0
0

Jako každý rok v zimě, prohlížím internet a hledám nejlepší dovolenou pro naší rodinu, bylo tomu tak i loni. Minulý rok jsem začla s vybíráním už v prosinci, v jedné diskuzi jsem narazila na paní, která nabízí ubytování ve Španělsku je to češka, jelikož si v angličtině nejsem jistá v kramflecích, hned se mi to zalíbilo, hlavně se mi líbila cena 200 eur za pokoj. Sehnala jsem si i letenky za solidní cenu z Krakova s Ryanairem. Za mladšího syna jsem ještě platit nemusela, takže to bylo fajn. Ubytko domluvené, letenky zaplacené a už jsme se jen těšili a plánovali kam všude si zajedeme.

Blížil se den D a nervozita stoupala, každý den jsem kontrolovala syna jestli ho nebolí v krku, nemá rýmu, kašel, nechodili jsem ani moc mezi děti, aby ještě něco nechytili. Zapoměla jsem upřesnit věk dětí, staršímu tehdy 3,5 roku a mladšímu 1,5 roku. Týden před jsem si chtěla udělat online check-in, zadala heslo a vše co to po mě chtělo, bohužel na mě pořád vyskakoval ERRoR, jak já to slovo nenáviděla. Měla jsem nervy na pochodu, zkoušela jsem to několikrát a pořád to stejné, ráno , večer, odpoledne, volala jsem teda na infolinku, příjemná paní mi sdělila, že jim mám požadavek poslat mejlem, ok, napsala jsem, druhý den se neozvali, psala jsem znovu, konečně, mi odepsali, že je problém vyřešen, zkouším znovu zadat heslo, ERRoR, opět nervy, dva dny před odletem byl konečně problém odstraněn a podařilo se. Letenky tedy zajištěny, děti zdravé, můžeme konečně vyrazit Do Krakova tři a půl hodky cesty, jsme zvládli jakž takž, i když kluci byli už nedočkaví a neustále měli problém, děsila jsem se následujících hodin. Letiště v Krakově je maličké, přehledné a není se kde zatoulat, dvě hodinky jsme strávili svačením, a hraním si. Pohodička. V letadle během pěti minut oba dva usnuli. 🙂 Paráda. Líp to vyjít nemohlo. Za zhruba 4 hodinky nás čekalo přistání v Malaze, manžel prohlásil, že takové přistání ještě nezažil, zdálo se mu hodně prudké klesání, mě to ani nepřišlo, měla jsem hlavně starost, aby klukům nezalehlo v uších, jeden cucal bonbon, druhý moje prso 😀

Konečně jsme v Malaze, před letištěm nás měl čekat odvoz, samozřejmě že jsme nějakým nedopatřením vylezli jinými dveřmi a hledali se asi půl hodiny 😀 Nakonec se našli.

Přijetí bylo vřelé, ubytování pěkné, přesně podle fotek. Domluvili jsme si s majitelkou i polopenzi, abych nemusela aspon o dovolené vařit 🙂 Jelikož má starší syn bezlepkovou dietu, domluvili jsme se i na tomhle, takže jsem si v klídku mohla začít užívat dovolené. U ubytka jsem měli bazén i hřiště, majitelka měla spoustu hraček pro děti, takže kluci hned měli co řešit a my jsme si v klídku vychutnávali naši první kávu ve Španělsku.

Na pláž Costa del Sol jsme se šli podívat až druhý den ráno, velkým překvapením pro nás byly medúzy, které byly všude u břehu, jednu jsme si chytili do síťky a kluci byli hrozně nadšení, my už méně. Naštěstí medúzy ten den ještě zmizely a už se pak neobjevily. K pláži jsme to měli asi 10 minut, zpáteční cestu jsme si ale nechtíc prodloužili, ale nakonec (nebýt manžela, tak se tam asi motám dodnes) správnou cestu našli.

Jelikož můj manžel není na polehávání u moře, takže po bližším ohledání našeho městečka Fuengirola, kde jsme zašli do místní ZOO,prošli centrem, kolem přístavu apod., jsme si naplnávali výlet do vedlejšího města Benalmadena, kde měly být Mořský svět, Delfinárium apod. Hned po snídani jsme vyrazili, autobusem zajeli k vlakové stanici, bohužel díky mé orientaci jsme si zašli pěkný kus až na další vlakovou zastávku. Naštěstí nám paní domácí hned zezačátku půjčila druhé golfky pro staršího syna, jinak nevím jak by to bobek zašel. Byli jsme unaveni už jenom tím jak jsme si zašli tak daleko, ale ted když jsme tu vlakovou stanici konečně našli, tak jsme to nemohli vzdát. Dojeli jsme do Benalmadeny, ale od vlaku nebyly žádné šipky, ani ukazatele, bylo to opět dost daleko, nakonec jsme se ptali kolemjdoucích a přitom i narazili na Polku, která nás přesně nasměrovala. Delfinárium bylo bezvadné, mladší syn sice vystoupení delfínů celé prospal, ale stálo to za to. Nakonec nabuzeni tím jsme došli i do Mořského světa, ale to byla spíš ztráta času a opět jsme si zašli obrovský kus navíc. Ten den jsme dorazili úplně vyřízení a další dva dny jsme odpočívali u moře. 🙂

Po naší pěší túře jsem už odmítala kdekoliv jezdit hromadnou dopravou a tak jsme se rozhodli půjčit si na 3 dny auto. Stejně jsme chtěli zajet na Gibraltar a nechtěla jsem jet s klukama se zájezďákem. První den jsme jeli na Krokodýli farmu, další den na Gibraltar, bylo to asi 100 km, cesta nám ale ubíhala rychle, zastavovali jsme pouze jednou na koupení si svačinky a trošku protáhnutí kostí. Auto jsme zaparkovali v městečku La Línea a přes hranici s Gibraltarem šli po svých. Na Gibraltar smějí auta jen s povolením. Sotva jsme prošli hranici hned se nás nalepil pán nabízející výlet svým taxi busem po Gibraltaru. Moc jsem mu nerozuměla, co všechno bude v obsaženo v našem výletu a jak je to daleko, ale když jsem slyšela něco o 10 kilometrech, tak jsem hned souhlasila. Za dospělého tuším chtěl 30 euro a naše děti zdarma. Tak jsme tedy jeli. Nakonec jsem nelitovala. Bylo to bezva. Nejeli jsme sice lanovkou jak jsme měli původně v plánu, ale zato nás zavezl na několik různých turistických míst, kde jsme měli vstupné v ceně jízdenky. Nejvíce nás zaujaly samozřejmě všudypřítomné opice, kluci z nich měli obrovský zážitek, hlavně když jedna sedla manželovi na batoh a jednou rukou šátrala zda není batoh otevřený a druhou ho hladila po hlavě. 😀 Výlet byl super, až se nám zdál už ke konci trošičku únavný. TAxi bus nás vyložil ve městě a my jsme se prošli po Main Street až na náměstí. Já jsem chtěla ještě navštívit pár obchůdků se známými značkami, bohužel chlapské osazenstvo mělo jiný názor a spěchali najít něco k jídlu. Po přestávce jsme se vydali na zpáteční cestu k autu, bylo dost vedro a už jsme se těšili zase k vodě. Na zpáteční cestě jsme museli přejít přes letištní ranvej, zrovna v době kdy mladší kluk usnul, jsme čekali na semaforech, a jako naschvál zrovna vzlétala stíhačka, takový hluk jsem snad v životě neslyšela, malého to samozřejmě vzbudilo a snažil se přeřvat ten hluk. Po přechodu hranice jsme se vykoupali konečně vykoupali v moři, moc se nám tam pláž nelíbilo, lidí plno a bylo cítit ropu z nákladních lodí. Raději jsme vyrazili na cestu zpátky.

Další den jsme vyrazili znovu do Benalmadeny, tentokrát na lanovku, vyjeli jsme nahoru na kopec nad Benalmadenou, byl tam sice krásný výhled, ale nesnesitelné horko, když už nezabíral ani nanuk, tak jsme jeli raději zpátky a na pláž …

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .