0
0

Jaro přišlo trochu později, než jsem očekával, ale to jsem psal již „v šestce“, takže se nebudu opakovat. Svůj čas teď trávím různými pracemi a hlavně po večerech, zmožen omdlévajíc v křesle přemýšlím, které že z těch x zaměstnání, které teď dělám, mě vlastně živí. Že by žádné? 🙂

Vstávám brzy ráno a stává se ze mě zahradník, ruchající po zahradě a opečovávající stromy, keře a vše další, co tam kdo kdy vysadil. Potom, podle aktuálního počasí a podle toho, kdo z řemeslníků má čas a přijde, se ze mě stává podavač, zednický učeň, natěrač s lakýrníkem současně, sádrokartonář, elektrikář, pomocník všeho druhu nebo i instalatér. Jasně, pochopili jste, příbuzenstvem jsem byl zlomen opravovat na rodinných sídlech co se dá, ploty počínaje a podkrovím konče. Kdy to vše ale vezme konec, ví jen bůh. Ale co by člověk neudělal pro bližního svého, že?

A tak mě občas chybí čas a také duševní síly na psaní a to mě, opravdu upřímně, mrzí. O to víc jsem nyní uvítal období dešťů (škoda že ne monzunových, ty trvají i měsíc), tak snad …

Před pár dny jsem tak procházel fotky a zjistil, že ač hrdý obyvatel San Bartolome de Tirajana (oslavil jsem nedávno roční výročí), toto krásné správní centrum v horách jsem ve svých článcích opomenul. Turisté ho většinou projíždí, jedouc na Tejedu, Artenaru, Roque Nublo či do dalších turistických lákadel. Dopoledne, když jedou „tam“, žene je čas, aby vše naplánované stihli. A odpoledne či večer, se buď vracejí jinudy nebo už projíždějí za šera či unaveni. A těch, kteří by si vyrazili jen tak do San Bartolome, posedět, cournout se, okouknout, tak těch moc není. Ptáte se proč? Inu jede se přes Fatagu a cesta po silnicích vedoucích po skalních stěnách je jen pro silné nátury. A pak, kdo by opouštěl vymoženosti dnešních hotelových komplexů, kde je vše all inclusive :-(.

Ale vezměme to popořádku, začněme trochou oficialit a podívejme se do historie města a oblasti.

San Bartolomé de Tirajana leží necelých 30 kilometrů od majáku Maspalomas. Podle statistik má stejnojmenný okres skoro 55 tisíc obyvatel a radnice spravuje plochu 333,13 km². Sousedí s okresy jako Tejeda, Vega de San Mateo, Valsequillo, Agüimes, Santa Lucía de Tirajana a Mogán. Název Tirajana odkazuje na název starokanárského (prehispánského) kmene, který se kolonizátorům v místech dnešních měst Santa Lucía a San Bartolomé bránil nejdéle a jehož příslušníci raději páchali sebevraždy než by padli do rukou konkvistadorů.

Oblast dnešního San Bartolomé byla osídlena již od 4. století n.l. a až do dobytí konkvistadory byla centrem jednoho ze dvou ostrovních království. Existovaly zde tři velké vesnice – Taidia, Tirajana a Tunte. Jejich obyvatelé se dokonce na Den svatého Bartoloměje 1479 ubránili soustředěnému útoku španělských vojáků vedených Pedro Hernandezem, a ještě několik dalších let se jako poslední na ostrově bránili dalším útokům v nedaleké oblasti zvané „Ansite“. Převaha královských vojáků však byla obrovská a poslední obránci, podléhajíc hladu i vojenské vyspělosti Španělů, raději skákali do propastí, než by se nechali zotročit. Poslední hnízdo odporu kapitulovalo nedaleko kráteru Tirajana 16. března 1485, čímž bylo oficiálně ukončeno dobytí ostrova španělskou královskou armádou.

Město San Bartolome se v kronikách dále výrazněji vzpomíná v roce 1502, kdy Kryštof Kolumbus zakotvil v místě dnešního rybníku La Charca nedaleko majáku v Maspalomas, aby doplnil zásoby před čtvrtou cestou do Ameriky. Podle kronikářů se tak stalo 24.května 1502. Další zmínka o San Bartolome je z roku 1599, kdy v přistál v Maspaloma holandský pirát Peter Van der Doez, aby zde po zdrcující porážce v Las Palmas pohřbil mrtvé a nabral vodu a dřevo. Ostatně pirátům se oblast jihu ostrova líbila i v dalších desetiletích, kvůli snadnému přistání a malému osídlení.

Po několika stoletích bez významnějších událostí si historici opět města povšimli na začátku 19. století, kdy nová královská ústava nařizovala zřízení rad ve městech s více než 1000 obyvatel. Tehdy proběhly v San Bartolome první volby a město mělo dokonce dva starosty. Roku 1813 postihla oblast epidemie, zemřelo mnoho tisíc lidí. Z této doby jsou již i zachované důležité stavby a hlavní ekonomickou moc po několika stoletích svárů a sporů přebírá Conde (hrabě) de la Vega Grande, kterému v polovině devatenáctého století patřila téměř třetina území dnešního okresu San Bartolomé. V oblasti se daří zemědělství, pěstuje se ječmen, kukuřice, pšenice a tak jak mizejí postupně z moří piráti, zahajuje se osidlování nížinných částí dnešního Maspalomas. Zlatý věk pěstování a exportu však ukončil v roce 1870, v důsledku katastrofálního sucha, hrozný hladomor, který oblast skoro vylidnil.

S příchodem Bourbonů na španělský trůn koncem osmdesátých let 19.století nastává období stability nejen ve Španělsku, ale i na Gran Canaria a tedy i v v obci San Bartolomé. Roku 1890 je slavnostní otevření Faro de Maspalomas (56 metrů vysoký maják), staví se silnice spojující město s Tejeda, Agüimes, Las Palmas a dalšími správními centry.

Rok 1894 je pro San Bartolome zvlášť významný, Marie Kristina Habsbursko-Lotrinská, španělská královna a regentka jako druhá manželka Alfonse XII., matka krále Alfonse XIII., dává obci San Bartolome na jeho žádost titul „Villa“, tedy San Bartolome se stává městem. Další léta jsou ve znamení výstavby silnic nejen na ostrově, ale i v oblasti San Bartolome. I když, silnice až do Ayacata Tunte byla postavena až za občanské války. Po té následovalo období „temna“, kdy se na celé souostroví ve válkou zmítané Evropě zapomnělo.

Zlom nastal až na Vánoce 1957, kdy na letišti Gando u Las Palmas přistálo první charterové letadlo švédské společnosti AB Transair s 54 llidmi na palubě. Tímto dnem začalo období masové turistiky a jih ostrova, včetně klidného horského městečka San Bartolome, se začíná razantně měnit. V roce 1961 hrabě Alexander del Castillo zahajuje „mezinárodní architektonickou soutěž Maspalomas Costa Canaria“, což znamenalo počátek oblasti jako turistické destinace. Soutěž vyhrála francouzská společnosti Société Pour L’Etuda d’AMENAGEMENTS Planifiés Tecnique (SETAP), ale její projekt však byl během následného „boomu“ hodně „upraven“ až do dnešní podoby. A na to vše stavební a turistické „šílenství“ posledních desetiletí shlíží z hor město San Bartolome, kde, když pomineme mohutné opravy koncem minulého tisíciletí, se čas tak trochu zastavil.

Hlavní ulice městečka, které by slušelo spíš využití jako pěší zóna, se často k zoufalství místních mění na „jižní spojku“. Zvláště dopoledne či pozdě odpoledne, doprava je tak vedena jen jednosměrně a směr dolů na jih objíždí historické centrum vlevo od kostela přes Calle el Rosario.

Dominantou města je kostel, nemůžete ho minout, obzvlášť při cestě od severu, tedy od Tejeda.

Vlevo od kostela je parkoviště a vedle něj orientační tabule, kde se snadno každý zorientuje pro následnou prohlídku centra.

Město je pěkné, upravené, většina domů se za posledních dvacet let hodně a k lepšímu změnila, přesto však už jen marně vzpomíná na dřívější turistickou slávu, kdy ostrov a tedy i San Bartolome brázdily kolony aut plných turistů, kteří objevovali památky a dávali vydělat podnikavým domácím. V tomto domě ještě před krizí byl obchod s nápoji a velkým výběrem ovoce a zeleniny, kde jsem se vždy zastavoval na cestě na grilování pod Pico de las Nieves.

Za to ale hned naproti vyrostla příjemná hospůdka, která láká k posezení v příjemném stínu.

Farní kostel je skutečně nádherný, a většinou otevřený, takže můžeme obdivovat jeho interiéry. Tentokrát jsem měl i štěstí a farář moc neprotestoval, když jsem vyfotil hlavní oltář. První zmínky o kostelíku na tomto místě jsou již z roku 1590, aktuální stavba se datuje do roku 1680, vysvěcen byl kostel v roce 1922 a poslední rekonstrukce proběhla v letech 1994-97.

Hned vpravo od vchodu do kostela je hlavní náměstí, Plaza de Santiago, kde pod korunami stromů postrádám obligátní kanárské lavičky plné důchodců, užívajících si stín.

Jasnou dominantou je na náměstí budova radnice, kde sídlí Ayuntamiento de San Bartolomé de Tirajana Centralita. Tak jako většina prestižních budov na ostrově má impozantní dřevěný balkon, co mě však trochu zklamalo, jsou necitlivě osazené moderní dveře.

Ve městě jsem byl chvíli po poledni a tak byl všude siestový klid, dokonce i hlavní ulice byla skutečně liduprázdná.

Jen před dvěma bary bylo k zahlédnutí pár místních.

Co bych chtěl rád zdůraznit, jsou opravené a upravené domy v centru města, i když často bylo vidět, že využívané jsou jen přízemní komerční prostory.

Ten, kdo se bude držet průvodce a půjde po jednotlivých významných historických bodech z plánu vedle kostela, musí se připravit, že z hlavní ulice bude muset vyrazit trochu do kopce. Odměnou jsou mu ale opět mimořádné pohledy do úzkých uliček s bílými fasádami, krásnými balkony a masivními historickými dveřmi či okenicemi.

Největším turistickým lákadlem je Callejón Princesa Guayarmina. Touto úzkou uličkou se vchází do nejstarší části historického města San Bartolome, kde uvidíme několik set let staré domky a když budeme mít štěstí, můžeme nahlédnout přes otevřené okenice i do soukromí kanárských obyvatel.

Chodit po centru se dá hodně dlouho, dá se i posedět v jedné z mnoha kaváren či barů. Nás ale trochu tlačil čas, protože jsme chtěli ve Fataga navštívit hotel Rural Molina de Agua, o kterém napíšeme příště. A tak jsme jen uličkou Calle los Naranjos seběhli zpátky ke kostelu a vyrazili směr jih, Fataga a Maspalomas.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .