DOVOLENÁ V EGYPTĚ – 2010
Pondělí 27.9. – v 10,45 hodin se setkáváme na terminálu 1 letiště Ruzyně abychom se vydali na společnou cestu do Afriky – Egypta. Odbavení probíhá bez problémů a ve 12,50 hodin místního času je Airbus 737 – 800 letecké společnosti Travel servis připraven ke startu. Je polojasno, teplota + 10°C. Nabíráme kurs a letíme nad mraky ve výšce 10500m při venkovní teplotě -50°C směrem na Hurghádu. Let je klidný a bez výraznějších turbulencí. Před přistáním dostáváme informaci, že letadlo nedostalo vstupní formuláře do Egypta, které se vždy vyplňují ještě na palubě letadla. Budeme je tedy muset vyplnit až na letišti. Dle letového plánu přistáváme v 17,50 hodin (časový posun +1 hodina) místního času na letišti v Hurghádě. Slunce se sklání k západu a venkovní teplota je +29°C. Při výstupu z letadla dost velký teplotní šok. Autobus nás odváží k příletové hale kde se řadíme do fronty k získání vstupního víza. Za 17 US dolarů dostáváme do svých cestovních pasů vízovou nálepku a k tomu vstupní formulář do Egypta. Ten se nám daří vyplnit a můžeme projít důkladnou pasovou kontrolou kde dostáváme na vízum vstupní razítko. Za kontrolou nás čeká zástupce CK a směruje nás do připraveného autobusu k hotelu Bel Air. Vyzvedáváme si zavazadla a zakrátko vyjíždíme. Z autobusu postupně vystupují spolucestující do různých hotelů. Konečně jsme u cíle. Do hotelu vcházíme bezpečnostním rámem za dohledu dvou sedících místních policistů. V recepci předkládáme ubytovací vouchery a čeká nás další vyplňování formulářů, skenování pasů. Dostáváme na ruku plastový identifikační pásek (modrý s bílým nápisem BEL AIR) pro čerpání all inclusive. Když je vše hotovo ujímá se nás hotelový pracovník aby nás uvedl do pokojů. Kufry zůstávají v recepci s ujištěním, že nám budou následně doručeny na pokoje. Společně procházíme bludištěm hotelových chodeb k velkému bazénu uvnitř hotelového komplexu. Vcházíme do další chodby a zde v přízemí jsou naše pokoje. Po jejich odemčení, rozsvícení zůstává pracovník stát a čeká na bakšíš t.j. 1 US dolar – potom teprve s poděkováním odchází. Za malou chvilku přichází další pracovník s našimi kufry. Také on čeká na bakšíš. V pokojích nezůstáváme dlouho a hledáme restauraci kde nás čeká první večeře. Bufetový výběr jídel je zde opravdu bohatý. Při skvělém jídle vnímáme jak obsluha průběžně doplňuje bufet, rychle uklízí již uprázdněné stoly a připravuje je pro další hosty. Fantastickou tečkou po jídle jsou vynikající zákusky ve kterých jsou místní kuchaři skutečnými mistry. Napapaní odcházíme z restaurace a snažíme se trochu více se orientovat v hotelovém areálu. To se nám celkem daří a dostáváme se i k moři na které se tolik těšíme. Obcházíme zátoku a docházíme na konec dlouhé šíje vybíhající do volného moře. Teď už i víme kam se budeme chodit v dalších dnech koupat. Spokojeně po návratu do pokojů usínáme a těšíme se na další den.
Úterý 28.9. – Vstáváme do slunečného dne. Po vynikající snídaní přecházíme do vedlejšího hotelu Arábia kde nás od 9 hodin čeká delegátka s úvodní informační schůzkou Dostáváme informace o hotelích a čerpání all inclusive, doporučení nepít v nich vodu z vodovodu a preventivně si zakoupit v lékárně Antinal na případné zažívací potíže. Je nám doporučeno čistit si zuby z balené vody, kterou máme k dispozici denně na pokojích. Domlouváme si a předplácíme fakultativní výlety. Po schůzce následuje v hotelové směnárně (pobočce banky) výměna eur za egyptské libry (potřebujeme hlavně drobné). Zjišťujeme, že směnárník nemá žádné libry k výměně. Odvádí nás k bankomatu kde se s jeho pomocí daří směnu provést. Odtud pokračujeme k nedaleké lékárně kde žádáme o Antinal za cca 5 liber. Protože nemáme drobné tak lék platíme větší bankovkou (je nám účtováno 20 liber) a lékárník nám odmítá něco vrátit. První setkání s místním stylem nákupu a prodeje. Lék máme, ale jsme dále bez drobných mincí. Po návratu na pokoje se převlékáme do plavek a vydáváme se k moři. Ukládáme se na břehu první zátoky u hotelu. Zakrátko si bereme brýle na potápění a obcházíme zátoku na konec šíje vybíhající do moře s názvem Marina. Tady sestupujeme po žebříku šnorchlovat do moře. Pod námi je korálový útes s fantastickým světem barev a různorodostí života v moři. Korálový útes je na hladině vyznačen bójkami. V tomto vymezeném prostoru je zakázáno se potápět. Nám však stačí obdivovat podmořský svět po jeho obvodu. Rybičky a ryby všech možných velikostí i barev. Korály prapodivných tvarů od barvy šedivé, žluté, červené až fialové. Čas při šnorchlování přímo letí. Pohled na hodinky nám signalizuje, že je čas oběda. A tak vylézáme z vody a dáváme si oběd přímo v restauraci na Marině. Po obědě se vracíme ke svým lehátkům u zátoky. Chvíli odpočíváme a opalujeme se. Na palčivém sluníčku nevydržíme dlouho polehávat a tak se vydáváme na další obhlídku okolí. Naše první zátoka je mezi hotelovými budovami. Zjišťujeme, že za šíjí s Marinou je další zátoka. Ta už však patří k vedlejšímu hotelu Arabia. Hotel Bel Air a Arábia tvoří dohromady komplex. Ten vypadá z ptačí perspektivy jako písmeno W. Uprostřed zátok na pevnině (na začátku šíje uprostřed) si dáváme u baru preventivní štamprli vodky s colou na zapití a následně odpolední kávu. Obdivujeme v našem okolí nádherně udržovanou a krásně zelenou hotelovou zahradu. Po občerstvení se vracíme zpět ke svým lehátkům a oddáváme se slastně slunečním paprskům. Po 17 hodině se zde začíná slunce sklánět k západu a tak odcházíme do svých pokojů. Potom nás už čeká bohatá večeře a sklenka bílého vína na závěr. Rozhodujeme se, že půjdeme na průzkum ulice před hotelem. „Česka“, vítají nás tady hlasitě místní obchodníci: „Topra cena – sadarmo“. „Reklama napsat“. Těžko se jen uniká před pozváním do malých obchůdků. Každý z nich má představu, že zde musíme určitě něco koupit. Podle toho jak obchodníci umí cizí jazyk, vysvětlujeme anglicky i německy, že jsme tu teprve první den a teprve se rozkoukáváme. „Určitě přijdeme znovu“, říkáme a snažíme se pokračovat v cestě. Úsek přibližně 50 metrů nám trvá asi hodinu. K tomu teplota 28°C nás značně unavuje a tak se vracíme do hotelu na nocleh.
Středa 30.9. – Snídaně – přesun k zátoce – šnorchlování. Tentokrát se nám podařilo i zahlédnout pruhovaného hada jak se elegantně vlnil nad korály. Šnorchlovali tu bez rozdílu mladí i staří. Při návratu jsme se stavěli v baru na preventivní vodku s colou. Z obhlídky hotelu jsme už věděli, že se na druhé straně bazénu (uprostřed našeho hotelu) v poledne peče pizza. A tak jsme tentokrát využili této možnosti k obědu. Na místě jsme se dali do řeči s kuchařem Mohamedem, který nám připravil vynikající pizzu s ingrediencemi na naše přání. „Zítra přijdeme zase“, loučili jsme se s Mohamedem. Byl však už nejvyšší čas přesunout se před hotel kde nás měl ve 13,15 hodin vyzvednout autobus k vyjížďce po Hurghádě. Autobus se slovenskou průvodkyní dorazil sice naprosto přesně, ale potom jsme beze slova vysvětlení jezdili něco přes hodinu od hotelu k hotelu a nabírali zde další výletníky. Teprve potom začal vlastní výlet s výkladem o Hurghádě. První zastávka byla v manufaktuře na výrobu cukrovinek. „Cukrový svět“ – tak by se dal přeložit místní název. Ale bylo to moc sladkého pohromadě a tak jsme po krátké exkurzi pokračovali dále. Druhou zastávkou byl papyrový institut. Tady nám ukázali rostliny a postup jak se z nich papyrus vyrábí. V galerii jsme si potom mohli prohlédnout vystavené papyrové obrazy. Některé s výjevy ze starého Egypta byly opravdu nádherné. K panoramatickému výhledu na pobřeží Hurghády jsme zastavili na místě zvaném Falvala. Udělali jsme si několik fotografií a pokračovali v jízdě. U přístavu jsme opět vystoupili a po nábřeží pokračovali pěšky. Obdivovali jsme nádherné budovy a krásné jachty. Autobus nás na konci přístaviště vyzvednul a ujížděli jsme k poslední zastávce. Tou byla místní mešita s minaretem. Mohli jsme zvenčí fotografovat a dovnitř jen krátce nahlédnout. Začínalo se už šeřit a tak nás autobus rozvezl zpět do hotelů. Po večeři jsme se vydali k vedlejšímu hotelu Arábia do nákupního centra Alibaba. Situace stejná jako včera.
Čtvrtek 31.9.– Snídaně – koupání a šnorchlování – prevence vodkou a colou – k obědu pizza u Mohameda – koupání a šnorchlování. Tentokrát jsme pozorovali nádherného platýse. Bohužel jsme však nikdo neměli s sebou fotoaparát. Dozvěděli jsme se, že se bude v noci posunovat místní čas o mínus jednu hodinu. Tedy čas bude jako u nás doma. Po večeři jsme si to ještě ověřili na vývěsce CK a hned si posunuli hodinky abychom nezaspali.. Zbytek večera jsme strávili při výborném bílém víně v klimatizovaném biliard klubu. Bylo však nutno jít včas se vyspat na zítřejší náročný výlet.
Pátek 1.10. – Ve 2,15 hodin si vyzvedáváme potravinové balíčky v recepci, chvilku si povídáme se sympatickým policistou hlídajícím u vstupu a již pro nás přijíždí autobus.
Podle rady jsme se do údajně hodně klimatizovaného autobusu více oblékli – realita chladna však nebyla tak hrozná. Vydáváme se na cestu do Caira – Káhiry. Cestou dospáváme a budí nás jen krátká zastávka s výměnou řidičů. Začíná svítat. Na obzoru vidíme malé stavení a u něj několik velbloudů. Kolem nás je jen písek – skaliska – písek. Občas vidíme v písku nějaké ruiny budov a kolem nich dost velký nepořádek. Jednotvárnost cesty střídá jen nedozírné pole s větrnými elektrárnami. Takové množství „větrníků na stožárech“ jsme ještě nikdo pohromadě neviděl. A opět písek – skaliska – písek. Občas projíždíme nějakou oázou života s budovami. Kolem 8 hodiny projíždíme impozantní bránou , která nás informuje, že jsme již
v Káhiře. To už jsme obklopeni po stranách menšími budovami a průvodkyně (známá ze středy) nás seznamuje s informacemi o Cairu – Káhiře (což v překladu znamená „Vítězná“). Zjišťujeme, že projíždíme kolem rozsáhlých hřbitovů a na nich k našemu údivu v hrobkách bydlí chudí lidé. Trochu ponuře na nás působí okolní domy z šedivého oprýskaného betonu. Na nich jsou u všelijak zalepených oken klimatizační jednotky nebo satelity. Na vedlejších ulicích to doplňuje všude přítomný nepořádek. Dozvídáme se, že ve městě žije stabilně 18 milionů obyvatel a denně sem přijíždí za prací dalších asi 5 milionů. Je 9 hodin a my jsme na místě u Egyptologického muzea. Muzeum funguje od roku 1835. 005 Sídlí v neo-klasicistní budově postavené francouzským architektem Marcelem Dourganonem a soustřeďuje 120 tisíc exponátů včetně pokladů z Tutanchamonovy hrobky. Dostáváme vstupenky a musíme odevzdat všechno čím se dá fotografovat do úschovny s obavami zda to dostaneme zpět. Připojuje se k nám místní průvodce, který se představuje jako Ahmed. Vystudoval v Káhiře vysokou školu českého jazyka a příjemnou češtinou dává jméno naší skupině „habíbí – miláčci“. Pod jeho vedením vstupujeme do muzea a nasloucháme vskutku perfektnímu výkladu. Zastavujeme se jen u důležitých exponátů k pochopení dlouhé historie starého Egypta.Vystavených exponátů je zde veliké množství a při dopolední návštěvě nelze stihnout všechno. Posloucháme výklad o králích horního i dolního Egypta, sjednotitelích celého Egypta, víme už jak je rozeznat dle koruny na hlavě. Obdivujeme exponáty i techniku jejich provedení. „Nádhera – skvostné.“ Při prohlídce zlatých předmětů z Tutanchamonovy hrobky se nám tají dech nad jejich krásou. Těžko se to dá všechno popsat. Blíží se 12 hodina a závěr prohlídky. Dostáváme ještě možnost si za příplatek 100 liber prohlédnout samostatnou expozici mumií. Nevidět na vlastní oči mumie tak to jakoby zde člověk vůbec nebyl. A tak si kupujeme vstupenku a vcházíme do extra klimatizované a ostře hlídané místnosti. Tak tady jsou mumifikovaní vládcové starého Egypta. S úctou procházíme kolem skleněných vitrin a šeptem si sdělujeme jak jsou některá těla dobře zachována i v detailech. Čas nás však neúprosně tlačí vpřed. Opouštíme muzeum, vyzvedáváme fotoaparáty z úschovny a hledáme v chaosu velkého množství čekajících autobusů ten náš. Nasedáme a přejíždíme přes řeku Nil dalšími čtvrtěmi Káhiry směrem ke Gíze. V dálce za moderními budovami vidíme siluety pyramid. Káhira se rozrostla skoro až k nim. Před jejich návštěvou nás čeká oběd v jedné místní restauraci. Po obědě ještě krátce přejíždíme a od průvodce se dozvídáme spoustu zajímavých informací. Jednou z nich je jak se zbavit dotěrných prodejců. Důrazné „ne – nechci nic“ se řekne arabsky „muš aus!“ Bude se nám to určitě hodit. Gíza je částí Káhiry rozkládající se na západním břehu Nilu. Od čtvrté dynastie sloužila tato oblast jako královské pohřebiště pro krále, vysoké úředníky i bohatou šlechtu. Před vstupem do areálu vystupujeme z autobusu, dostáváme vstupenku a procházíme turnikety dále. Konečně stojíme u jednoho ze 7 divů světa – Cheopsovy (Chufuovy) pyramidy. Tuto pyramidu nechal postavit faraon Chufu v polovině 3. tis. Př. Kr. Uvnitř má spletitý systém místností, podzemních chodeb i fascinující odlehčovací komory. V minulosti byla obložena bílým vápencem a měří 130m. Sluníčko do nás nemilosrdně praží a my obdivujeme mohutné kamenné kvádry ze kterých je pyramida stupňovitě vystavěná. Říkáme si jak mohli lidé ve své době něco tak monumentálního postavit. Fotoaparáty jen cvakají. Mezitím pro nás přijíždí náš autobus aby nás odvezl na druhou stranu za největší pyramidou. Okamžitě nás tady obklopují místní prodavači, kteří nabízejí malé pyramidky, busty faraona nebo sfingy. Použijeme naučený výraz – skutečně to funguje a máme trochu klidu. Kolem nás projíždějí stále hlídkující policisté na velbloudech. Myslíme si, že více než hlídání se věnují nahánění turistů k místním velbloudářům nabízejícím fotografování se s velbloudy nebo projížďku na nich. Přicházíme dále k prostřední – Chefrenově (Rachefově) pyramidě. Ta má na svém vrcholku ještě zbytky hladkého obkladu, který měly původně všechny pyramidy. Pyramida stojí na vyvýšeném skalním masívu a zdá se, že je větší než Cheopsova. Je to však skutečně jen optický klam. Rádi usedáme zpět do klimatizovaného autobus. Ten s námi projíždí kolem nejmenší Menkaurovy pyramidy ( výška 62m) na nedaleký písčitý pahorek. Autobus se zařazuje mezi desítky dalších autobusů a my vycházíme kolem místního tržitě. Opět jsme okamžitě obklopeni prodejci a musíme říkat „muš aus!“ Vedle tržiště je také velká velbloudářská stanice odkud vyjíždějí karavany do okolní pouště. Unikáme prodejcům a fotografujeme si odtud všechny tři pyramidy. Pohled vskutku úchvatný. Musíme však pokračovat dalším přejezdem. Autobus sjíždí do údolí a my z jeho oken vyhlížíme další památku – Sfingu. K té musíme projít prostorem kde se připravuje velká kulturní akce. Náš průvodce nám vykládá o tom jak Sfinga přišla v minulosti o nos. Ze Sfingy měli všichni egypťané velký strach – připadala jim jako něco nadpozemského co je může potrestat když nebudou pokorní. Proto ji tvůrci urazili nos jako důkaz toho, že se jí nikdo nemusí bát a nic jim Sfinga za to neudělá. I my jsme fascinováni pohledem na Sfingu a za ní vypínající se Cheopsovu pyramidu. Stále si opakujeme otázku – jak mohli lidé bez jakékoliv techniky něco tak fantastického vytvořit? Plni dojmů se vracíme k příjezdové komunikaci a Ahmed nás vede k nedalekým novodobým budovám. V jedné z uliček vstupujeme do manufaktury vyrábějící parfémy.Usazujeme se v příjemně klimatizované místnosti ve které nás vítá osobně majitel firmy. Ahmed nám ho všem představuje a tlumočí jeho výklad o rodinných tradicích výroby parfémů. Firma dodává vonné esence řadě renomovaných světových značek jako například Coco chanel atd. Postupně si můžeme očichat základní nabídku esencí – parfémů. Po výkladu je možno si je zakoupit. I když je nám velmi příjemné teplo, myslíme už na zimu a nepříjemné rýmy, neodoláváme a kupujeme si domů na toto období eukalyptové esence. Po uzavření obchodů při vynikajícím nabídnutém čaji pro nás přijíždí autobus. Vydáváme se na dlouhou cestu zpět do letoviska Hurgháda. Cestou se s námi loučí náš vynikající průvodce Ahmed, kterému upřímně děkujeme za jeho dnešní služby. Krátce po půlnoci jsme zpět v našem hotelu a dáváme si ještě malou nahlášenou večeři v restauraci. Všechno to bylo dnes nádherné.
Sobota 2.10. – Snídaně – šnorchlování – prevence vodky s colou proti „faraonově pomstě“ -oběd. Mohameda u pece kde se peče pizza vystřídal jeho kuchařský kolega Amr. Konstatujeme, že Amr má pizzu, k naší velké spokojenosti, trochu více pečenou. Po obědě probíráme v zátoce u moře naše včerejší zážitky. Naše kamarádka, která už navštívila Egypt před 40 roky, nám sděluje svůj údiv jak se Káhira rozrostla za uplynulou dobu až k pyramidám. Také konstatuje, že Nil je oproti minulosti daleko čistější a nepáchne. V baru si opět dáváme preventivní vodku. Je to nutné. Zatím nikdo z nás neměl ani náznaky obávané „faraonovy pomsty“. Po návratu na pokoje zde čeká na jednu naši kolegyni překvapení. Má totiž dnes narozeniny a dostala od vedení hotelu dort a osobní blahopřání. Domlouváme se, že po večeři jí popřejeme a pomůžeme jí s likvidací dortu. Oslavovat nemůžeme však dlouho. Musíme jít brzy spát, protože nás zítra čeká další výlet s časným odjezdem.
Neděle 3.10. V recepci si vyzvedáváme objednané balíčky na cestu a v 5 hodin pro nás přijíždí autobus s průvodcem Omarem. Tentokrát vyjíždíme z Hurghády směrem na jih. Cestou přibíráme další výletníky. Někteří z nás ještě pospávají. Projíždíme pustou krajinou se skálami a pískem. Kolem 8 hodiny vjíždíme do skalnatého masívu. Tady je u oázy zastávka na výměnu řidičů a možnosti odskočit si na toalety. Po zastavení nás obklopují zahalené ženy s malými dětmi sedícími na oslících nebo muži s velbloudy. Za jejich fotografování okamžitě žádají bakšíš. Zakrátko se vydáváme na další cestu. Přibližně po hodině jízdy se za okny autobusu začíná měnit ráz okolní krajiny. Dostáváme se do oblasti zavlažované nilskými kanály. Místní obyvatelé tu čerpají vodu na svá malá políčka cukrové třtiny, kukuřice a dalších plodin. Kanály lemují nuzné domky z hliněných cihel a střechami z rákosu. Omar nás informuje o dynastické historii egyptských králů. Za jeho výkladu se blížíme k horskému masívu kde je první cíl naší dnešní cesty – Údolí králů. V době kdy se Théby (Luxor) staly hlavním městem sjednocené říše faraonů (na počátku 18.dynastie) nechali si zde králové budovat své hrobky. Luxor byl vystavěn na východním břehu Nilu – faraónové si své hrobky nechali stavět na západním břehu, protože chtěli být pochováni tam kde slunce zapadá za obzor. Byla to doba kdy se přestaly budovat pyramidy a začalo se pohřbívat ve skalních hrobech. Pro pohřebiště bylo vybráno místo, které připomíná přírodní pyramidu – horský vrcholek al Kar (což je roh)) s výškou skoro 500m. Slunce nemilosrdně pálí a my zastavujeme mezi rozpálenými skalisky. Fotoaparáty musíme nechat v autobusu – fotit zde je již rok zakázáno. Dostáváme vstupenku a procházíme kontrolními bezpečnostními rámy a naše batohy kontrolují rentgeny. Za vstupní halou nás čeká malý motorový vláček, který nás odváží hlouběji do údolí. Postupujeme údolím a míjíme jednotlivé vstupy do hrobek vytesaných ve skalách. Celkem je zde odkryto 62 hrobů a z toho je 25 hrobek královských. Nejstarší je hrob Tutmóse I a posledním pohřbeným panovníkem byl Ramess IX. Zbývající hrobky jsou jednodušší a patří vysokým hodnostářům. U některých se nepodařilo určit komu patřily. Jedná se o hrobky chodbového typu a každá hrobka je jinak stavěná. Liší se mezi sebou délkou a šířkou chodeb i počty podzemních místností. Prohlídky jednotlivých hrobek se střídají a vždy je možnost vstupu jen do tří z celkového počtu. Před vstupem do první hrobky nás Omar seznamuje s tím co uvnitř uvidíme, protože výklad průvodce uvnitř není možný. Vstupujeme dovnitř a obdivujeme pozůstatky nádherné výzdoby. Všechny prostory jsou bohatě zdobeny barevnými malbami, freskami i reliéfy. Vedle třetí hrobky probíhá archeologický výzkum. Dělníci zde odnášejí v koších na ramenou odkrytou suť do přistaveného nákladního auta. Při pohledu na ně se nám vybavují staré fotografie z počátků výzkumů v Egyptě a říkáme si, že se za ta léta nic nezměnilo v mechanizaci prací. Vracíme se do příjemně klimatizovaného autobusu a jedeme cestou směrem k Luxoru. Po 20 minutách jízdy se zastavujeme v malé vesničce kde nás čeká návštěva alabastrové dílny. Před jednopatrovou budovou sedí na zemi 3 dělníci a předvádějí ruční opracovávání alabastrových kamenů. Ruce, bosé nohy i oblečení mají celé uprášené. Hrdě nám ukazují výsledky své úmorné práce. V prvním patře se nachází prodejna kde je možno si zakoupit výrobky z alabastru. Omar nám tu ukazuje jaký je rozdíl mezi strojně a ručně vyrobenou vázou. Prosvětluje různobarevné alabastrové vázy aby ještě více vynikla jejich krása. Opět nasedáme do autobusu a pokračujeme 15 minut k další zastávce. Tou je velký skvost faraónské doby, terasový chrám královny Hatšepsovet. Chrám je postaven ve skalní zátoce pod vysokou horou. Vystupujeme na rozpáleném parkovišti a malý motorový vláček nás odváží blíže k chrámu pod mohutnými skalisky. Vše na nás působí monumentálním dojmem. Opět obdivujeme jak mohli lidé v minulosti s jednoduchou technikou vystavět tak kolosální stavbu. Architekt Senmut chrám vyprojektoval jako tři nad sebou postavené obrovské terasy navzájem uprostřed propojené nájezdovou rampou. Jednotlivé terasy jsou při straně u skalního srázu lemovány sloupovými síněmi – kolonádami. První z nich má kolem každé strany spojující rampy 22 sloupů. Druhá je s dvakrát 44 sloupy a a třetí s 84 sloupy. Po stranách druhé (střední) terasy jsou umístěny 2 kaple. Na západě kaple bohyně Hathor s 24 sloupy a na východě kaple boha Anupa s 12 sloupy a Sluneční chrám boha Raharachteje. Horní terasa obsahuje zádušní kult královny a jejího otce, obětní dvůr slunečního kultu a svatostánek boha Amona. Místní hlídači nám nabízejí, že za bakšíš nám ukážou to, co sami vidíme. Bereme to již jako místní folklór a vůbec se nad tím nepozastavujeme. Při návratu z chrámu nás čeká průchod malým tržištěm a opět se osvědčuje naučené: „Muš aus!“. Pokračujeme krátkým přejezdem k Memnonovým kolosům. Jsou to dvě 18 metrů vysoké pískovcové sochy sedícího Amenhotepa III tiše hledící do pusté krajiny. Sochy byly postaveny před vchodem do obrovského zádušního chrámu jmenovaného faraóna. Z chrámu se však do dnešní doby nic nedochovalo. Odtud pokračujeme blíže k Luxoru. Zastavujeme na břehu Nilu a vystupujeme. Prázdný autobus pokračuje na druhou (východní) stranu řeky kde bude čekat. My přeplouváme malým motorovým člunem přes řeku. Je to celkem příjemné, protože na řece je přece jenom lepší vzduch než tomu tak bylo na rozpálených předchozích místech. Na druhé straně vystupujeme a v pobřežním restaurantu je pro nás připravený oběd. Všichni se tu na prvním místě zajímají o nabídku chlazených nápojů. Po polední pauze nastupujeme do čekajícího autobusu a odjíždíme na velké parkoviště našeho odpoledního cíle. Nacházíme se před monumentálním chrámovým komplexem v Karnaku. Karnak, město boha – krále Amóna Réa. Chrámové město bylo budováno mnoho staletí – od r.2000 do roku 30. př.n.l. Většina jeho staveb je dodnes obdivuhodně zachována. Jsou tu 3 hlavní skupiny staveb: svatyně Amóna Réa – chrám bohyně Mut (manželka Amóna Réa) – stavby thébského boha Montha (ty jsou nepřístupné). Do chrámového komplexu vcházíme alejí beraních sfing. Cestu k prvnímu obrovskému pylonu jich vroubí celkem 40. K aleji sfing v minulosti připlouvala loď Amóna Réa. První pylon nebyl nikdy dokončen. Dosahuje obrovských rozměrů 113×43,5x15metrů. Kvádry nejsou vyhlazeny a ani ozdobeny žádnými reliéfy. Hledáme stinná místa a na nich nám Omar vypráví historii těchto míst. Těžko se dá uvěřit tomu, že všechna ta nádhera byla vytvořena jen lidskou rukou s primitivními nástroji. Pokračujeme na „velké nádvoří“ To měří 800metrů čtverečních. Nachází se zde kaple Sethiho II, Taharkova sloupová hala, další beraní sfingy i sloupové kolonády. Fotoaparáty se snažíme zachytit vše podstatné z této úchvatné památky. Z „velkého nádvoří“ vede vchod i do chrámu Ramesse II. Průčelí chrámu je postaveno ve tvaru pylonu s reliéfem krále, který zdviženou paží sráží nepřátele Egypta. Postupujeme do nejúžasnějšího místa celého Karnaku – „velkého sloupového sálu“. Je obestavěný mohutným druhým a třetím pylonem a má 134 sloupů na ploše 102×53 metrů. Atmosféra tohoto místa je jen těžko popsatelná. Procházíme se mezi ohromnými sloupy (prostřední sloupy jsou nejširší, po obvodu měří 10m a u hlavic v podobě otevřeného květu dokonce 15m) ozdobenými úžasnými rytinami. Hra světel a stínů v těchto rytinách nad našimi hlavami je přímo neskutečná. Úžas nad kamennou nádherou a sochařským uměním starých Egypťanů. Celý tento sloupový sál býval navíc kdysi zcela zastřešený – neuvěřitelné.Velké sloupové nádvoří je zakončeno třetím pylonem Amenhotepa III. Ten je však značně poškozený. Je na něm zachycena 30m dlouhá nilská loď Amóna Réa. Pylonů je v Karnackém komplexu celkem 10. V minulosti před nimi stály mohutné obelisky. Například před 5 pylonem nechala královna Hatšepsut vztyčit dva téměř 30m obelisky. Posvátné jezírko je vodní nádrž v karnackém komplexu. Má rozměry 200x117metrů a sloužilo kněžím starověkého Egypta k mnoha účelům. Bylo to místo pro rituální očistu kněží, dějiště slavnostních procesí na člunech s uctíváním bohů. V blízkosti jezírka byla obydlí kněží, sklady, chlévy a také prostory pro přípravu obětí. Hned vedle jezírka se nachází žulová socha velkého skarabea. Okolo něj dokolečka pochoduje hodně turistů. Na skarabea se váže místní pověra. 3x obejít skarabea znamená štěstí, 7x ho obejít znamená pro ženu vdát se a mít dítě. Čas však rychle utíká a my musíme bohužel k naší velké lítosti chrámový komplex již opustit abychom ještě stihli návštěvu papyrusového institutu. V něm (ještě jednou ) od Omara uvidíme praktickou ukázku jak se papyrové svitky vyrábějí. Unaveni nasedáme do autobusu a vydáváme se zpět do Hurghády. V hotelu nás po návratu kolem 23 hodiny čeká ještě pozdní večeře a zasloužený odpočinek.
Pondělí 4.10. – Po snídani máme jasný cíl pro dnešní dopoledne. Návštěvu centra Hurghády – Sakkaly. Před hotelem si zastavujeme jeden z mnoha taxíků a domlouváme cenu 1 US dolar za odvoz. Vystupujeme z něj u přístaviště kde jsme již jednou byli. Chceme se podívat na místní rybí tržiště. Pro nesnesitelný zápach však toto místo rychle opouštíme a odcházíme moderního přístavu. Tentokrát si ho ve větším klidu prohlížíme a pokračujeme bočnímu uličkami na hlavní třídu Sakkaly. Procházíme mezi chudobnými příbytky místních obyvatel. Tu a tam vyběhne z domu na ulici koza či ovce. Mezi válejícími se odpadky si hrají děti a nedaleko nich diskutuje skupina zahalených žen. Tady vidíme skutečný život a kontrasty Egypta. Přicházíme na hlavní ulici Sakkaly se spoustou obchodů a obchůdků. Obchodníci nás jeden přes druhého zvou k prohlídce svého zboží. Každý z nich očekává, že si zrovna u něj něco koupíme. Nabízejí šátky „Arafat“, vodní dýmky šíša, ibiškové květy na čaj, papyrové svitky, různé druhy ovoce. Neuvěřitelný je tu pro nás prodej masa. Před obchodem visí na háku celé dobytče a z něj, jak si kdo přeje, mu prodávající vždy odřízne kus masa. Celé to provází smlouvání o ceně. Ve vedlejší čajovně sedí skupinka diskutujících mužů a přihlíží s dýmkami v ústech celému procesu prodeje. Nikdo nikam nepospíchá. Přicházíme k místnímu autobusovému nádraží. Tady čekají odevzdaně na svůj dopravní prostředek celé rodiny s dětmi a velkým množstvím zavazadel. Přepravní vzdálenosti 400 až 600km pro místní obyvatele nejsou, jak se následně dozvídáme, žádnou výjimkou. Už je však čas návratu k obědu. A tak zastavujeme taxíka a domlouváme taxu zpět do hotelu. Souhlasí s 1 US dolarem, ale po nastoupení si, to na nás zkouší se 2US dolary. Trváme však na původně domluvené částce. To také patří k místnímu koloritu. Už se však těšíme na Amrovu vynikající pizzu k obědu. Po obědě se vydáváme k moři. Tady šnorchlujeme a opalujeme se až do večera. Po večeři plánujeme , že navštívíme znovu biliard klub kde mají vynikající bílé víno. Chceme si také zkusit „šťouchnout biliár“. Konstatujeme, že už máme před sebou jen 3 dny do odjezdu včetně.
Úterý 5.10. – U snídaně nás vítá Mohamed s úsměvem a jeho oblíbeným: „Accchhhhojj, jak se máš?“ Objednáváme si u něj omeletu a přejeme mu pěkný den. Po snídani se přesouváme k moři kde šnorchlujeme, oddáváme se slunečním paprskům a příjemnému lenošení včetně prevence vodky a coly. V poledne máme tradiční pizzu u Amra. Odpoledne pokračuje stejně jako dopoledne. Večer jsme již očekáváni v biliard klubu na tradiční skleničku výborného vína.
Středa 6.10.– Denní program je stejný jako včera. Jen večer se vydáváme za posledními nákupy. Je to opět nezapomenutelný zážitek. Obchodníci si nás již pamatují a tak nakupujeme vybrané věci za skutečně nepřemrštěnou cenu. Jen se stále bráníme snaze vnutit nám jejich čaj při obchodování. „Faraonova pomsta“ nás dosud nepostihla a tak se jí odmítáním čaje chceme vyhnout až do konce pobytu. Po návratu do hotelu si ještě před spaním začínáme připravovat svá zavazadla na zítřejší návrat.
Čtvrtek 7.10. – Poslední Mohamedovo “ Accchhhhojj “ s omeletou ke snídani a přátelské rozloučení. Ještě dopolední pobyt u vody a loučení s Rudým mořem. V 11 hodin na svých pokojích začínáme balit. Připravená zavazadla si přesouváme k recepci a jdeme na pizzu k Amrovi. I tady se loučíme a říkáme, že na něj budeme rádi vzpomínat. Loučíme se i bazénem uprostřed hotelu kde jsme se ani jednou za celou dobu pobytu nevykoupali. Usedáme v hale u recepce a čekáme na svozový autobus. Ten pro nás přijíždí v 15 hodin a odváží nás na letiště. Tady musíme nejprve vyzdvihnout zavazadla k rentgenové kontrole a procházíme osobní kontrolou k dalšímu odbavení. Vyčkáváme v dlouhé frontě všech cestujících na rozdělení se k jednotlivým odbavovacím místům s letenkami. Konečně máme letenky, dostáváme do pasů výstupní razítka a další kontrolou procházíme do prostoru tranzitu. Letadlo je pro nás připraveno k nástupu ve stanoveném čase 18 hodin. Bohužel máme místa v zadní části a tak je problém kam umístit příruční zavazadla a i sedadla jsou k sobě více stěsnána. Zpáteční let je poněkud delší, protože dle oznámení kapitána se pereme se silným protivětrem. Přibližně ve 23 hodin měkce dosedáme na letišti v Praze – Ruzyně. Venku je 9°C – pro nás teplotní šok. Jsme v pořádku zpět a to je důležité. Nepostihla nás ani předem tak obávaná „faraonova pomsta“. Dovolená byla perfektní a jsme všichni velmi spokojení. Loučíme se a za rok zase na shledanou při další společné cestě někam za sluníčkem k moři.
- Guest napsal(a) před 11 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.
