0
0

Jak vše začalo

Se Zuzkou jsme si říkali, že máme poslední pořádný prázdniny a váhali jsme, co podnikneme. Zvažovali jsme Anglii, nebo Ameriku. Pak si to takhle jednou sychravým lednovým ránem šinu na nějakou zkoušku do školy a u výtahu si všimnu lákavého plakátu. Jet dělat plavčíka do Ameriky. Celkem nás to nadchlo. Nechtěli jsme 3 měsíce mýt nádobí. Tato práce se nám líbila. Pak už to šlo ráz na ráz. Vybrali jsme si jednu společnost, agentur zajišťujících tuto práci je mnoho, nám padlo do oka CenturyPool. A šli jsme na první schůzku do Podolí. Zde jsme ukázali že umíme plavat a trochu mluvit anglicky. To bylo asi na začátku února. Pak jsme platili nějaké zálohy a zjišťovali různé informace. S organizací agentury na české straně jsme byli moc spokojení. V dubnu jsme absolvovali 3denní kurz první pomoci. Bylo to napůl v bazénu a učebně. Bylo to náročné, ale naučili jsme se dostatečně zachraňovací techniku z bazénu, CPR a teorii první pomoci. Vše jsme završili celkem obtížným, ale průchodným testem v angličtině a museli jsme předvést základní dovednosti záchrany ve vodě. No a pak už poslední krok, víza. Bylo to hodně papírování, ale měli jsme zvací dopisy atd., žádali jsme o studentské vízum J1. Na ambasádě se jen zajímali jak jsme na tom se školou, a když jsme řekli, že nám zbývá jeden rok a hodláme se vrátit to dokončit, tak se na víc neptali. To už jsme měli i letenku, nakonec nás to vyšlo hodně výhodně přes německou cestovku z Berlína.

Hurá do Ameriky

Připravovali jsme se, jak jsme uměli, hlavně nebylo moc času. Rychle jsme doklepli semestr, zařídili si vše potřebné a 8. června už odlétali. Naši nás hodili do Berlína. Let byl v pohodě, netušili jsme, co nás čeká, ale těšili jsme se. Přilétli jsme v pátek ráno a hned od soboty pracovali. 1. týden jsme bydleli se Slováky na severu D.C. Ale pracovali jsme na jihu. Náš supervizor nás vozil každý den. Bylo to zmatený. Zuzka měla dobrý, že celou sezonu pracovala na jednom bazénu, Huntley Square. Po týdnu jsme se přestěhovali na Brinkley Road. Jižní okraj Washingtonu. Ubytování super, bydleli jsme sami v malém bytě, takže moc spokojený. Zuzka to měla kousek na bazén a ještě ji jeden pohodář Joe půjčil kolo. Já si kolo koupil v Targetu. Hodně na něm jezdil a pak ho po třech měsících vrátil:-) Vždy je ubytováno v určité oblasti víc plavčíků. My jsme měli na budově partičku Rusáků s Ukrajincem, se kterými jsme se bavili nejvíc, pak 2 Brazilce a 2 Kazachy. Kazaši, Brazilci a Rusáci se často kvůli něčemu dohadovali a celkem to míchání národů občas skřípalo, my celkem vycházeli se všemi..

Jak vše klapalo v agentuře na české straně (hlavně asi zásluhou recrutiera pro ČR – Marka Skaly), tak v USA to celkem drhlo. Po příletu a začátek sezony byl jeden velký chaos. Náš supervizor byl Srb, 2 roky plavčík a letos měl pod sebou poprvé lidi a moc to nezvládal.. Všichni, kteří nebyli s CenturyPool první sezonu, tak říkali, že letos je vše špatné, výměna ve vedení firmy a všechny podmínky, že se zhoršily. Nemůžeme posoudit, hodně věcí nás zarazilo, ale vždy jsme to nějak pořešili a celkově si to moc užili.. Myslím, že takové zmatky budou všude. Prostě se člověk musí smířit s tím, že tam je poslední veš, ze které chtějí jen ždímat. Za malou výplatu chtějí stoprocentní výkony, pořád nějaká buzerace, ale jakmile chtěl naopak něco plavčík od vedení, tak bylo těžké se dovolat. Ale každopádně jedna velká zkušenost to byla. A nelitujeme. Naopak. Taky tam člověk nemůže jet s tím, že vydělá hromadu peněz, spíš pokoukat, procvičit AJ a procestovat vše podle času a peněz..

Práce na bazénu

Jak jsem psal, kurz první pomoci jsme si odbyli v Praze. Potřebné průkazky jsme obdrželi po příletu. Pracovali jsme na soukromých bazénech. Vždy menší čtvrť, pár bloků baráků spravovala jedna office a ta taky měla na starosti bazén. A my pracovali vlastně pro ně. Bazény byly většinou otevřené od 12 do 19hodin, plus mínus hodina. Pracuje se 6 dnů v týdnu, DAY OFF, kdy je bazén zavřený a plavčíci mají volno, bývá většinou v pondělí. Podle velikosti bazénu se pracuje v jednom až čtyřech lidech. Nejčastěji ve dvou. Zuzka byla celé léto jen na Huntley Square. První 2 měsíce s místním Amíkem Dimitrijem, se kterým se hodně spřátelíme. Poslední měsíc tam jsme spolu. Já první 2 měsíce pendluju asi po 3ech bazénech pravidelně a občas jsem na jeden den doplňoval stav někde, kde nebyli lidi. Objížděl jsem to na kole. Jezdil jsem 2krát týdně na Potomac Knolls, kde jsem pracoval s místní plavčicí Centuries, nebo s Artemem z Ukrajiny. Pak jsem jezdil o víkendu na Ashton Heights. Tam jsem makal s Rusákem Dimitrijem, nebo místním Amíkem Moovem. Tento bazén byl celkem náročný. Byl malý, ale pořádně vytížený a fůra drzých mladíků.

Naše práce se skládala ze starání o lidi a bazén. Dáváme pozor, je to tam celkem přísný, dětem a mlaďochům musíme furt něco zakazovat. (různé hry, skákání, kohoutí zápasy, míčové hry, ale prostě tak jsou nastaveny pravidla poolu a jsme v USA…). Musíme kontrolovat, aby na bazén šli jen lidi, co tam patří a bydlí. Pak musíte být s píšťalkou a tubou v požadované pozici na kraji bazénu a pozorně sledovat plavce. Každých 45 minut je pauza 15minut. Člověk se může osvěžit a taky to je čas na kontrol vody. Prošel jsem tam jednodenním kurzem PoolOperátora (vždy musí být alespoň jeden plavčík na bazénu taky pooloperator). Na bazénu se musí každou hodinu kontrolovat stav pH a chloru ve vodě a starat se o filtraci, každý bazén to má jiné, každý bazén má nějaké problémy, ale není to nic hroznýho a složitýho, stane se z toho rutina.

Na bazénu většinou lidí moc není (10-20), ale taky 2 nebo 30. Plavci a plavčíci se většinou po chvilce skamarádí. Už víte, kdo jak plave a na jaký dítě dát extra bacha. My byli celé léto v totálně černošské oblasti. Věděli jsem, že černoši budou, ale že třeba na jednom bazénu za celé léto neuvidím bělocha bych neřekl..:) Ale lidi byli moc příjemní, jak celkově v USA, tak i na bazénech. Přátelsky si povídali, občas někdo přinesl pozornost (zmrzlina atd..). Šlo prostě o to zvyknout si na plavce, na nároky office, supervizora a vše rozumě skloubit. No a doufat, že se nikdo netopí a být připraven zasáhnout. Nám se to naštěstí nestalo. Jinak práci plavčíka můžu jen doporučit, pracujete často s Američany, komunikujete s místními a není to žádná špinavá podřadná práce. Je to jedna velká pohoda:-)

My si na poslední měsíc našli druhou práci, abychom měli dost peněz na cestování v září. Většina Amíků má second job, je to běžné. Pracovali jsme ve fitness parku na Allentown Road na vnitřním bazénu. Každý všední den od 5h do 11h a pak hurrá na denní práci. Byla to pohodička, byli na nás moc milí, jak plavci, tak personál. Byli jsme tam trošku za exoty, ale nebyla to žádná dřina a občas se dalo i spát:-)

Výlety během práce

WASHINGTON D.C.

Washington byl super. Americká města nás obecně moc nenadchla, ale byli jsme moc rádi, že jsme byli 3 měsíce právě v D.C. Celkem jsme byli v centru asi 4 dny, které se nám moc líbily. V centru je velký zelený plac. Široký asi 300m a dlouhý snad 2 kilometry. V čele náměstí na východní straně je United States Capitol, na západní straně Lincoln memorial, postavený nad Reflecting Poolem (zde skočil Forest Gump po proslovu o válce ve Vietnamu do vody za svojí Jenny). Uprostřed parku se tyčí Washington Monument (mramorová špice uprostřed Washingtonu). Když jsme jednou jeli do města i s kolem, zajeli jsme k Bílému domu a Jeffersonovu Memorialu. Ve městě panuje pěkná atmosféra, i přes velké teplo je zde vidět mnoho běžců, skupiny lidí, hrající fotbal nebo bassebal. Kolem parku se nachází hodně muzeí, všechna jsou zadarmo. Nejvíc za návštěvu asi stojí National Air and Space Museum a Natural Museum.

BALTIMOR

Toto město nás moc nenadchlo. Zajeli jsme tam jeden volný den, je to asi 60mil. Baltimor je malé, špinavé město. Historické centrum skoro žádné. My jsme zde měli soukromého průvodce zadarmo a pak jsme si zaplatili výlet na lodi. Byl nám doporučen, ale nevíme proč. Pohled na město z vody není špatný, ale daleko víc je k vidění špinavá voda, mrtvé ryby, hodně továren a zrezlých starých tankerů. Prostě kdo neviděl Baltimor o nic nepřišel..

ANNAPOLIS

Annapolis nás nadchne, je to malé evropské městečko. S restauracemi a malebným přístavem. Dáme si v přístavní putice na zahrádce s výhledem do zátoky pivo za 6USD a stojí to za to. Centrum je hodně malé a za chvíli to je projité, moc se nám to líbí, možná protože to není Americké:-)

ATLANTIC

Jedno volné pondělí jsme si půjčili auto u enterprise a vyrazili k oceánu. Dlouho jsme to zvažovali. Protože jsme měli v plánu jet 4 dny po západním pobřeží, o kterém se říká, že je hezčí. Ale nakonec jsme se rozhoupali. Vyrazili jsme na Annapolis a přes Chesapeake Bay Bridge jsme pokračovali po silnici 50 do Ocean City. Zde nás to mohlo nenadchlo. Takové italské přímořské letovisko. Samý hotel a plné pláže. Tak jsme se namočili, oceán zde byl samý písek a vlna:-) a pokračovali na sever po Coastal Hwy 1. Náš cíl byla pěkná pláž Rehoboth beach. A cestou jsme se ještě dvakrát koupali na prázdných pláží. V Rehoboth jsme byli do večera, plavali a chodili po pláži. Pak jsme si prošli městečko, něco pojedli a jeli 170 mil zpět domů.

SIX FLAGS OF AMERICA

No a jedno pondělí jsme zavítali do nedalekého zábavného parku Six Flags of America. Určitě můžeme doporučit. Strávili jsme tam jeden celý den a měli toho nad hlavu. Polovina parku jsou vodní atrakce (spousta skluzavek, tobogánů atd..) a polovina, kvůli které jsme hlavně dorazili, tvořila hromada horských drah. Různé spidermany, supermany, betmany.. Jak ze znělky seriálu Krok za krokem. Poctivě jsme prošli vše. Nejvíc klasická a největší dráha byl Superman. Pak tam byly různé moderní modely, kdy člověk letěl doleva, doprava, nahoru, dolů, do vrtule a vůbec nevěděl, co se s ním děje… .

Národní parky západu

Úterý 4.9.

Přelet z východu na západ

T: Včera jsme si slavnostně odmakali poslední den na bazénu. Lidí bylo málo a ani poslední den se nikdo neutopil. Tak jsme pověsili s úsměvem na rtech píšťalky na hřebík a hurá na cesty. Naši věrní plavci, Joe, Mary, Deidra a babička s rakouskými kořeny se s námi láskyplně rozloučili, i tu buchtu do šátečku na cesty jsme dostali. Večer balení, uklízení, rozlučkové pivo s kamarády plavčíky a krátký spánek. Již ve 3 jsme vstávali a Dimitrij nás vezl na letiště, kde jsme si poplakali na rameni, slíbili si, že se uvidíme…., tak uvidíme…

Na letišti vše klaplo, přes Orbitz jsme měli koupené letenky do Portlandu v Oregonu. Letěli jsme přes Dallas. Cesta bez komplikací. V Portlandu jsme nasedli na letišti na tramvaj a projeli celé město centrem na jih ke čtvrti Beaverton. Zde nás vyzvedl pan Vítek. Český emigrant od roku 68, vzdálený známý přes pár kolen a známých od Zuzky z chaty. Vítkovi nás odpoledne vzali na oběd do čínského bufetu. Pak jsme s jejich vnučkou Keilou vyrazili obhlédnout Portland. Průmyslové město, hodně rozkopané, ale pěkné. Prošli jsme centrum a hlavně se nám líbilo u řeky. Večer jsme s Vítkovými poseděli, popovídali u vína a mrtví šli zalehnout.

Středa 5.9.

Portland – Crater Lake

T: 1. den poctivého cestování. Ráno jsme se zabalili. Vítkovi na nás byli hodní, půjčili nám auto, stan, pár kempových pomůcek a vzali nás do levného krámu na nákup plechovek a jídla na cestu. Tak ve 12hodin vyrážíme z Portlandu směr oceán. Máme to asi 80mil. Silnice a krajina je pěkná už za Portlandem. Před druhou najíždíme na silnici 101, pobřežní cestu do Frisca. Po cestě různě stavíme, fotíme. Lemujeme dech beroucí pobřeží, útesy, zátoky, zvlněný oceán. Nakupujeme ve Wallmartu. Chceme navštívit lvouny v jeskyni, ale je pozdě. Snažíme se nad Coos Bay najít duny, nakonec se daří. Sledujeme v nich západ slunce. Zuzka dořídí do CoosBay. Rozhodneme se, že zajedeme do NP Crater Lake. Zuzka si lehá na zadní sedačky a celou cestu prospí. Po 11. hodině dojedeme do NP, vrátnice zavřená, projedeme a usteleme si nadivoko. Já pod širákem, Zuzka v autě. V noci je pěkná kosa a vichr.

Ujeli jsme 430mil

Čtvrtek 6.9.

Crater Lake – Redwood

T: V 6 vstáváme a pozorujeme východ slunce nad jezerem. Je to vyhaslý kráter sopky s jezerem a ostrůvkem. Pofotíme, pokocháme a vyrazíme směr oceán zpět stejnou cestou. Zajížďky nelitujeme. Se Zuzkou měníme pozice, já tvrdě spím na zadní sedačce a Zuzka kočíruje.

Z: Pak se ujímá řízení Tom. Pokračujeme z Coos Bay dále na jih po 101. Jedeme po nádherném pobřeží. Každou chvíli stavíme a děláme fotky. Cestou děláme malý nákup a stavíme se v infocentru NP Redwood. Vydáváme se směr kemp v NP Redwood. Zde rozmýšlíme, jak to podnikneme. Nakonec se rozhodneme pro nocleh. Další den brzo ráno vyrazíme na stezku nejvyšších sekvojí. Večer jsme se snažili trochu pobouchat bordel v autě. Ohřáli jsme si večeři, dali lahvičku vína, karty, vše schovali do protimedvědí bedny a šli brzo spát.

Ujeli jsme 335mil

Pátek 7.9.

Redwood – San Francisco

Z: Ráno vstáváme v 5. Oba jsme se krásně vyspali. V 5:45 už sedíme v autě a v úplné tmě vyrážíme na stezku nejvyšších sekvojí. Cesta autem trvá hodinu. Cestou si odemkneme závoru (kód od závory nám řekli v infocentru v kempu) a ještě chvíli pokračujeme po prašné cestě. Na začátku stezky zaparkujeme auto a nasnídáme se za svítání. Před touto cestou nás v infocentru varovali, jak je náročná. Byla to krásná lesní pěšina. Cesta naprosto pohodová. Dolů 30, nahoru 45 minut. Udělali jsme mnoho fotek. Procházka pod největšími stromy byla výborná, opět jsme nelitovali zajížďky. Nikde nikdo, jen obr stromy a my. A už jsme pospíchali dál po pobřeží. Z hlavní silnice jsme odbočili na AVENUE OF THE GIANTS. Podél hlavní silnice vedla silnička lemovaná obrovskými sekvoji. Jednou sekvojí se dokonce dalo projet. Pak už jsem se chopila řízení já. Sjeli jsme ze silnice 101 na silnici 1, která naprosto kopíruje pobřeží až do Frisca. Tolik zákrut na silnici jsme ještě neviděli, oba jsme se namotali volantem až až, jelo se krokem. Ale výhledy stály za to. Počasí bylo chladné, větrné. Už za tmy jsme přejeli most Golden Gate Bridge do San Francisca. Rychle a bez bloudění jsme našli rezervovaný hostel poblíž Market Streeta rychle zalehli.

Ujeli jsme 390mil

Sobota 8.9.

San Francisco

Z: Ráno nás v 8:45 probudil budík. Krásně jsme se oba vyspali a šli jsme na snídani. Pak jsme ještě chvíli koukali na mejly a už vyrazili do města. Hostel jsme měli pěkně blízko centra. Došli jsme do Market Street (něco jako pražské Příkopy). Zde jsme se stavili v infocentru. Řekli nám, že Alcatraz je dnes vyprodaný. Koupili jsme lístek na Cable car (tramvaj tažená lanem). Ta nás dovezla přes kopec do přístavu. Byl to zážitek, strmé kopce nahoru dolu. V přístavu jsme se prošli, zakoupili pohledy, obrázky a tričko. No a nakonec jsme koupili od pouliční prodavačky lístky na Alcatraz a výlet lodí pod Golden Gate Bridge. Po výletu k mostu jsme došli na jiné molo a vypluli jsme na Alcatraz. Bylo to zajímavé, pěkná procházka, jak z filmu s Eastwoodem, jen těch lidí tam bylo hrozně moc. Pak jsme si v přístavu prohlídli usídlené lvouny na mole. No a čekal nás výšlap na kopec Telegraph Hill, kde je vyhlídková věž Coit Tower. Odtud byl nádherný výhled na celé město. Pak jsme spěchali na Cable car. Ta nás dovezla zpět do Market Street. Dali jsme si něco k jídlu a skoukli jsme Union square (hlavní náměstí) za soumraku. V centru a všude se povaluje a pokulhává víc zevlů jak na Hlaváku. No a nakonec jsme se ještě projeli cable carem do přístavu na pivo. A nazpět na hotel. Trochu jsme poklízeli, Tom dělal fotky, večer se pořádně protáhl.

Neděle 9.9.

San Francisco – Yosemity

Z: Ráno jsme vstali v 8. Nasnídali jsme se a vyrazili. Nedalo nám to a zajeli jsme do Lombard Street. Klikatá silnice v krpálu dolů. Zážitek jsme měli již z cesty na kopec. Opravdu strmé stoupání, toyotka se zapotila. A cesta dolů vedla krásnou klikatou uličkou. Pak už jsme najeli na Bay Bridge, největší visutý most na světě, a hurá směr Yosemity. Cestou jsme se stavili ve Wallmartu (nakoupili spacák, boty, cd…). Vstupní bránu Yosemit parku jsme projeli kolem druhé hodiny. Hned za chvíli kolem nás byly krásné výhledy. Ela Capitan, Half Dome. Jo a taky nám jen tak jakoby nic přešel přes cestu nerušeně a v poklidu medvěd. ( já si teda myslela, že to je velký pes, ale on to byl medvěd!). Dojeli jsme na Glacier Point. Zde je asi nejhezčí pohled na Half Dome a Yosemitské údolí. Pak už jsme se vydali do kempu. Na vyhlídce pod El Capitanem bylo podezřele hodně lidí. Tak jsme koukali až jsme si všimli, že 15-20m od silnice se toulá další medvěd. Byl v klidu, asi 30 lidí na kraji silnice ho nijak neznepokojovalo. Tak se ho Tomáš snažil 15minut vyfotit a jeli jsme dál. Večer jsme trochu rovnali bordel v autě a Tom připravil oheň. Udělali jsme si buřta, dali pivo a začali studovat co budeme dělat zítra. Jedna babička nám řekla, že Yosemitské vodopády (5.nejvyšší na světě) jsou bez vody. Jediné tekoucí vodopády jsou Vernall Falls a Nevada Falls. Tak jsme se dohodli, že půjdeme tam a třeba to nějak natáhneme. Výšlap na Halfdome jsme zamítli, protože je vedro, je to vysoko a daleko. Ubytování v kempu jsme měli dopředu zarezervované a bylo to dobře, protože bylo plno. Spali jsme v Lower Pine Campgroundu, poblíž Yosemite Village.

Ujeli jsme 255mil

Pondělí 10.9.

Yosemity, výstup na Halfdome

Z: Budík nás vzbudil v 6. Ze stanu jsme se vysoukali kolem půl 7. Připravili jsme jeden batoh (6l vody) a nasnídali se. Před 8 jsme vyrazili. Šli jsme z kempu k Vernall Falls. Cesta byla příjemná, jen přímo kolem vodopádů to bylo trochu náročnější. Cestou jsme neustále potkávali jeden manželský pár. Pořád jsme řešili, kam vlastně půjdeme. No a nakonec jsme se rozhodli, že na Halfdom (nejvyšší hora Yosemit, 2600m). Zapomněla jsem napsat, že na začátku trasy nás čekala umyvadla s poslední pitnou vodou a varování, že to je opravdu poslední voda. Celou cestu jsme potkávali záchody. Jinak cesta na Halfdom byla krásná. Počasí také přálo, možná až moc vedro. No a po 4 hodinách jsme stáli pod vrcholem. Čekala nás poslední 2 stoupání. A já jsem se toho druhého bála. První stoupání bylo po skalnatých schodech. Ale pak se před námi objevila téměř kolmá stěna. Zde byla natažená 2 lana a lidi po nich ručkovali nahoru a spouštěli se dolu. Dali jsme zavděk rukavicím, které pod stěnou byly na půjčení. Bylo to hrozný, ale krásný zároveň. Ale vylezli jsme to. Nahoře nás čekal nádherný pohled na Yosemity. Udělali jsme moc fotek a pomalu šli zpět. Cesty dolů jsme se báli, ale nakonec to bylo lepší, než jsme čekali. Pod vrcholem jsme dali polední svačinu a začali sestupovat do údolí. Cesta utíkala. Pak začalo trochu hřmít. Ale nezmokli jsme. Na konci už mě fakt bolely nohy. A moc jsem se těšila až si sednu. Kolem půl 6 jsme již byli na zastávce shuttle busu a nechali se kousek hodit do kempu. Dali jsme jídlo, sprchu a bylo nám hej.

Úterý 11.9.

Yosemity – Independence (vesnice před vstupem do Death Valley)

Z: Ráno jsme vstali v půl 8. Rychle jsme se sbalili a vydali do infocentra. Informovat se kam vyrazit dnes. Nakonec nám potvrdili ať jedem po silnici 120 skrz Yosemity, že to je pěkné a zabere to celý den. Zastavili jsme u jezera Tenaya Lake. Zde jsme konečně napsali pohledy a posvačili. Tom se tu i vykoupal, ale bylo to pěkně ledové. Pak jsme pokračovali směrem z Yosemit. Silnici lemuje hodně zajímavých pohledů. Taky se znovu kocháme pohledem na Halfdome. Ještě jsme se zastavili v Tuolumme Meadows. Pěkná oblast, louky, travnaté kopce. Zde jsme udělali jen krátkou procházku k řece a k prameni Soda Spring. No a pak už jsme opustili Yosemity. Další zastávkou bylo jezero Mono Lake. Slané jezero s krápníky. Byl zde jistý zápach a zvláštní mouchy, kterých bylo na zemi snad milion a vždy uletěly, když se k nim člověk přiblížil. Zajímavá zastávka, ale kdo neviděl, o nic nepřišel. Pak jsme se vydali směrem k Death Valley s tím, že někde po cestě najdeme motel. V městě Independence jsme usmlouvali 3.motel za 60 USD bez snídaně. Tom pak ještě děla fotky, vše jsme připravili a zalehli.

Ujeli jsme 200 mil

Středa 12.9.

Independence – Death Valley – Las Vegas

Z: Ráno jsme vstali brzo (5:40). Už v 5:50 jsme v autě. V posledním městě před Death Valley jsme ještě vzali benzín a Tom zkontroloval kola, trochu nám jedno utíká. Na pumpě jsme potkali Čechy z Yosemit. Death Valley je opravdu peklo. Už od východu praží slunce jak blázen. Ale pohledy na hornatou poušť z klimatizovaného auta stojí za to. V infocentru nám sdělí, že dnes bude pěkně, 49 stupňů. Nějak měkne kolo, dofukujeme a doufáme, že vydrží. Další zastávka je Badwatter. Nejhlubší místo na západní polokouli (-85,5m). Je tam jen louže, vedro a nic. Cestou zpět na hlavní silnici zajíždíme na Dante Scenic drive. Pěkná silnička, motající se vyprahlými skalami. Pak stavíme na Zabriske pointu, asi nejlepší výhledy v Death Valley. Hra stínu, vedra, pouště a hor tvoří krásnou předlohu pro focení. Jsme tu před polednem. Teplota bude dost přes 40, Tomáš se už kácí, tak upalujeme rychle pryč do Las Vegas. Cesta se vleče. Stavíme na pumpě, dává se s námi do řeči jeden chlapík, varuje nás jak je Amerika nebezpečná. Samá vražda. A diví se, že u nás běžně nenosíme zbraň. Asi v půl druhý jsme ve Vegas, najdeme rychle hotel, který jsme si rezervovali nedaleko Stripu. Máme krásný pokoj, venku je hrozný vedro, tak relaxujeme na pokoji. Odpoledne jdeme na jídlo do hotelové restaurace, ve Vegas je jídlo a vše levné. A pak hurá na hlavní třídu Strip, kde jsou největší kasina. Místnosti plné automatů a zelených stolů na karty, ruletu a bůh ví co nás ohromí! Je to obrovské. Navštívíme kasina Excalibur, New York (horská dráha skrz hotel), Bellagio (vodní show), Monte Carlo, Luxor (Sfinga), Mirage (krásné zahrady), Treasure Island. Zde čekáme na pirárské představení, ze kterého nakonec utečeme. Dopředu jsme si řekli, že prosázíme 50 USD. Během půl hodiny čekání na piráty jsme přišli o 30 USD v ruletě v hotelu New York. Nejmenší možná sázka je 5USD, tak je to fakt rychlý, červená nepadá. Pak zkoušíme šanci, ale taky nám to nevyjde, máme se holt rádi. Cestou zpět ještě nakoukneme do kasin Venetian (Benátky), Paris (Eifelovka) a pořádně unavený, furt je vedro i o půl noci, jdeme do hotelu. V hotelu dáme ještě ruletu. Konečně si trochu zahrajeme, minimální sázka je 2 USD. Vložíme do toho 10USD. Chvíli vyhráváme 20, pak jsme skoro na nule. Pivo je zadarmo, tak jsme spokojený. Po 2,5 hodinách jsme zas na svých deseti dolarech a chceme jít spát. Já to chci vybrat, Tomáš si prosadí, že dáme vše na červenou, padne černá a jdeme zalehnout.

Ujeli jsme 290 mil

Čtvrek 13.9.

Las Vegas – Grand Canyon

Z: Po kasínovém flámu se probouzíme v 9 hodin. Zabalíme auto a jdeme ještě na levnou snídani do hotelu. A pak vyrazíme směr Grand Canyon. Kolo najednou přestalo utíkat, Tomáš nechápe. Jedeme kolem přehrady Hoover Dam. Překvapí nás, jak je pěkná. Cestou uděláme nákup, najedeme na dálnici (40) a upalujeme zemí nikoho, kolem nás pusto prázdno. Infocentrum v Grand Canyonu nám zavřelo před nosem. Tak koupíme mapu v knihkupectví a jedeme do Mather Campu. Máme zde rezervaci. Pěkný kemp. Za stanem se nám pasou srnky. Kempy v NP USA nás překvapily příjemně všechny. Člověk zaplatí většinou 20 USD za plac, kde může být až 6 lidí, 2 stany a 2 auta. Na plácku je bedna proti medvědům, gril, místo na auto a stan. Je to udělané pěkně a se soukromím. Překvapí nás, jak brzo je tma, již v 7 hodin. Koupíme si pivo a upečeme si párky. Všude okolo se píše a říká, že je zakázáno chodit na dno kaňonu a zpět v jeden den, protože dochází k úmrtí a často musejí lidi zachraňovat. Protože se jde nejdřív dolů, ale pak se hrozného vedra musíte dostat taky 10 km nahoru. Převýšení je 1600m. Správně si musíme rezervovat ranč na dně kaňonu na přespání a nahlásit se u rangerů. Ale četli jsme na netu cestopisy od Čechů, že to reálný je. Rozhodneme se, že to zkusíme a uvidíme. Nepodceníme nic, hlavně vodu. Tomáš hodlá táhnout plnou krosnu vody.

Ujeli jsme 300 mil

Pátek 14.9.

Grand Canyon – sestup na dno

Z: Budík nás budí v 5 hodin. A rychle upalujeme na shuttle bus, který nás doveze k infocentru, kde musíme přestoupit na další, který nás hodí na začátek stezky Sauth Kaibab Trail. U vstupu samozřejmě další cedule zakazující tento výšlap. Dokonce fotka maratonské běžkyně, která to nezvládla a umřela zde. Potkáváme dva amíky, ty tam chtějí spát a varují nás, ať bereme hodně vody. Tomovi jsme do krosny naskládali 10 litrů vody. Dolů to jde rychle:-) Sestupujeme serpentinama červenou skalou. Pohledy při vycházejícím slunku berou dech. Cestou potkáme 3x lidi, kteří se nechali vyvézt nahoru na mulách (to se osel popeleší s kobylou) a tak cesta občas zapáchá. Za 3,5 hodiny jsme byli u Colorada. Je zde neuvěřitelné horko. Tom se vykoupe. Colorado River znamená něco jako špinavá, ale od doby kdy funguje čistička je to prý lepší. Odpočatí a mokrý začneme po hodině stoupat. Plán máme jasný. Každý 1 km pauza. Máme 6 litrů vody. Po prvních 500 metrech je nám hrozně. Je to nejprudší stoupání, sotva se motáme a před sebou 9,5 km rozpáleného kopce. Další 2 km taky nic moc. Ale pak se to zlepší. Vyjdeme z nejhlubší části kaňonu. Začíná vát větřík a honí se mračna, paráda. Dodržujeme pauzy, pijeme, fotíme, kocháme se a za 5 hodin jsme nahoře. V klidu před čtvrtou hodinou. Sami jsme překvapení, jak to šlo rychle a ještě nám zbyla voda. Bylo to lepší než jsme čekali a stálo to za to. Ale hodně nám pomohlo odpolední počasí. I když na dně kaňonu je vždy tak o 10 stupňů víc než na okraji. Večer jsme zas upekli párky a dali pivko. Dobře se nám po výšlapu usínalo.

Sobota 15.9.

Grand Canyon – Rim Trail

Z: Ráno jsme vstávali brzo. Tomovi se to teda moc nelíbilo. Jeli jsme se podívat na východ slunce nad kaňonem. Na Mather point. Ale opět to stálo za to. Pěkná hra barev. Pak jsme zalezli zpět do spacáku. No a v 9 jsme vstali na čisto. V klidu se nasnídali a naplánovali si odpočinkový den, tedy Rim Trail, která vede po okraji kaňonu. Od výhledu k výhledu se člověk může svézt shuttle busem, nebo jít pěšky. Celé to je asi 11 km. Pohledy opět stojí za to. My jsme šli většinu pěšky, protože na vyhlídkách bylo hodně lidí, ale mezi zastávkami busu nikdo nikde, prostě ještě že jsou Amíci líní. Trasa vede přes Powel point – Hopi point – Mohave point – The Abyss – Pima point na Hermit Rest. Zde bufet. Bylo polojasno, tak fotky nevyšly tak pěkně jak minulý den, ale na živo to bylo super. Večer jsme se připravili na odjezd a zahráli si karty u skleničky vína.

Neděle 16.9.

Grand Canyon – Glen Canyon – Lake Powel – Zion

Z: Ráno vstáváme opět brzo v 4:47. V 5 odjíždíme z kempu za úplné tmy. Chceme stihnout východ slunce na Desert View. Bohužel je zataženo a slunko moc nevidíme. Ale tento pohled na kaňon patří mezi nej. Dnes máme v plánu dojet do Zionu. Projíždíme NP Glen Canyon, uděláme pár fotek elektrárny – přehrady Glen Canyon Dam. Zjistíme, kde je nejlepší místo na koupání a za chvíli se koupeme v jezeře Lake Powel. Pěkné písečné jezero, výhledy na hory a tyčící se skála uprostřed jezera poskytují krásné výhledy. Zaplaveme si, máme v plánu vegetit, ale hodně fouká a poletuje písek, tak mizíme směr Zion. Jede to celkem, tak po druhé hodině vjíždíme do Zionu. Navštívíme infocentrum, bereme mapu a zjišťujeme varianty výletu. Zaparkujeme v kempu, máme opět rezervaci, rychle se připravíme a už ve 3 sedíme v shuttle busu. Jedeme na poslední zastávku na konec kaňonu. Pak pokračujeme dál do kaňonu, nejdřív tak 2 míle po zpevněné cestě, ta skončí a dál do kaňonu se musí jen řekou. Bereme druhý boty, klacek a jdeme na to. Na kraji je hodně lidí, ale po 15ti minutách potkáváme málo lidí. Jdeme tak hodinu, kaňon se zužuje. Občas brodění řekou není sranda. Ale výhledu nahoru stojí za to. Asi po hodině a půl to otočíme. Nazpět jdeme samozřejmě stejnou cestou. V kempu se zabydlíme a jdeme brzo spát, až do večera je vedro.

Zapomněla jsem napsat, že jsme chtěli do sprch. Jenže to jsme museli do Springdale a zde je najít. Jenže bylo už zavřeno. A chtěli za ně 5 USD!!!

Dál jsem zapomněla napsat , že vjezd do kaňonu je nádherný. Mě to okamžitě okouzlilo. Všude krásné červené skály. I asfalt je tu červený.

Ujeli jsme 265 mílí.

Pondělí 17.9.

Bryce Canyon

Z: Ráno vstáváme jak jinak než brzy, v 5:00. A jedem do NP Bryce Canyon. Dorazíme tam brzy, chceme jet na Sunrise Point, ale nemáme mapu a nevidíme ceduli, tak bloudíme jak blázen, ale stihneme to. Je pěkná zima. Ale východ Slunce nafotíme. Krajina nás naprosto uchvátí. Všude jsou miliony červených a bílých věžiček. Je to až kýč, jak je to pěkné. Pak jedeme do infocentra, zde nám doporučí 15km okruh. Auto zaparkujeme na Sunset point. A jdeme směr Queens Garden. Na dno kaňonu. Pak uděláme okruh Peekaboo Loop Trail. Zde nejsou skoro žádní lidé. Je to prostě nádhera. Pak se vyškrábeme krásnou stezkou Navajo Loop Trail na horní okraj kaňonu. Shuttle busem se svezem na Bryce Point a pokračujeme po okraji kaňonu pěšky k autu. Mají tu levnější sprchy tak toho využijeme a za 2 USD spácháme hygienu. Pak návštěva Gift Shopu a jedeme zpět do Zionu. Večer grilujeme párky, dáme pivo, upravíme fotky a hurrá spát, zítra konečně taky jednou nevstáváme v 5.

Ujeli jsme 190 míl.

Úterý 18.9.

Zion – Angels Landing

Z: Ráno se konečně vyspíme. Kupodivu nás nevzbudilo sluníčko, ale pořádný vichr. Vstaneme v 9, sluníčko akorát vykoukne přes okraj kaňonu. A už do nás pěkně pere při snídani, hned je vedro. V infocentru koukneme jakej hlásí počas a shuttle busem se vezem na začátek dnešní trasy – Angels Landing. Výlet je to krátký, ale hned od začátku to stoupá jak blázen. Poslední kilometr byl náročnější, ale o to zábavnější. Byly zde nataženy řetězy. Šli jsme po ostré hraně. Skála tvořila schody. Pod námi strmé výhledy. Šlo se pěkně, ale za deště by to bylo o hubu. Na hoře jsme si opravdu užili krásný výhled. Báli jsme se cesty dolů, ale nakonec to nebylo tak hrozný. Dole jsme ještě popojeli shuttle busem a udělali pár fotek. Nakonec jsme si dali dali pivko v Zion Lodge a výbornou zmrzlinu. Byl to pohodový den a vedro. Ještě jsme se zajeli do Springdale vysprchovat. Já jsem si tam koupila sandále a 2 kalhoty za 150 USD. Večer jsme vše připravili na noční přesun. Tom udělal fota a po 9. hodině jsme šli spát.

Středa 19.9.

Zion – Grand Teton

Z: Vstáváme v 1:50 a ve 2 už sedíme v autě. Teda já uléhám a Tom řídí. Čeká nás přesun po dálnici 15 směr sever. Bohužel nás zase začne zlobit přední kolo. V 5 ráno za tmy na to koukáme uprostřed ničeho. Nakonec asi 2krát dofukujeme a koukáme po pneuservisu. Zastavíme ještě ve Wallmartu. Vrátíme zde starý odřený foťák, doplatíme si 10 USD a koupíme o trošku lepší. A ještě vedle Wallmartu narazíme na pneuservis, kde nám to zafixují, překontrolují a dofouknou všechny gumy a ještě zadarmo, byl to jen ventilek. Jinak provoz ani nebyl. Jen okolo Salt Lake City byl šrumec. Jednu chvíli jedeme po 7i proudé dálnici jedním směrem a auto na autě. V Salt Lake City ani nestavíme. Na netu čteme od Čechů v cestopisech, že to nestojí za to. Je pravda, že městem se line jistý zápach. Z dálky alespoň máváme slanému jezeru. V městě Jackson jsme dali oběd a prošli si ho. Je to pěkné westernové městečko. A pak už hurrá Grand Teton. Chtěli jsme spát u jezera Jenny Lake a bylo místo. Vlastně nás překvapilo, kolik tu bylo lidí. Teda úplně nejdřív nás zaskočila Self Registrace a platba. V recepci nikdo nebyl, peníze jsme házeli do kasičky. Další problém byl, že toto byl první kemp, kde jsme si mohli vybrat míso a nebylo to předem určeno. Páč jedno místo bylo lepší než druhý a nešlo se rozhodnout. Po kempu se procházej srnky jako by nic. Postavili jsme stan, jídlo a toaletní věci jsme dali do určeného železného boxu proti medvědům. Pak jsme se vydali autem do sprch do Colt Bay. Zastavili jsme u pumpy, kde nám řekli, že sprchy už jsou od 7i zavřené. No a cestou zpět se akorát stmívalo. A to jsou prý nejlepší podmínky pro pozorování divé zvěře. Vidíme mnoho srnek, bizonů, jelenů, losů a ani nevíme koho všeho.. Večer jsme se pořádně zachumlali, v noci má být k nule, celkem změna proti rozpálenému Zionu.

Ujeli jsme 710 mil.

Čtvrtek 20.9.

Yellowstone

Z: Budík nás budí v 6:30. Oba jsme překvapený, že v noci nebyla nijak zima. Rychle vstáváme a hurrá Yellowstony. Bránu projíždíme těsně před osmou. Bereme mapu a noviny a jedeme směr gejzír Old Faitfull. V Infocentru si necháme poradit, jak to za jeden den objet. A čekáme na vybouchnutí gejzíru. Je to největší gejzír, každou hodinu a půl erupce na 5 minut. Uděláme i malou procházku, všude je cítit síra. Je krásně, jasno, chládek a vichr. Yellowstouny nás také okouzlí a hlavně je to zas úplně něco jiného. Máme v plánu objet hlavní okruh po silnici s pár zastávkama. Jsme v Americe, tak se to dá stihnout, protože vše zajímavé je vždy do 500m od parkoviště. Cestou zastavujeme u Upper Geyser basin, Midway Geyser Basin, Great Fountain Geyser, Fountain Pain Pot, Tower Geyser Basin. Pak pokračujeme přes Ribbon Falls a uděláme krátkou procházku v Norris (Porcelain Basin, Back Basin). Pak frčíme do Mammoth Hot Springs. Teda vlastně jedeme krokem. Protože přes silnici přechází často zvěř. Ano přechází, nepřebíhá jak jsme zvyklí v Čechách. Oni se aut nebojí. A jak vidíme v krátkém filmu v infocentru, často to nedopadá dobře. První blízké setkání s bizonem nás trochu vyplaší. On si vykračoval po silnici a my toho mazlíka museli předjet, že jsme o něj skoro škrtatli zrcátkem a on dělal jako bychom tam nebyli. V Mammoth Hot Springs se projdeme okolo Lower Terraces. Je to nádhera, ale bohužel kaskády jsou bez vody. Tak podruhé (poprvé nad vyschlými Yosemitskými vodopády) litujeme, že necestujeme v květnu, ale v září po vyprahlém létě. Autem projedeme Upper Terraces a ve městečku se stavíme na malý oběd a koupíme pár drobností v Gift shopu. Pak jedeme do Grand Canyon of the Yellowstone. Cestou pozorujeme stáda bizonů. Grand Canyon of The Yellowstone si prohlídneme z několika vyhlídek. Inspiration Point, Grand Wiev point, Redrock Point (výhled na Lower Falls). Je to pěkné, ale Grand Canyon, je Grand Canyon, toto je hodně malý, ale roztomilý bráška. Pak už jedeme směr Yellowstone Lake. Cestou nás zdrží stádo bizonů. Nechtělo se jim jít lesem, tak šli po silnici. Dělali jako by nic, kličkovali mezi auty, celkem zážitek. Ranger sice přijede pomoct, snaží se je jeepem decentně rozehnat, ale moc se mu to nedaří. Za tmy dojíždíme do Grand Village, kde se osprchujeme. Pak už nás čeká přesun do kempu v Grand Tetonu. Není to daleko, ale musíme jet krokem, každou chvíli vidíme na silnici záblesk očí divoké zvěře. Po desáté dorazíme do kempu. Jsme mrtví, ale viděli jsme v klidu celé Yellowstony v jednom dni.

Ujeli jsme 270 mil.

Pátek 21.9.

Grand Teton

Z: Ráno se konečně trochu vyspíme. Vstáváme v 8. Sedneme do auta a jedeme do infocentra nechat si něco doporučit. Pak se trochu zdržíme. Voláme do druhé práce, řešíme, kdy nám přišla a nepřišla jaká výplata. Pak lodí přeplujeme na 2. břeh jezera. Počasí je nádherné. Nebe bez mráčku, teplo. Zítra tu má podle předpovědi sněžit. Tak si to hodláme užít. Vyrazíme na Hidden Falls a Inspiration Point. Zde krásné výhledy na divočinu. Pak se rozhodneme, že obejdeme jezero a budeme vegetit. Tom se dokonce vykoupe. Voda je krásně čistá, ale taky ledová. Pak dojdeme na molo, kde jsme ráno vypluli a všimneme si, že jde půjčit za malý poplatek kajak na hodinku. Tak do toho jdeme a necháme se houpat na jezeře. Večer ještě vyrazíme autem do Giftshopu. Hlavním cílem je pozorovat wildlife cestou tam a zpět. A podaří se. Cestou zpět vidíme 3 stáda. Večer si pak uděláme klobásky na grilu a dáme si vínko.

Sobota 22.9.

Grand Teton – Craters of the moon – Pendlton

Z: Vstaneme v 8. Vše zabalíme a v 9 už jsme na cestě. Kazí se počasí. V Jacksonu si ve výprodeji koupím zimní bundu. Cesta je opravdu nezáživná. Jedeme zemí nikoho. Jen silnice a nic. Čeká nás dlouhý přesun do Portlandu. Přímo po cestě máme další NP Cratters Of The Moon. Je pravda, že nám tu pršelo, ale i tak nás to pořádně zklamalo. Jsou tu prostě kopce lávy, ale jinak nic. Tak to projedeme autem a frčíme dál. Když máme najeto 250mil, najedeme na dálnici 84 a na ní nás vítá cedule Portland 500mil, maximální rychlost 65mil a malý provoz. Je pěkně hnusně. K večeru chceme volat do Portlandu. Povede se nám to až na 3. zastávce po 2ou hodinách. Večer chceme přespat 200mil před Portlandem. Nacházíme rychle nocleh v městečku Pendlton, dobrý motel za 38 USD na noc.

Ujeli jsme 605 mil.

Neděle 23.9.

Pendlton – Portland

Z: Oba jsme nespali nijak báječně, ale už v 7 sedíme v autě a hurá na Portland. Náš poslední den na západním pobřeží je tu. Cesta utíká rychle. Je lepší počasí a je na co koukat. Před Portlandem je už pěkná krajina. Konečně z dálnice vidíme Wallmart. Vrátím tu spacák a zimní boty. Nikdo se na nic neptá, dostanu nazpět hotovost a jedeme dál. V Portlandu chceme umýt a dočepovat auto, nakonec vše najdeme, pak ještě nákup a náš okruh se uzavírá. Parkujeme u Vítků před barákem. Pan Vítek už nás čeká s řízky. Posedíme u Plzně a vyprávíme. Večer přijede paní Vítková a vyprávíme vše znovu. Pak ukazujeme fotky, nemáme ještě udělaný výběr toho nejlepšího, tak trpělivě koukneme na vše, co jsme nafotili.

Ujeli jsme 230 mil.

Pondělí 24.9.

Portland – Washington

Z: Vstáváme v 3:30. Pan Vítek nás veze na letiště. V 5:20 startujeme na Phoenix, kde přestoupíme a v 16:00 jsme ve Washingtonu. Lety byly v pohodě a vše pěkně načas a i batohy jsme našli. Měli jsme zde rezervované auto. Shuttle busem jsme dojeli do půjčovny. Zde bylo vše rychlé a bez problémů. Za chvíli jsme již jeli Toyotou Corollou směr apartmán. Kde pobalíme, nakoupíme, vyřídíme pár telefonů a v 10 večer už startujeme směr Niagáry.

Úterý 25.9.

Washington – Niagáry – New York

Z: Včera v 10 jsme vyrazili směr na Niagáry. Já jsem vlastně skoro hned zalehla na zadní sedačku a Tom to celé odřídil. V 7 ráno jsme byli na místě. Nejdřív hledáme místo, kde zaparkujeme. Něco pojíme a jdeme pro mapku do infocentra. I Niagáry nás překvapí jak jsou pěkné, není to jen jeden vodopád, ale členité kaskády a zátoky valící se vody. Za 1,5 hodinu to pěkně projdeme a jsme zpět u infocentra. Zde koupíme lístek na vyhlídkovou věž a na projížďku lodí pod vodopády. Výtahem sjedeme k lodi, zapleteme se mezi japonskou výpravu, je s nimi sranda. Vyfasujeme pláštěnku, pěkně to cáká a houpe. Ale jsme až u vodopádu a je to supr. Pak uděláme ještě fota na vyhlídce, je poledne a nás čeká štreka do NY. Cestou se stavíme ve Fastfoodu a zjistíme, že nám to už fakt nechutná. Po 8. hodině se blížíme k hostelu. Kupodivu po NY ani nebloudíme. Ubytujeme se v pěkném malém pokoji a máme chuť vyrazit do newyorských ulic na pivo. Nakonec nacházíme korejskou hospodu. Dáváme si tak pálivé kuře, že to fakt nejde jíst. Zítra chceme stihnout od tmy do tmy skouknout celý NY a Tom vlastně celou noc nespal a řídil asi 1100mil, tak jdeme brzo spát.

Středa 26.9.

NEW YORK

Z: V 7 nás budí budík. V 7:30 vyrážíme. Metro nemáme naštěstí daleko. Jedeme na Times Square. Pěšky dojdeme do Empire State Building. (nejvyšší budova v letech 1931 – 1972). Vyjedeme do 86. patra. Výhled je odtud nádherný, ikdyž máme trochu opar. Nahoře bylo hodně lidí, ale jinak jsme nikde moc nestáli, velká fronta během sezony je zde častá. Sjedeme dolů a jdeme nazpět do metra a jedeme směr Socha svobody. Koupíme lístky a lodí jedeme na Liberty Island s Statue Of The Liberty. Zde se kolem ní projdeme, je tu nával. Loď nás pak ještě zavezla na Ellis Island. Což byla vstupní brána pro miliony přistěhovalců do Ameriky (1892 – 1954). Pak jsme šli pěknou procházku přes Battery Park, dostali se na prostransví Grand Zero. Místo, kde stály dvojčata – World Trade Center. Dnes je to staveniště. Pak jsme to prošli do Wall street, kde je Federal Hall National Memorial. Zde v roce 1789 podepsal George Washington presidentskou přísahu a byl zvolen prvním presidentem USA). NY byl do roku 1790 hlavním městem USA. Pak jsme to prošli k Brooklynskému mostu. Bylo pěkné vedro. Pak jsme přes park s radnicí šli do China Town a Little Italy. Zde jsme nasedli na metro a jeli do Central parku. Ptali jsme se na cestu a překvapila nás realita, že v Čínské čtvrti se prostě často anglicky nedomluvíš. Central Park je neuvěřitelně veliká zelená plocha uprostřed tak hektického města. Zde nás zastihla tma, koukli jsme na osvětlené mrakodrapy a jeli do hostelu. Ještě jsme zašli do korejské restaurace, byl to náš poslední večer v USA. Tentokrát jsme vybrali lépe a jídlo nám chutnalo.

Čtvrtek 27.9.

NEW YORK – Washington D.C.

Z: Ráno vstáváme samozřejmě brzo, v 6 už jedeme v autě. Chtěli jsme jet mimo provoz, ale to se nepodařilo. V NY je provoz asi furt. Tentokrát jsme trošku bloudili. Na Manhattanu jsme chtěli najet na most, viděli jsme ho, jezdili kolem a nedařilo se. Jak se v celé Americe pěkně řídilo, tak NY je úplně jinej. Tam furt trouběj, vyjíždí na silnici, ale neblikaj, jen zatroubí, že jede. Na jižní spojku v tu chvíli vzpomínáme jak na polní cestu. Tom jednou zahnul do tříproudovky při tom hledání mostu. Auto na něj hned troubilo, to už se rozčiloval, co jako chce, po chvilce jsme znejistěli a koukáme, že jsme v protisměru, ale bylo to znamení a za chvíli jsme našli most. Nejdřív jsme jeli po neplacené dálnici, ale to se nedalo, provoz, kolony, furt to stálo! Tak jsme najeli na placenou. A konečně jsme dorazili do Washingtonu, kde jsme doutratili peníze. Trošku jsme ztratili pojem o čase a neměli jsme moc rezervu. Naštěstí žádná zácpa. Vrácení auta bylo rychlé. S enterprise jsme byli spokojení. Tom byl ještě dočepovat benzín, je tam jedna pumpa na několik autopůjčoven, tak se tam prý pohádal a dělal, že neumí anglicky, to mu prý šlo. Shuttle bus nás hodil na letiště. Ještě jsme zavolali do Portlandu a Dimitrovi. Pak jsme opravdu poslední dolary utratili za pivo. Byla to pěkná hospoda na letišti a velký pivo za 5USD, to prostě ať se jde Ruzyň bodnout. Já jsem po tom pivu byla hodně veselá a opouštěla Ameriku s úsměvem na rtu:-)

Ujeli jsme 260 mil.

Pátek 28.9.

Washington D.C. a přes London dom

Z: Cesta přes oceán byla v pohodě. Do Londýna jsme letěli 8 hodin, koukali na TV, trochu spali a přistáli jsme v 7:00 místního času. Měli jsme 6 hodin čas a chtěli se mrknout do Londona, Tomášův táta nám po sms napsal, jak to nejlíp stihnout. Z letiště jsme jeli přes hodinu na Westminster Abbey. Zde jsme viděli Big Ben, Westminster Abbey, Parlament. Pak jsme popojeli metrem na Tower Hill. Zde jsme se podívali na Tower Bridge a Tower. No a pak už hurá zalidněným Londýnem zpět na letiště. Stihli jsme to akorát. Měli jsme malé zpoždění, dali si sváču za rozumný peníz. Do letadla jsme šli nakonec na čas, ale hodně lilo, tak jsme čekali frontu na runway na vzlétnutí. Trvalo to hodinu. Do Berlína jsme přiletěli o 30 min později. Cesta byla nic moc, pěkné turbulence, Tomáš sednul do letadla a hned spal, nevěděl ani o frontě, ani o turbulenci, ani o svačině. Batohy dorazily v pohodě. Za celé cestování jsme měli celkem štěstí na časy a batohy. No a naši už nás čekali. V Berlíně jsme trochu pobloudili a už nás táta unášel deštěm na Prahu. Doma jsme byli v 9 večer.

http://www.hladitom.webzdarma.cz/USA/

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .