Americkej denicek
Sestej den co jsme tady jsem se rozhodl zacit psat denicek. Vetsinou k tomu pojidam cornflaky s mlikem a popijim schvalne nefiltrovanou vodu, ktera chutna jako kdyby ji zrovna vypustili z bazenu. Psani denicku jednak pomaha me utridit si myslenky a treba se necejtit obcas zase tak blbe a pak to treba taky pomuze ostatnim, kteri planuji podivat se do u.s. a treba rovnou do D.C. mozna to nakonec bude takova guide jak prezit v D.C. Nekdy jsou vynechany dny – to znamena ze jsem se bud cejtil tak naprosto pod psa, ze se mi nechtelo nic psat nebo jsem naopak byl totalne busy, ale takovejma vecma, ze mi pripadalo zbytecny o tom psat. Poznamky osobniho charakteru (tzv. keciky) jsou psany kurzivou a nechal jsem je stejne jako vsechno ostatni v originalni podobe.<>
Chicago
1.10.2000
jsem se rozhodl odjet do Chicaga, IL, listek jsem vlastne koupil tak nejak dopredu a moc jsem se nestaral, jak to bude az prijedu. nakonec vsechno dopadlo tak, ze jsem se hned prvni den stehoval do apartmentu blizko krizovatky Milwaukee-Adison, coz byla Katina zasluha. behem prvniho dne jsem potkal asi 5 Cechu, coz me docela rozhodilo po dvou mesicich kdyz jsem cesky moc nemluvil.
cesta do Chicaga byla taky zajimavej zazitek – zaver by znel asi tak: ‚Nikdy vice Greyhound!‘. pravda, vybral jsem si celkem nevhodnou dobu, odjizdej jsem asi v 6PM a busiky jezdici pres pry pouzivaji rozlicna individua, jak jsem se presvedcil pote co jsem prestupoval (3:20AM) v Clevelandu, OH express primo do Chicaga. byl jsem asi predposledni clovek, kterej se do busu vesel, jinak bych si par hodin pockal na dalsi. (povzbuzovani od cernocha ‚We’re gonna make it, fellas‘ asi pomohlo ;-), ceska natura a predbihani ve fronte rovnez)
chlapik co si sednul vedle me do expressu byl nejakej neklidnej, strkal ruce kam nemel, takze jsem se ho posleze hrube otazal co jako mysli ze dela, nacez se presunul na jiny konec busu..
do chicaga jsem dorazil asi nekdy v 8:45AM, jeste upravit hodinky, je prece o hodinu min nez v DC, pozdravit se s Katou, zjistit, ze veci nejsou jaky byly a pak uz jenom ohromene sledovat cestu downotwnem pres Eisenhower expwy do Oak Parku a vecer do novyho apartmentu.
5.10.2000
rano sraz s KT na Monroe CTA station v downtownu, vyrazili jsme tak nejak po downtownu, zacalo trochu prset, takze jsme vetsinu dopodledne stravili ve fajn coffeeshopu nekde na State St., takovej ten rozhovor o tom jak to v zivote funguje, kdy se dva lidi totalne shodnou, popisujou jak je to a ono spatny, jak to funguje a pritom oba porusujou co se da.
bezva zabava ve meste v obchode s hrackama, nakonec vyjez do 95. patra Hancock bldg., kde je naprosto chladna restauracka, kde delaji yummy sendvice a drinky (margarita neni vubec spatna, clovek je pak dobre vysmatej). perfketni vyhled na jezero z damskych restrooms taky neni k zahozeni ;-))
7.10.2000
vylet na Navy Pier, vyhled na jezero, pokecani s lidma na brehu.
8.10.2000
Tech museum bylo zajimavy, ale nejelepsi cast dne byla v hospode Klas na Cicero Av.., kam jsme dorazili pote, co jsme se po ceste neuspesne pokouseli chytit cesky radio Kontakt, ktery vysila kazdou nedeli od 6PM, 1330 AM. cesta kolem kukuric – mrakodrapu v downtownu.
zase me dostalo sileny mnozstvi Cechu, dokonce i servirky, neskutecne nesympatickej host/majitel (p. Sykora tusim), ale jidlo bylo dobry, dal jsem si gulas a domu jsem si odnes strudl, namnam. behem vecera stacili Krtek s Katou pokecat s hromadou usedlejch Cechu, s V. Neckarem, na kteryho prislo jenom 25 lidi a byl z toho desne smutnej a jeho bracha mu rika: ‚ty vole, vyser se na to, ses starej a tlustej‘ ;-))
11.10.2000
rano jsem vyrazil za KT, chvilku jsme bloumali po Oak parku a nakonec jsme zapadli do Winberie cafe (Oak park st. – Harlem st.), bezva prostredi, prijemna i kdyz chvilkama prilis vnucujici se obsluha ;-), dali jsme si Kalifornske vinko, neco malyho k jidlu a bylo to proste prima. Kata si jeste objednala 😉 application form, no snad ji nekdy zavolaj.
12.10.2000
diskuse s Krtkem v New Englandu, kupovani kompjutru – prisli jsme do kramu (Best Buy), hnedka se nas ujal presprilis ochotnej Polak, kteryho jsme uz znali od drivejska, prodal Krtkovi konp a jeste mu polsky poradil (rikal ze ted rekne neco jenom pro lidi, co rozumej polsky), jak znicit zakladovku dratama z baterky z auta, aby ho moh vratit a vzit si zase novej. silena smeska polstiny a anglictiny, huh.
uznevim.10.2000
pri ceste z metra (Adison, blue line) jsem prochazel temnou ulici, desna zima, vitr fouka a najednou se prede mnou vynori velka osvetlena tabule s napisem ;GOD LOVES YOU; a za ni kostel. asi to na me neucinkovalo tak, jak asi autori mysleli, ale stejne to bylo neskutecny, ambientni a zaroven desne srandovni.
Workac je zakoureny misto, pripominajici trochu diskoteku na malomeste, s tim rozidlem, ze v prostredku je bar do tvaru U, obklopenej prevazne Cechy. pije se Beck’s, vinnej strik, dost casto se objevi na pultu panaky (tzv. banky) kterymi si barmanka Vladka vdecne pripiji s kolemsedicimi. na parketu vzadu poblikavaji geometricke obrazce a vsechno se to lame nalidi na parketu svijejici se v rytmu jakesi smesi ceskeho metalu a americkeho industrialniho rocku, ktery nasledne primeje zarostle vousace opustit parket a nastoupi mladsi generace, aby blbnula a radovala se v zajimavem rytmu, ve smesi nevinne radosti a pak neceho, co je vlastni jenom cesky komunite, mozna je to takovy spolecni vedomi toho, ze ti lidi vi, jak to na svete funguje, cojavim, ja to treba nevim…
kdyz jsem tahal rozumy z lidi sedicich ve Workaci, docela se vzdycky sami rozpovidali, ale jakmile jsem zacal hadat jaky to tady je a snazil se nejak vztahy mezi lidma popsat, rychle odesli s tim, ze si musi neco zaridit.
Prace:
kluci to obcas delaji tak, ze dostanou treba $2000 za natreni baraku za 4 dny, takze najmou mexika za $8/hod. a spokojeny jsou vsichni, pricemz kluci to maj zaplaceny nekolikrat lip…
je sileny, ze kluci, co v lete drou v zime treba nemaji praci, takze musi sedet doma. ale jak si to kazdej udela, takovy to ma…
Cesky hospody:
Janina’s – kousek od ni jsem bydlel, je to na Keeler – Milwaukee st.
14.10.2000
rano po koncerte jsem se vzbudil nezvykle brzo (8AM), potkal v koupelne Karla, hned jsem mu dal 2 acylpyriny 🙂 a uvaril si kafe, ktery me potom bezmala zabilo, asi pul hodiny jsem pak v koupelne na sebe koukal do zrcadla a tocila se mi hlava, brr. kolem 12AM jsem byl schopen podivat se za Katou do pekarny (Oak park bakery), skoro uz rutinni jizda z Adison, v pekarne jsem dostal sladky kolatchky a kdyz Kt v 1PM skoncila, sli jsme se bavit k ni domu, povidali o ruznejch vecech, nejak jsem se opet nezeptal na to na co jsem chtel, asi v zajmu dobrejch vztahu 😉 uz byl skoro vecer, kdyz prijel Krtek a zavezli jsme KT do prace, pak me jeste zpatky domu, vzit si veci, rozloucit se s klukama, 9ti novejma kralikama 😉 a kuul sousedama, Tomas mi jeste do ruky strcil Coronu, vsechno v totalni pohode, lidi byli vstricny.
pak jeste diskuse u Krtka u ruznejch vecech ;-), co dal delat a tak, koukali jsme na fotky, pili kafe a pivo, zase kecali o vecech, o blibnkach a o vecech, ktery mame spolecny 😉 a pak uz jizda s vyhledem na nocni downtown, pres Jackson St. k Union station, kde jsem v pohode nastoupil na vlak do Philadelphie, vubec od zacatku jsem zasnul nad kvalitou ve srovnani s Greyhoundem – extra rychly nastup do vlaku, prijemny zamestnanci Amtraku) a kdyz jsem nastoupil a zjistil ze je vevnitr ma clovek vic mista nez v letadle, citil jsem se jako v raji 🙂 dostal jsem polstarek jako v letadle, jenom jidlo se nepodavalo, ale pak jsem si vzpomnel na tasku od Kati a hned mi bylo jeste vic veselejc.
natahnul jsem si nohy, protoze mista bylo opravdu hodne, premyslel, cetl MF dnes z Chi. ($1.50) koupenou v Czechlandu.
15.10.2000
po rychlym prestupu v Philly (prakticky jsem vystoupil z vlaku, vybehl do haly, vyslech hlaseni a nabehl do vlaku, kterej se rozjel). je kolem 6PM a ja se po 14 dnech vracim do DC, mam takovy zajimavy pocity, jako kdybych se vracel domu.
cesta kolem Baltimoru a zatoky, kdy zapadalo slunicko (uz zapada snad v 5PM nebo co) stala zato, stihl jsem dospat casovej deficit z Chi.
16.10.2000
posledni celej den v DC, vypravil jsem se rano do mesta, , stavil se v praci pro seka, potkal se v praci s Peterem, vypadal, ze me rad vidi.
pomoh jsem Trish walkovat nejaky psiky a pak jsme vyrazili na obed do chilli restauracky na U St. – Cardozo, dal jsem si jakejsi parek politej chilli, bylo to desne dobry a asi tak stejne nezdravy.
pak jsme nabeh do mesity na Mass. Av., musel jsem se zout, drze jsem vbehnul do chramu, predstirat ze se modlim jsem si netrofnul ;-). pozoroval jsem ostatni lidi jak zdravej Allaha, dobra sranda to byla – asi jako stickery v prilehly shopu rikajici ‚I love Allah‘ a tak. ti lidi vypadali ze to dost zerou, tak jsem se radsi rychle zdekoval.
pak jsem vzal trail do Gtownu, prosel kolem Dumbarton Oaks, ale nestalo to za to jit dovnitr, takze jsem vyrazil smer Gtown university campus, fakt peknej, spousta hezkejch a sympatickejch lidi (holek predevsim ;-)) ale nic to nemeni na tom, ze GTU je dost konzervativni, uz predni strana vypada jako kostel, univtr je dokonce kaple. asi idealni univ. pro spolecensky lidi.
pak jeste posledni dojmy z M St., nasel jsem kuul, ale drahej obchod Urbn outfitters.
vecer jsme se s Trish vypravili do Persky restauracky na 18th St., vsude byly malinky zarovky, dali jsme styl bufet, zvladnul jsem asi 4 chody, Topher si stezoval na kvalitu jidla, me to prislo docela ok. fajn vecer, kterej me naucil trochu se zacit starat o vecine jen pasivne prihlizet, a spis se zacit na veci vyptavat.
pak jsme se stavili pro Jarka, kterej byl takovej jeste rozhozenej pote co mu odjel bratranec, jeste se z toho nevzpamatoval 😉
vyrazili jsme do Trystu, kde si Jarek dal silenej drink – prinesli shot neceho co chutnalo jako slivovice a espresso, nastesti to vymenil za to samy co jsem mel ja jenom v horky variante. Voodoo lady se sestava z kafe, rumu, vanilkovyho chaie, asi nejnej drink. v Trystu jsem potkal Teda, Jamie a Kartera, co prijel zrovna usporadt nejakou kuul party. takovy to americky objimani jsem bral jako zbytecnou vec, ale ted to bylo fakt na miste.
17.10.2000
posledni den v DC, predtim me takovy veci jako odjezdy a louceni dost braly, ale ted to bylo tak nejak normalni, asi na me Chicago zanechalo nejaky stopy.
rano jsem zabehl do mesta, stavil se v totalne kuul prodejne Chocolate moose, kde prodavaj ruzny sladkosti a blbinky.
zase sranda v liquor storu, v prvnim mi tvrdili, ze nemaji MGD light, ze se do DC vubec nedovazi, naproti pres ulici ho meli.
cesta na letiste Dulles byla nadherna, stalo zato pockat az budou stromy v DC barevny. vytahat vsechny bagly z auto bylo v pohode, najal jsem si nosice, abych to dotah k odbavovaci, ten mi odebral bilej listecek z pasu, tentokrat ted z ameriky jedu legalne…
pak jsem se s nim musel dohadovat, protoze box s monitorem a vecma mel pres 32kg (50), za $105 jsem nemusel krabici rozebrat na casti. finalni faze byla takova, ze mi zavazadla prisla v odstupu dvou dnu, navic monitor byl mirne nakrapnutej, Lufthansa proste rulez.
- Guest napsal(a) před 14 roky
- naposledy upraveno před 10 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.