0
0

Můj společný výlet s kolegy z letecké branže započal ve středně velkém provinčním městě Colón. Zde totiž žije podstatná část mé rodiny. Především „Centrální Mozek“ veškerého plánování a zařizování našich výletů, můj bratranec Liosmany. Ten se zhostil řešení celkem nesnadného úkolu a tím je na Kubě jakákoliv přeprava. Vzhledem k centralizované moci a regulování, kontrolování a řízení jakékoliv činnosti na Kubě, není tak snadné zajistit si přesun z místa na místo tak, jak jste možná zvyklí v jiných zemích. Pronájem automobilu ve státních půjčovnách je nesmyslně předražen a jakékoliv smlouvání o ceně zpravidla nepřichází v úvahu. Vše je pevně dané. A tak jsme se museli porozhlédnout po stylové alternativě, což vyžadovalo notnou dávku odvahy, především ze strany našeho řidiče. Majitel našeho krásného minibusu totiž smí přepravovat pouze místní obyvatele. V případě silniční kontroly místní policií, mu reálně hrozilo zabavení vozidla a další vážné nepříjemnosti, pokud by měl cizince „na palubě“. Kubánská vláda si tímto velice snadným a chytrým krokem zajišťuje pronájem svých automobilů a tím i nemalý příjem z turismu, který drží komunistický režim stále při životě.

Nicméně, minibus jsme měli a mohli jsme směle vyrazit za úsvitu směr Varadero, kde na nás čekal zbytek skupiny. Věděli jsme, že cesta před námi bude předlouhá, ale nikdo z nás opravdu netušil jak moc dlouhá a únavná bude. První společná zastávka po opuštění Varadera byla po 70 km zpět v našem hlavním stanu v Colónu, kde nás očekávala má rodina s menším osvěžením v podobě čerstvého manga a silné domácí kávy. Pak jsme vyrazili směrem na JV do města Cienfuegos. Za sebou jsme nechali rozlehlé plantáže cukrové třtiny a nekonečné sady ovocných stromů obsypaných mangem a pomeranči. Hned na kraji města Cienfuegos nás uvítal rozlehlý památník světoznámého revolucionáře z Argentiny Che Guevary. Po krátké prohlídce historicky významných míst ve městě a po nezbytném obědě v papírové krabici z místní kantýny jsme vyrazili na cestu vstříc Trinidadu. Už pár kilometrů za městem se dramaticky změnil ráz krajiny. V dálce byly vidět vrcholky menšího pohoří. Nekonečné plantáže vystřídala kopcovitá krajina připomínající polopoušť, kde řádily lokální požáry. Později jsme zjistili, že se zapalují pole po sklizni třtiny. Tu a tam jsme míjeli menší zelené oázy podél říček, lagun a menších jezírek. Vesniček znatelně ubývalo, naopak teplota v minibusu citelně stoupala, ačkoliv jsme měli klimatizaci puštěnou naplno (všechna okénka dokořán). Perfektní místní komunikace zhruba 16. třídy dle evropských měřítek nás častokrát vyslala zkontrolovat stropní konstrukci minibusu, abychom posléze na vlastním pozadí vyzkoušeli tvrdost našich sedadel. Naštěstí jsme si cestu krátili krásnými výhledy do krajiny, místním vynikajícím rumem a hlavně lidovými písněmi kterými nás rozveseloval můj bratranec.

Nakonec jsme zhruba po 2 a půl hodinách drncavé jízdy z Cienfuegos v dálce uviděli starý kostel svatého Františka, který je hlavní dominantou nejlépe zachovaného koloniálního města založeného na počátku 16. Stol. Trinidad byl už od počátku své dlouhé historie místem, kde se usadili a obchodovali významní obchodníci té doby. Hlavní ceněnou surovinou byl už od počátku tabák z této oblasti, ale především pak cukr, díky němuž místní obchodníci tak bohatli. Své bohatství , jak už to tak bývá, dávali okázale najevo výstavbou krásných koloniálních sídel. Díky těmto nádherným stavbám je město Trinidad již od roku 1988 zapsáno ve Světovém kulturním dědictví UNESCO, což zajišťuje místním obyvatelům neustálý přísun turistů a tím i jejich hlavní zdroj obživy. Všudypřítomní prodejci vám budou nabízet obvyklé suvenýry i zajímavá umělecká díla spjatá s tímto místem. Téměř jistě také narazíte na místního pouličního prodavače proslulých kubánských doutníků. Pohotově vás pozve do svého často i několik století starého obydlí, aby šikovně nabídnul nepřeberné množství doutníků všech důležitých kubánských značek. A tak jsme měli možnost nejen nakoupit doutníky, ale i kompletně si prohlédnout historický dům spolu se zajímavými kusy antického nábytku. Po této příjemné zastávce jsme pokračovali v prohlídce města a zamířili jsme rovnou k místní chloubě a dominantě, kterou je už zmíněný kostel svatého Františka a k němu přilehlé překrásné náměstí. Zde si snad každý musí připadat jako uprostřed pohádky. Ze všech stran na vás dýchá koloniální atmosféra. Ani jsem nevěděl, kam se dřív otočit, co dřív vyfotit. Je to prostě kouzelné místo. Nad tímto náměstím na kopci je polorozpadlá pevnost, která dřív sloužila jako obydlí pro otroky přivezené z Afriky na úmornou práci na třtinových plantážích. Dnes tu najdeme zařízenou kavárničku s příjemným posezením a výhledem na městečko pod námi.

Po všech těch dojmech, chození po městě a nakupováni jsme se občerstvili v malé restauraci přímo na proslulém náměstí a pomalu jsme se vydali zpět ke svému kovovému „kočáru“ abychom vyrazili na zpáteční cestu směr Varadero. Myslím, že můžu za všechny účastněné konstatovat, že ačkoliv byl výlet mnohem náročnější nejen časově, ale i fyzicky, tak stál rozhodně za to. Nejen, že jsme viděli jedno z nejstarších a zároveň nejkrásnějších měst celé Kuby spolu s architektonickými unikáty, ale poznali jsme velký kus země, potkali se s mnoha místními obyvateli, ochutnali různé lokální dobroty a drinky a každý z nás „nasál“ místní skvělou atmosféru. Věřím, že to byl jeden ze zážitků, na které se nezapomíná.

http://www.countrypic.cz/V%C3%BDlet-do-Trinidadu-1

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .