0
0

Laos – francouzský Vientiane a laosský Vang Vieng

Hodně jsem zvažoval zda na poslední týden, před příjezdem Evy, Thajsko opustím. Rozhodnutí ale padlo rychle přímo na imigračním úřadě v Bangkoku. Zde totiž chtěli 1900 BTH (cca 1300,- Kč) za prodloužení víza o 7 dnů. Vzhledem k tomu, že letenka do Laosu a zpět stála asi 3500 BTH, bylo rozhodnutí jasné.

Historie Laosu

Laos, Kambodža a Thajsko v podstatě obývali stejní lidé. K rozdělení došlo až později. Laoština a Thajština jsou si prý velmi podobné jazyky a mentalita lidí také. Na Laos má dodnes velký vliv francouzská kolonizace, která trvala až do 2. světové války. Po kapitulaci Japonců se sice Laos znovu vrátil Francii, ale již byl samostatný a od roku 1953 byl vyhlášen za nezávislou konstituční monarchií. Laos významně poznamenala také válka ve Vietnamu – v období války zde Američané shodili bombu v průměru každých 8 minut, aby přerušily stezku z Vietnamu do Číny. Stále se stává, že vybuchne mina a zabije či vážně zraní farmáře. Pro turisty, kteří se pohybují jen po zpevněných cestách či vyšlapaných stezkách, ovšem nebezpečí nehrozí.

Po ukončení války se díky občanské války dostala k moci komunistická strana, která je jediná vládní strana doposud. To vysvětluje významnou spolupráci místní vlády s komunistickou Čínou a Vietnamem. Po konci války se komunisté snažili vyhladit horské kmeny Hmongů, kteří žili na severu Laosu a byli spojenci Spojených států. Hmongové, kteří genocidu přežili převážně emigrovali do Thajska a či do USA.

Hlavní město Vientiane

Po příletu do Vientiane jsem byl okouzlen. Laos patří k nejchudším zemím světa, takže jsem očekával nejhorší. Naprosto mne zaskočila krása města. Čisté ulice, spousta kavárniček, francouzská muzika. Vypadá to tu opravdu jako v nějakém Evropském městě. Jediným rozdílem jsou spleti drátů elektrického vedení. Město leží vedle řeky Mekhong, která je zároveň hranicí mezi Thajskem a Laosem. U řeky je krásný park a centrum města. Dominantou města je chrám That Luang – zcela pozlacený reprezentující státní suverenitu a náklonnost k budhismu.

Ve Vientiane jsem si chtěl koupit nějaký výlet mimo město, ale vzhledem k sezóně dešťů neměl žádný výlet dostatek účastníků. Vydal jsem se tedy na běh ke zmíněnému chrámu a k řece.

Vang Vieng

Toto malé městečko jsem si zamiloval. Centrum městečka tvoří v podstatě jen Guesthousy, hotely, restaurace, bary a další atrakce pro turisty. Místní žijí převážně mimo toto centrum ve farmářských vesničkách v okolí. Vang Vieng leží v nádherném údolí hor a skal a protéká jim řeka Nam Xong. Ta je také hlavní atrakcí města. Nejoblíbenější je tzv. „Tubing“ – kdy na duši od traktoru sjíždíte asi 2 km řeku a zastavujete se u barů pro drinky a zábavu (hudba, basketbal, volejbal, beerpong …). Napočítal jsem zhruba 8 barů, ale bylo jich tu přý mnohem více. Instruktor výletu na kanoích říkal, že za posledních 5 let tu zemřelo 46 turistů (všichni při tubingu a pod vlivem alkoholu). Stát tedy množství barů zredukoval. Sám jsem byl svědkem možné katastrofy, když korejskou turistku vtáhla voda pod dřevěný převozník. Měla sice vestu, ale nevím jak by to v tom silném proudu dopadlo. Zasáhl jsem a vytáhl ji a dal můj kruh. Takové drama to zas možná nebylo, ale po vyprávění instruktora, jsem si uvědomil, jak je řeka a alkohol nebezpečná kombinace.

V barech vládla skvělá párty nálada, takže je velmi lehké se opít a řeku podcenit. Ta se zdá být mírná, ale je opravdu nebezpečná a proud je velmi silný. Přesvědčil jsem se o tom na vlastní kůži následující den na kanoích. Bylo to opravdu vtipné. Jako jediný jsem na dotaz „kdo z vás už někdy plul na kánoi“ zvedl ruku. No a jako jediný jsem se taky, s mým korejským spolupasažérem, převrátil asi minutu po vyplutí :). Bylo opravdu náročné se nenechat unést proudem a povedlo se mi to jen díky zachycení se v křoví v řece. Později se mi ale navrátila zkušenost z Vltavy a řeku jsem již celkem zvládal, zatímco se všichni ostatní dřív nebo později taky převrátili. Takže jsme ve výsledku dopadli všichni stejně – všichni mokří. Během výletu jsme navštívili jeskyni, do které jsme se s čelovkami vplavili na kruzích a pak se dokonce plazili do zadní síně. Byla to úžasná demonstrace dobrodružství speleologů.

Během tubingu a kánoingu jsem poznal lidi z různých koutů světa. S některými jsme šli večer do baru, jiné jsem potkal později – např. před chvíli jsme náhodnou potkal dvě holky z kánoí v kavárně ve Vientiane. Svět je malý a pravděpodobně některé známé potkám i na fullmoon párty na Ko Phangan, kde se spousta lidí plánuje jet.

Jeden den jsem strávil relaxem a během po okolí do farmářské vesnice. Ta krása krajiny, rýžových polí a skalnatých hor je něco nepopsatelného. Opravdu nádhera.

Skvělé zážitek mám také z cesty zpět do Vientiane. Když jsem na dotaz „kolik ti je?“ odpověděl „26, právě dnes“, australský a americký kamarád pustili hudbu a celý autobus zazpíval a zatleskal Happy birthday. Určitě jsem se pěkně začervenal :).

Nyní přelétám zpět do Bangkoku a zítra ráno vyzvedávám na letišti můj nejlepší narozeninový dárek – manželku. Moc se na ni těším.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .