Vzpomínky na Gran Canaria-6.část

Když jsem plánoval jarní odjezd z Gran Canaria, abych pomohl příbuzným s jejich plantážemi, netušil jsem, že mě čeká doba ledová a že jaro přijde „už“ v polovině dubna. Naivně jsem se tedy domníval, že budu mít hodně času na psaní, ale opak byl pravdou. Přijměte tak moji velkou omluvu za skoro měsíční pauzu, vynasnažím se to vynahradit.

Při mém prvním příjezdu na Gran Canaria, psal se rok 1993, byl internet v plenkách, informací vyjma brožurky pana Fischera výrazně pomálu, ale přeci jen jsem se o ostrově něco dozvěděl. A jestli si dobře vzpomínám, tak skoro vždy na první stránce, ať jsem četl cokoliv, byl přístav v Mogánu. Každý bedekr ho doporučoval, každý kdo tam byl ho chválil a tak vlastně skoro na štědrý den jsem tam s rodinou v tom památném roce vyrazil i já. Jen krátce připomenu, dálnice končila před Arguineguínem, pak se jelo dlouho a dlouho po pobřeží, přes všechny ty Patalavaca, Playa de Cura, Tauro až do Mogán. Cesta dlouhá, pro začátečníky nebezpečná (silnice nebyla zdaleka tak široká a se svodidly jako dnes), ale zážitek to byl neskutečný. Zejména pak poslední skalní zatáčka přímo nad barranco Mogán, kde se troubilo, autobusy couvaly, prostě minout se tam dvě auta byl jednoduše problém.

Přístav, ony Malé Benátky, ten tam již tehdy několik let byl, ta titulní fotka je podle mého tak z roku 1970, ale tam kde je dneska pláž a nová výstavba, tam byly jen banánovníkové plantáže kam oko dohlédlo. Stačilo však necelých 20 let a barranco se změnila k nepoznání.

Kdo chce poznat „nový“ Mogán, nesmí sjíždět autem až do přístavu, ale musí asi 300 metrů za benzínkou sjet vlevo. Zaprvé se tam snadněji parkuje, zadruhé k moři je to příjemná procházka a pak, jeden z nových hotelů skrývá jedno tajemství. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Většina barranco je dnes upravená, silnice, široké chodníky, promenáda podél hotelů a kolem nového shopping centra udělala z této lokality uniformní místo, které lze nalézt kdekoliv u kteréhokoliv letoviska na jihu ostrova. K tomu hotely, vysoké ploty, spousta zeleně, depandance po úbočích, jako přes kopírák z Puerto de Rico či odjinud. Najdou se zde i volné, ošklivé a neupravené nezastavěné plochy, kdy krize investory trochu přibrzdila. Něčím se to tady však přeci jen liší.

Hotel Cordial je hezký, pokud se člověk smíří s myšlenkou, že ta hromada betonu v té přírodě má být. Ale s tím nic nenadělám a tak se snažím i na tom špatném nalézt něco málo pozitivního.

Hned vedle je poloprázdná Plaza de Mogán, shopping centrum, kam měly proudit davy ze všech těch plánovaných hotelů, kterých zde ale nyní stojí snad jen čtvrtina.

Ale zpět ke Cordialu. Impozantní vstup, nádherná hala s tropickou flórou a spousta různých dalších uliček, zákoutí, átrií, bazénů, trávníků a čeho ještě dalšího.

Ale hlavně s archeologickou zvláštností, kterou tak nějak nikdo, alespoň podle mého, v areálu hotelu nečeká.

Vykopávky z prehispánské doby, prokazující pradávné osídlení této lokality, jsou vzadu za pravým křídlem hotelu, směrem do úbočí barranco a kdo nefandí archeologii, ten určitě ocení neobyvklé pohledy směrem k moři.

Vykopávky obsahují 17 hrobů, trasa po celém území je hezky popsaná, na několika místech jsou vysvětlivky a trojjazyčné povídání.

Ale zpět k hotelu, vyplatí se ho projít celý, okouknout všechny ty kaktusy, pestré květy, najít voliéru s papoušky a corelami, či ve vstupní hale posedět u sklenky vína nebo dobré kávy, věřte nebo ne, ale ceny slušné.

Nebo alespoň nahlédnout k bazénu :-).

Cestou od hotelu k moři, po promenádě, nelze vpravo minout budovu, která mezi hotely evidentně nepatří. Typoval bych ji na sídlo farmáře, kterému patřily místní polnosti. Dnes je zde gril, venkovní posezení ve stínu stromů, příjemná záležitost.

Ale to se už podél parkoviště autobusů blížíme k novému Mogánu, k playa. Bloky dokončených domů s obchody a restauracemi střídají volné lochy, pozůstatek to rychlého příchodu hospodářské krize. Radnice volná prostranství využívá a pronajímá je každý pátek trhovcům, kteří pak spolu s davy turistů dělají z Mogánu jedno lidské mraveniště.

Kvalitu zboží v obchodech nebo u trhovců hodnotit nebudu, ale grilovaná kuřata nedaleko podzemních garáží stojí za hřích, a cena je srovnatelná s tou, kterou známe z české kotliny.

A pokud toto povídání použijete třeba jako malého průvodce, nezapomeňte před vstupem na pláž zahnout doprava, do uličky zachovalých starých kanárských domků, kde najdete příjemné bary a prodejny nečínských suvenýrů.

A doporučuji i kostelík, který tak nějak připomíná dávno minulé časy, kdy hned vedle, namísto apartmánů a supermarketů, byly banánovníky.