0
0

Z Dambuly pokračujeme dál na jih a kolem cesty se objevují první zahrady s kořením. Řidič na chvíli zastavuje, abychom si mohli prohlédnout „les“ pepřovníků. Pár kilometrů před Matale jdeme na exkurzi do Lords Spice & Herbal Garden. Její majitel, který nám zároveň dělá průvodce, hned v úvodu zdůrazňuje, že narozdíl od ostatních zahrad koření je ta jeho zaměřena i na bylinky používané Ayurvedické medicíně (sinhálské homeopatické léčitelství). Vidíme tady, jak roste kardamom, vanilka, hřebíček, šafrán, muškát, skořice, jasmín, hořčice, zázvor, ale taky například santal, marihuana nebo koka. Zvláštností jsou liány pralesního česneku nebo červený ananas. Dovídáme se, jakým způsobem zpracování vzniká zelený, černý a červený pepř. Poprvé vidíme plody kakaovníku a máme možnost ochutnat čisté kakao, které je jen z bobů bez přidání kakaového másla.

Potom nám průvodce povídá o ayurvedické medicíně a my zjišťujeme, k čemu je dobrý santalový olej, bylinný balzám, skořicový olej nebo prášek z hřebíčku. Z bylinek a koření tady vyrábí masážní oleje, opalovací krémy, kosmetiku, přípravky na hubnutí, proti horečce, na zažívací problémy, na snížení cholesterolu, na vysoký tlak, na cukrovku, ale i sex stimulanty podle Kamayogi. Průvodce zdůrazňuje, že ayurvedická medicína na rozdíl od té západní neléčí jenom následky nemoci, ale odstraňuje i její příčiny. Léčebná kůra proto může trvat dlouho, ale problémy jsou pak odstraněny jednou provždy. Všechno se to hezky poslouchá, ale věříme tomu jen tak napůl.

Dokonale seznámení s možnostmi homeopatie pak sledujeme, jak „sirotek z Jaffny“ dokáže bleskově vylézt na kokosovou palmu, a už jsme usazeni v malém altánu, kde nejdřív dostáváme čaj s kořením, a pak se na nás vrhá tlupa domorodců a dává nám důkladnou masáž všech částí těla od hlavy až po chodidla. Samozřejmě nás neopomenou natřít různými oleji, které jsou tak aromatické, že je cítíme ještě dva dny. Nevíme, kolik jim zaplatit, ale průvodce říká, že máme dát tolik, jak jsme s masáží spokojeni. Žádnou zázračnou změnu necítíme, takže každému dáváme sto rupek. Čeká nás ještě návštěva zdejšího obchodu, kde si určitě budeme muset nějaké ty „zázračné“ přípravky koupit.

Za různé koření jsem pak skutečně utratil asi 25 dolarů, ale ayurvedické léčebné směsi si nikdo z nás nevzal. Nadšeni zajímavou prohlídkou nasedáme do auta a pokračujeme dál. Po pár minutách přijíždíme do Matale, města které vzniklo z původně britské pevnosti. Většinu obyvatel tvoří Tamilové a dnes je zrovna nějaký hinduistický svátek, takže ulice jsou plné lidí a my se jen pomalu posouváme vpřed. Matale je obklopeno horami a taky hned za městem začínáme prudce stoupat. Na to, že jedeme po hlavní vnitrozemské magistrále, je stav silnice přímo žalostný. Přívalové deště a sesuvy půdy zanechaly místy jen ostrůvky asfaltu a jízda připomíná spíš offroad. Když se konečně vyškrábeme do hor, projíždíme městem Alawatugoda, kde pro změnu většinu obyvatel tvoří muslimové. Po dalších 15 kilometrech přejíždíme v Katugastodě největší srílanskou řeku Mahaweli a to už jsme na předměstí Kandy.

Neustálé vojenské střety s Indy vedly v 13.století k opuštění Polonaruwy a k přesunutí hlavního města říše jinam, do bezpečnějších míst. Nikde to ale nebylo nadlouho a oslabené a nejednotné království mělo několikrát i více hlavních měst současně. V 16.století přibyli Sinhálcům kromě Tamilů další nepřátelé, evropští kolonizátoři. Jedinou bezpečnou a dobře ubránitelnou oblastí zůstaly hory v centrální části ostrova. Středem království se Kandy stalo roku 1592. Název Kandy je odvozený z názvu království Kanda Uda Pasrata. Sinhálci nazývají toto město Maha Nuwara (Velké město). Skutečně velkým se však Kandy stalo až v 18.století, v době renesance buddhismu, kdy se počet obyvatel rozrostl z pár tisíc na vice než sto tisíc. Roku 1815 abdikoval poslední král a Britové udělali z města centrum své plantážní ekonomiky. Díky tomu, že sinhálští králové budovali Kandy ne jako obytné město, ale spíš jako sídlo králů a bohů, je dnes zařazeno do seznamu světových kulturních památek UNESCO.

Po hlavní třídě Senanayake přijíždíme přímo do centra města k jezeru Kandy a k Chrámu Zubu. Jižně od jezera na svazích okolních hor je rezidenční čtvrť se spoustou koloniálních vil, nových budov a hotelů. Nejdřív zastavujeme na „Kandy view“, místě odkud máme centrum města jako na dlani. Dominantou je samozřejmě jezero a zlatá střecha chrámu Dalada Maligawa, ale také nová, velká socha Buddhy na kopci Bahiravakanda západně od centra. Od vyhlídky pokračujeme po úzké, v serpentinách se krouticí silnici k hotelu Lake View Rest. Název nelže, protože výhled na město je odsud opravdu pěkný, ale hlavně jsme daleko od toho hluku a smradu, co panuje v ulicích v centru. Po krátkém odpočinku se vydáváme do města. Řidič nás vysadil na hrázi jezera a my se jdeme podívat k tržnici.

Bohužel dnes vrcholí třídenní svátek poya (svátek úplňku), takže většina obchodů je zavřených a lidí v ulicích taky moc není. Někde u světelné křižovatky (první, co jsme zatím na Srí Lance viděli) zahlédl Pavel kancelář s telefony a s přístupem na internet, proto se tam jdeme mrknout. Po chvilce čekání a shánění „odborné“ obsluhy počítače sedíme v malé komůrce někde ve dvoře a datlujeme zprávy domů. S odesláním jsou trochu problémy, protože síť je přetížená, a když se na ní konečně dostaneme, vypadne pro změnu elektrika. V nedalekém krámu kupujeme nějaké pití a už je nejvyšší čas vrátit se na místo, kde nás bude čekat řidič. Původně nám navrhoval, že máme jít zpátky pěšky, což jsme rezolutně odmítli, protože k hotelu je to pěkně daleko a navíc do kopce. Řidič se objevil včas a odvezl nás k ubytovně Y.M.B.A., kde večer bývají představení tradičního tance zpestřená chůzí po žhavém uhlí. Na podobnou šou ovšem nikdo z nás nemá náladu, proto se vracíme do hotelu, kde probíráme další cestu a odhadujeme možné útraty. Nedá se nic dělat, zítra musím vyměnit další peníze…

V 8 ráno jdeme na snídani. Zase máme to, co vždycky, ale tentokrát jsou toasty spálené dočerna, v ananasovém džusu je víc vody než ovocné šťávy a čaj je přímo vražedný. Překvapuje mne, že ačkoliv jsme na ostrově čaje a koření, skutečně dobrý čaj jsme ještě nedostali. Řidič nám oznamuje, že je nemocný a opravdu nevypadá moc dobře. Doufám, že ho to přejde, protože nás čeká ještě pěkný kus cesty. První dnešní zastávka je v bance, protože naše útraty se nám mírně (a naprosto zbytečně) vymkly z kontroly.

Po třech dnech volna je všude kolem spousta lidí a aut, strašný hluk a přímo pekelný smrad. Tady snad jezdí auta na surovou ropu. Ke všemu ještě začíná být vedro. Naštěstí botanická zahrada v Peradeniyi není daleko (vstup 150 Rs). Na březích Mahaweli Gangy, asi 6 km západně od Kandy se původně rozkládala královská obora. Tu Britové v 19.století změnili na světově proslulou zahradu. Hlavní atrakcí je nespočet dřevin z celého světa, strom s největším průměrem koruny, palmové aleje a háj ze stromů zasazených významnými osobnostmi z celého světa. Nás u vchodu nejprve zaujmou obrovské jackfruity a ve skleníku velký štír, kterého nám za drobný poplatek předvádí zdejší zahradník.

Břehy řeky, která širokým obloukem obepíná celý park, jsou hustě porostlé masívními, 10 až 15 metrů vysokými bambusy. V altánu vedle aleje obrovských palem chvíli odpočíváme. To je ostatně hlavní důvod, proč sem chodí většina místních. Odpočinek docela potřebuji, protože je mi dnes od rána nějak divně. Asi to bude tou snídaní… Až do poledne se pomalu procházíme parkem a kromě jiného (rostou tady i jehličnany nebo seychelské mořské kokosy) nás zaujal strom obsypaný stovkami kaloňů, malých upírů. Se zájmem taky sledujeme, jak se v korytu řeky těží drahé kameny.

Z Peradenyie pokračujeme na západ do Kegally. Jedeme po silnici A1, která spojuje Colombo s Kandy. Je to hlavní a nejvíc vytížený dopravní tah na ostrově a podle toho to taky vypadá. Venku je horko, ale otevřenými okny se na nás valí oblaka výfukových zplodin. Je mi čím dál tím hůř, a tak si z cesty pamatuji jen pár měst, kde žijí převážně muslimové, historické parní válce podél cesty, které tu jsou zřejmě od doby, kdy Britové tuto silnici stavěli, a hlavně neuvěřitelné množství zatáček, které s mým žaludkem dělají úplné divy.

Naším dnešním hlavním cílem je známý sloní sirotčinec v Pinnawele. Příležitostí vidět slony při práci nebo se na nich dokonce svézt je tady spousta. První známkou toho, že v okolí se nějací sloni vyskytují, jsou dopravní značky upozorňující na jejich nečekaný výskyt na silnici. Kluci chtějí za každou cenu jet na slonovi (mě to docela stačilo v Thajsku), proto zastavujeme v Radeniyi. Tady je malé muzeum (200 Rs) se spoustou fotografií, sloních lebek a kostí. Hlavní atrakcí je možnost vlastnoručně vydrhnout slona v potoku. Špinavá voda nás moc neláká, proto radši sledujeme práci mahouta a kluci se pak na jednom slonovi pár metrů projedou. Konečně je mi lépe a do Pinnawely tak přijíždím v podstatně lepší náladě. Nejdřív nás čeká krmení slůňat (100 Rs). Slonů je tady opravdu hodně, ale turistů několikrát víc a celé to vypadá spíš jako cirkus.

K brodu, kde přesně ve dvě hodiny probíhá koupání slonů, vede ulička hustě obsypaná desítkami stánků s různými suvenýry. Samotná koupací šou se sleduje z restaurace s vyhlídkovou terasou. Je to sice trochu kýčovitá atrakce pro turisty, ale peníze jsou využity pro užitečnou věc, k záchraně zraněných slonů a opuštěných slůňat. Každopádně tolik slonů najednou jsem ještě neviděl.

Cestou zpět do Kandy zastavuje řidič u něčeho, čemu říká muzeum drahokamů. Ve skutečnosti je to manufaktura na zpracování kamenů a výrobu šperků. Samozřejmě, že především je to obchod s pro nás poněkud luxusním zbožím. Po zajímavé prohlídce dílny se proto od nás očekává nějaký ten nákup. Ve vitrínách se to třpytí až oči přecházejí. Všechno je to moc pěkné, ale jeden z nejlevnějších prstenů se safírem stojí 22 tisíc rupií. Naštěstí se objevuje skupina movitějších západních turistů a my nenápadně mizíme. Každý sinhálský král musel jako symbol svého majestátu vybudovat chrám Dalada Maligawa pro úschovu nejvzácnější buddhistické relikvie, Buddhova zubu. Tím nejznámějším je Chrám Zubu v Kandy. Relikvii v něm uloženou může spatřit jen několik věřících denně, kteří odevzdají chrámu největší dary. Ostatní mohou vidět jen zdobenou schránku, kde je uchovávána. O pravosti, jako u všech jiných relikvií, se dá pochybovat. Navíc ten původní zub prokazatelně získali a posléze jako „pohanský“ symbol spálili Portugalci. Sinhálci samozřejmě tvrdí, že to byla jenom kopie, a ta pravá relikvie je skutečně v Kandy.

V okolí chrámu panují přísná bezpečnostní opatření, protože chrám se před časem stal terčem útoku Tamilských Tygrů, a dovnitř se může jen ve vyhrazeném čase a v patřičném oblečení. My u něj zastavujeme ve chvíli, kdy je pro turisty uzavřen, a proto si ho jdeme prohlídnout jen zvenku.

S Chrámem Zubu je spojena i nejvýznamnější slavnost v Kandy, kterou je výroční Esala Perahera, procesí s tanečníky, slony a bubeníky. Z původního prastarého rituálu přivolávání deště se časem vyvinula velkolepá oslava připomínající vysvobození 12 tisíc sinhálských vězňů králem Gajabahu z indického zajetí v 2.st.př.n.l. a v 18.století pak procesí s posvátnou relikvií Buddhova zubu. Po prohlídce okolí chrámu jdeme ještě nakoupit nějaké pití a ovoce a vracíme se do hotelu. Během nákupů jsme měli možnost seznámit se s oblíbeným trikem místních podvodníků. S přátelským úsměvem vás na ulicí zastaví a diví se, že si na ně nepamatujete. Prý jsou nosiči, číšníky nebo jinými pomocníky ve vašem hotelu a hned se ptají, co hledáte, že vás zavedou do obchodu s dobrými cenami nebo vám ukážou nějaké málo známé zajímavosti města. Jejich úmysly bohužel tak čisté nejsou a procházka s novým „přítelem“ končí přepadením. My si na podobné věci dáváme celkem pozor, i když někdy i za cenu toho, že odmítneme i skutečně upřímnou nabídku. Po návratu do hotelu probíráme s řidičem další cestu.

http://www.fop.trigas-geo.cz/srilanka/lanka4.htm

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .