rychle ani jsme se nestačili pořádně ohřát a byli jsme tam. Bylo moc krásně nádherné moře a výhledy na ostrůvky rozeseté v moři a krásné vlnky no pohádka. Dorazili jsme navečer do Labuhan Baja na Floresu, což je též jeden z indonéských ostrovů a měli jsme pár hodin na procházku ve městě ( no tedy spíš to by jste museli vidět viz foto ) kotvili jsme v přístavu a kolem nás bylo mnoho rybářských loděk a trajekt ze Sumbawy a jiné lodě. Chaos, zmatek a špína no klasický obrázek indonéského přístavu. Dostali jsme se na pevninu jako poslední skupinka i my dva a také jsme si chtěli projít kus přístavu a podívat se jak tady lidé žijí. Chtěl jsem také udělat nějaké ty fotečky a doufali jsme že to tu bude méně turistické než třeba na Bali či v Thajsku. Bylo, celé to na nás dýchlo takovou tou neporušeností. Ne že by tu neznali turisti, znali a moc dobře bylo tady mnoho kanceláří, které zajišťovali výlety na Komodo a Rincu a dále i hospůdky a taxi, ale nebyli tady turisti, tedy občas někoho jsme potkali, ale ne tak jak v Kutě na Bali. Prošli jsme velkou část tohoto přístavu a udělali fotečky. Já si dal Bakso a bylo nám jak jinak než fajnoš, ale únava bylo veliká, tak jsme se nechali odvést zpět na loď a čekali než dorazí ostatní, protože po večeři měla být rozlučková párty s lidmi, kteří zůstali na ostrově. Spali jsme opět na zemi v jídelně a byla to mila změna, když jsme kotvili v přístavu, tak se loď nehoupala a noc byla moc dobrá a klidná a opravdu můžu říct, že jsme si odpočinuli.

Ráno kolem 4:30 nás probudil nekompromisně zvuk motoru a v 5:00 jsme se již plavili směrem na Rincu, kde bychom po snídani měli být. Rinca patří též k ostrovů, kde můžeme volně pozorovat ještěry, ale nečekali jsme že to tam bude o tolik lepší než na Komodu. Blížili jsme se k ostrovu a naše posádka s okázalou precizností přistála na předem určeném místě posle GPS a ukotvila naši loď a za pomocí malého motorového člunu jsme se opět dostali na pevninu. Cesta z malinkého přístavu, kde bylo jenom jedno molo trvalo asi 35 minut na základnu místních ochránců a zde jsme čekali než vyrazíme na výlet kolem ostrova. Varani se dali opět pozorovat už zde přímo na základně, kde se někteří jedinci chovali jako ochočená domácí zvířata. Samy strážci říkali, že jsou zde kusy takto naučení, ale že je to dost nevypočitatelný tvor, tak jeho milé chování leckdy klame. Vytvořili jsme opět skupinu asi 15 lidí + strážci a vydali se do pralese, kde byla nepřeberná řada vegetace a obrovské palmy……Strážce nám vyprávěl, že je zatím znám v této oblasti jenom jediný útok na člověka a to že v jedné vesnici sušili značné množství ryb a pach těchto ryb přivábil varana na velmi nebezpečnou vzdálenost a ten potom usmrtil hrající si dítě v téže vesnici, kde se sušily ty rybky. Jinak prý jsou nádherné záběry od potápěčů, kteří se s nimi leckdy setkají i v moři, jelikož tento plaz i skvěle plave, ale potápění šlo zatím mimo nás. Po cestě jsme měli to štěstí a mohli jsme vidět opravdové divoké buvoli v rozbahněném řečišti. Jeden jedinec byl poraněný ve slabinách od ještěra a strážce nám na tomto kusu z dálky ukazoval jakým způsobem varan útočí a říkal, že obět tak do 3 měsíců umírá na otravu z čelistí plaza. Samozřejmě ani zde člověk nějak nezasahuje do přirozeného běhu života na ostrově, tak se vše ubírá přirozenou cestou. Při zpáteční cestě na loď jsme dokonce potkali několik jedinců přímo vyhřívat se na u odjezdového mol, ale nepatřili k největším co je tady možno vidět. Komodo a Rinca super a varani jakbysmet. Jsme opět všichni na lodi a plni zážitků z pozorovaní plazů a jedeme směrem na Moyo island, kde bychom se měli zastavit na koupačku ve vodopádu v pralese.

Ve 20:00 zastavujeme v přístavu Werrah na Sumbawě, kde se musí dát malí odpočinek lodnímu motoru, protože ho čeká celonoční plavba až na Moya island. Opět bylo skvělé jídlo a spokojeně jsme se kochali nádherným západem slunce a příjemnou plavbou. 14.6. jsme dorazili na ostrov a vylodili se v malé vesnici, kde opravdu té civilizace bylo po málu. Procházelo se celou vesnici domorodci okukovali nás mi je rozdávali se cigarety a nějak tak to uteklo. Jako perla dne měla být koupačka v nedalekém vodopádu kam nás místní vzali. Bylo to asi 5 km bambusovým lesem takovou cestou podél políček zajímavé. Došli jsme tam a dali si očistnou koupel v průzračně čisté vodě a zaskákali si na provaze a ze skály do vodopádu jak Tarzan v pralese. Trocha té sladké osvěžující vody na očistu už za tu dobu co jsme byli na lodi bodla. Opravdu jsme se tam vydováděli jako malí kluci. Cesta zpět valila rychle byli jsme skvěle osvěženi z koupele a opravdu nám bylo dobře i na tom velkém teple. Na loď jsme dojeli přímo na oběd a my dva jsme dostali protekční porci tedy chtěl jsem ochutnat snepra, kterého kluci z posádky chytili a potom ho sušili na střeše lodi, tak ostatní jedli nějakou majdu a my dva měli fish sušenou na sluníčku na střeše naší lodi s rýží. Tedy rýže se tady jí asi skoro ke všemu. Ke snídani na oběd i k večeři dostanete rýži a mají tady velmi chutnou. Cestou směrem na Lombok byla ještě malá zastávvka na jednom ostrůvku, který byl tak malinký, že jsme ho bez problémů za nějakou slabou hodinku obešli. Jmenoval se Keramat Island a žila na něm nějaká početnější rodina, která se živila pěstování perel a byly z dálky vidět i velké farmy na mušle perlonosné. Samozřejmě bylo také šnorchlení a skoky z lodi do vody. Voda v těhle místech se mi zdála oproti ostatním zastávkám dost slaná a byla ohodně teplejší než jsem čekal.

No ale zpět na loď všichni z vody a hurá směr na Lombok. Jako desert byl pudink z divoké černé rýže zalitý kokosovým mlékem a na véču opět mňamka od mistra kuchaře. Pak už jenom sedíme na střeše lodi a vykládali jsme s lidma a oplavíme se za západu slunce do přístavu na Lomboku, kde už na nás čeká autobus, kterým se máme přepravit nazpět do Mataramu. V Labuhan Lomboku jsme se vylodili rozloučili se skvělou posádkou naší lodi, která mě dokonce nechala řídit loďku. Dali sbohem kamarádu Tommymu, který uměl pár slov česky a bylo nádherné když jsme se blížili k nějakému ostrovu jak indonésan na vás volá „OSTROV“, s výborným kuchařem, který si nás tady vykrmoval s kapitánem a dalšími kluky, kteří tam s námi byli. Nu což cesta skončila musíme dále. Nasedáme do autobusu a rozjeli jsme se asi 100km do Mataramu po tmě po špatných silničkách Lomboku. Do Mataramu jsme dorazili už za velké tmy a ubytovali se v ubytku o trochu lepším než v té minulé hrůze, když jsme tady trávili noc před odjezdem ne Komodo. Ráno jsem ještě zařídil na 10:30 bus do Lembarku na trajekt na Bali. 15.6. jsme ráno ještě v Mataramu a dáváme si v našem ubytku o něco horší snídani než jsme byli doposud zvyklí, ale co tak se dojíme někde ve městě. Nakonec jsme si zašli do místního varungu na nějakou baštu s rýží akorát ta voda se nám nezdála, tak jsme zůstali u vlastní ale jídlo bylo super. Ochutnal jsem snad všechno co tam ta ženská měla. Byla malinko vyděšená asi do takovéhle restaurace tady moc turistů nechodí. O 10:30 nasedáme do autobusu a jedeme na trajekt do Lembarku, což je přístav na Lomboku. Lístek na trajekt jsem koupil v officu Paramy, tak by to neměl být problém a nebyl. Cestou potkáváme mnoho povozů tažených takovými malými koníky něco jako poníci a místní kluci co byli s náma jim říkají BMW z Lomboku jsou super vidět je jak se tam prodírají v tom provozu na těch křižovatkách a že jich tam nejezdí málo.

Koupil jsem si na cestu na trajekt smaženou rýži s takovou spice omáčkou zabalené to máte v papíře a je to taková cestovní svačina je to tady dost obvyklé, že si to lidé

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .