Yakushima 22.

Yakushima – prales a pijavice a pak hurá na pláž.

Druhý den nás probudil nepříjemný zvuk deště dopadající na střechu obydlí. Bylo 7:15 a my jsme opět vyráželi do terénu. Tentokrát na poslední část naší cesty, která vedla yakušimským pralesem. Cesta byla jen ledabyle značená a navíc vedla terénem, který ani zdaleka nebyl přizpůsoben na naši sandálovou obuv. Lopotili jsme se s batohy na zádech a každou chvíli jsme někde zakopli nebo nám to podklouzlo.

Najednou se mě někdo zeptá: „Jsi v pohodě? Stalo se ti něco?“ „Jsem v pohodě. Proč?“ nechápala jsem důvod otázky. „Krvácí ti noha, někde jsi spadla?“ Očima jsem pohlédla na své chodidlo, a opravdu, z nohy se mi valila krev. A pak jsem zjistila, proč vlastně krvácím. U rány se kroutila stále tlustší pijavice. „No fůůůůj,“ projela mnou nechuť k tomuto stvoření. Zkoušela jsem ji hned sundat, ale moc mi to nešlo. „Aááááá…,“ další zamrazení po těle přišlo, když jsem se pořádně podívala na zbytek chodidla a na druhou nohu… Co vám budu povídat, za celou cestu do civilizace jsem jich na sobě napočítala na 40 a Andy jich měla ještě víc. Po té první jsme zkoušely cestu dolů absolvovat v mírném poklusu, tak aby se pijavice, které se kroutily všude po cestě, nestihly na našich nohách zachytit.

Konečně jsme došly na asfaltku. Mírný deštík, který se střídal s mrholením, ještě stále neustával. Za námi jsme mohli pozorovat hory v mlžném opar. „Tak teď bych opravdu nechtěla být na vrcholu,“ blesklo mi hlavou. Jak jsme scházeli po silnici, všimli jsme si přistaveného autobusu. Bylo právě za 5 minut 5, když jsme celý promočení a zkřehlí nasedli. S Andy jsme se vydaly na pláž Isso, kde byl nyní už zavřený kemp. Chtěly jsme spát na pláži. Ubytovat se v hotelu nám přišlo zbytečné a navíc bychom se nevešly do našeho skromného rozpočtu.

Kluci jeli dál do města Miyanoura, kde si pak zaplatili hotelový pokojík. Společně jsme si naplánovali sraz na další den. „Tak v 9:00 tady na zastávce. Zatím ahoj,“ rozloučili jsme se. My jsme si pak udělali takový squat pod místní betonovou vyhlídkou, kde jsme měli soukromou vyhlídku na oceán a nakonec i svou vlastní pláž J.